Vzorec dvojího metru

Čím dál více se na mne obracejí lidé, abych jim řekl svůj názor nebo své stanovisko, co se to vlastně děje a proč, a jestli bych jim nepomohl se zorientovat a pokud možno je uklidnit, když se o tu Ukrajinu tak zajímám. Musím tady sdělit, že někoho uklidnit rozhodně není v mých silách. Svět je totiž v takovém bodu, kdy se tyto věci těžko odhadují či prognózují, ale přesto nemohu tyto otázky nechat zcela bez odpovědi.

Můžeme si vyjasnit některé základní pojmy, které nás podnítí přemýšlet a více se zajímat. Třeba když slyšíme o principu dvojího metru. Ve své podstatě to nezní nijak katastroficky a nikoho to vlastně nemůže příliš rozčílit, protože dvojí metr společnost obecně chápe jako dvojí pohled na stejnou věc. Takže vlastně o nic nejde. Je tu ale velmi zásadní »maličkost«! V momentě, kdy dvojí metr, pohled, přístup či standard začneme uplatňovat a je z toho válečný konflikt, ovlivní to miliony lidských životů, nebo dokonce naši vlastní existenci holého života, tak veškerá změkčení pohledu jsou u konce. Dvojí metr může znamenat: »My vás zabíjet, mučit, utlačovat, zakázat vám kandidovat i volit ve volbách, okrádat vaši zemi a zbavit vás práva na informace můžeme kdykoli se nám zachce, ale vy se v žádném případě bránit nesmíte, jinak máme právo vás zabíjet tak dlouho, dokud nebudete poslouchat, dokud vás zcela neovládneme!«

Takhle se ale nedá uchránit život jednotlivce i společnosti. Kde jsou lidská práva, svoboda slova i vyjadřování, které mají snad všechny státy včetně Ukrajiny v ústavě?! Bagatelizovat a přehlížet násilí, mučení, vraždy, zastrašování a ekonomickou, společenskou likvidaci, včetně vyhánění ze země, nelze donekonečna. Na Ukrajině jsme projezdili s kolegou víc jak desítku tisíc kilometrů jako pozorovatelé za Evropský parlament v roce 2014, ale i později při monitorování ukrajinských nacionalistů, neonacistů řízených západními tajnými službami (hlavně USA). Skoro čtyři miliony občanů Ukrajiny, většinou z ekonomických důvodů, opustily zemi směrem na Západ a okolo tří milionů na Východ, nikomu to nepřišlo zásadní. Jen v Německu bylo podáno nejméně sedm tisíc žádostí o politický azyl a uznán byl pouhým devíti občanům. A to je jen Německo! Byli jsme několikrát v ohrožení života, ale vždy jen ze strany ukrajinských vojáků, gangů nebo nacionalistů. Takže něco o tom vím. Jenže neoliberální Západ si neuvědomuje, že svět se dost posunul v čase a on si nezachová svůj parazitární status unipolárního, světového policajta.

A ještě něco, ukrajinské žlutomodré vlajky na úřadech, školách, tramvajích, které jsem viděl také na Ukrajině, znamenaly: Tady je naše nacionalistické území a naše teritorium, tak si dej bacha, jak se chováš, nebo si tě podáme. Teď koukám na vlajky na pražských tramvajích a docela mě děsí představa, že neofašismus se přesunul do České republiky. Jenže, zakazují se média, budou se trestat lidi za názory – a mám pokračovat?!

Roman BLAŠKO