Jiří Kobza: Jak v lesku zlatých toalet přijít o rozum

257

Rozhovor s Jiřím Kobzou, členem ČSBS a bývalým poslancem

Zabýváte se otázkou banderovců, Stepana Bandery a ukrajinského vypjatého nacionalismu. Vidíte ve „válce o státní vyznamenání“ mezi Polskem a režimem Volodymyra Zelenského nějaký další stupeň ofenzivního banderismu? Vracet vysoké státní vyznamenání jinému státu se opravdu neděje běžně.

To je pravda, například Mussolinimu nikdy nebyl odebrán Řád bílého lva. Ale myslím, že předbíháme. Otázkou, kterou musíme zodpovědět jako první, je rozdílný vztah k nacismu v Polsku a například u nás. Když v roce 2014 začala otevřená nacifikace Ukrajiny, s pochody pohrobků členů SS Division Galizien v uniformách SS, pochodňové průvody a rostoucí adorace radikálních nacionalistů Bandery a Šuchevyče, tak reakce naší tehdejší Sobotkovy vlády i hlavních médií byla nemastná neslaná. Ministr zahraničních věcí si nepozval ukrajinského velvyslance, aby mu sdělil naše odsouzení. V mainstreamových médiích se objevilo pár lakonických konstatování, že se něco odehrálo, a tím to zhaslo.

Zatímco v Polsku je přísně oddělován vztah k Německu – se kterým mají výborné vztahy – od historické nenávisti k nacismu. Myslím, že v rámci střední Evropy můžeme být proto považováni za naci-friendly zemí. Tak například u nás, když se odehrával ten neslavný sudeťácký sjezd, ten, kdo proti němu protestoval, byl vzápětí opozičními politiky i médii otevřeně či skrytě obviněn, že chce narušit vztahy s Bavorskem, když už ne s celým Německem. Neumím si představit, že by polský prezident Nawrocki dal takové šílenosti záštitu (byť „oklikou“ přes spolek Meeting Brno), jako ji udělil Petr Pavel nebo předseda Senátu Vystrčil, aniž by nastala revoluce.

Tím se dostávám k otázce odebírání vysokých státních vyznamenání. Podívejte se na dlouhý seznam držitelů Řádu bílého lva od založení republiky až do dnešních dnů. Kdo z nich by si jej zasloužil podle dnešních měřítek a komu všemu by měl být odebrán? Já si myslím, že polský přístup je naprosto správný a arogantně nediplomatická odpověď Zelenského to potvrzuje. Rovněž jsem hluboce přesvědčen, že je ostudou Řádu bílého lva již zmiňovaný Mussolini. Považuji za ostudné, aby nejvyšší naše vyznamenání nosil někdo, kdo se snaží o reinkarnaci ukrajinských nacistických tradic.

Připomenu průběh sporu: Polský prezident Nawrocki se rozezlil, že současný ukrajinský režim nazval svou vojenskou jednotku po „hrdinech“ Ukrajinské povstalecké armády (UPA), která se dopouštěla během druhé světové války na Volyni brutálních zločinů nejen vůči Polákům. Vy máte v této historii také svou rodinnou stopu…

Můj tatínek, prvorepublikový důstojník Čs. armády, mi vyprávěl, jak v letech 1945-46 honili banderovce po Karpatech a co tam viděl. Vypálené samoty, vyvražděné rodiny. Přitom vůbec nemluvil o osudech Čechů z Volyně, jen popisoval, co viděl, co to bylo za zvířata. Můj postoj je stejný jako jeho.

Mají ukrajinští politici rozum? Nedokázali předjímat, jaké následky v polsko-ukrajinských vztazích vyvolá tento jejich nápad?

Ano, tato otázka se opravdu a podle mne velmi oprávněně nabízí, zda je možné v lesku zlatých toalet o rozum přijít? Připomíná to zlaté šílenství v USA koncem 19. a začátkem 20. století, které ukazuje, že o rozum skutečně lze přijít. Tady je to zesilněno momentem, že po 16 letech bezduchého zavírání očí EU k všemu špatnému, co se celou dobu děje na Ukrajině, si místní mocipáni myslí, že jsou nad zákonem a snad i nad Bohem…

Je možné srovnání třeba se situací, kdyby bundeswehr v současné době pojmenoval svou jednotku po vojenském útvaru z doby nacistického Německa, který za druhé světové války vyhlazoval naše obce a zabíjel naše lidi?

Ano, je to naprosto správné přirovnání. Koneckonců systém alpské protěže je v ukrajinské armádě používán již delší dobu, bez jakékoliv anotace v našich mainstreamových médiích o reminiscenci nacistických jednotek horských myslivců Edelweiss. Ale to už jsme opět u nacifikace ukrajinské společnosti.

Ukrajinský prezident státní vyznamenání vrátil poštou polskému protějšku a spustila se manifestační vlna vracení ocenění na obou stranách. Pamatujete něco takového?

Nikdy jsem nezažil v zahraniční politice tolik zhmotnělé arogance, povýšenosti, pokrytectví ani pocitu beztrestnosti, jako v poslední době.

Zelenskyj se veřejně podivil, že Poláci neodebrali státní vyznamenání Kateřině Veliké a bývalému německému kancléři Schröderovi. Pak taky Mussolinimu. Proč i carevnu Kateřinu II. a Schrödera použil jako evidentně odpudivé příklady?

Toto prohlášení považuji jen za prázdnou floskuli na odvedení pozornosti.

Prezident Miloš Zeman se vyslovil, že by měl být Zelenskému odebrán Řád bílého lva, který mu však sám udělil. Co vy na to?

Domnívám se, že podpis prezidenta Zemana na Bílém lvu pro Zelenského byl cenou za podpis premiéra Fialy na můj návrh vyznamenání devíti studentských představitelů, povražděných německými nacisty 17. 11. 1939, které se alespoň podle kuloárových informací zdráhal podepsat, protože to byl návrh poslance SPD.

Dovolte mi znovu se ptát. Ukrajinci tedy nechápou, co provázelo počínání banderovců? Boj za sebeurčení je v pořádku, ale nemůže být přece provázen zabíjením nevinných!

Když se pod boj za nezávislost skryje genocida místních obyvatel – ano, nazývejme věci pravými jmény – národnostní čistky a vraždění civilistů, nejedná se o spravedlivý boj, ale o zločin proti lidskosti. Ti, kdo jej glorifikují, by měli být po zásluze potrestáni namísto vyznamenání. Je to stejně zvrácené, jako vyznamenat velitele koncentračního tábora za splnění určitého počtu povražděných Židů.  

Pravidelně ve svých vystoupeních upozorňujete na nárůst fašismu a neonacismu v Evropě, což je zcela přehlíženo eurounijními představiteli. Pochodující pohrobky banderovců ukrajinskými ulicemi nikdo v EU z tzv. lídrů nevidí. Čím to?

Podle mého názoru jsou to právě někteří vrcholní představitelé EU, kteří tento nacismus mlčky tolerují, jeho aktivisty netrestají, jen občas zatknou někoho z opozice pro údajné hajlování, aby se neřeklo. Myslím, že jde o udržení války na Ukrajině v chodu za každou cenu, aby se navzájem oslabily Ukrajina i Rusko a byla mezi tyto národy i osoby zaseta taková nenávist, že riziko, že by se opět spojily proti nacistům – anebo proti Západu – bude minimální.

EU a její představitelé se nechávají slyšet, jak je třeba brojit proti nacionalismu, ale na Ukrajině nacionalismus triumfuje. To vše jenom proto, že tam probíhá hybridní válka s Ruskem?

Zde je zajímavá schizofrenie takového přístupu:

1. Evropský nacionalismus brání masové imigraci z mimoevropských zemí a kultur, a proto musí být v Evropě zavržen, zesměšněn a vůbec všemožně ostrakizován.

2. Ukrajinský nacionalismus zosobňuje samostatnou Ukrajinu a je základem boje proti Rusku, a proto musí být bezpodmínečně podporován, chválen a vyzdvihován jako správná věc. Jenže ten nacionalismus je správný jen v západní Ukrajině. Východní oblasti, tolik usilující o oddělení od Ukrajiny, jsou mediálně zavrhovány. Kdo je chválí, je popliván a případně zesměšněn, pokud ne rovnou potrestán.

Vidíte tedy, že s pojmem nacionalismu naši i evropští mocipáni, stejně jako propagandističtí „novináři“, žonglují jako v cirkuse. Inu, jak správně řekl Jaroslav Bašta: „Kdo zasel Kosovo, sklízí Ukrajinu“.

Již jsme připomněli, jak prvního ledna pochodují Ukrajinci na oslavu narozenin Stepana Bandery s prapory nejen žluto-modrými, ale také červeno-černými, což jsou právě barvy UPA. Řekl nějaký lídr EU Zelenskému, co mu v zemi bují?

Myslíte, že Zelenskyj neví, co rozpoutal a co se na Ukrajině děje? Že by mu to jeho „Kolářové“ neprozradili?

Jak může být Ukrajina perspektivně připojena k EU, když se Unie holedbá evropským humanismem, odmítá nacionalismus, a ten naopak kvete právě na Ukrajině?

Evropa přece podporuje ten správný humanismus, kterému nevadí miliony mrtvých, podporuje protiruský – to je důležité – nacionalismus i s nacionalistickou symbolikou Ukrajiny, o které hovoříte.

Je pozoruhodné, jak mnozí čeští ukrajinisté Banderu a banderovce ospravedlňují. Vždyť Bandera byl terorista, dokonce spolupracovník Abwehru nacistického Německa. Po atentátu na polského ministra vnitra byl zatčen a odsouzen k trestu smrti. Všechny státy bojují proti terorismu, ale tento Banderův terorismus je pardonován…

Kořeny této podivné dichotomie bych viděl v Churchillově plánu Unthinkable (Operace Nemyslitelné), v čistě britsky zvrácené ideji použití všech nacistických prostředků ke společnému boji proti SSSR. Na tom samotném by nebylo nic pozoruhodného, jenže podivný je vysoký počet českých kolaborantů, kteří jsou ochotni se k té rusofobní hysterii propůjčit. Protože rusofobie ovládla naše média a „díky“ Fialově (naštěstí) minulé vládě rozpoutala skutečnou kampaň tupé oblbující propagandy. Dobře to bylo vidět, kolik politiků včetně prezidenta republiky podpořilo sudetoněmecký sraz v Brně, který už jenom svým vlastním názvem neskrýval nacistické kořeny.

Vidím proto varovný vztyčený prst nad tím, co se děje v naší společnosti, jak jsou vyučovány moderní dějiny na školách, zejména období po první světové válce. Zjišťuji totiž, že naše děti jsou mnohdy vystavovány naprosto tendenčnímu výkladu dějin, který sice odpovídá současné ideologii, ale k objektivitě má daleko. Takže spíše než nacistické Ukrajiny se obávám plíživé nacifikace naší společnosti. Podle reakcí na sociálních sítích, kde jsem mnohdy napadán vyloženě fašistickými způsoby – anonymní identita, vulgární útoky ad hominem (k člověku – pozn. autorky) až po přímé vyhrožování – má tento můj dojem skutečné opodstatnění.

Badatel Jiří Jaroš Nickelli uvádí, že fašismus a nacismus nikdy nebyly zlikvidovány, žijí a páchají nové zločiny. Co by mělo být povinností antifašistů a obránců skutečné demokracie v posuzování této části ukrajinské a evropské historie?

Mám jen jedno: Nesmiřitelná smrt fašismu!

Monika HOŘENÍ