Již řadu let si Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZSP ČR) stěžuje na neutěšenou situaci v sociálních službách. Své požadavky na zlepšení situace tlumočil všem vládám, které se u nás od 90. let vystřídaly. O tom, s jakými problémy se pracovníci sociálních služeb potýkají a jaké jsou možnosti jejich řešení, jsme hovořili s místopředsedkyní OSZSP ČR Janou HNYKOVOU, která se jako sociální pracovnice touto problematikou zabývá.
Zásadním problémem sociálních služeb je otázka zajištění jejich financování. S čím konkrétním se poskytovatelé sociálních služeb potýkají?
Zřizovatelé se potýkají hlavně s nejistotou financování, růstem nákladů na energie, potraviny, služby, opravy a mzdy. Sociální služby nelze řídit pouze přes každoroční dotační řízení. Potřebují víceleté, stabilní a předvídatelné financování. Ministerstvo práce a sociálních věcí pro rok 2026 deklarovalo zajištění finančních prostředků pro krajské i nadregionální sítě sociálních služeb, přičemž jejich výplata probíhala od dubna 2026. Ve stejném období vstoupilo v platnost také zvýšení platových tarifů zaměstnanců sociálních služeb. Přestože zaměstnanci toto navýšení dlouhodobě očekávali a představovalo důležitý krok ke zlepšení jejich odměňování, pro řadu poskytovatelů znamenalo další finanční zátěž. Zvýšené mzdové náklady totiž nebyly ve stejném rozsahu kompenzovány navýšením provozních dotací.
Poskytovatelé proto upozorňují, že bez dostatečných prostředků budou nuceni hledat úspory v provozu, odkládat investice nebo využívat vlastní rezervy. To může ohrozit stabilitu poskytovaných služeb i schopnost udržet kvalifikované zaměstnance. O této situaci pravidelně jednáme v rámci Pracovního týmu Rady hospodářské a sociální dohody (tripartity) pro sociální otázky, kde nás ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka opakovaně ujišťuje, že otázka dofinancování bude v průběhu roku řešena.
Jaký postoj k této otázce zaujímá současná vláda, konkrétně ministerstvo práce a sociálních věcí?
Současná vláda premiéra Andreje Babiše ve svém programovém prohlášení deklarovala sociální stabilitu a MPSV následně prezentovalo kroky ke stabilizaci sociálních služeb. V roce 2026 ministerstvo oznámilo plynulé financování sociálních služeb i přes rozpočtové provizorium. Z pohledu odborů je ale rozhodující, zda vláda přejde od deklarací ke konkrétním systémovým krokům: stabilní financování, dostatek zaměstnanců, růst platů a skutečné propojení sociální a zdravotní péče. Premiér spolu s ministrem Juchelkou uspořádali pro zaměstnance v sociálních službách setkání na Úřadu vlády 20. června, kde jim za jejich práci poděkoval, zároveň zaměstnanci ze sociálních služeb předali premiérovi své požadavky.
Jaké konkrétně?
Panu premiéru Babišovi a ministru Juchelkovi jsme předali tyto konkrétní požadavky:
• zajistit postupné zvýšení odměňování zaměstnanců sociálních služeb tak, aby průměrná mzda dosahovala úrovně 100 až 130 % průměrné mzdy v národním hospodářství podle náročnosti vykonávané práce;
• obnovit příděl do Fondu kulturních a sociálních potřeb na úroveň 2 % od 1. ledna 2027;
• rozšířit systém zaměstnaneckých benefitů, zejména v oblasti lázeňské péče, dřívějšího odchodu do důchodu a navýšení nároku na dovolenou;
• provést úpravu platových stupňů a zajistit spravedlivější odměňování dlouholetých zaměstnanců;
• přijmout opatření ke zvýšení prestiže zaměstnání v sociálních službách;
• vytvořit podmínky pro efektivní nábor a dlouhodobé udržení zdravotních sester v sociálních službách.
Situace v sociálních službách se dotýká celé společnosti. Co by si veřejnost měla uvědomit?
Především to, že sociální služby se netýkají jen seniorů nebo lidí se zdravotním postižením. Týkají se každé rodiny. Každý z nás se může dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc pro sebe, rodiče nebo blízkého člověka. Proto je nutné veřejně říkat, že sociální služby nejsou náklad navíc, ale základní veřejná služba. Bez zaměstnanců, bez stabilního financování a bez dostupných kapacit nebude možné zajistit důstojnou péči.

S jakými vážnými ekonomickými problémy se potýkají zřizovatelé sociálních služeb ve veřejné správě, tj. kraje, města a obce?
To je asi otázka především na kraje, města a obce. Když se podíváme, co všechno musí zajistit, není to z jejich pohledu jednoduché. Kraje, města a obce řeší především růst provozních nákladů, nedostatek pracovníků, nedostatečné kapacity služeb, opravy budov, investice do nových zařízení a stále složitější administrativu. Zároveň na ně dopadá tlak veřejnosti, protože lidé očekávají dostupné služby, ale systém jim často nedává dostatek prostředků ani personálu. Zřizovatelé se tak dostávají do situace, kdy musí hledat vlastní zdroje, dofinancovávat služby a současně řešit, jak udržet zaměstnance.
Pravidelně se potkáváme se zástupci krajů, měst a obcí a řešíme problémy v jednotlivých sociálních službách. Věříme, že připravovaná budoucí novela zákona o sociálních službách bude řešit palčivé problémy v této oblasti.
O nedostatku zaměstnanců v sociálních službách se ví řadu let. Jaká jsou doporučení odborů státní a veřejné správě?
Základním doporučením odborů je vytvořit takové podmínky, aby práce v sociálních službách byla nejen společensky uznávaná, ale také odpovídajícím způsobem finančně ohodnocená. V současnosti v sociálních službách chybí více než tři tisíce zaměstnanců. Sektor se zároveň potýká s vysokou fluktuací i rostoucím počtem pracovních neschopností způsobených dlouhodobým přetížením zaměstnanců. Nestačí hovořit pouze o poslání této profese. Lidé, kteří zajišťují péči o nejzranitelnější občany, musí mít odpovídající pracovní podmínky i mzdu, která je motivuje v oboru setrvat. V roce 2026 vláda schválila zvýšení tarifů ve veřejném sektoru od 1. dubna 2026, u pracovníků v sociálních službách a nelékařských zdravotnických profesí o 9 % pro zaměstnance v příloze č. 1, která se dotýká dělnických profesí a THP, a o 5 %, tj. v příloze č. 2, která se dotýká nelékařského personálu a pracovníků v sociálních službách.
Odborový svaz říká, že jde o krok správným směrem, ale nikoli konečné řešení. Sociální služby potřebují dlouhodobou platovou strategii, benefity, podporu vzdělávání, lepší pracovní podmínky a snížení přetížení zaměstnanců. V současné době jednáme s ministryní financí o navrácení FKSP z 1 % na 2 %. V rámci úsporného balíčku minulé vlády došlo ke snížení FKSP na 1 %, což zaměstnanci i v sociálních službách nesli dost špatně, nejen že se jim nenavyšoval plat, ale ještě se jim snížily benefity. Uměla bych si představit, že bychom se v rámci velké tripartity domluvili na pravidelné valorizaci platů pro zaměstnance nejen v sociálních službách.
V rámci sociálních služeb existují i zařízení, která jsou v soukromých rukách. Jaké jsou vaše poznatky o jejich činnosti a zároveň i spokojenosti klientů?
Tady si musím trochu povzdechnout. Kolektivní vyjednávání nejsou jednoduchá, ale snažíme se je dovést do zdárného konce. Velké poděkování patří celému týmu na našem odborovém svazu, ať se to týká regionálních manažerů, inspektorů BOZP (Bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ale hlavně našeho právního oddělení. Ano, soukromí poskytovatelé jsou důležitou součástí systému, ale i zde musí platit stejná pravidla: kvalitní péče, důstojné podmínky pro klienty a férové pracovní podmínky pro zaměstnance. Odbory sledují především to, zda jsou zaměstnanci řádně odměňováni, zda nejsou přetěžováni a zda kvalita péče není podřízena ekonomickému zisku. Důležitá je i oblast benefitů a jejich čerpání. Spokojenost klientů vždy souvisí s tím, zda má zařízení dostatek personálu. Pokud chybí zaměstnanci, promítá se to do péče, komunikace i celkové atmosféry zařízení.
Dalším problémem je nedostatek kapacit těchto pobytových zařízení. Rýsuje se podle vás nějaké zlepšení?
Zlepšení je možné, ale nebude rychlé. Demografický vývoj ukazuje, že potřeba pobytových i terénních služeb poroste. Nestačí stavět nová zařízení, pokud pro ně nebudou zaměstnanci a provozní financování. Je proto nutné současně rozvíjet pobytové a terénní služby, odlehčovací služby i podporu neformálních pečujících. Bez kombinace těchto opatření se nedostatek kapacit bude dál prohlubovat. Vláda si musí uvědomit, že bez státní podpory výstavby následné provozování těchto služeb bude vyžadovat finanční prostředky, které budou nemalé, a studie vývoje za 20 až 30 let to potvrzují. Je nutné se na to již nyní připravovat.
Sociální služby jsou rovněž poskytovány přímo v domácnostech. S čím se potýkají sociální pracovníci, kteří tyto služby zajišťují?
Pracovníci v terénních službách se potýkají s vysokou fyzickou i psychickou náročností, cestováním mezi klienty, časovým tlakem, administrativou a nízkým ohodnocením. Často pracují samostatně, v domácnostech klientů, kde musí řešit nejen péči, ale i sociální situaci celé rodiny. Právě terénní služby jsou přitom klíčové, pokud chceme, aby lidé mohli zůstávat co nejdéle doma. Proto potřebují lepší financování, dostatek pracovníků a větší společenské uznání. Často se setkáváme s tím, že si nám lidé stěžují na nedostupnost sociálních služeb v terénu, obzvlášť na venkově. I zde je hodně výzev pro místní samosprávy ke zlepšení péče nejen o seniory, ale i osoby se zdravotním postižením.
Co říci závěrem, aby se situace v sociálních službách pozvedla na ještě vyšší úroveň?
Sociální služby potřebují skutečně systémovou změnu. Nestačí jednorázové dotační programy ani dílčí legislativní úpravy. Potřebujeme stabilní a předvídatelné financování, důstojné odměňování zaměstnanců, dostatek kvalifikovaných pracovníků a kvalitní dostupné služby ve všech regionech České republiky.
Zároveň je nezbytné dokončit skutečné propojení sociální a zdravotní péče. Za odbory chceme jasně říci, že kvalita sociálních služeb stojí především na lidech, kteří v nich každý den pracují. Pokud stát nevytvoří podmínky pro jejich stabilizaci, nebude možné dlouhodobě zajistit důstojnou péči pro klienty.
Sociální služby provázejí člověka od narození až po závěr života. Proto si zaslouží odpovídající pozornost každé vlády. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče bude i nadále upozorňovat na nejzávažnější problémy tohoto sektoru a prosazovat taková řešení, která zachovají sociální služby kvalitní, dostupné a personálně stabilní.
Miroslav SVOBODA
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování svých novin. Nemáme za sebou miliardáře a oligarchy, jen své čtenáře. Společně budeme odhalovat nepravosti a upozorňovat na historické i současné nespravedlnosti.

4 komentáře
Nechápu proč místo toho neustálého nářkového kapitalistického žvanění se radši jednoduše nezveřejňuje nějaký dobrý čínský portál v perfektním překladu. Českým čtenářům by se jistě hodně ulevilo najednou moci číst ty opravdové a nekapitalistické čínské články a radši poznávat jaká je „jejich čínská pravda“. O proti té pořád a stále kapitalisticky unavující „naší pravdy“, když už to čtenářůn dostatečně leze krkem a „stačilo“. Podobně jako ty dřívější kecy ANO že „bude líp“. Redakce se nesmí divit, že to takové kriticko-kapitalitické demokratické zpravodajství už nikoho moc nezajímá, a ještě za to platit? Mě by pro změnu více zajímala ta společenská Čínská pravda,…
JE BOHIZEL CHYBA,ŽE PANI PŘEDSEDKYNE ŽITNIKOVA NECHCE ZMENU,SYSTEMU ANARCHOKAPITALISMU,ODS
?!
Bohužel o jediném programu ,PNZ(penize).kde to stojí JAK provest ZMENU a to na prvním místě , změnu ODS systému Tuneldedka, nechce GŘ televize ,který se živi porušovanim zákona o VEŘEJNOPRÁVNOSTI vysílat dnem i nocí JAK a tak způsobuje mohutné ztráty třetiny příjmu i vašich členu ,kteří jsou zároveň členy SV a nyni postrádají v dusledku vytunelovani přivlastku systemu pod ODS a podsvinčat s komandem falešných neomarxistickych PIRATU,kteří mají zločin už ve svém názvu.
Paní ŽITNIKOVA ,ASV jebAvantgarda Spojených Voličú doporučuje účast ve zdejší diskusi,NASI PRAVDY ,aby jste se dozvěděla vy a vasi členove cestu opravdového pokroku a ne desítky dalších let podvodu tzv našich ZASTUPITELU,kteří odmítají a sabotují program PNZ (peníze) dát ho na své první místo ve svých nedostatečných programech. TO, u nich nepřipadá v úvahu a proto si bude muset SV tj Společnost Voliču cestu muset at chce či nechte cestumvynucovat . . .
Zásadním problémem sociálních služeb je zabezpečení a nastolení takových společenských podmínek, aby do veřejné sociální péče a služeb propadalo co nejméně občanů.
Teprve pak můžeme od společnosti žádat zajištění podmínek pro jejich činnost a financování. V tom bych Janu Hnykovou a systémová řešení doplnil.
Na mysl se mi také vkrádá ono pohádkové: „Kdo nepracuje ať nejí“ v určité modifikaci na současný stupeň společenského vývoje.
Jj to stáří…
Komentáře jsou uzavřeny.