Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s Jaroslavem Kresou, správcem, kuchařem a manažerem horské chaty v Železné Rudě-Špičáku
Co vy a Šumava? Jak jste se sem dostal?
Jsem rodákem od Brna, odchovaným Jeseníky. A Šumava mi Jeseníky velmi připomíná. Když se v mém životě objevila možnost pronajmout tuhle chalupu (horskou chatu Kamzík, kde vznikl tento rozhovor – pozn. aut.), tak jsem ji využil. Napřed to vypadalo, že tu zůstaneme chvilku, a nakonec jsme tady strávili krásných 26 let. Poté nastala pauza, protože vznikly neblahé zdravotní okolnosti, kdy jsme museli odjet z hor do města. Nyní jsem se sem vrátil a už jsem tu 30. rok.
Jistě zdejší hory milujete.
Jsem původem z dědiny za Brnem, znám tedy spíše roviny, žito, oves a pšenici, než smrky a jedle. A když jsme přišli sem, velmi rychle jsme si zvykli na zdejší prostředí i na místní obyvatele. Naší snahou bylo, a stále je, připravit hezké dny na naší chatě, aby si lidé odpočinuli od běžných starostí a ozdravili své tělo i duši. Víme, že zelená uklidňuje. A na Šumavě je zelené opravdu hodně.
Pobyt na horách je významně ozdravný, ovšem doby, kdy děti jezdily na školy v přírodě na tři týdny, jsou ty tam.
Ano, jsme pamětníky. V bývalém Československu se na školu v přírodě jezdívalo na tři týdny. I k nám na Šumavu. Ono to mělo svůj význam. Jak si tak vzpomínám na některé poučky, tak po týdnu aktivního horského pobytu se dětský organismus zbavil městského smogu, za další týden se vyčistil celý organismus a za další týden se stabilizoval zdravotní stav dítěte na celý rok. Něco podobného platilo i o lázeňské péči.
Školy v přírodě, pokud se vůbec dnes konají, už zdaleka netrvají tři týdny. Sotva týden. Jde o peníze. A ozdravný účinek krátkého pobytu na horách je pochopitelně nižší.
Vracejí se lidé po covidu do šumavských rekreačních oblastí, v létě i zimě? Jaká je vaše zkušenost?
Větší reklamu, i díky různým VIP osobnostem a známým sportovcům, mají jiné části Šumavy. Ale náš sjezdový areál na Špičáku je jeden z nejlepších u nás. Sjezdovky jsou situovány v lese, takže sníh déle drží a lyžování je kvalitní. Návrat rekreantů v zimě do hor – to nebyl problém, protože pokud je sníh, tak lyžaři za lyžováním přijíždějí. A u nás je fakt dobré lyžování.
Léto je jiné. Na Železnorudsku pozorujeme určitý trend ubývání turistů. Zřejmě lidé v letních měsících volí jiné destinace, moře a podobně. Zvláště je to patrné v červenci, který je z hlediska zájmu o naše hory nejslabší. Hotely a chaty se zaplňují více až v srpnu.
Proměňuje se i věková skladba návštěvníků našich hor. Dříve přijížděli spíše turisté středního a staršího věku, loni a letos pozorujeme návrat i mladších turistů. Ti však mají vyšší nároky na trávení své dovolené a kromě horských túr opravdu nádhernou přírodou – zvláště ve vrcholovějších partiích je to »zemský ráj to na pohled« – vyhledávají i další radovánky. Například wellness, masáže, možnost zaplavat si v bazénu, restaurace, diskotéky, bary. Tato doplňková nabídka služeb je v Železné Rudě ve srovnání s jinými středisky slabší.
Jak se promítá růst nákladů do zájmu o služby rekreačních zařízení na Železnorudsku?
Platí, že kdo už jede na dovolenou, tak zpravidla neřeší, jestli klobása stojí 60, nebo 80 korun. Zkrátka jede »si dovolit«.
Ale jistě je rozdíl, jestli někdo jede na dovolenou na Mallorku či na Kanárské ostrovy, nebo na Šumavu a Máchovo jezero.
To určitě. Platí, jak praví i Bible, že jsou léta tučná a léta hubená. Když je ekonomická krize, ceny rostou a lidé šetří i na dovolených, resp. na zvolené destinaci. I my jsme museli ceny našich služeb poněkud upravit, ale stále patříme k dostupným zařízením.
Řada bývalých podnikových (odborových) rekreačních zařízení, kde trávili pracující s rodinami bez ohledu na profesi a příjem úžasné dovolené, se proměnila po listopadu 1989 na soukromé hotely a penziony. Novým trendem je přebudování těchto bývalých rekreačních zařízení na soukromá prázdninová bydlení, nebo dokonce nová výstavba objektů prázdninového bydlení. V Železné Rudě a okolí rostou luxusní bytové domy jako houby po dešti. Co to znamená?
To znamená, že někteří lidé jsou hodně bohatí, aby si mohli koupit další byt nebo apartmán, který obydlují jen několikrát za rok – na Vánoce, Silvestra, na jarní prázdniny a třeba na dva týdny v létě. Toť vše. Pak je byt prázdný. Ale mají na to.
No, a z logiky věci vyplývá, že pro jiné lidi, kteří mají hlouběji do kapsy, je dovolená na horách nedostižným snem. Žijeme v kapitalismu. Proměňuje se paradigma toho, jak se žije, jak se tráví volný čas. Od kolektivního a dostupného všem přecházíme více a více k individuálnímu, soukromému a často – drahému.
Vzpomínám, jak před listopadem 1989 se na víkendy rozrostla Železná Ruda až o 30 000 rekreantů, a to tady byl třeba jen jeden krámek se základním zbožím. A přesto všichni byli spokojeni. Po převratu se podniky začaly zbavovat svých rekreačních zařízení. Často zanikly i podniky samotné, jak víme. V nastalém víru privatizace se bývalá rekreační zařízení dostala do soukromých rukou, to v lepším případě. V horším se objekt zavřel, postupně chátral, až zchátral.
Ovšem vykládat současné mladé generaci, jak dříve vypadala možnost rekreování pracujících, nemá smysl. Neuvěří a nad filmy s legendárním Gustavem Andělem se usmívají…
Je to tak. Ale některé firmy, spíše zahraniční než české, poskytují v současnosti svým zaměstnancům různé bonusy, finanční i nefinanční, které zvyšují možnosti zaměstnanců na – třeba i komfortní – dovolenou. Takže jsou i dnes možnosti.
Povšimla jsem si také, že mnozí hoteliéři, chataři, restauratéři a kavárníci ve vaší oblasti vyžadují platbu výhradně v hotovosti. O čem to svědčí?
Že po zrušení EET současnou pětikoaliční vládou se naplňují neblahé prognózy, že se část gastronomických a ubytovacích služeb dostává do šedé ekonomiky. Tady utíkají státnímu rozpočtu velké peníze, tohle snad muselo dojít už každému.
Jaká je spolupráce české Železné Rudy s Bavorskou Železnou Rudou?
Má generace pamatuje již dvě města z obou stran státní hranice, ale historie tvrdí, že bylo jedno sídlo, německy Eisenstein, neboť jsme v oblasti, kde žilo německy mluvící obyvatelstvo.
Osobně jako člověk, který sice není obyvatelem Železné Rudy – ačkoli podle starousedlíků se z »náplavy« po 12 letech stává obyvatel (smích) – mohu říci, že po Listopadu se rozvinula spolupráce obou měst, v kontaktu jsou starostové, zastupitelé, školy. Je milé, když na Vánoce náš železnorudský sbor zpívá v Bavorské Rudě (Bayerisch Eisenstein) společně s tamním sborem vánoční písně, a ten samý koncert se pak koná i u nás. Naše děti chodívaly plavat do bavorského bazénu, tedy než byl vytunelován. Existuje slušné dopravní spojení mezi oběma Rudami. A samozřejmě turisté z obou stran hranice putují po bavorské i české části Šumavy. Nejvyšší šumavský vrchol se nachází na německé straně, je to současně nejvyšší hora Bavorského lesa Velký Javor (Grosser Arber, 1456 m n. m.). A zlézají ho i čeští turisté. Chata na vrcholu Velkého Ostrého (1294 m n. m.) je již německá, ale vedou k ní turistické stezky i z české strany. Tohle funguje.
V Železné Rudě se konají dvě významné kulturní akce, na které přijíždějí i občané Bavorské Železné Rudy: Železnorudské slavnosti a také Rysí slavnosti. Rys je totiž symbolem Rudy. Obě akce mají bohatý program, který probíhá venku i uvnitř – například v našem velmi moderním Environmentálním centru, jež slouží současně jako informační turistické centrum s expozicí vývoje lyžování a Horské služby na Železnorudsku.
Já se těchto akcí s radostí účastním. A při pečlivém pozorování vysleduji, kdo je zdejší původní obyvatel a kdo si zde zakoupil luxusní prázdninový byt…
Šumavské hvozdy mají různé stupně ochrany – Národní park Šumava, Chráněná krajinná oblast Šumava, jsou tu národní přírodní rezervace, národní přírodní památky atd. Turisté zde vidí šťavnatou zdravou přírodu, ale také stojící či ležící suché stromy. Co s tím?
Oblasti s nejvyšší ochranou jsou ponechány přirozenému vývoji jako prales. V jiných částech lesní správa zasahuje a pečuje o přírodní porost. Příroda má velkou sílu, a proto věřme, že si sama pomůže ze všech neblahostí, ať už jsou to orkány nebo řádění kůrovce. Ale někdy jí musíme taky trochu pomoci…
Monika HOŘENÍ
FOTO – autorka
Jaroslav Kresa provozuje horskou chatu Kamzík na Špičáku, která patří plzeňské organizaci Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska. Více o chatě a jejích službách na www.kamzikspicak.cz.