Z televizní obrazovky České televize od silvestrovské půlnoci na nás září dlouhodobě avizovaná skutečnost: »Vysílání ČT3 skončilo. Děkujeme za pochopení. Česká televize.« Prý z ekonomických důvodů, běželo upozornění v dolní liště kanálu ČT3, když ještě vysílal. Na připravovaný krok vedení ČT s předstihem upozorňoval v sestřihu z programů moderátor Dvořák s Jiřinou Bohdalovou slovy »Nezbývá než se rozloučit, náš program je u konce«. Mne však zaujala prorocká slova národního umělce Bohuše Záhorského »Jó, staré zlaté časy«.
Proč prorocká? Pronesená slova chápu ve dvou rovinách. První spočívá v tom, že programy uváděné na ČT3 nám připomínají období, na které můžeme vzpomínat jako na »zlaté časy« ve srovnání s popřevratovou situaci. A to nejen v tvorbě a vysílání ČT. Druhou je široký záběr tehdejší Československé televize z pohledu žánrového, kvality tehdy vznikajících a uváděných televizních programů, vysokou uměleckou hodnotou dramatických, hudebních, zábavných či televizních seriálů nejen československé produkce. Po letech se objevili na obrazovce desítky znamenitých a respektovaných mistrů či umělců, přímo zasloužilých či národních. Bohužel, drtivá většina z nich dnes žije jen díky televiznímu záznamu a našim vzpomínkám.
Musím upozornit, že u mne tento krok vedení ČT pochopení nenašel. Naopak to odmítám. A nejsem s tímto názorem rozhodně osamocen. Uvedení kanálu ČT3 na obrazovky ČT v době covidové přivítaly tisíce diváků, a to nejen straší či ještě starší generace. Byly to programy všech žánrů šité, v době svého vzniku, na míru naprosté většiny tehdejších televizních diváků. Některé seriály Jaroslava Dietla, uváděné v premiéře v nedělním večerním vysílání, doslova vehnaly diváky před televizní obrazovky a ulice měst se vyprázdnily. Velmi populární byly rovněž programy kabaretní, hudební, sportovní, dramatické, večerníčky či pondělní činohry uváděné Slovenskou televizi. A to připomínám jen některé velmi úspěšné žánry a programy.
Je to krok ostudný, ideologický zaměřený, nefér vůči velké skupině platících abonentů veřejnoprávní ČT. Osobně bych ukončil vysílání jiného kanálu – ČT24. Vnímám ho jako neobjektivní, ideologickou, propagandistickou, jednostranně zaměřenou hlásnou troubu současného politického režimu a vedení ČT. V celé řadě publicistických, zpravodajských vystoupení moderátorů a jejich hostů, odvysílaných zpráv, informací, komentářů to připomíná působení západních vysílačů Svoboda, Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky v době studené války. Asi není zdrávo pokračovat v prezentaci »dolistopadového« období v reálných skutečnostech a souvislostech. Mohlo by to negativně působit a ovlivnit dnešní mladou a střední generaci, která tuto dobu nezažila, ve vnímání tzv. doby nesvobody, a přimět je položit si řadu otázek a srovnání této doby s dnešní »svobodnou a demokratickou« společností v České republice. Určitě je to ke škodě divácké veřejnosti, ale také vedení veřejnoprávní televize.
Svatomír RECMAN
