Za socialismu jsme měli všichni »prd«

Tak jsem se zase v jedné diskusi na internetu dočetl, že za socialismu jsme se vlastně měli všichni špatně, byli jsme všichni chudí, doslova jsme měli všichni »prd«. Aniž bych si liboval ve vulgarismech, řekl jsem si, že by možná bylo užitečné ten »prd« trochu rozklíčovat a konkretizovat.

Už proto, že tento tzv. narativ je velmi často používaný jako ultimativní argument vysvětlující a obhajující tzv. přednosti kapitalismu, kterému se poněkud falešně říká demokracie, neboť skutečně efektivní uplatnění občanských a práv je velmi limitováno majetkovým postavením a pozicí v třídně rozvrstvené společnosti.  Docela dobře to kdysi vyjádřil známý lékař prof. Pafko, když řekl, že pacient, který přijede do nemocnice tramvají, přece nemůže očekávat stejnou péči jako ten, kdo přijede mercedesem. Obecně ve společnosti třídně a majetkově rozdělené je údajná rovnost a distribuce reálných práv závislá primárně na rozsahu kapitálu, kterým ten který subjekt disponuje. Pokud existuje ve společnosti situace, kdy většina společnosti je v situaci velmi vzdálené solidnímu perspektivnímu zajištění životních podmínek do budoucnosti a naopak existuje (úzká) menšina lidí, kteří ovládají většinu zdrojů společnosti, pak jsou všechny údajné demokratické mechanismy bezzubé a fiktivní.

Jaké je rozvrstvení společnosti?

O sociálním a majetkovém rozvrstvení české společnosti hovoří řada sociologických výzkumů, např. zde jsou výsledky jednoho z nich z roku 2020:

Třída nejbohatších

Třída nejbohatších je v ČR velmi tenká. Tvoří ji přibližně ani ne dva tisíce lidí, kteří však vlastní prakticky polovinu HDP, což bylo v roce 2020 asi 2,7 bilionu korun.

Třída bohatých

Počet podnikatelů se zaměstnanci je přibližně 161 tisíc a každý z nich má majetek menší než 670 milionů korun. To je vrstva bohatých.

Nižší, střední a vyšší střední třída

Podle Českého statistického úřadu je v ČR aktuálně 5,48 milionu pracujících a dle ministerstva práce a sociálních věcí si z toho deset procent s nejvyššími mzdami vydělávalo v soukromých firmách minimálně 52 855 korun. Desetina těch nejhůře placených nacházela na výplatní pásce maximálně 15 182 korun. Rozdíl mezi nimi tak dosahoval 37 673 korun.

Z celkového počtu pracujících si tudíž 0,548 milionu vydělalo více než 52 855 korun a přes půl milionu maximálně 15 182 Kč. Z toho vyplývá, že vyšší střední třídu tvoří cca půl milionu pracujících s měsíčním příjmem nad 50 tisíc korun. Střední třída je podle této logiky nejpočetnější a přestavují ji více než čtyři miliony pracujících s průměrným měsíčním příjmem 30 tisíc korun. Nižší střední třídu představuje půl milionu pracujících s měsíčním příjmem pod 15 tisíc korun.

Nižší třída

Evropský statistický úřad Eurostat uvedl, že podíl obyvatel ČR ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením činil v roce 2020 12,2 procenta. ČR má 10,69 milionu obyvatel, to znamená, že 1,3 milionu obyvatel je ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením. S tím koresponduje také údaj, že v roce 2020 se téměř milion občanů nacházel v exekuci a skoro třetina domácností by nedokázala ze svých úspor pokrýt nečekaný výdaj ve výši 10 tisíc korun. Podle těchto dat je možné odhadnout, že nejnižší třídu, oscilující na hranici chudoby a sociálního vyloučení představuje v ČR vrstva v počtu asi dvou milionů lidí. Je to tedy druhá nejpočetnější třída v ČR.

Kromě toho zde hraje roli poměr mezi mírou majetku vlastněnou českými občany a zahraničními subjekty, který činí jedna ku sedmi v náš neprospěch, takže »náš« stát ztratil vliv na českou ekonomiku. V tomto ohledu jsme se propracovali až do postavení bezprávné kolonie, a takto jsme hodnoceni globálními ratingovými agenturami, které nás přeřadily z kategorie vyspělých zemí mezi ty rozvojové.

Prominenti dříve a nyní: nesrovnatelné!

Ale vraťme se k tomu údajnému socialistickému »prdu«. Je nepochybně pravdou, že v socialismu zcela absentovaly multimilionářské a milionářské vrstvy s příslušnými prebendami, benefity a také s příslušným ekonomickým a politickým vlivem. Někteří se pokoušejí srovnávat postavení dnešních prominentů se stranickou nomenklaturou minulého režimu, nicméně toto srovnání je prostě směšné, zejména pokud jde o jejich majetkové poměry. Maximální majetkové nadstandardy této skupiny obyvatel spočívaly možná v přístupu k nějakým lepším službám, i ty »papalášské« nemocnice dnes hravě překonávají poměry ve zdravotnictví jako celku, viz výše uvedený citát prof. Pafka.

Rozhodně tito prominenti neměli možnost privatizovat podniky, pozemky, majetkové podíly, takže po převratu v roce 1989 skončili v nejlepším případě jako majitelé běžných rodinných domků. Neplatí ani ona tak často používaná teze o jakémsi výsadním postavení členů KSČ vůči ostatním. Ano, k vyšším funkcím měli většinou přístup pouze straníci (někdy i z ostatních stran Národní fronty), ale je také třeba vidět, že členy KSČ v době před listopadem 1989 bylo v celé ČSSR 1 200 000, spolu s rodinnými příslušníky z této pozice mohlo profitovat tedy kolem pěti milionů lidí, a to nepočítám členy dalších společenských organizací. Navíc v řadě dělnických profesí byly mzdy vyšší než u třeba i vysokých funkcionářů. Vzpomínám, jak »revoluční« dělnický vůdce Petr Miller řekl, že jako dělnický předák ve válcovnách ČKD měl vyšší plat než na postu ministra práce.

K tomu socialistickému »prdu« ovšem patřila i masivní společenská spotřeba nezávislá na osobních příjmech jednotlivců. Tak v zásadě všichni občané nezávisle na stranické příslušnosti či nepříslušnosti měli téměř volný přístup ke zdravotnictví, školství, ke kvalitní kultuře, odborářské dovolené, platili minimální poplatky za bydlení, energie, základní potraviny apod.

Myslím, že lze tedy docela dobře říci, že pro řadu (možná dokonce většinu) lidí byl ten socialistický »prd« mnohem komfortnější než stávající kapitalistický »blahobyt«.

Pavel JANÍČKO