Vláda strachu

Kdopak si na něj ještě vzpomene? A přitom býval výraznou postavou české pravicové politiky. Někdo si možná vybaví, že Petr Tluchoř přišel o post předsedy sněmovního klubu ODS po aféře se schůzkami s Kristýnou Kočí (Věci veřejné) a v listopadu 2012 rezignoval na poslanecký mandát, prý pro nesouhlas s rozpočtem. Pak následoval další skandál s tzv. poslaneckými trafikami, Petr Tluchoř se měl údajně za odměnu, že umožnil svým odstoupením schválení rozpočtu, usadit ve skupině ČEZ. Je jistě zajímavé si připomenout alespoň několik pravicových »přešlapů«, protože paměť občanů se zdá po minulých sněmovních volbách hodně krátká.

Tohoto bývalého předního politika jsem si ale v těchto dnech připomněla z jiných důvodů. V době, kdy se vyhříval na výsluní, totiž řekl věty, které jsem si zapsala. Tehdy ve Sněmovně prohlásil: »Od časů prvních nájezdníků přes absolutní monarchii až po obhájce státu blahobytu se dějinami vine červená nit úspěšného zastrašování obyvatelstva.« A pokračoval: »Ano, strach je mocný politický nástroj. Vlastně ten nejmocnější.« Dlužno dodat, že tehdy z vyvolávání obav z budoucnosti obviňoval zejména levicové odboráře. Na jeho poučku, ovšem na rozdíl od něho, nezapomněli jeho dřívější kolegové v ODS a v současných dalších koaličních stranách.

Vládnou pomocí strachu. Ten nyní ovládá mysl většiny občanů. Bojí se účtů za elektřinu, plyn, topení. Děsí se stále se zvyšujících cenovek u zboží v obchodech. Řeší otázku, kolik a kdy natankovat paliva do auta, pokud ho nevyužívají pro podnikání. Ale vydrží jim při současném zdražování vstupů a šetření lidí při nákupech? Jak se vypořádat se snížením příjmů v případě nemoci a se zdražováním léků, které postihuje především chronicky nemocné a starší pacienty? Pokud měl někdo úspory, tak mu je vysoká inflace pěkně okousala. Taky Petr z ODS, tentokrát Fiala, vysílá signály, že nikoho nenechá padnout. Jenže vládní deštník proti drahotě je pořádně děravý. Většina obyvatel se pod něj neschová. Což ani není jeho účelem. Strach z budoucnosti je mincí, s níž se teď hraje. A kdo netvrdí, že za všechno může Putin či Babiš, lze dosadit podle vkusu, je rázem podezřelou osobou.

Vypadalo to logicky, když vrcholní představitelé EU přijímali po vypuknutí války na Ukrajině jeden balíček sankcí proti Rusku za druhým. Jenže řada lidí se ptá, proč současně nepřijímali opatření na ochranu svých obyvatel. Cožpak je nenapadlo, že ceny energií půjdou raketově nahoru, a to i za přispění rozličných spekulantů, a že kola inflace bude roztáčet také nenasytnost některých nadnárodních společností? Byli tak neschopní, nebo naopak prozřetelní? Strach totiž nesvírá jen Českou republiku. Opravdu teď máme, co jsme chtěli? Vzletné projevy o svobodě při příležitosti dalšího výročí 17. listopadu nezastřou neutěšený stav současné společnosti. Někoho může napadnout, jaká dnes vlastně je. Jestli teď pro většinu občanů nepřevládá leda tak svoboda zchudnout.

Miroslava MOUČKOVÁ