Vítek Prokop: Je libo jednoho McBabiše?

Pokud toto čtete, tak nejste jako ostatní. Nebojíte se jít proti proudu, ale hlavně si umíte najít čas a přemýšlíte nad tím, co se děje ve veřejném prostoru. Bohužel takových lidí je v dnešní době málo a podle všeho ubývají. Co tím mám na mysli?

Sociolog Georg Ritzer psal již v roce 1993 o procesu mcdonaldizace společnosti. Principy stojící za úspěchem tohoto řetězce rychlého občerstvení se začaly dle Ritzera přelívat i do dalších sfér lidského života. A v politice napáchala mcdonaldizace pěkně velkou paseku. Předně, k politice lidé začali přistupovat jako k produktu, co si mohou koupit. Nechápou ji už jako něco, co by měli aktivně spoluutvářet, volby jsou pro ně něco jako nákup. Na základě marketingu si vybírám produkt, který se mi nejvíce líbí. Kdo ho přesně vyrobil, už je jedno. Tento přístup vychová z lidí pasivní konzumenty politiky, tedy pravý opak toho, co by občan měl být.

Dle Ritzera má mcdonaldizace čtyři dimenze: efektivitu, předvídatelnost, kalkulovatelnost a kontrolu. Bezpochyby tyto dimenze dokázal v politice nejlépe realizovat Andrej Babiš. Babiš nám nenabízí žádné komplikované myšlenky, on nám nenabízí myšlenky vůbec žádné. »Bude líp/lepší vláda/nekecáme, makáme/jsme pro všechny.« Proč vlastně myšlenky nabízet? Masy nemají čas ani chuť přemýšlet. Kapitalistická kultura je kulturou hloupnutí, žijeme ve státě, kde je nejsledovanějším pořadem reality show Zrádci a nejčtenějším časopisem bulvární Blesk.

Pokud srovnáme Babišovu »myšlenkovou efektivitu« s minulou vládou, tak ta se sice tvářila, že nabízí něco víc – mýtické havlovské hodnoty pravdy a lásky, ale pod těmito frázemi se rovněž neskrývala žádná vize směřování společnosti. Pokud tedy za vizi směřování nepovažujete Fialovy halucinace typu: »Potřebuji další čtyři roky a budeme mít špičkové univerzity a platy jako v Německu.«

Babiš je zvláštním způsobem předvídatelný – víme, že se vždy přikloní na stranu silnějšího a podřídí se populárním náladám. Vzpomeňme si na jeho neustálé změny názorů na nákup stíhaček F-35, které vycházely z toho, jak se měnily průzkumy nálad obyvatelstva.

I princip kalkulovatelnosti je u Babiše silně přítomný. Úspěch vládnutí se redukuje na několik statistických údajů. Třeba na míru zadlužení či výši investic – komplikovanější obrázek stavu naší země od pracující chudoby přes počty exekucí jej nezajímají.

Dimenzi kontroly, ve které je lidský úsudek nahrazován nejnovějšími technologiemi, zatím vzhledem ke zpátečnictví naší politiky nepozorujeme u nikoho, ale díky zatím stabilní volební podpoře Pirátů, kteří si myslí, že všechny problémy naší společnosti lze vyřešit pomocí nových technologií typu digitalizace, tak je jen otázkou času, než se začne i tato dimenze naplno projevovat napříč stranami.

Politika je o debatě

Možná jsem staromódní, když chci, aby politika nebyla o třice- tivteřinových výkřicích pro sociální sítě, ale o debatě, která má nějaký obsah. Jenže vzhledem k tomu, kam nás mcdonaldizace přivedla, bychom možná měli být staromódní. Politika, která neu- siluje o vizi budoucnosti a místo ní nabízí buď jen neustálé morál- ní pobouření nad minulostí, anebo selektivní výběr, fakt nemůže být z logiky věci politikou úspěšnou.

K volební porážce hnutí STAČILO! se vyjádřilo obrovské množství lidí a vznikla řada analýz různé kvality, ale nyní s odstu- pem času a poté, co vášně opadly, je jasné, jaká monumentální výzva před tímto hnutím stála. Postavilo se zažitému trendu a pre- zentovalo konkrétní ideje: sociální spravedlnost, mír, pospolitost, a to v době, kdy nikdo žádné ideje reálně nenabízí. Nedokázali jsme se v marketingové soutěži dobře prodat, protože myšlenky se, na rozdíl od frází, těžko prodávají.

Ano, měli bychom se lépe naučit marketing, ale nesmíme se přitom snížit na úroveň našich nepřátel a konkurentů. Levicové síly jako celek tak nyní čekají roky mravenčí práce na ulici mezi lidmi: vysvětlovat a burcovat k aktivitě. Protože jak řekl Antonio Gramsci: »Nenávidím lhostejné. Věřím, že žít znamená zaujímat stanovisko. Ti, kteří skutečně žijí, se nemohou vyhnout tomu, aby byli občany a straníky.«

Autor byl volební jedničkou STAČILO! v Plzeňském kraji.