Chybí odvaha k míru, zvyšuje se nenávist ve společnosti

233

Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s ekonomkou a politoložkou docentkou Ilonou Švihlíkovou

Dovolte začít odlehčeněji, protože je polovina července a lidé tráví dovolené, děti jsou na prázdninách. Jak trávíte svůj volný čas?

Snažím se být co nejvíce na čerstvém vzduchu, ráda plavu ve Vltavě a taky se snažím dohnat kulturní resty, zejména výstavy.

Jste workoholička, pracujete nejen v náročné pozici prorektorky vysoké školy, ale také pravidelně glosujete veřejné dění v ekonomice a na mezinárodní scéně, působíte publicisticky na serveru casopisargument.cz. Dokážete se od všeho aspoň na nějaký čas odstřihnout?

Je to těžké, ta práce si vás vždycky najde. Navíc dění je natolik dynamické a světová situace tak vážná, že se od toho plně odpoutat nedokážu.

Mnoho našich občanů již nyní pociťuje radikální zhoršení své životní úrovně, někteří si sahají do svých posledních finančních rezerv a to ještě není zdražování konec. V jednom z pořadů jste řekla, že průměrný občan Evropské unie není schopen strádat »pro nějaké vyšší cíle«. Pokud tedy i Češi patří k průměru EU, jak se to projeví – čekáte ohrožení, či dokonce konec sociálního smíru?

V první řadě je potřeba zdůraznit, že podle posledních výzkumů je patrné, že čeští občané mají velmi pesimistická očekávání ohledně budoucího vývoje. S tím souvisí i to, že nízkopříjmové skupiny nejsou schopny tvořit žádné úspory, a střední vrstvy, které z minulosti nějaké úspory mají, cítí, že jim je inflace ničí. Současná situace je velice vážná, protože zdražování se týká klíčových položek: potravin, dopravy, energií. Bohužel, vláda Petra Fialy reaguje v této oblasti velmi slabě a někteří její členové si nejspíš ani nejsou vědomi odpovědnosti vůči svým vlastním občanům. Obávám se proto dalšího zhoršování socio-ekonomické situace a nárůstu politické nervozity.

Proč současní čeští pravicoví politici, ve vleku eurounijních, jednají tak, že jejich kroky poškozují právě nejvíce české občany? Mám nyní na mysli sankce vůči Rusku, dopadnuvší více na naši ekonomiku než na tu ruskou.

Sankce se v posledních letech staly »oblíbeným« nástrojem Západu. Zdá se ale, že si tamní představitelé nedokážou domyslet dlouhodobé účinky sankcí. Pokud je k sankcím nadměrně zneužíváno postavení amerického dolaru, je logické, že se mu stále více zemí bude vyhýbat, aby zmenšily riziko, že se případně také ocitnou mezi »nežádoucími«. Poslední vývoj ukazuje, že především představitelé EU nedokážou domýšlet ani krátkodobé dopady, ať už se jedná o vývoj na trhu ropy či zemního plynu. Bohužel, místo racionální analýzy vítězí ideologický fanatismus.

Děláte si srovnání opatření, kterými se vlády zemí EU snaží vyrovnat propady životní úrovně svých obyvatel v důsledku krize. Jak vychází z tohoto srovnání vláda Petra Fialy? Jak například hodnotíte opatření, že všechny domácnosti budou mít automaticky do určité spotřeby energií úsporný tarif?

Sleduji velmi pečlivě, jaká opatření jsou přijímána v jednotlivých zemích Evropské unie. Země kombinují, podobně jako za pandemie, řadu nástrojů, přímé intervence na energetickém trhu, cenové regulace, daňová opatření, sociální dávky… Každopádně těžko budu hledat vládu, která dělá tak málo a tak pozdě, jako vláda Petra Fialy. Musím uvést, že nečinnost vlády se nepodepisuje jen na domácnostech, jejich zhoršující se situaci a také rostoucích obavách z budoucího vývoje, ale také na firmách. Pokud zahraniční firmy mají levnější energie, pak je jasné, že ty české jsou v evropské i světové konkurenci znevýhodněny.

O úsporném tarifu toho detailně zatím mnoho nevíme, ale podle základního náčrtu nebude jeho vliv dostatečný. Myslím, že mnohem větší smysl dává intervence na trhu s elektřinou, kde má Česká republika pozici čistého vývozce. Vláda také skálopevně odmítá využít zákon o cenách z roku 1990.

Co z tohoto zákona by se dalo nyní pozitivně využít?

Zákon o cenách z roku 1990 (ergo není potřeba nic vymýšlet, zákon existuje) umožňuje za mimořádné tržní situace využít nástroje, jako je věcné usměrňování cen nebo stanovení cenového moratoria. Budu-li ze zákona citovat, tak věcné usměrňování cen spočívá ve stanovení podmínek (cenovými orgány) pro sjednání cen. Těmito podmínkami jsou maximální rozsah možného zvýšení ceny zboží ve vymezeném období, nebo maximální podíl, v němž je možné promítnout do ceny zvýšení cen určených vstupů ve vymezeném období, či závazný postup při tvorbě nebo kalkulaci ceny, včetně přiměřeného zisku.

Jak mi jako ekonomka vysvětlíte, že může český státní rozpočet zvládnout na jedné straně obrovské nečekané výdaje (silná sociální pomoc ukrajinským uprchlíkům, zvýšené výdaje sociálních a zdravotních systémů, vysoké výdaje na zbrojení) a současně podseknuté příjmy, protože právě pravice je podsekává? Stručně řečeno: méně do měšce přichází a více z něho odchází.  

Struktura příjmů a výdajů rozpočtu, to je esence politické ekonomie. Dobře říká, i když to vláda třeba tají nebo o tom nemluví, kde jsou skutečné vládní priority. Je neuvěřitelné, že ODS hovoří o tom, co vše si nemůžeme dovolit, když to byla tato strana, která se v minulém volebním období podílela na významných daňových změnách, které značně oslabily příjmovou stranu státního rozpočtu. Na druhé straně, vysoká inflace zatím vládě přináší vyšší než očekávané příjmy, a také dividendy. Je možné, že si vláda »potichu« zvolila cíl splácet dluhy přes inflaci.

Odborník na energetiku Ivan Noveský varuje, že nezaměstnanost nejen u nás překoná rekordy, nebude dokonce co jíst, přežijí jen vyvolení. Máte stejné obavy, nebo je to přehnané?

Ekonomická situace je bezesporu vážná. Pokud se ekonomika propadne do recese, k čemuž by významně přispěla i politika centrální banky, pak se dá očekávat krach řady firem, u jiných omezování výroby a samozřejmě nárůst nezaměstnanosti. Vláda se ovšem stále tváří bohorovně, jako kdyby se nic nedělo.

Na jedné straně chápeme nutnou solidární pomoc zejména ženám a dětem prchajícím z války na Ukrajině, ale současně víme, že ukrajinští pracovníci dříve i nyní jsou zaměstnáni v prekarizovaných povoláních, a tedy za mzdy, za které by čeští pracovníci nepracovali. Nejsou u nás Ukrajinci zneužíváni na pracovním trhu? Není to celé pak jistá forma pokrytectví?

Je mi nevolno z toho, když vidím, jak si dnes kdekdo mává ukrajinskou vlajkou, ale před několika měsíci ho podmínky například pracovních agentur, které nejen ukrajinské, ale i další pracovníky bezostyšně vykořisťovaly, pohrdaly zákoníkem práce, vůbec nezajímaly. Ukrajinští pracovníci byli vítáni jako dumpingová síla, která by mohla zeslabit postavení českých pracujících a taky odborů.

Jste známa tím, že veřejně vyzýváte k řešení problémů jen a výhradně jednáním ve jménu míru ve světě. I konflikt rusko-ukrajinský, jenž je zástupným konfliktem USA (NATO) proti Rusku, měl podle vás mírové řešení? Neobhajujeme tuto válku, ale známe její pozadí, kdy kořeny spočívají v rozpínavosti NATO na východ těsně k hranicím Ruska.

Je tragédií Západu, že tak velká část jeho »elit« se kloní k válce jako k preferovanému řešení a není schopna pracovat na mírových řešeních. To se netýká jen Ukrajiny, stačí uvést válku v Jemenu, která ovšem nezabírá stránky novin, vlajkou Jemenu také nikdo nemává. Jen málo politiků se dokáže vzepřít protiruské hysterii a uvědomit si, jak zásadní jsou zejména pro velmoci bezpečnostní záruky.

Na summitu NATO v Madridu byl stanoven explicitně protivník Aliance, tím je propříště Rusko. Nebylo snad protivníkem pro NATO a USA celou dobu, jen se to neříkalo tak otevřeně?

NATO je vedeno Spojenými státy, které jsou v situaci ústupu z pozice hegemona. To je vždy velmi nebezpečná situace pro celý světový systém. Je patrné, že USA si identifikovaly dva hlavní nepřátele – Rusko a Čínu a NATO toto vnímání USA kopíruje. Země NATO se tak stávají vazaly amerických zahraničně-politických priorit, přestože ty jejich by měly být zcela jiné.

Měsíce se hovoří o tom, že »až Putin zavře kohoutek s plynem, tak uvidíme«. Jak hodnotíte rétoricky hlasitý úprk od levného ruského plynu k drahému americkému LNG? Proč dobrovolně budeme platit více a naši občané budou trpět?

Ono není tak snadné prchat ke zkapalnělému zemnímu plynu, ať už by pocházel odkudkoliv. Síla je na straně nabídky, ne poptávky. Světově platí, že LNG aktuálně není dost, EU chybí infrastruktura, počínajíc terminály, konče propojením plynovodů až ke speciálním tankerům. Cena přepravy vzrostla několikanásobně, jak se mezi sebou některé evropské a asijské země přeplácejí.

Přimknutí se k novým dodavatelům energií, jako je Katar či Saúdská Arábie, je nějaké nové manifestování našich »evropských hodnot«, když v těchto zemích se běžně porušují lidská práva?

Nu, nějaké zdůvodnění se jistě najde, proč najednou u Kataru či Saúdů nevadí, že tyto země nejsou zrovna ztělesněním těch správných hodnot, kterými jinak Evropská unie tak ráda kdekoho mlátí po hlavě. Spoléhání se na tyto surovinově bohaté země odhaluje na dřeň pokrytectví »politiky lidských práv«.

Svět prý změnila invaze Ruska na Ukrajinu, to je v těchto dnech slogan EU a NATO, jejich politiků a vojenských představitelů. Je to tak? Copak tato válka je jedinou válkou, co kdy byla na Zemi vedena?

Svět zažívá řadu otřesů, samozřejmě pandemie a její dopady, které posilují deglobalizační tendence. Konflikt na Ukrajině skutečně svět mění, domnívám se, že posiluje pravděpodobnost blokového uspořádání světa.

Neděsí vás ta obrovská a dynamicky narůstající militarizace? Roste počet amerických vojáků mimo svou domovskou zemi, v Evropě a zejména »na východním křídle NATO«, vojenských základen… Je to »pro náš klid«, jak tvrdí premiér Fiala a ministryně Černochová, nebo spíše neklid?

Militarizace mě děsí celkově, nejen v ČR, která, při pohledu na Fialovu vládu, naštěstí nemá žádný globální vliv. Děsí mě, jak se z lidí, kteří hledají a preferují mírová řešení, stávají »agenti«, hlupáci a naivkové a válka je čím dál víc vnímána jako »správné« řešení. Odvaha k míru absentuje, zvyšuje se nenávist ve společnosti, k čemuž některá média svou hysterií masivně přispívají.

Podle ukrajinského prezidenta Zelenského si prý Rusko chce určovat nový světový řád. Ale jaký řád tady byl dosud? Byl snad spravedlivý a pro lidi?

Světový řád se již mění. Je patrné, že pozice Západu oslabují, ale obávám se, že jsme spíše na začátku procesu cesty k multipolárnímu světu a že zejména USA si přejí návrat do 90. let k pozici hegemona.

Monika HOŘENÍ

FOTO – archiv