Aktivistka Romana Howe: Palestinský lid nepotřebuje obhajobu

Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s Romanou Howe, přední propalestinskou aktivistkou

Romana Howe je aktivistkou a aktivní spolupracovnicí Sdružení přátel Palestiny a Mezinárodního sdružení solidarity (ISM Czech Republic). Se Sdružením přátel Palestiny spolupracuje už téměř dva roky. Dříve žila hodně v cizině, Palestinu a vůbec všechna hnutí a iniciativy za svobodu a spravedlnost podporuje celý život. Před invazí do Iráku se angažovala v šíření petice proti tomuto zločinnému zásahu Západu.

Tématu Palestiny a omezování jejích práv Izraelem se věnujete už od počátku tisíciletí. Nemohu se proto v souvislosti s aktuálním běsněním Netanjahuova kabinetu v Gaze (a nejen tam) nezeptat, co byste odpověděla těm, kteří to, co Izrael poslední roky páchá na Palestincích, označují za odvetu za 7. říjen 2023?

Krátce – 20 měsíců trvající (rozhovor se uskutečnil po polovině června – pozn. red.) apokalyptické ničení Gazy, její infrastruktury, jejího obyvatelstva, tedy uplatnění kolektivní viny, nemůže být podle mezinárodního ani humanitárního práva odvetou za útok ozbrojené skupiny trvající jeden den.

Historicky – tento konflikt nezačal 7. října 2023. Sionismus se od konce 19. století snaží o provedení naprostého etnického vyčištění Palestiny od arabského elementu, a to jak islámského, tak křesťanského. Jen díky nezlomné snaze a odhodlání Palestinců se ještě nepodařilo vyhnat je z celého území historické Palestiny.

Co vás vlastně přivedlo k obhajobě právě palestinského lidu? A kdy jste se setkala poprvé s termínem »Nakba«?

Já obhajuji mezinárodní právo a koncept univerzality lidských práv. Bez dodržování těchto zásad svět směřuje k obrovské katastrofě. Palestinský lid nepotřebuje obhajobu. Oni, stejně jako všichni, kdo jsou okupováni a vykořisťováni, potřebují, aby lidé na celém světě trvali na dodržování mezinárodního práva. Mně osobně velmi záleží na tom, aby spravedlnost a dodržování lidských práv platily pro všechny, vždy a všude. Musíme trvat na tom, aby se porušování lidských práv nestávalo normou ať už pod jakoukoliv záminkou – z důvodu bezpečnosti pro jinou skupinu nebo v zájmu něčích strategických zájmů nebo prostě proto, že prý jinak než válkou se konflikty řešit nedají.

S termínem Nakba jsem se poprvé setkala v roce 2002, kdy jsem léto trávila u své sestry v Tunisku. Tuniští přátelé velmi prožívali právě probíhající válku proti terorismu, což v podstatě brali jako válku proti islámu, a tak jsme probírali vztahy mezi Západem a islámem. Neuralgickým bodem pro ně byla otázka Palestiny, kterou se mnou do detailu probírali, ukazovali mi fotografie, články i filmové dokumenty.

Jste přední aktivistkou ISM a Sdružení přátel Palestiny. Jak jste si našla právě tyto instituce a co si navzájem »dáváte«?

V minulosti jsem velmi traumaticky prožívala všechny četné útoky Izraele na Gazu a Západní břeh. V té době jsem ještě nebyla aktivní na žádných sociálních sítích, také jsem žila v Anglii, Polsku, Belgii, poté v Čechách daleko od Prahy, takže jsem nevěděla, jak se zapojit do aktivismu. Asi jsem ani nepředpokládala, že by toto téma v České republice někoho zajímalo. Ale poté, co Izrael spustil svou válečnou destrukci proti Gaze v říjnu 2023, jsem už měla Facebook, a tak jsem zkusila vyhledat nějaké skupiny, které v ČR téma Palestiny řeší. Našla jsem Sdružení přátel Palestiny a přes ně jsem se začala zúčastňovat demonstrací, debat a jiných akcí, kde jsem se dozvěděla i o existenci ISM. Tyto skupiny mi dávají sílu a víru v člověka a ve spravedlnost. Já jim dávám veškerou svou energii a snahu po změně vnímání Palestiny a vůbec širšího tématu kolonialismu v očích české veřejnosti.

Aktivity ISM Czech Republic jsou známé po celém světě. Však je podpořil před 11 lety osobně v Praze i známý americký filozof židovského původu Noam Chomsky. ISM spolupracuje i s dalšími izraelskými demokraty (politology, spisovateli a aktivisty), kterým vadí mnoho desítek let trvající nelidský přístup izraelských okupačních vlád. Jak se proto díváte na obviňování z antisemitismu?

Obviňování z antisemitismu si Stát Izrael vyrobil jako nástroj na potírání kritiků Izraele a jeho politiky, která spočívá v porušování lidských práv a mezinárodního práva za účelem splnění svého ultimátního cíle – etnického vyčištění historické Palestiny od Palestinců. Jak absurdní je to koncept, je možné pochopit z faktu, že židé, kteří kritizují praktiky Státu Izrael, jsou označováni za antisemity. Tento postup zaměňující antisemitismus s kritikou Izraele či s antisionismem je velmi nebezpečný a vystavuje samotné židy velkému nebezpečí, že budou i oni viněni ze zločinů páchaných Izraelem.

Pomineme-li fakt, že mezi antisemitské kmeny řadíme i ty arabské, takže i odborně jde o nesmyslné obvinění. Z tohoto úhlu pohledu by mezi největší antisemity patřil sám Netanjahu… Jiná věc je ovšem zmíněný antisionismus. K tomu se hlásíte?

Pokud sionismem označujeme touhu židů žít na území biblického království Izrael, a pokud zároveň neznamená i vyčištění Palestinců z tohoto území, tak v případě, že nedochází k porušování práv na sebeurčení či mezinárodního práva, pak takový sionismus považuji za přijatelný. Ovšem pokud má sionismus znamenat vytvoření etnicky čistého státu, kde je právo na sebeurčení přiznáno pouze židům, a znamená tedy vyhnání či apartheid pro Palestince, pak se hlásíme k antisionismu. Je velmi bolestné, že tento sionismus etnicky čistého Izraele vyznávají i miliony křesťanů. Obecně ale spíše upozorňujeme na zločiny Státu Izrael a žádáme, aby se ČR a potažmo i EU vyslovily proti okupaci Palestiny a pro zajištění plných práv milionům Palestinců.

Jste ve spojení s lidmi v arabském světě, nejen v Tunisku, jak oni hodnotí současnou snahu Izraele vybombardovat, vyhladovět a následně vyhnat Palestince z Gazy všemi možnými i nemožnými bezohlednými způsoby – celou tu genocidní brutalitu?

Ve spojení s lidmi v arabském světě jsme, ať už online nebo fyzicky, na různých konferencích, demonstracích, dovolených, pobytech. Naše akce v České republice vždy zaujmou zahraniční turisty, ponejvíce ze Španělska a také z muslimských zemí, např. z Jordánska, Egypta, Kataru, Alžírska, Sýrie či Turecka. Spousta lidí s arabskými kořeny žije i v ČR. Jsme také ve spojení s Palestinci v Gaze, kam přes různé sbírky posíláme peníze a i jinak se snažíme pomáhat. Naprostá většina lidí, se kterými se setkáváme, to všechno vnímá jako ohromnou tragédii, za kterou činí odpovědnou Izrael a kolektivní Západ, i když jsou si vědomi i úlohy arabských režimů v podpoře izraelských zločinů.

Většina si uvědomuje hrůzy holocaustu a upozorňuje na tragédii toho, že ti, kteří jím prošli, ani ti, kteří ho spáchali či dopustili, si tu základní lekci z historie neodnesli. Nikdy více nemá znamenat, už nikdy více pokus vyhladit židy. Nikdy více znamená už nikdy více pro nikoho!

Netanjahu teď čerpá i z podpory dalšího diktátorského fanatika, amerického prezidenta Donalda Trumpa. Nejsou tváří v tvář tomuto smrtícímu spojení šance Palestinců na dvoustátní řešení, ale i vůbec jen na přežití ve své původní domovině (v Gaze a na Západním břehu) spíš už jen utopií?

Izrael a Netanjahu čerpají z podpory USA už od samého vzniku státu. Biden neprokazoval podporu genocidě Palestinců o nic méně krvelačně. Přežití Palestinců se skutečně zdá být velmi iluzorní, jsou na samém pokraji propasti – co se týče zločinů proti nim páchaným. Na druhou stranu podpora jejich kauze po celém světě astronomicky roste. Vojensky je to sice pouze Jemen, který dokáže vykonávat svou povinnost na prevenci genocidy, ale rostoucí hnutí BDS (Bojkot, Stažení investic a Sankce vůči Izraeli – pozn. autora) a také diplomatické a reputační poškození Izraele významnou měrou přispívají k naději, že genocidní režim dlouho nedokáže fungovat tak, aby mohl přežít. Teď se k této naději přidal také účinný odpor Íránu.

Právě. Jak hodnotíte poslední eskalaci v oblasti, kdy Izrael zaútočil na Írán?

Otázku Palestiny vnímám jako boj o hegemonii západního světa, v posledních 80 letech ovládaného vojenskou a ekonomickou dominancí USA. Írán je pak posledním políčkem na šachovnici, která vede k napadení Číny, ať už přímo či nepřímo. Země Blízkého východu oplývají ropou a jinými nerostnými surovinami, což je učinilo cílem útoků imperialismu. Elity se často nechaly koupit a za kolaborace se Západem vytvořily autoritativní režimy, vyzbrojované a podporované Izraelem a USA.

V Íránu v roce 1951 v demokratických volbách zvítězil Mohammad Mosadegh, socialista, který znárodnil ropná pole, ze kterých do té doby čerpala ropu i většinu zisků Velká Británie. Británie společně s USA na ochranu svých »zájmů« provedly puč, po kterém vládu převzal íránský šáh Pahlaví. Ten byl ovšem velmi nepopulární kvůli korupci a ožebračování prostých Íránců. Veškeré zisky opět odtékaly na Západ. V roce 1979 se lid vzbouřil a provedl revoluci, která šáha svrhla. Od té doby Írán neuznává Stát Izrael, protože ho považuje za nástroj imperialismu k okupaci Palestiny a ovládání celého ropného regionu.

Írán také samozřejmě podporoval různá národně osvobozenecká hnutí v boji proti imperialismu a okupaci. Premiér Netanjahu postavil svou kariéru na tom, že íránský režim svrhne, a proto už 30 let lže, že Írán je jen pár týdnů od výroby jaderných zbraní. Vystaven tlaku kvůli neschopnosti dosáhnout úspěchu v Gaze a také kvůli neshodám v rámci svého kabinetu, rozhodl se odvrátit pozornost útokem na Írán. Tento útok byl naprosto zločinným flagrantním porušením mezinárodního práva. Přišel ve chvíli, kdy se Írán účastnil jednání s USA o podmínkách, za kterých by USA zrušily dlouhodobé zničující sankce na Írán, a určilo, za jakých podmínek bude Írán obohacovat uran pro mírové účely. Izrael a USA kladou nepřijatelnou podmínku, že nesmí mít obohacený uran ani pro mírové účely, tj Írán by musel ukončit provoz svých jaderných elektráren i medicínských programů s využitím uranu. Protože kladou nepřijatelné podmínky, je zřejmé, že Izrael a USA ve skutečnosti nemají zájem o dohodu, naopak, jde jim výhradně o změnu režimu v Íránu. Ohledně režimu v Íránu by bylo možné dlouho mluvit. Chci upozornit na dvě věci: jednak je nyní u vlády reformní prezident, takže povinnost pokrývky hlavy u žen a jiná dříve kritizovaná opatření jsou již několik let odvolána, jednak případná změna režimu musí přijít skrze rozhodnutí íránského lidu, ne skrze bombardování a násilný tlak zvenčí.

Co se týče Izraele: je to rozsahem malá země a Írán má kapacitu zasáhnout cíle, které mohou Izraeli způsobit velké škody. Přála bych si, aby si lidé v Izraeli uvědomili, že nekonečné války a okupace Palestinců jim mír a bezpečnost nepřinesou.

Co vám dodává sílu nevzdat to a pokračovat ve vašem obdivuhodném úsilí? Odkaz těch mnoha desítek tisíc nevinných civilních obětí a statisíců hladovějících, nebo ještě něco dalšího?

Sílu mi dodává pohled na to nezměrné, nevýslovné utrpení Palestinců v Gaze. Nikdy se nemůžu vzdát naděje, že přežijí, budou očištěni a historická křivda, která na nich byla spáchána, bude napravena. Věřím, že lidstvo má šanci přežít pouze tehdy, když konečně nalezne způsob, jak vymáhat dodržování mezinárodního práva v zájmu mírového soužití všech národů a lidí ve vzájemné spolupráci. Osobně jsem prošla takovou katarzí, že už se nemohu radovat ze svého života, ze žádného štěstí, když vidím utrpení lidí, které je způsobeno tím, že moje vláda, moje západní civilizace dennodenně pošlapává hodnoty, které tvrdí, že vyznává!

Roman JANOUCH

FOTO – archiv R. HOWE (2)