Rozhovor s Janou Turoňovou, kandidátkou do EP za koalici STAČILO!
Narodila se roku 1983 v Brně. Absolvovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Je právničkou, mediátorkou a političkou. V roce 2019 vstoupila do ČSSD a působila v její ústřední odborné právní komisi. Po roce 2021 byla činná v rámci stranické frakce, která usilovala o vytvoření široké koalice různých levicových stran včetně KSČM. V dubnu 2023 byla několika organizacemi ČSSD nominována na předsedkyni strany, následovalo však vyloučení z ČSSD na sjezdu v červnu 2023 z důvodu údajného podkopávání politiky strany a setkávání se s členy vedení KSČM a spolku Svatopluk. Žije v okrese Jindřichův Hradec.
Vrcholí kampaň před evropskými volbami. Můžete konkretizovat, na kolika místech jste vystoupila, kolika občanům jste zodpověděla jejich dotazy?
Snažím se účastnit většiny besed a dalších veřejných setkání s občany. Má to pro mě velký smysl. Chápu, že voliči potřebují informace, že potřebují vědět co nejvíce o lidech, kteří se ucházejí o jejich podporu. V minulosti už se mnohokrát zklamali.
Jde o stovky lidí, se kterými jsem osobně hovořila. Mimo akcí, které pořádá koalice STAČILO!, se s lidmi setkávám také na akcích spolku Svatopluk.
Jaký ohlas má u veřejnosti kampaň koalice STAČILO!?
Z kampaně mám velmi dobrý pocit. V sálech na besedách i pod otevřeným nebem v našich městech si nás přicházejí poslechnout a podpořit nás v souhrnu tisíce lidí. Každý sál, ve kterém jsem vystupovala, byl vždy zaplněn. Od lidí slýchám pochvalu za vedení kampaně.
Jak kampaň zasáhla do chodu vaší rodiny?
Zasáhla velmi výrazně. Jedná se o celorepublikovou kampaň, a to znamená mnoho času stráveného mimo domov. Většinu času a energie věnuji v posledních měsících právě naší kampani. Jsme jediná levicová alternativa, dokázali jsme se dohodnout, vytvořili jsme životaschopný projekt, a to znamená velký závazek. I když trávím s rodinou méně času, než by bylo třeba, jsem ráda, že v rodině nacházím podporu a pochopení.
Máte děti školou povinné. Sledujete, čemu se učí a co se děje ve škole, kterou navštěvují?
Ano. Děti navštěvují první a druhý stupeň základní školy. Sleduji, co se učí, a zejména jsem ve střehu ohledně případných vlivů neziskových organizací. Indoktrinaci dětí považuji za jedno z největších nebezpečí dnešního školství. Bavíme se doma s dětmi o historii, politice i společnosti. Snažíme se jim nabízet vyvážený pohled a ukazovat, jak důležité je používat v těchto věcech tzv. zdravý selský rozum.
Školní osnovy u nás prodělávají vývoj, který ve výsledku snižuje úroveň vzdělanosti a všeobecných znalostí, ačkoli se to maskuje různými »kurikuly« a dalšími odbornými výrazy. Vnímáte to také?
Určitě to tak vnímám. Všimli jsme si toho i ve Svatoplukovi a vypracovali jsme v letošním roce stanovisko k připravované školské reformě a ke strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+, která se má začít zavádět od příštího roku. Jedná se v podstatě o snahu okleštit znalosti žáků a studentů, zmírnit nároky na jejich vědomosti, zpříjemnit jejich hodnocení a vychovávat je ke »správným« hodnotám. Proti tomu jsme se jasně vymezili a poukázali na zhoubnost takové reformy. Za největší prohřešek vůči mladé generaci považuji rozmělnění výuky dějepisu a dalších klasických předmětů, což aktuálně hrozí. Za zvěrstvo považuji zavádění témat, jako je »život LGBT komunity v pravěku«. Tímto se jako společnost dostáváme na samou hranici absurdity, nic takového v minulosti nebylo.
Pronikání politických neziskových organizací do škol je podporováno ministerstvem školství. Setkala jste se jako maminka školních dětí s konkrétním působením těchto politických neziskovek?
Ano, setkala jsem se s tím, že se měly děti účastnit akce pořádané neziskovou organizací. Chtěla jsem více informací a ukázalo se, že ani samotní učitelé je neměli a odkázali mě pouze na webové stránky pořadatele. Z těch se nedalo nic vyčíst. V současné době sleduji kauzu v Českém Krumlově, kde se skupině zastupitelů podařilo získat »výukový snímek« První touchdown promítaný žákům Člověkem v tísni o transgenderu. Film, jehož obsah byl skryt před rodiči. Je dost problematické, když se něco takového ve školách odehrává, ale je zcela nepřijatelné, aby se to odehrávalo mimo vědomí rodičů, bez jejich možnosti zasáhnout. Jako rodiče musíme mít možnost toto ideologické bláznění korigovat.
Jak byste jako europoslankyně mohla zabránit pronikání politických neziskovek do školství?
Mělo by smysl regulovat působení zahraničních neziskovek v členských státech tak, aby byl omezován jejich vliv. Pro začátek nastavit pravidla tak, aby bylo jasné, kým jsou tyto organizace financovány, a tedy z jakého cizího státu vlivově působí. Pozice europoslankyně by mi neumožňovala předkládat legislativní návrhy, jelikož tuto iniciativu Evropský parlament nemá, ale výrazně bych mohla před vlivem neziskových organizací varovat. Toho bych využila. A také bych samozřejmě hlasovala proti opatřením, která by byla Evropskému parlamentu předložena a jejichž obsah by vliv neziskových organizací podporoval.
Jak hodnotíte vysílání pro děti veřejnoprávní televize? I v těchto dětských pořadech se objevují vyloženě politické vlivy.
Veřejnoprávní média selhávají obecně. Jejich jednostranné politické a ideologické působení je zcela zřejmé a samozřejmě k tomu využívají i pořady pro děti a mládež. Velmi to odsuzuji.
Jakým tématům se věnujete na půdě spolku Svatopluk?
Spolek Svatopluk se věnuje širokému spektru témat a aktivit. Pořádáme konference, besedy, vydáváme knihy, natáčíme debatní trialogy, chodíme na společné výlety, věnujeme se kultuře, organizujeme letní školu. Já jsem správkyní štábu, který má všechny tyto aktivity na starosti, a to včetně propagace spolku. Současně s tím jsem správkyní regionální jihočeské větve, která sdružuje naše členy z této části České republiky. Brzy například chystáme společný výlet u příležitosti 600. výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova a před prázdninami besedu o chystané reformě školství v Táboře. Vzdělávání a výchova je v letošním roce jedním z našich témat a moje kapitola o mimoškolní branné výchově bude součástí knihy Vzdělávání, nebo indoktrinace zprava i zleva, která vyjde letos na podzim.
Spolku Svatopluk věnuji podstatnou část svého času a jsem ráda, že moje kandidatura v rámci STAČILO! je s jeho aktivitami v souladu. Chceme, aby ve Svatoplukovi dostávali příležitost lidé zajímající se o politiku a usilující o aktivní zapojení do politického a veřejného života. Více informací o spolku i o mých aktivitách mohou čtenáři a čtenářky najít na našich stránkách www.svatopluk.cz.
Jak hodnotíte celkovou politickou situaci v zemi? Fialova vláda se rozplývá, že se všemu daří, přitom drahota roste, jsou rozvráceny hodnoty, nastupuje dekadence…
V naší zemi, stejně jako je tomu v dalších evropských státech, jsme svědky velkého ekonomického, společenského i kulturního úpadku. Čelíme velkému tlaku Bruselu na centralizaci, která ohrožuje naši suverenitu, zhoubným ideologiím, které ničí naši ekonomickou prosperitu, ale také masové migraci, hrozbě války a manipulaci s naší historií. To vše za podpory naší vlády, která nás proti těmto vlivům nijak nechrání, právě naopak. Nechápu, kde bere náš premiér drzost hovořit o zvyšování životní úrovně.
Nemáme definován národní zájem, neovládáme strategická odvětví, zavíráme podniky, tisíce lidí přicházejí o práci. Zažíváme chudnutí střední třídy, krachování drobných podnikatelů, zoufalství nízkopříjmových vrstev. Matky samoživitelky často nemají z čeho platit školní obědy. Děti jsou pod obrovským vlivem ideologií, rodiče také. Lidé s odlišnými názory, hovořící o jiných než oficiálně podporovaných argumentech, vyjadřující kritiku současnému režimu, jsou vystavováni perzekuci na pracovištích, a někteří dokonce přicházejí o svoji práci. Lidé podléhají autocenzuře.
Tedy neselhává společnost zdola. Říká se, že ryba smrdí od hlavy.
Rozhodně nejde o spontánní kolaps zespodu. Nejsou to obyčejní lidé, kteří selhávají. Ti se naopak snaží přežít a uzmout si aspoň trochu normálního života. Života se svojí rodinou, dětmi, partnery, přáteli. Obrovské selhání předvádějí novodobé elity. A to jak ty politické, které by měly hájit zájmy občanů a voličů, kteří jim vyjádřili ve volbách svoji podporu, tak elity ekonomické, jejichž vliv na politiku přerostl únosnou mez. Jednotlivé části společnosti mají tendenci hledat příčiny problémů v sobě navzájem. Podnikatelé mezi příjemci sociálních dávek, zaměstnanci mezi podnikateli.
Společný nepřítel všech těchto vrstev je však jinde. Jsou to bohaté nadnárodní korporace, podporující vlivné neziskovky, vychovávající si politiky a další veřejné činitele jako guvernéry bank, soudce nejvyšších soudů, ředitele státních a evropských úřadů. Vlastníci těchto korporací jsou bohatí oligarchové, kteří s vidinou svých vlastních zisků ovládají politické procesy v jednotlivých zemích, ovlivňují média a celkové veřejné mínění. Svobodu, soběstačnost a nezávislost považují za ohrožení svých zájmů, a proto se jejich projevy snaží eliminovat. S tím přichází i omezování svobody projevu, cenzura a vytváření kontrolovaného digitálního prostředí.
Jaký vliv na celkovou situaci v zemi má komerční kultura, která pěstuje i kult násilí? Podívejme, kolik jen se točí kriminálek na všech televizních stanicích. A násilí je velký problém už i mezi školními dětmi.
Kriminálky mi samy o sobě nepřipadají nijak závadné, vždy jde však o způsob, jakým jsou zpracované. Dříve jsme měli velmi kvalitní detektivky, dnes je filmařina zaměřena na násilí. A to je samozřejmě špatně. Z kultury se obecně vytrácí hloubka a do popředí se vyzdvihuje snaha šokovat, zaujmout za každou cenu, ohromit. Většinou negativně. Samozřejmě to nepřispívá ke kultivaci mladého ducha dospívajících. Je to velký deficit, který bude mít na naši společnost negativní dopad. I česká kultura je silně zasažena novodobými ideologiemi.
Co byste řekla režimním historikům, kteří zdůrazňují, v rozporu s historickou pravdou, že úloha Rudé armády v osvobozování od fašismu byla marginální, dokonce zločinná, a že bychom vlastně měli úplně zapomenout, kdo dobyl hitlerovský Berlín a kdo zvrátil na východní frontě vývoj druhé světové války?
Manipulaci s historií považuji za klasický projev zoufalství každého režimu, který vnitřně oslabuje a potřebuje obhájit svoji legitimitu. Za nehoráznou například považuji manipulaci, v rámci které soudobý prorežimní historik doc. Petr Hlaváček, pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů, v deníku Právo zhodnotil památku komunistického novináře Julia Fučíka, popraveného německými okupanty. Popisuje ho jako nacistického kolaboranta a přirovnává jej k Emanuelu Moravcovi.
Doufám, že voliči dokáží tyto dezinformační kampaně rozpoznat a postavit se jim ve volbách například tak, že řeknou jasné Stačilo!
Monika HOŘENÍ
