Lékař a cestovatel Miroslav Kyselý: Čína – bezpečná země pro cestovatele

463

Rozhovor s Miroslavem Kyselým, lékařem, cestovatelem, dokumentaristou a autorem fotoknihy Čína v obrazech

Pane doktore, jste lékař, cestovatel, dokumentarista, fotograf… to je neobvyklá kombinace. Jak se zrodila vaše vášeň pro cestování a zachycování světa kolem vás?

Je to už mnoho let, měl jsem malou kameru a dělal jsem si záznamy z dění u nás a později v evropských zemích. Moje první větší cesta byla s kamarádem Vietnamcem do Vietnamu, který jsem z větší části projel. Bydlel jsem v rodinách u jeho přátel a známých, poznal odlišnou kulturu od Evropy a točil jsem na kameru vše, co se dalo. Nakonec pak z toho vznikl první zajímavý filmový dokument o Vietnamu, jehož část byla vysílána i v České televizi.

Kolik zemí jste navštívil a které ve vás zanechaly největší dojem?

Nikdy jsem to nepočítal. Projel jsem celou Evropu, navštívil hodně afrických států, převážnou část Asie atd…

Nejsem ale profesionální cestovatel jako např. pan Kolbaba. Jsem zaměstnaný, mám svoji práci, a tak i dost omezený čas daný řádnou dovolenou.

Na svých cestách jste zažil mnoho – mimo jiné i slavnou Rallye Dakar, kde jste působil v týmu Karla Lopraise. Jak vás tato zkušenost ovlivnila jako člověka i pozorovatele různých kultur?

Rallye Dakar je extrémně náročný závod jak na terén, tak na psychiku posádky i techniku. Jeli jsme jako neoficiální doprovod s nákladní Tatrou po vlastní ose z Frenštátu s bratry Karla Lopraise a jeho synovcem Alešem, který dnes aktivně závodí a pokračuje v Karlových šlépějích. Poplatky za registrační doprovodné vozidlo jsou velmi vysoké, proto jsme byli neoficiální doprovod, ale zato také bez jakékoliv podpory či pomoci ze strany pořadatelů.

Rizika tam byla dost vysoká, část Západní Sahary byla stále zaminovaná, spali jsme osamoceni v otevřeném terénu, v poušti, bez nároku na bivak apod. Stala se nám tam i velmi nemilá příhoda. V noci nás kontaktoval přes satelitní telefon motorkář Oldřich Bražina, že má problém s motorkou. Bylo to uprostřed Sahary v Mauretánii, a tak jsme se mu vydali na pomoc podle zaslaných souřadnic GPS. Po ujetí asi 150 km jsme uviděli světlo a mysleli jsme, že jsme ho našli. Když jsme se více přiblížili, někdo si všiml, že dotyčný má pušku, já jsem reflexivně vypnul kameru, na které byl svíticí display, a jak jsem ji pokládal na podlahu auta, tak muž s puškou vystřelil. Já se právě ohýbal a kulka mi trošku učesala vlasy. Asi mi mířil na hlavu, kde zářilo světlo z displeje kamery. Vůz se nám podařilo otočit a ujet, zadní část vozu byla vyplněna pneumatikami a tak byla neprůstřelná. Naštěstí se nikomu nic nestalo, jen pár škrábanců na pažích a rameni od rozprsklé kulky, která zasáhla ochranný rám a udělala tam velký důlek.

Po letech jsme zjistili, že GPS signál v určitých oblastech Afriky byl záměrně různě posunut a byl velmi nepřesný. Jelikož se to odehrálo na hranici Mauretánie a Maroka, není jisté, zda to byl pohraničník nebo bandita, kterých tam bylo tehdy dost.

Byl to ale zároveň i poslední závod, který se jel v Africe a následující byl z bezpečnostních důvodů zrušen a přesunut do Brazílie.

To zní velmi nebezpečně, doufám, že to byl ojedinělý zážitek…

Další velmi nepříjemné chvíle jsem zažil po skončení závodu v Senegalu při koupání v Atlantiku. Představte si krásné bílé pláže zcela prázdné, ale bez jakéhokoliv zázemí. Jelikož se jedná o malarickou oblast, tak tam nikdo neinvestuje do výstavby hotelů. Ojediněle tam bylo jen pár domorodců, kteří se jen nepochopitelně lehce opláchli a ve vodě byli tak maximálně po kolena.

Když jsem se nadšeně vrhnul do vln, tak jsem vzápětí pochopil, proč to dělali. Velmi silné spodní proudy mě unášely a já jsem se bezmocně vzdaloval od pobřeží. Naštěstí jsem věděl, že nemá smysl jakkoliv proti tomu bojovat a snažil jsem se šikmo do boku dostat z dosahu proudů, což se mi asi po půl hodině zcela vyčerpanému podařilo. Navíc mě v Senegalu u Růžového jezera okradli.

Po předchozích zkušenostech člověk přehodnotí své priority a zjistí, že mnohé problémy jsou jen nepodstatné prkotiny. Vice si pak vážíte svého života.

Jsou nějaké vzpomínky, dokumenty či fotografie, které pro vás osobně nesou nejsilnější příběh nebo vzpomínku?

Pro ně musím sáhnout do svého archivu. Jsou to fotografie chudých dětí s nataženýma rukama, většinou z Afriky, Indie, Filipín, které mají společné rysy. Jsou to oči, ve kterých je vidět zoufalství, beznaděj a prosba o záchranu.

V posledních letech jste se opakovaně vracel do Číny.

Kdy jste tam byl poprvé a kolikrát jste tuto zemi navštívil? Co vás na této zemi nejvíc fascinuje a čím si vás získala?

Poprvé jsem byl v Hongkongu už před mnoha lety. Čínu jsem navštívil asi pětkrát. To, co mě nejvíce láká, je především bezpečnost, bohatá kulturní historie, fascinující nádherná příroda, taktéž i moderní architektura. Číňané jsou navíc velmi přátelští, rádi vám pomohou a ani jazyková bariéra není problém. Ve většině hotelů se domluvíte anglicky, taktéž s mladými Číňany, jinak ostatní mají v mobilním telefonu překladač.

Na křtu své knihy jste zmínil, že lidé u nás často vnímají Čínu zkresleně. V čem podle vás spočívá největší rozdíl mezi mediálním obrazem Číny a realitou, kterou jste zažil?

V médiích je o Číně velmi málo informací, často jen pár útržkovitých, většinou když se tam něco stane. Pokud potřebujete nějaké informace o Číně, musíte si je sami aktivně vyhledat.

Stále ještě dost našich občanů si představuje Číňana, jak někde sedí s miskou rýže v ruce. Průměrný čínský měsíční plat (údaj z AI pro r. 2021) je cca 31 100 RMB, tedy přibližně 95 000 Kč. Pro srovnání v ČR tvořil průměrný plat v I. čtvrtletí 2025 jen 46 924 Kč.

Čína je i technologicky mnohem dál. Má nejrozsáhlejší a nejdelší síť rychlovlaků na světě – cca 48 tisíc km – s rychlostí pohybující se kolem 350 km/hod, přesně, bez zpoždění.

Starý Maglev se pohybuje rychlostí 431 km/hod, nový Maglev, který se buduje, má dosahovat až 620 km /hod. A ani to nestačí, probíhají úspěšné testy na hyperloop s názvem T-flight, který má dosahovat až 1000 km/hod, a konkuruje tak letecké dopravě.

Totéž platí o dálnicích, se svými 200 tisíci km překonala Čína délku amerického dálničního systému a stala se jím největší na světě. Např. v r. 2024 postavila na jeden zátah jen pomocí autonomních robotů a umělé inteligence 158 km dálnice.

K placení používají Číňané většinou mobil, hotovostně se platí výjimečně. Najdete tam všechny známé světové obchodní značky, dobře fungují služby, mobilem si můžete objednat dovoz potravin z obchodu, jídlo z restaurace atd.

Jaké největší změny jste v Číně zaznamenal během svých návštěv? Překvapilo vás něco, co jste původně nečekal?

Je to především rychlost, s jakou změny v Číně probíhají. Když si představíte, že Číňané jsou schopni za jeden rok postavit 11 tisíc kilometrů kvalitních dálnic v náročném terénu, tak to mluví samo za sebe.

Před pár lety začala v Číně jezdit elektroauta a na silnicích bylo vidět mnoho známých evropských značek, jako Mercedes, BMW, Audi. V letošním roce při mé poslední návštěvě Číny všude převažovala elektroauta, benzínová jela zcela výjimečně. Rychlost, s jakou museli vybudovat infrastrukturu, servisy, dobíjecí stanice a automatické robotické stanice na výměnu autobaterií, je skutečně obdivuhodná.

Když cestujete po světě, jistě si všímáte i rozdílů v přístupu lidí k práci, tradicím, rodině či víře. Jak byste popsal rozdíly mezi »západním« a »asijským« pohledem na svět?

Určitě existuje mnoho kulturních rozdílů jak ve smyslu národní kultury, tak regionální. Při cestování je dobré mít znalosti o kultuře, tradicích a zvyklostech dané země a uvědomit si, že my jsme jen hosté na návštěvě, a danou kulturu respektovat a nesnažit se někoho poučovat. Asiaté jsou všeobecně velmi pracovití, vidíme to i u nás například u Vietnamců. Nemám o tom přehled, ale myslím si, že je málo pravděpodobné, že Vietnamec, který má české občanství, je registrován na úřadu práce.

Velké rozdíly jsou také v sociální oblasti. Například v Indii stále přetrvává kastovní systém, i když byl oficiálně zrušen. Najdeme tam běžně bezprizorní děti ulice… V Číně jsem se s ničím takovým nesetkal. Evropa je kulturně rozmanitá a má propracovaný sociální systém, který mnohdy zneužívají některé skupiny obyvatel.

Rozdíly a zvyklosti jsou různé. Pro zajímavost, v čínské restauraci se nedává žádné spropitné. A někdy by to i mohlo urazit personál. V americké je to prakticky zákonná povinnost, apod.

Myslíte si, že cestování a osobní zkušenost mohou změnit stereotypy a pomoci k lepšímu porozumění mezi národy?

Určitě ano a osobní zkušenost je nenahraditelná. Největší kritici bývají lidé, kteří žádnou zem nenavštívili a umějí jen teoreticky srovnávat. Což samozřejmě většinou neodpovídá realitě.

Člověk, který už něco procestoval, ví, že v České republice se nežije špatně.

Vaše nová kniha Čína v obrazech představuje zemi prostřednictvím fotografií a krátkých textů. Podle čeho jste vybíral místa a okamžiky, které jste chtěl čtenářům ukázat?

Většinou se jedná o známá místa, která stojí určitě za zhlédnutí, jako moderní architektura nebo příroda. A mnohé z těchto míst je na seznamu světového dědictví UNESCO.

Co byste si přál, aby si čtenáři z knihy odnesli – jaké poselství nebo dojem o Číně by v nich měl zůstat po jejím prolistování?

Čína je bezpečná země s nízkou kriminalitou, např. žena sama bez doprovodu se může klidně třeba o půlnoci procházet bez vážnějšího rizika po Šanghaji.

Určitě si na své přijdou milovníci kultury, moderní techniky, nakupování, nádherné přírody i dobrého jídla. V knize jsou zobrazena zajímavá místa, která stojí za to navštívit, a pokud se čtenářům zalíbí, myslím si, že mohou bez jakýchkoliv obav do Činy vycestovat.

Plánujete další návštěvy a případně i pokračování v podobě další knihy?

Čína je obrovská rozlehlá země s bohatou kulturní historií s mnoha velmi zajímavými místy, která není možné vidět všechna najednou. Čínu určitě ještě navštívím, tak nelze vyloučit i možné pokračování v podobě další knihy.

Helena KOČOVÁ

Fotoknihu Čína v obrazech, kterou vydalo nakladatelství Futura, si můžete zakoupit v našem knihkupectví ve třetím patře na adrese Politických vězňů 1535/9, Praha 1, nebo na našem e-shopu: eshop.futura.cz.