Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s politologem a vysokoškolským profesorem Oskarem Krejčím
S jakým výsledkem hospodařila Čína v roce 2024? Brzy se uskuteční dvě zasedání, na kterých budou tato data zveřejněna, ale jistě jsou už některé údaje dostupné nyní.
V rozporu s tím, co tvrdí veřejnoprávní média, byl loňský ekonomický rok v Číně převážně úspěšný. Podle prvních údajů, které zveřejnil Statistický úřad ČLR, vzrostl v uplynulém roce tamní hrubý domácí produkt (HDP) o 5 %; také obrat zahraničního obchodu se zvýšil o 5 %. I když tyto údaje nedávají komplexní informaci o zdraví ekonomiky, naznačují, jaký má Říše středu manévrovací prostor pro rozhodování a jaké jsou její podmínky pro sociální rozvoj. Stále platí, co ukázala tzv. globální finanční krize i období celosvětového zápasu s pandemií covid-19: Čína je stabilizujícím faktorem světové ekonomiky.
Velkým tématem je v této souvislosti snaha Donalda Trumpa rozpoutat obchodní válku s Čínou. Peking zvažuje proticla a žalobu u WTO (Světové obchodní organizace). Na druhou stranu ale probíhá živá komunikace mezi Pekingem a Trumpem. Jak velkým problémem pro Čínu Trump je?
Donald Trump představuje problém pro celý svět, nejen pro Čínu. Je zřejmé, že nerozlišuje předvolební kampaň a styl vládnutí, ale ani vnitřní a zahraniční politiku. To vše vnímá jako jednotné prostředí, kde se zájmy prosazují nátlakem – jako v zápase developerů při sporu o zakázku. V takovém souboji se ctí jen síla.
V této chvíli vidíme u Trumpa nejen větší odhodlání prosadit své záměry než při jeho prvním příchodu do Bílého domu před osmi lety, ale také lepší personální a programovou připravenost. To vše ale bylo očekávatelné přinejmenším jako nejpravděpodobnější z několika variant. Západní, tedy především americká nátlaková politika nemá příliš široký repertoár akcí. Především je to válka – ať již v přímé podobě, kterou zažila Jugoslávie, Libye či Irák, nebo nepřímé, varianta jako například nyní na Ukrajině. Zdá se, že takovýmto akcím by se Trump rád vyhnul. Pak jsou to nejrůznější barevné revoluce – zásah Trumpova týmu na USAID naznačuje, že ani toto není preferovaná varianta. A pak jsou tu nejrůznější varianty sankcí proti osobám a institucím, jako jsou diplomatická zastupitelství, a proti ekonomice. Už z prvního období prezidentství je zřejmé, že Trump upřednostňuje právě ekonomické sankce. Zdá se, že jej k tomu vedou dvě příčiny.
Předně federální vláda USA je mimořádně zadlužená; deficit přes 36 bilionů dolarů, přičemž jen na obsluhu tohoto dluhu – tedy splácení úvěrů či placení úroků a jiných poplatků – jde 17 % federálního rozpočtu. Stav je to hrůzný, přičemž války i barevné revoluce jsou jednak drahé, jednak povětšině nedosahují slibovaných výsledků. Navíc je stále více zřejmé, že vojenské výdaje i provoz barevných revolucí doprovází obří korupce.
Druhým důvodem, proč Trump dává přednost clům a dalším sankcím, je fakt, že takovéto politice velmi dobře rozumí: nejde o ideologie, nějaké abstraktní pojmy, je to ono developerské »náklady versus zisk«. Trump se stará o svoji firmu, v daném případě o USA, přičemž neváhá testovat konkurenty těmi nejdivočejšími nápady, aby v cíleně vytvořeném mediálním tornádu dosáhl kýženého zisku – nebo alespoň jeho části. V konkurenčním sváru jsou mu lidé jako severokorejský vůdce srozumitelnější než prapodivní šíbři z Bruselu.
Nezdá se ale, že by byl tento přístup vždy efektivní…
To máte pravdu. Pro větší srozumitelnost si situaci poněkud zjednodušíme: vztah Ruska a Německa. Berlín se zpočátku zdráhal zapojit se do války s Ruskem, postupně ale podlehl tlaku. Dnes je Německo aktivním zastáncem sankcí a dodávek zbraní proti Rusku. A výsledek? Podle předběžných údajů klesl loni německý HDP o 0,2 %, zatímco ten ruský vzrostl o 4,1 %.
Zdá se, že se Moskva poučila jak z vlastních zkušeností se západními sankcemi, tak i ze zkušeností takových zemí, jako je Írán či Venezuela – a na sankce se připravila. Samozřejmě jenom do úrovně, kterou situace umožňuje: sankce Rusku škodí, ovšem zpravidla škodí oběma stranám. Říkám to jen pro ilustraci teze, která se váže k našemu rozhovoru: je víc než pravděpodobné, že se Čína na sankce či obchodní válku ze strany USA připravila. Osobně si myslím, že by Trump dosáhl v Číně daleko více změnou politiky Washingtonu vůči Tchaj-wanu než zvyšováním cel a rozmnožováním sankcí.
Je tedy možné předpokládat, že případná cla uvalená nejen na Kanadu a Mexiko, ale i na celou EU, pomohou v rozvoji globálního Jihu? Zemí zapojených do BRI, ale i BRICS, eventuálně urychlit výměnu dolarů za jiné měny? Dnes se například ropa běžně obchoduje v jüanech.
Pokud jde o celkový odraz nové politiky Spojených států vůči globálnímu Jihu, je třeba počkat. Washington jistě bude postupovat diferencovaně. A nesmí se zapomínat, že během svého prvního prezidentského mandátu Trump zavedl tzv. extrateritoriální sankce zaměřené na zahraniční subjekty, které americké sankce nedodržují. Ty například uzavírají cestu na americký trh, jak tomu bylo při výstavbě plynovodu Nord Stream 2 vůči některým zemím Evropské unie. Známý je příklad zatčení finanční ředitelky čínské firmy Huawei Meng Wan-čou v Kanadě na základě obvinění z porušení amerických sankcí vůči Íránu. Je pravděpodobné, že se některé země globálního Jihu budou takovýchto dopadů amerických sankcí obávat: nebudou chtít přijít o americký trh, budou se obávat svévolného zatýkání a podobně. Zároveň ale tupá sankční politika Západu vytváří velmi zajímavý blok sankcionovaných zemí. Jen pro zajímavost: loni Írán úspěšně vyslal do vesmíru čtyři rakety, francouzsko-evropská Arianespace dvě.
Brutalita jednání Washingtonu a jeho sebestřednost bude země globálního Jihu odrazovat od spolupráce s USA. Žádný stát si nepřeje, aby mu zmrazili finance, které má v amerických bankách – a jediným řešením je těmto bankám se vyhnout. To platí i o americké manipulaci s dolarem. Je to nebezpečná měna, ovšem v této chvíli ve svém množství nenahraditelná: odhadem 60 % měnových rezerv států je v dolarech. Přechod při obchodování na národní měny mezi státy BRICS probíhá, sankce Západu jej urychlují, ale ještě to nějaký čas potrvá. A je přirozené, že se tomu Trump snaží zabránit.
Čtenáři se často ptají na realitní trh v Číně a její vnitřní zadluženost, které jsou v rozporu s raketovým rozvojem a dlouhodobými cíli a plány.
Přiznám se, že toto téma sleduji jen okrajově, byť podle veřejnoprávní televize je to snad nejdůležitější charakteristika Číny. Pravdou je, že před několika lety nebývale rychlá urbanizace vyvolala obrovskou poptávku po novém bydlení, a to nejen ve městech. Přitáhla podnikatele, kteří mnohde nabídku přepálili, zadlužili se a ohrozili celý sektor a s ním nejen sebe, ale i zaměstnance a sociálně-ekonomickou stabilitu. Podle dostupných údajů toto podnikání probíhá na provinční úrovni, avšak dopad chyb byl celostátní. Státní i bankovní dozor nad touto oblastí je dnes ale jiný. Ostatně nárůst problémů na realitním trhu není patrný.
Pokud jde o zadlužení státu, údaje se různí mimo jiné podle toho, zda se započítávají pouze dluhy centrální vlády, nebo i dluhy provincií – v případě USA jednotlivých států -, podnikatelů, osobní zadlužení a podobně. Obecně platí, že zadlužení Číny roste, ale je to především vnitřní dluh. Zadlužení Číny v zahraničí představuje přibližně 14 % jejího HDP. Takové zadlužení by měla Čína zvládnout. Pro srovnání – zahraniční zadlužení USA je přibližně 91 % HDP. Nelze také zapomínat, že Čína má největší finanční rezervy na světě, přibližně 3,2 bilionu dolarů; rezervy Spojených států jsou 244 miliardy dolarů, což je méně než rezervy Hongkongu, který není započítáván do rezerv Číny.
Pozornost přitahuje také nesmlouvavý čínský boj s korupcí. Na 20. sjezdu Komunistické strany Číny Si Ťin-pching v této souvislosti dokonce mluvil o tom, že »raději zklameme tisíc úředníků, než 1,4 miliardy lidí«. Někdy tento přístup vyvolává rozpaky, jindy tak trochu závist.
Korupce, tedy získávání nezákonných výhod ze svěřené funkce, je asi tak stará jako funkce samotné. Je to choroba, která může stát ochromit či přímo zahubit, protože podlamuje jak důvěru lidí, tak i fungování státu samotného. Ti, kdo pamatují časy před rokem 1989, vědí, že tehdejší korupce týkající se například nedostatkového zboží se po sametové revoluci nejen rozbujela, ale i rozštěpila: peníze se změnily na kapitál, mohou člověka zbavit nutnosti pracovat, navíc vedle vlastní korupce se objevilo zákony obtížně uchopitelné lobbování a k tomu všemu ještě přibyla podnikatelská provize. Čínská politika reforem a otevírání se světu, která spojila socialistické řízení s trhem, některé z těchto nebezpečí vnesla do čínské společnosti či je tam zvětšila.
S příchodem Si Ťin-pchinga do čela strany a státu v roce 2012 byla vůči korupci vyhlášena nulová tolerance. Stranická disciplína a právní stát se staly zásadními tématy politiky. Na začátku letošního roku Si označil korupci za největší hrozbu pro komunistickou stranu. Je to přirozené v zemi, kde mandát vládnout je spojen s morálním profilem a jasně definovanou spravedlností. Zároveň byl antikorupční boj označen za »neustálé úsilí bez konce«. Na 20. sjezdu čínských komunistů Si mluvil o tom, že byly podniknuty koordinované kroky k zajištění toho, aby »úředníci neměli drzost, příležitost nebo touhu být zkorumpovaní«. Uvedl, že proti korupci byla použita kombinace opatření k »odstranění tygrů«, »much« a »lovu lišek«, tedy odvolání zkorumpovaných činitelů jak v nejvyšších, tak i nejnižších patrech strany a státu.
Známé jsou případy potrestání členů nejvyšších stranických orgánů, provinčního vedoucího tajemníka, ministrů, vysokých vojenských velitelů. Jenom v loňském roce bylo do listopadu vyšetřováno 58 vysoce postavených úředníků spadajících do nomenklatury ústředního výboru. Disciplinárně bylo potrestáno přibližně 450 tisíc nízko postavených úředníků, přičemž 14 tisíc případů bylo postoupeno k trestnímu stíhání. V rámci úsilí o vyhledání zkorumpovaných uprchlíků Čína do listopadu 2024 zajistila návrat 1306 osob, které utekly do zahraničí, a získala zpět nezákonný majetek v celkové výši 2,1 miliardy dolarů. Je zřejmé, že čínské úspěchy zrodily nové problémy. Zatím se zdá, že vedení Číny vykazuje vysokou schopnost tyto problémy identifikovat, zasáhnout proti nim – a poučit se. Kdo něco takového umí u nás?
Helena KOČOVÁ
