Erik Best: Západ jako celek nemá morálku

300

Rozhovor s Erikem Bestem, americkým novinářem působícím v ČR

V únoru roku 1991 jste přiletěl do Prahy a už tady zůstal. Co vás těší v naší zemi? Co se vám zde líbí?

Tehdy jsem věděl, že chci opustit Spojené státy, neboť jsem cítil první náznaky jejich jistého rozkladu coby velmoci. Vybral jsem si pro své budoucí působiště Československo, resp. Českou republiku, a jsem tomu rád. Častokrát jsem se zamýšlel, zdali jsem správně odhadl, »jak to celé dopadne«. A nikdy jsem nelitoval svého výběru.

Role ČR je významná, i když je to malý stát. Myslím, že se to stále více projevuje, například v tom, jak k Evropské unii a jejím členským státům přistupuje nová vláda. Celkově je její přístup pozitivní, na rozdíl od Fialovy vlády.

Ztotožňujete se za oněch 35 let s češstvím?

Určitě, od začátku. Zdejší mentalita a typická česká ironie jsou mi velmi blízké. (A Erik Best to během rozhovoru dokazuje i tím, že hovoří z pozice ČR – pozn. aut.)

Česká republika je v závěsu silných hráčů. Mnoho voličů u nás si myslelo, že volbou ANO a dalších nyní vládních stran bude více kladen důraz na naši suverenitu. Děje se to?

Česká zahraniční politika není plně suverénní a jednotná. Vidíme to třeba na příkladu ukrajinské války. ČR byla vybrána, aby tuhle válku propagovala. Vzpomeňme si, že skoro jako první tam jel premiér Fiala, jako první jsme posílali vojenskou techniku, a to pokud možno všechnu, co jsme měli. Bylo to řízeno možná z Ameriky, možná z Británie, a ČR se dobrovolně připojila. Proto tu máme rozdělenou společnost. Část společnosti tohle nechce podporovat, část jen něco.

Podobné nadšení bývalo i za prezidenta Václava Havla, čehož tehdy americká vláda využila, možná zneužila. První ze západních lídrů přijel do Československa po listopadu 1989 prezident George Bush st. (v listopadu 1990 – pozn. aut.). Cestou zpět do vlasti novinářům vytroubil, že potřeboval Havlovu morální autoritu pro podporu války v Zálivu. (Válka v Perském zálivu mezi Irákem a koalicí desítek států v čele s USA, 1990-91 – pozn. aut.)

Takže když Fialova vláda přišla s tím, že chce znovu nastolit havlovskou politiku, tak byli čeští koaliční politici prvními, kdo jeli na Ukrajinu. Přijali jsme vojenskou politiku NATO i migrační politiku EU, a kdo se snažil být trošku rozumný, byl úplně vyloučen ze společnosti.

Také si voliči ANO mysleli, že skončí muniční iniciativa a přehodnotí se předražené nákupy F-35. Avšak stíhačky jsou hotová věc, a když šel v prosinci Andrej Babiš na Pražský hrad, čekal ho tam americký generál z NATO – aby mu vysvětlil potřebnost muniční iniciativy. Co to je?

To je ta česká svrchovaná zahraniční politika (ironicky). Ale je tam nějaká změna. Babiš chce, aby náklady na muniční iniciativu nesla EU, a Česko to bude »jen« organizačně zajišťovat. Jak jsem tomu rozuměl, nepůjdou do toho peníze ze státního rozpočtu ČR.

Ovšem »lidé míru« nechtějí muniční iniciativu z principu. Když se dva perou, nebudu jim přece ještě dávat do rukou kudlu!

Babiš před volbami říkal, co musel, aby byl zvolen, a stejně jako Fiala se rozhodl, že proti Američanům nepůjde. Fiala nešel proti Bidenovi, Babiš nejde proti Trumpovi. Babiš nemůže ovlivnit nákup F-35. I on musí mít dobrý vztah s Američany, protože jinak by možná nebyl předsedou vlády. Tak Američané fungují.

Viděli jsme to názorně ve Venezuele.

Babiš dělá, co musí, aby zůstal předsedou vlády. Nechám na vašich čtenářích, nechť si to sami promyslí. Ale jedno pozitivum vidím – na zbrojení půjdou jenom 2 procenta HDP a Babiš říká, že jeho vláda prověří smlouvy.

Na jedné straně jsou Američané největší naši přátelé, protože vyznávají některé naše hodnoty, a zároveň jsou největší naši nepřátelé, protože nás tlačí do zbrojení a do nákupu zbraní od nich. Přitom New York Times píše, že americká vláda investuje do techniky, která je již svým způsobem zastaralá – do tanků, vrtulníků, letadel.

Války budou tak dlouho, dokud bude vojensko-průmyslový komplex propojen s politiky…

Já to vidím šířeji – válka na Ukrajině je především finanční válka. Nevěřím tomu, že Putin chtěl obsadit Kyjev. Mimochodem je zajímavé, jak selektivně věříme Putinovi. Podle mě chtěl vyvolat takový dojem, aby NATO dostalo strach a začalo masivně zbrojit. A co chce Západ? Vyhovět »pánům Kolářům« (zbrojním lobbistům; klíčový prezidentův poradce Petr Kolář pracuje pro zbrojařský holding Colt CZ Group – pozn. aut.), a tedy zbrojit. Plýtváme neefektivně penězi, a tím ekonomicky ničíme Západ. Biden měl od začátku války na Ukrajině politiku nevyhrát. Zato ČR za Fialy přijala politiku vyhrát. Tak to nemůže fungovat.

V knize Grace Livingstoneové Zadní dvorek Ameriky – USA a Latinská Amerika od Monroeovy doktríny po válku s terorem je v úvodu tato věta: »Dějiny Ameriky jsou dějinami podmaňování.« Tonezní mírumilovně.

Spojené státy jsou státem válek. Spočítal jsem, že z 250 let existence USA (Deklarace nezávislosti vyhlášena 1776 – pozn. aut.) jsou ve válce přiznané či nepřiznané plus minus 220 let! Tedy v tolika letech byla, byť několik dní, nějaká válka.

A přesto se američtí sportovci účastní bez potíží všech olympiád a mezinárodních šampionátů, ačkoli jejich země vedla bezpočet válek, provedla únosy, změny režimů apod. Zato Rusové a Bělorusové jsou z olympijského zápolení kvůli válce na Ukrajině vyloučeni. Proč dvojí metr?

To je kvůli tomu, že západní svět je americký. Když budeme posuzovat celý svět, tak 65 procent globálního Jihu nesouhlasí s tím, že se Rusové nemohou účastnit tohoto sportovního zápolení. A toto číslo se zvyšuje.

Je dosti šílené sledovat otevřené uplatňování Monroeovy doktríny (americký kontinent jako sféra zájmu USA). Americké vojenské komando unese prezidenta suverénní Venezuely, při tom postřílí mnoho lidí, a prakticky se ve světě nic neděje.

Je to v pořádku v případě Venezuely (ironicky), ale už ne Grónska. To je jasný důkaz, že Západ jako celek nemá morálku – jednotlivci ano. I prezident Petr Pavel uvedl, že pozitiva únosu Nicoláse Madura převažují, cituji: »… museli bychom říci, že bylo více toho pozitivního než negativního, protože málokdy je nějaká akce černobílá…« Takže ten únos více méně schválil. Museli bychom říci, že schválil trestný čin, tedy sám neuznává ústavní pořádek ČR. Ale nikdo nepodá žalobu.

Potvrzujete, že důvodem únosu Madura byla ropa?

Myslím, že Donald Trump chtěl, aby ho všichni brali vážně v otázce rozdělení světa. My ho moc vážně nebrali a po tomhle už ho bereme. Unesl Madura, hned vzápětí se zabýval Grónskem, a už jsme ho brali vážně.

Také hrozí Kubě a dalším latinskoamerickým zemím.

To je otevřený pohled na to, co USA dělají již dávno.

Jak běžný Američan posuzuje tyhle činy své země a jejího vedení?

Část Američanů Trumpovi fandí, část proti němu protestuje. I někteří podporovatelé Trumpa tohle vidí jako problém. Víte, Trump postupuje takto: Nejprve řekne, jaká bude jeho politika. My na to: To nemyslí vážně. Pak trochu ustoupí, ale udělá to. Řekl, že Grónsko bude americké – a bude! Trump říká: Jestli si myslíte, že zničíte Grónsko svým evropským způsobem, tak jak jste zničili Evropu, tak to ne. My ho zničíme naším, americkým způsobem.

Mainstream tvrdí, že rozklad mezinárodního práva začal Putin válkou na Ukrajině. Jenže to rozkližování začalo již před desetiletími. Co vy na to?

Putin a Trump mají víceméně stejnou politiku, ačkoli každý jde na to jinak. Trump dostane to, co chce on – západní polokouli, i Putin dostane své. A my nejsme schopni tohle pochopit. My bychom se měli dívat na to, jaký bude výsledek tohoto procesu, a měli bychom hledat optimální východisko pro Českou republiku.

Demonstraci Milionu chvilek pro demokracii 1. února podpořil před jejím začátkem prezident Pavel. V poledne poděkoval účastníkům, kteří však na náměstí přišli až o tři hodiny později, čímž dostali přímou pozvánku. Čtete to také jako promyšlenou a dobře řízenou akci Pavlovy volební kampaně? 

Milion chvilek vidím jako součást nynější opoziční politiky, předtím vládní politiky Petra Fialy. Tahle organizace bude dělat to, co dělá Pavel. Jinak si myslím, že prezident Pavel vlastně tímto dělá službu Babišově vládě.

Jak to myslíte? Vždyť tyhle protesty jsou namířeny proti ní.

Čtu to takto: Pokud se Pavel takto jednoznačně vyslovil na podporu Milionu chvilek, je opozičním kandidátem pro příští prezidentské volby a je zřejmé, že současná vládní koalice musí nabídnout kandidáta svého. Tím Pavel vládě pomáhá.

Ve vámi vydávaném newsletteru Final Word (viz web www.fsfinalword.cz) často prezidenta Petra Pavla kritizujete…

Je za co. Opakovaně předkládá požadavek zrušení evropského veta. Protlačuje euro. Šel na ruku Lichtenštejnům v jejich sporu s českým státem. Stojí na straně války a mnoho dalšího. Pavel bude v příštích prezidentských volbách jednoznačným euro-kandidátem. A Babiš, resp. vládní koalice, musí postavit českého kandidáta. Prezidentův »přítel po boku« Petr Kolář kritizuje Trumpa, tedy Pavel pracuje pro evropské zájmy. Onen americký generál v předpokoji prezidentské kanceláře reprezentoval NATO.

Pavel se stále více provazuje s mainstreamovými médii, ostatně působil i v redakční radě protežovaného Deníku N, který máexkluzivní přístup k informacím BIS.

Ano, to je český Deep State. Ale tato aktivistická média, včetně veřejnoprávních, už to tak přehánějí, že to začíná být kontraproduktivní.

Ústavní soud neuznal podnět skupiny senátorů na zrušení paragrafu Neoprávněná činnost pro cizí moc v trestním zákoně. Podle tohoto paragrafu byl nedávno zatčen čínský novinář s akreditací MZV ČR. Jak hodnotíte jeho zatčení?

Zatčení mohlo sloužit ke zmaření nové politiky české vlády vůči Číně. Domnívám se, že zatčení bylo totálně účelové.

Na besedě Nadace Železná opona jste řekl: »EU pracuje na válce.« To je pro mě otřesné zjištění. Nelze se nikdy smířit se zabíjením ve válkách, i s provokacemi eskalujícími mezinárodní napětí. Jak jste to myslel?

Upřesním: Evropská unie pracuje na utrácení peněz pro vedení války. Myslím si stále, že důležitější na válce na Ukrajině je finanční stránka. V důsledku nákupu dalších zbraní probíhá masivní zadlužování. Státy EU si půjčují na zbrojení a údajně díky tomu – jak říkají jejich lídři – roste jejich ekonomika. Kupují něco, co není užitečné, ale dluhy zůstanou. Tedy tomu říkám šílená úvaha.

Monika HOŘENÍ