Významný izraelský novinář Gideon Levy: V Gaze není nevinných?

Válka, která má dnes (19. ledna) skončit, se zapíše do dějin jako První Kahanova válka. (Meir Kahan byl izraelský ultranacionalistický rabín narozený v USA, spoluzakladatel Židovské obranné ligy – pozn. překladatele). Od všech předchozích izraelských válek se zásadně liší. Jediná válka, která se jí podobala, byla válka v roce 1948, která způsobila Nakbu (vyhnání a utrpení Palestinců), ale motivace oné války byly jiné. To byla válka za vytvoření židovského státu; toto je válka za vytvoření fašistického státu.

V Izraeli vzešel Kahanův stát. Umožnila to zločinná bezpáteřnost Benjamina Netanjahua. Nebyly to jen neonacistické pravicové strany: byla to především premiérova vlastní strana Likud, která vynesla kahanismus k moci.

Hlubokou změnu, ke které došlo v Izraeli, nejlépe ilustruje válka v Gaze. Téměř vše na ní mělo za cíl uchlácholit fašistickou, rasistickou, transfer obyvatelstva schvalující krajní pravici; a duch kahanismu se zmocnil kontroly nad jejími cíli a chováním. Nešlo jen o rozsah krutosti armády; šlo především o způsob, jakým se krutost v izraelské společnosti jako celku proměnila v hodnotu, v příležitost, přínos, zázrak. Krutost jako něco, na co lze být hrdý, o co usilovat a čím se chlubit.

Další ohavné zločiny Tel Avivu

Izrael se i ve svých předchozích válkách dopouštěl ohavných činů. Někdy se snažil zapírat, skrývat a lhát, a někdy to dokonce přiznal a styděl se za ně. Tentokrát ne.

Tentokrát mluvčí IDF (Izraelských obranných sil) hrdě prezentuje rozsah destrukce a zabíjení a ohání se jimi jako úspěchy, aby se zavděčil kahanistické pravici, která se stala hlavním proudem. Izrael se stal státem, který usiluje o zabíjení a ničení Arabů výhradně kvůli zabíjení a ničení Arabů. Dříve to tak nebývalo a rozhodně na to nebyl pyšný. Je to hluboká změna, kterou se budeme snažit zvrátit. Předpovídá to totiž černou budoucnost.

Když se vynořil Meir Kahane, přivedl s sebou v Izraeli vytvořenou neonacistickou stranu, která na Araby pohlížela přinejlepším jako na psy. Izrael před ním ucouvl. Mapajský étos »střílení a pláč« zde stále převažoval, vedle nestranickosti Likudu. Menachem Begin a také první Netanjahuova vláda ji zachovali. Kolaps začal druhou Netanjahuovou vládou a dosáhl svého vrcholu v té současné. Ze všech jeho zločinů je tento největší a neodpustitelný. Fašismus byl legitimizován…

Politiku a média infiltrovaly hlasy, které nikdy předtím nebyly považovány za legitimní. Brzy byly nejen legitimní, ale byly i hlasem izraelských mas a také vlády a armády. V rozhlase a televizi lidé říkali: »V Gaze není nevinných«, a mluvili o (šťastném) právu a povinnosti všechny zabít, se stejnou lehkostí, s jakou diskutovali o počasí.

Fašističtí reportéři

Starší reportéři odhalili názory, které kdysi skrývali, když si uvědomili, že je to nejen přípustné, ale i prospěšné pro ně. Od Amita Segala a Cvi Jehezkeliho až po Almoga Bokera se zrodili fašisté. Takový diskurz v Izraeli dříve jednoduše neexistoval a nemá místo v žádné demokracii. Mezitím byly umlčeny protiválečné hlasy; dokonce i soucit a lidskost byly zakázány. Převzetí veřejné konverzace bylo dokončeno.

Během dlouhých měsíců války se stal kahanismus dominantním hlasem Izraele a jeho armády. Nebyl už žádný rozdíl mezi veliteli, kteří se vynořili z prohnilé půdy osad, a jejich protějšky z »krásného« Izraele: Všichni dělali vše v duchu Kahana, bez výjimek a bez odpůrců. Potěšení Bezalela Smotriche a Itamara Ben-Gvira bylo cílem. Stačí jim dát nekonečnou míru krve, po které touží.

Dohoda o rukojmích byla o měsíce odložena, Gaza byla zcela zničena, celé oblasti byly očištěny od lidí a desetitisíce byly zabity, to vše pro uspokojení ducha Kahana a jeho pozemských zástupců v kabinetu.

Je ironií, že První Kahanova válka nyní končí odstoupením Otzma Jehudita z vládní koalice, jejíž vůdce již slíbil, že se vrátí, až bude genocida obnovena. Ale pozdvižení bylo dokončeno, už není potřeba Ben-Gvira a jemu podobných. Netanjahu a Likud jsou dostatečně kahanističtí, aby pokračovali v uskutečňování Kahanovy vize; už není ani potřeba čmárat na zdi »Kahane měl pravdu«…

…………………………………………….

Gideon Levy je slavný sloupkař a člen redakční rady listu Hárec, kam vstoupil v roce 1982 a čtyři roky byl zástupcem šéfredaktora. Je nositelem ceny Euro-Med Journalist Prize za rok 2008, Leipzig Freedom Prize – Lipské ceny svobody – za rok 2001, ceny Svazu izraelských novinářů za rok 1997 a vyznamenání Sdružení lidských práv v Izraeli za rok 1996. Ve vydavatelství Verso vyšla jeho kniha The Killing of Gaza: Reports on a Catastrophe (Zabíjení v Gaze: Reportáže o katastrofě). Nejednou totiž přednášel o izraelském režimu apartheidu i v Praze. Má ze strany otce silné české kořeny, byl také poradcem prezidenta Šimona Perese.

Gideon LEVY pro deník Hárec, 19. ledna 2025
Přeložil: Vladimír SEDLÁČEK