Torpédo Postupimské dohodě

Měli bychom věnovat víc pozornosti bláznům? Nebo bychom je měli nechat vypovídat a myslet si, že stejně jejich řeči nikam nevedou, ať si říkají, co chtějí? Přímé otázky, těžké odpovědi. Když ve svém vězení v Lansbergu dodiktoval Adolf Hitler svůj Mein Kampf, brzy tuto knihu mohly číst miliony a možná, že i miliony četly, málokdo až do roku 1933 však věřil, že to není výplod bláznivého mozku anebo bláznivé situace ve věznici. A přitom to byl jasný program, jen a jen ho rozepsat do plánu a napsat: Tehdy a tehdy, to a to. Později bylo těžké »bycha« honit. Tedy v době, kdy se onen plán začal plnit.

Proto, když jsem si přečetl vizi bývalého velitele polských pozemních sil generála Waldemara Skrzypczaka, nenapadlo mě nic jiného než ono meinkampfové srovnání. Kdyby ho vyslovil neznámý blázen z bohnické léčebny, asi bych se zmínil o potřebě zavřít ho na »uzavřené oddělení« zdejší psychiatrické léčebny. Jenže tak vysoká »persona« přece nemůže říkat nic do větru, a jestli se už odváží vyřknout podobný názor, pak to nemůže být jen z jeho hlavy. Jak by to vypadalo, kdyby generál NATO v polské uniformě vymýšlel takové nesmysly. To jistě potvrdí i bývalý náčelník náčelníků gen. Petr Pavel. Prý, tak si to pan polský velitel představuje?, by NATO mělo obsadit, zřejmě jako jednu ze sankcí, ruskou Kaliningradskou oblast a věnovat ji Polsku, které na ni má »historický nárok«.

Zeptejme se proto, dříve než budeme přepisovat výsledky jednání postupimské trojky, jak je to s nárokem Polska na »königsbergskou enklávu«, tedy dnes Kaliningradskou oblast? Z našich národních dějin si pamatujeme, že v roce 997 tady zahynul český biskup Svatý Vojtěch (Adalbert), když sem přijel v zájmu svých německých bratří pokřesťanštit zdejší Prusy. To místo, Swiaty Gaj, je dnes na území Polska. Až tam se totiž rozprostíralo osídlení zdejšími germánskými Prusy. Ještě jednou je však zdejší území spojeno s našimi národními dějinami. To když na nepoddajné Prusy byla zorganizována křížová výprava, jíž se zúčastnil také český král Přemysl Otakar II. Dorazil až k ústí řeky Pregoly do Baltického moře. Tady měl založit město Královec. Podle současných německých bedekrů však ono město založil, sice na počest českého krále, řád německých rytířů, který přišel sem zřejmě spolu s ním. To bylo roku 1255. Zemi ovládl však až v roce 1283 a začal ji asimilovat. Přijížděli osadníci z Německa a postupně vytlačili nebo poněmčili zdejší Prusy. Z těch zbylo jenom jméno. Řád tu vládl až do roku 1525, poté Albrecht Braniborský z něj udělal svou enklávu, aby počátkem třicetileté války se uskutečnilo definitivní spojení s Pruskem pod vládou Hohenzollernů. Když v roce 1772 došlo k prvnímu dělení Polska, toto území se stalo provincií Východní Prusko a tak tomu bylo až do roku 1945. S Polskem společného nemělo nic, jen jeho jižní část, většinou zabraná po zmíněném dělení, která původně byla polská, se také Polsku vrátila.

Po 9. dubnu 1945, kdy Východní Prusko obsadila Rudá armáda, se rozhodnutím Postupimské konference, stala součástí SSSR. Původní německé obyvatelstvo buď uprchlo, nebo bylo vystěhováno na základě zmíněných Postupimských dohod. Oblast dostala název Kaliningradská po tehdejším sovětském prezidentu (předsedovi Nejvyššího sovětu). Dnes v oblasti žije k milionu obyvatel, z toho asi jedno procento Němců, Poláků je tu 0,3 procenta a Rusů 86,5 %. Ostatní jsou Bělorusové, Ukrajinci, Litevci, Tataři, atd.

Názor pana generála byl veřejně publikován a v posledních dnech se rozšířil do světa. Pokud by byl přijat, pak, i když je hrůzné domyslet, jakým způsobem by ho chtěl pro Polsko získat, by šlo o bezprecedentní porušení Postupimských dohod. Asi ovšem navrhovatel neuvážil, že jen u Kaliningradské oblasti by nezůstalo. Odhlédněme od toho, že Rusko, jako nástupnický stát, by se bránilo a cíl by se nemuselo polské armádě podařit vybojovat. Pokud by náhodou uspěla, potom změny by se musely dotknout i Polska, které díky Postupimi získalo nejen Wroclaw, Olsztyn, ale i Gdaňsk, Štětín, Kolobrzeg, ad., a mohlo se tak stát námořní mocností. Jmenovaná města a celý dnešní polský západ patřil do té doby Německu a že by SRN nereagovala, lze pochybovat. A to se nezmiňuji o dalších poválečných hraničních změnách.

Proto myslím, že pan generál Skrzypczak by přinejmenším měl být poslán na pozorování k lékařům příslušné odbornosti.

Jaroslav KOJZAR