Asi nemá valný smysl znovu detailněji rozebírat pozadí dalšího cenového šoku, který nám před pár dny přinesli statistikové publikující data o lednové inflaci. Pro ty, kteří nemají dost trpělivosti číst komentáře analytiků a přece jen by rádi nakoukli do zákulisí vzestupu letošní lednové cenové hladiny oproti té loňské prosincové – tentokrát o závratných 6 %, to můžeme v největší stručnosti shrnout. Nebývalý vzestup inflace byl z valné části vyvolán více než šestnáctiprocentnímu (!) meziměsíčním nárůstem nákladů na bydlení, tedy součtem růstu nájemného, plateb za vodné a stočné, za energie a paliva (kde skončil úsporný tarif). Tyto vyjmenované položky tvoří sice jen asi čtvrtinu tzv. spotřebního koše, ale i tak stojí asi za polovinou obřího lednového cenového skoku. Byť v menší míře – zhruba čtyřprocentním cenovým vzestupem – k celkovému zdražení přispěly i vyšší ceny potravin (včetně alkoholu a cigaret), když nijak pozadu nezůstaly ani ceny při rekreaci či při návštěvě kulturních akcí – zde meziměsíční růst cen přesáhl tři procenta.
Pro úplnost dodejme, že k tomu, abychom se po mnoha letech čekání konečně přiblížili k jediné úloze České národní banky, tj. péči o cenovou stabilitu, kterou si sama definovala ročním cenovým růstem asi dvě procenta, by musely meziměsíční celkové vzestupy cenové hladiny kolísat někde 0,2 %; teď to v lednu bylo 30krát více…
Co ale zajímá běžného spotřebitele mnohem více, je odpověď na otázku, kdy tahle cenová smršť vlastně skončí?
Částečnou odpověď dávaly předchozí věty: není žádná jediná a snadno definovatelná příčina cenových turbulencí. Není to ani tak oblíbená výmluva »na Babiše«, ani »na Putina«, ani »na Čínu«, ani »na Green Deal«, ani »na z řetězu utržené obchodní řetězce v cizích rukách«, lhostejno zda prodávají potraviny, spotřební zboží či skrytě koordinují (co se týče cen a marží) zdánlivě silně si konkurující síť čerpacích stanic. Kupodivu nikdo se nepozastavuje nad »cenovou infekcí« prakticky u všech firem i jednotlivců, kteří vstupují se svým zbožím i službami na trh. Každý má nějaký »pádný« důvod – proč bychom nezdražovali? Vždyť »jen držíme krok« s konkurencí a byli bychom hloupí, kdybychom si ke starým cenám nějakých pár – mnohdy i desítek – procent nepřirazili…
Teď už cenová lavina letí samospádem po svahu. A její rychlost a délka je přímo úměrná neochotě, či zlé vypočítavosti vlády použít k jejímu zkrocení tam, kde by to mohla udělat, příslušné paragrafy zákona o cenách. Zatím se vláda nechává slyšet, že už »uvažuje o cenových kontrolách, třeba výše marží«. Ale skutek utek, takže titulek by měl správně znít: Umoudří se vláda?
Jaroslav ŠULC
