Méně známým místem národní paměti je historická jízdárna v ruzyňských kasárnách v Praze. Tyto kasárny, pocházející ze 20. let 20. stol., bychom si měli vždy spojit se 17. listopadem 1939. Ostatně odkazuje na to i název: Kasárny 17. listopadu. Právě zde byli soustředěni studenti z pražských vysokých škol, resp. jejich kolejí, před zavlečením do koncentračního tábora Sachsenhausen. A právě zde němečtí nacisté bez soudu zastřelili devět mladých mužů ve věku 18-33 let. Byli to zpravidla funkcionáři studentských spolků; jeden z nich vyhraněně levicový, někteří aktivní v pravicových organizacích, které horovaly pro spolupráci s německými studenty.
Co předcházelo 17. listopadu 1939, je třeba stále opakovat, protože při vzpomínce na Mezinárodní den studentstva se tyto události zmiňují jen okrajově a vše přebíjí rok 1989. Mladí o událostech 1939 nevědí vůbec nic!
Na výročí vzniku ČSR 28. října 1939 se v Praze uskutečnila protiněmecká demonstrace. Při ní byl zastřelen Václav Sedláček a postřelen medik Jan Opletal. Ten 11. listopadu podlehl smrtelnému zranění a 15. listopadu se s ním jeho spolužáci manifestačně rozloučili. Tisícihlavý pohřební průvod vyšel z kaple Hlavova patologického ústavu na Albertově. Jak píše historik a spisovatel Jozef Leikert v knize Ráno přišla noc, vše probíhalo za úplného ticha, které ještě víc umocňovalo vzdor vůči nacistickým okupantům. »Průvod se zastavil u pohřebního auta. Při nakládání rakve se z ničeho nic rozezpívaly tisíce hrdel. Ulicí znělo Kde domov můj…« To signalizovalo, že akce bude mít pokračování. Došlo k další protiněmecké demonstraci, která nemohla zůstat bez odezvy říšskoněmecké moci. Záminka k zásahu německých okupantů proti českým vysokým školám byla na světě.Tzv. Sonderaktion Prag vom 17. November byla započata v předvečer 17. listopadu 1939. Nejprve gestapo vtrhlo do kanceláře svazu vysokoškolského studentstva v tehdejší pražské Hopfenštokově ulici, kde se konala schůze výboru. Zadržené funkcionáře odvezli do Petschkova paláce, kde je vyslýchali a mučili a pak převezli do dělostřeleckých ruzyňských kasáren.
Až do rána 17. listopadu nacisté obsazovali budovy vysokých škol a mužské koleje v Praze, Brně a Příbrami. První byla Hlávkova kolej, za účasti K. H. Franka. Vystrašené a všemi způsoby bité a ponižované obyvatele kolejí svážely autobusy do ruzyňských kasáren, kde zajištěné studenty převzali členové Hitlerova elitního oddílu.
Podle publikace Nesmíme zapomenout: Jana Opletala a další oběti listopadu 1939 studenty nahnali doprostřed jízdárny, kde byli zformováni do pravidelných útvarů. Cizí státní příslušníci, členové fašistických organizací a Vlajky a ti, kteří nedosáhli 20 let, mohli kasárna opustit. Večer 17. listopadu k nim přibyli studenti z Pankráce, které během dne pozatýkali po bytech.
Noc na 18. listopadu prožili studenti v kasárnách na koňských pilinách. Ráno se dozvěděli, že jejich představitelé byli předchozí den zastřeleni. Exekuce se konala před popravčí četou v jízdárně.
Výběr této devítičlenné skupiny je záhadou, protože byli mezi nimi i ti, kteří podporovali protektorátní politiku, podotýká Leikert. Pravým účelem bylo zastrašit český národ. »Jejich krev, ať byli tací, neb onací, smyla všechny hříchy a rozdíly, zaplatili tím nejdražším,« uvádí Leikert.
Rastr:
Byli to:
Doc. PhDr. Josef Matoušek (33 let)
JUDr. Jaroslav Klíma (26 let)
JUC. Josef Adamec (29 let)
MUC. Jan Černý (24 let)
JUDr. František Skorkovský (30 let)
Prof. Jan Weinert (24 let)
IngC. Václav Šaffránek (18 let)
Ing. Marek Frauwirth (27 let)
JUC. Bedřich Koula (26 let; otevřel dveře gestapu na schůzi výboru studentského spolku)
Autentické místo
V současnosti se v ruzyňských kasárnách nachází, prakticky hned za vstupní branou do areálu, památník se sochou Pád (autor Peter Nižňanský)zbudovaný v 90. letech. Pamětní desky upomínají na oběť devíti zastřelených studentských vůdců. Kromě toho je v části historické jízdárny, která se nachází hlouběji v areálu, pietní místo a stálá expozice. Upravil je Vojenský historický ústav.
Expozice se věnuje památce obětí nacistické perzekuce, neboť právě v ruzyňských kasárnách bylo v letech 1939-1941 popraveno několik set čs. odbojářů, studentů a čs. vojáků. Během prvního stanného práva po příchodu Heydricha bylo v prostoru jízdárny zavražděno zastřelením či oběšením 247 osob. Byli mezi nimi i vedoucí představitelé odbojové organizace Obrana národa Josef Bílý a Hugo Vojta, dále Josef Balabán, náčelník Sokola Augustin Pechlát, komunističtí odbojáři Otto Synek, Vratislav Šantroch, Jan Krejčí, Václav Křen ad.
Stavební úpravy přeměnily původní vojenské skladiště do podoby pietního prostoru odpovídajícího významu událostí, jež zde proběhly. Citlivý zásah českého restaurátora Jana Živného zachoval stopy po kulkách německých popravčích čet (viz hlavní foto). Je to autentické, až mrazí. Působivá jsou i jména všech zde zastřelených a oběšených vyvedená na pamětní stěně zlatým písmem.
Památník není otevřen trvale vzhledem k tomu, že se nachází ve vojenském areálu. Pokud se dovnitř dostanete na základě předchozí rezervace (pamatnik-heydrichiady@vhu.cz), návštěva je zdarma.
Monika HOŘENÍ
4 komentáře
Války jsou vždy velké lidské utrpení. Existuje ale jenom jedno jediné rozlišení, že vždycky jenom jedna válečná strana je ten skutečný viník a parchant, který válčit začal. To ostatní je pak už jenom další válečný vývoj, jako nutná válečná obrana, napadené země a tak dále, až do ukončení války… Existuje i dostatek ověřených historických důkazů a dokumentací jak a proč předchozí války vznikaly a probíhaly. Třeba v předchozí a naší generaci probíhají války jedině vyprovokovaným způsobem zápaďáckých parchantů, od Napoleona, Hitlera, USA ve Vietnamu a všude jinde, až do dnes. Kde i ta „naše“ republika není nevinná a bezdůvodně se podílela 1919 na té hanebné Versaillské smlouvě proti Němcům (https://de.wikipedia.org/wiki/Deutsche_Reparationen_nach_dem_Ersten_Weltkrieg). A dnes se i útočně podílíme na všemožných okupačních prasárnách všude na světě jako Afganistán, Mali, Venezuela, Ukrajina, podpora izraelských židofašistů proti Palestině atd.. Takže až sem někdo hodí atomovku, tak by si to Češi i bez pochyby zasloužili, protože ono to už ani jinak dále nelze. Válka pro mě hlavně znamená zabíjení nepřátelských parchantů, kteří si nějak útočně začali.. Kde jsme i osobně moc dobře v Ukrajině, v Bělorusku, Venezuela, Arabské jaro, Libye, Myanmar,… a všude jinde zažili, jak USraelský globální imperialismus cíleně provokuje a vyvolává v cizích zemích okupační vládní převraty a provokuje útočné války… Proto se i velmi raduji, když napadené země se dokážou ubránit a ty okupační parchanty pořádně vymlátit a pozabíjet.. jako i ty České okupanty v Afganistánu a všude na světě. A kdo ty války už nechce, ten se musí naučit včasně zrušit, nebo povraždit tu průkazně útočnou hnusnou vládu, jakou tu dnes i máme.. Tečka…
Strašné a teď se fašistická evropa dere zas ven….
Evropa potlačuje fašismus a komunismus tak důkladně, že si z fašismu a komunismu nakonec vezme to nejhorší. Ono nikdy nejde žít z toho, že nějací nebudete. A Evropa ví jen to, jaké nesmí být. Její vize toho, jaká by být měla jsou ve většině případů naprosto mimo realitu a tam kde to mimo realitu není brání provedení to, že by to někde mohlo porušit nějakou ideologickou zásadu a podobat se to komunismu nebo fašismu. Jenže právě ten strach žene Evropu do nové totality. Kdo zná filmy Hvězdné války ví, že strach je cesta k temné straně.
uxkrniolvpwiquywmmqlvouijsskog
Komentáře jsou uzavřeny.