Jan Schneider: Ve hře je osud celé Evropy

362

Rozhovor s bezpečnostním odborníkem a publicistou Janem Schneiderem

Angažujete se v přípravě kriticky orientovaných publicistů a podílíte se na dalším ročníku letního mediálního kurzu. Povězte, co bude jeho cílem, a hlavně – kdy a kde?

Vloni jsme uspořádali takovou pokusnou akci, nazvali jsme ji SLOVO DO PRANICE. Byly to přednášky na mediální témata. Podrobnosti a vyhodnocení celé akce lze najít na webových stránkách spolku Žurnalistické praktikum na adrese zphb.cz. Tam jsou také propozice letošní akce, která už není určena pro pasivní posluchače, ale – přesně podle názvu spolku – půjde o akci, kde budou praktikanti makat více než lektoři.

Je to třídenní akce od 17. do 20. srpna v Havlíčkově Brodě, o jejímž úspěšném absolvování dostanou účastníci potvrzení, podepsané spisovatelkou a publicistkou Lenkou Procházkovou, která byla tak laskava a odborně tento seminář zaštítila.

Mohou se zapojit i naši čtenáři a čtenářky, pokud by projevili zájem?

Ano, akce je určena pro všechny, kteří se chtějí zdokonalit v psaní. Na uvedené webové adrese je též přihlašovací formulář.

Musím jen podotknout, že ve stejném termínu se v Havlíčkově Brodě koná Letní žurnalistická škola, která si dosti neomaleně dala do názvu jméno Karla Havlíčka Borovského, avšak s jeho kritickou novinařinou nemá nic společného, protože přizpůsobuje mladé adepty novinařiny požadavkům současných „normalizovaných“ médií. O jejím charakteru svědčí její lektoři. V minulosti tam byl třeba Václav Moravec, Věra Jourová, Vladimír Votápek, Pavel Šafr, Danuše Nerudová, Bernd Posselt (!) a další. My jsme tu naši akci uspořádali nejprve jako jakýsi vzdoropodnik, ale nejsme konkurenti, protože – jak vidno – pohybujeme se v úplně odlišném světě.

Žijete v Havlíčkově Brodě. Karel Havlíček Borovský sice nezmizel z učebnic jako jiní velikáni, ale jeho odkaz se až tak nedrží. Myslím, že mladí o něm ani nevědí. Co pro vás dnes KHB znamená? 

Já se snažím nepodléhat módní vizualizaci, kdy lidé pouze cosi „vnímají“, aniž by o tom přemýšleli, diskutovali, dlouhodobě pracovali na poznání. Jako staromilec si důležité knížky kupuji, abych si v nich mohl podtrhávat. U Havlíčka si cením nejen jeho vášnivosti, ale i češtiny, protože pro něj bylo projevem vlastenectví celoživotní vzdělávání a krásná čeština. Nezapomeňme, že on vedle svých epigramů jich mnoho přeložil z polštiny, němčiny a ruštiny.

Je mi moc líto, že se k Havlíčkovi hubou hlásí mnozí, s nimiž by asi Havlíček brzy vyběhl. To ale asi těžko změnit, doba všemožným pokrytcům dosti nahrává a lidé, kteří jen „vnímají“ a nepřemýšlejí, tyto manýry usnadňují.

V návaznosti na rozhodnutí vlády o tom, že na summitu NATO v Ankaře bude Českou republiku zastupovat vládní delegace, podal prezident Pavel kompetenční žalobu. Co vy na to?  

Myslím si, že by se Ústavní soud tímto neměl vůbec zabývat. Skutečnost, že prezident republiky zastupuje stát, není uvedena v článku 62 Ústavy ČR, ale až v článku 63, který stanoví, že rozhodnutí prezidenta republiky vydaná podle tohoto článku vyžadují ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, protože za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.

Prezident republiky by si měl nechat od vlády schvalovat všechny své projevy v zahraničí, protože za zahraniční politiku státu nese odpovědnost vláda.

Europoslanec Ondřej Dostál vyzval veřejně prezidenta republiky, aby dodržoval Ústavu, protože ji dle něho porušuje propagací „spojených států evropských“. Tím vystupuje proti svrchovanosti ČR. Dostál to nazval velezradou…

Ondřej Dostál nazývá věci pravými jmény a dotahuje je do konce. Svrchovanost státu je ústavní pojem, který není slučitelný s ideou „spojených států evropských“. Velezradou je jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.

Všiml jste se, že tak vážné obvinění hlavy státu nikdo v mainstreamu neřeší? Jó, to kdyby bylo za Zemanovy éry…

Ano, to je přesný postřeh. To je jeden z důvodů, proč chceme povzbudit všechny publicisty, aby se inspirovali životem a dílem Karla Havlíčka Borovského, nikoliv jeho knírem. Jak učinilo vedení města Havlíčkův Brod, když slabomyslně vetklo cosi, co by mělo být Havlíčkovým knírem, do znaku města – ale tím jejich inspirace Havlíčkem skončila.

Petr Pavel na svých cestách po krajích navštěvuje školy a beseduje s mládeží. Radí mu jeho poradci chytře, aby si vychoval své budoucí voliče, zvláště pokud by došlo ke snížení věkové hranice aktivního volebního práva?

Poradci prezidenta ho neustále nějak vybrušují. Teď ho dobrušují, a když to takhle půjde dál, třeba ho ubrousí do mrtě. Nic by se nestalo. Bývalo dobrým zvykem, že hlava státu mívala nějaké vlastní myšlenky. Tento prezident asi rozumí pouze výbrusu motocyklových válců. Z hlediska jeho zhůvěřilých poradců je to vychytralé, snažit se o rozšíření voličské základny o ty, kteří se nechají nejsnadněji zmanipulovat. Proto by bylo třeba spíše volební právo omezit, třeba pouze na ty, kteří mají v republice daňový domicil, což znamená, že občan s volebním právem se na území republiky zdržuje alespoň 183 dní v roce.

A co prezidentova záštita Festivalu Meeting Brno, v jehož rámci se letos v Brně sešli členové landsmanšaftu na svém sjezdu? Není to také něco, co lze zařadit do kategorie zrada? A počínání Festivalu chápat jako práce pro cizí moc?

Vlastizradou to může být, protože SdL má ve svých webových stránkách (https://www.sudeten.de/flyer-und-broschueren) Zásadní prohlášení Sudetoněmeckého krajanského sdružení, které sami přeložili do češtiny, a na straně 16 uvádějí, že „Sudetoněmecké krajanské sdružení usiluje o to, aby Česká republika zrušila platnost i nadále účinných dekretů, zákonů a nařízení vydaných v letech 1945/1946 prezidentem republiky, vládou, nebo parlamentem tehdejšího Československa“. To je jasně deklarované jednání cizí moci proti právnímu řádu České republiky, takže každý, kdo to podporuje, dopouští se vlastizrady – prezident pak velezrady, neboť úmyslně rozvrací ústavní zřízení republiky.

Slýchám názor, že podpora této akci a ponížené přijetí premiéra jedné německé země na Pražském hradě mu uškodí v příští volbě prezidenta. Myslíte si to také, nebo poradci zase něco vymyslí, aby to voliči zapomněli?

Prezidentovi rádci budou mít mnoho starostí, aby „upozadili“ tuto hanebnou kapitolu prezidentování Petra Pavla. My zase budeme mít mnoho práce, aby se na to nezapomnělo. Všichni totiž víme, že za rámeček si to prezident nedá.

Badatel Jaroslav Čvančara, který patří k mainstreamu, řekl, že silně u nás zakořeňuje pátá kolona landsmanšaftu. Obává se, že už nebude možné do budoucna jejímu tlaku odolat. To by však znamenalo změnu v poválečném pořádku…

Pan Čvančara se sice vyslovuje možná realisticky, ale hrozně defétisticky! Ještě pár takových, a můžeme to zabalit. Pátá kolona by naopak měla národ vybudit. Ona je totiž nejen u nás, ona zdvihá hlavu po celé Evropě. Je ve hře osud celé Evropy, který ovlivní osud celého světa. Cožpak jsou lidé skutečně slepí a hluší a němí? Cožpak jim ty miliony obětí nacismu opravdu nic neříkají?

Po 35 letech jsme se dozvěděli, jak Václav Havel slíbil kancléři Kohlovi, že tzv. sudetští Němci dostanou zpět své majetky a občanství, pokud by se v 90. letech vrátili. Vy jste byl v polistopadové politice činný, věděl jste to?    

Já nebyl v polistopadové politice příliš činný, pouze jsem kandidoval v roce 1990 do České národní rady, naštěstí jsem nebyl zvolen a šel jsem pracovat do zpravodajské služby. V té době to bylo absolutně nejzajímavější povolání, co bylo možno vykonávat. Měl jsem štěstí, že jsem se potkal s mnoha nesmírně zajímavými profesionály. Pak to však vzali do rukou Koudelkové a jim podobní, a já si ani nechci představit, jaká muka tam těch pár skutečných profesionálů musí zažívat, pod tímto ideologickým manekýnem.

Pokud jde o svědectví diplomata Rudolfa Jindráka, zůstal jsem jak opařený. Nesmírně si ho vážím, že to řekl, i když se mi to neposlouchalo dobře. Havla jsem znal od roku 1977 a až do roku 1989 jsem od něj nic takového neslyšel. Pak ho ovšem „zapouzdřili“ jiní a z Havla se stal někdo jiný, ztvrdlo mu srdce. Příkladně tu změnu popsal Petr Steiner v knize Od existenciální krize k válce v Iráku.

Od 12. června nabyl platnosti Migrační pakt EU. Současná vláda uvedla, že toto dědictví Fialovy vlády je nevypověditelné, ale nebude je aplikovat. Jak tomu rozumět?

Zatím máme manévrovací prostor kvůli tomu, že máme jeden z největších počtů uprchlíků v poměru k počtu obyvatel. To je nadějné, protože to nám pomůže překlenout to první období. A po něm přijde už asi něco na způsob buď zásadní změny EU, nebo přímo jejího rozpadu, jak doufám.

Sledujete bezpečnostní situaci například v Británii nebo Francii, kde jsou tzv. no-go zóny a objevuje se často násilí ze strany žadatelů o azyl nebo potomků přistěhovalců?

Ty no-go zóny jsou jednoznačně vinou místních vlád, které měly, ale nevyužily nástroje k tomu, aby migranty rozptýlily po celém území, když už tedy nedovedly zabránit migrační vlně, za niž si ovšem Západ může sám. Kdo těm migrantům roztřískal domovy vojenskými konflikty? Kdo se těm migrantům vytahoval životní úrovní, nesrovnatelnou s tou jejich, místo aby se staral o to, aby se i u nich dalo slušně žít?

Krom toho, ty řeči o strašidelné kriminalitě migrantů jsou zase jen jedním z prostředků, jak udržovat vyděšené obyvatelstvo v poslušnosti. Kolik vražd způsobených migranty je za rok ve Francii? A víte, kolik jich páchají sami Francouzi? Nebo to nejsou mordy, ale jen takové lidové zvyky? Doporučuji vyhledat statistiky (statista.com). V roce 2003 připadaly ve Francii na 100 tisíc obyvatel 1,3 vraždy (tisíc vražd ročně). Ano, velkou část spáchali migranti. Ale ne všechny! O „francouzských zabijačkách“ zase nemluví ta strana, která zdůrazňuje ty „migrantské zabijačky“. Mimochodem, zdaleka nejvíce vražd na 100 tisíc obyvatel mělo v roce 2023 Lotyšsko (4,2!), potom Turecko (2,54) a pak Litva (2,41). Pak už Belgie a Estonsko měly podobně jako Francie. Takže ono to s tou migrací souvisí, ale zdaleka ne tak lineárně, jak se zdá.

V rozhovoru pro Financial Times přirovnal premiér Babiš současnou EU k Římské říši před zánikem. To se máme „těšit“ na války, násilí, na rozpad států spojený s rozkrádáním veřejného majetku?

Ne, těšit se na to rozhodně nemůžeme, ale musíme se na to připravit. Nemusí to ale být náš osud. Podobně jako to střídání velmocí, říká se tomu Thukydidova past (nebezpečí války, když se stávající velmoc cítí ohrožena rychlým vzestupem nové, konkurenční mocnosti – pozn. aut.). Podle amerického politologa Grahama Allisona skončilo historicky z 16 takových situací 12 válkou. Tedy ne všechny. To by ale vyžadovalo, aby se v politice objevily skutečné osobnosti. Zase jsme u toho Karla Havlíčka Borovského!

Mezi projevy upadající společnosti patří i jevy jako masivní konzum a plýtvání, obezita, nízká porodnost, závislosti na drogách, sociálních sítích a mobilech, deprese, násilí, projevy nenávisti… Co přibude do tohoto seznamu?

Všechno to koření v tom příšerném pojmu wellbeing! (angl. pohoda – pozn. aut.) Začíná to už ve školách. Děti nejsou cvičeny na stres – to je do života to nejhorší, co jim rodiče mohou dát.

Řeknu paradoxní věc – já jsem za minulého režimu neměl žádný wellbeing. Já jsem ale tomu režimu vlastně za to svým způsobem vděčný. Neměl jsem zase nějaké peklo, ale ty pěkné chvíle měly svou cenu, nebyly zadarmo. Ostatně, naše děti mě překvapily, když nám vyjádřily vděčnost, že na studiích nikdy neměly moc peněz. Nádhera!

Máte na závěr nějakou pozitivní zvěst?

Snad se nemýlím, když vyhodnocuji mladou generaci jako vzpurnou. I když zdaleka nesouzním s důvody jejich vzdoru, jsem rád, že si budují vlastní pohled na svět, a budu ještě šťastnější, když najdou tu největší hodnotu ne v nějakých dílčích názorech, ale v tom zkoumání, reflektování, nacházení a vracení se – protože, jak říkal jeden z mých učitelů, Ladislav Hejdánek, pochybování je samým základem filosofie.

Monika HOŘENÍ