Vítek Prokop: Kapitalismus ničí svobodu

Žádný jiný režim v dějinách se tolik nezaklínal svobodou právě jako ten dnešní. Slogan Díky, že můžem! se stal jedním ze symbolů listopadového převratu, ostatně se tak i jmenuje politická neziskovka, která pravidelně pořádá řadu akcí pro mladé lidi s tematikou 17. listopad 1989.

Kolik desítek milionu korun už se vynaložilo na různé kampaně, jejichž cílem nebylo nic jiného, než vnutit tezi, že kapitalismus rovná se svoboda? Nejnověji vláda utratí 34 milionů korun z peněz daňových poplatníků na propagaci »svobody, demokracie a spojeneckých vazeb«. Zakázku na tuto kampaň pak čistě náhodou dostala firma, kterou řídí syn bývalého poslance ODS Jana Vidíma.

Jak to ale doopravdy je s tou svobodou v kapitalismu? Položme si leninskou otázku – svoboda pro koho a k čemu? V naší ústavě je zakotvena řada svobod. Třeba svoboda slova. Jenže jaká je realita? Podle průzkumu agentury SANEP se víc než polovina lidí bojí veřejně vyjádřit svůj názor. To by ve skutečné autentické demokracii nemělo být možné. Svoboda slova dnes reálně znamená svobodu pro ty nejbohatší kupovat si média a šířit skrz ně ty »správné« názory – vzpomeňme si, jak oligarcha Lukačovič veřejně sliboval pravicový obrat v redakci Seznam Zpráv, které vlastní. Naopak názor pracujících nikoho nezajímá. Když pak někdo využije sociálních sítí a vyjádří nějaký názor, který se těm u moci nelíbí, tak mu přijde předvolání na policii, aby podal vysvětlení – což není nic jiného než zastrašovací taktika.

Žijeme v době, kdy je díky pokroku v oblasti komunikačních technologií a poznatkům z lidské psychologie možné manipulovat lidmi tak snadno, jako nikdy předtím. Stále větší a větší omezování svobody je tak propagováno právě naopak jako její prohlubování a posilování. Když se nás například kapitalisté snaží připravit o bezplatné zdravotnictví, tvrdí, že získáme svobodu vybírat si z většího množství kvalitnějších služeb. Vtip je v tom, že kapitalismus garantuje pouze jedinou svobodu – svobodu prodávat a kupovat. Svoboda samotná je tak komoditou. To, jestli ji někdo má, pak určuje obsah jeho peněženky.

Kapitalismus znamená svobodu pro podnikatele, manažery, různé specialisty, a otroctví pro zaměstnance. Na papíře nás dobrotiví vládci zahrnuli řadou svobod, jejichž praktické naplnění ovšem pro řadu lidí není možné. Co má ze svobody cestovat do zahraničí, zakotvené v ústavě, těch 657 000 lidí, které drtí taková chudoba, že často nemají peníze ani na nákup masa? Může někdo živořící na ubytovně, někdo, kdo vykonává několik psychicky ubíjejících a fyzicky namáhavých prací, být řádným občanem? Co má ze svých práv, jako je například právo volit a být volen?

Jistě, pravice má oblíbenou mantru – každý, kdo žije v takové chudobě, si za to může sám. Jenže jak ukazuje jedna statistika za druhou, tak se jedná o masový jev, který postihuje statisíce. Přes milion lidí žijících v energetické chudobě, čtvrt milionu nezaměstnaných či přes 600 tisíc lidí v exekuci. To nelze vysvětlit individuálními chybami či zásahy náhodného neštěstí.

Vládnoucí třída přežije jakoukoliv krizi, když za ni donutí zaplatit ty dole. A tak místo toho, abychom hledali kolektivní řešení na problémy vytvářené logikou kapitalismu, jsme tlačeni do toho, hledat jen individuální pseudořešení. Čím víc se cítíme sami, čím víc je společnost rozdělená, tím lépe se daří kapitalistům a jejich voleným poskokům. Namlouvají nám, že za špatnou sociální situaci může ten nebo onen politik, ale nikoliv celý systém. A mezitím pomalu utahují šrouby. Propagandisté typu plukovníka Foltýna či zákony, jako zákon o službě cizí moci, jsou toho jasnými příznaky.

Ale nejen to. Vedle toho se nás snaží i rozptýlit podle osvědčeného rčení »chléb a hry«. Jde o to, člověka zavalit svobodou konzumovat, udusit kritické myšlení pomocí plytkých seriálů a nekonečným výběrem různého zboží. Sice nemáme právo na práci, ale zato máme právo si vybrat mezi desítkami různých druhů toaletního papíru! Pravidelné slevové akce, kdy se nelogicky mění ceny, pak zajistí, aby i chudák občas z toho pozdního kapitalismu něco měl.

Co je to vlastně ta svoboda? Je to možnost činit nezávislé volby. Ale abych mohl činit skutečně nezávislé volby, tak k tomu potřebuji mít vhodné podmínky. Volba mezi nezaměstnaností a špatně placenou brigádou není svobodná volba. Svo- bodná volba není výběr nejmenšího zla, ale hledání toho největšího dobra. Dobře placená práce, dostatek volného času, stabilní ceny, jistota bydlení, bezplatné vzdělání a školství – to vše vytváří podmínky zajišťující skutečně nezávislé volby. Volby osvobozené od diktatury peněz, těch barevných papírků, co si vymysleli obchodníci, aby se jim lépe kšeftovalo. A pouze socialismus nás dokáže od této diktatury osvobodit.

Autor je levicový politolog