Místopředseda KSČM Milan Krajča: Komunisté se nenechají zastrašit!

Jste místopředsedou KSČM, která před Vánocemi měla svůj mimořádný sjezd, přičemž ten řádný je naplánován na květen tohoto roku. O čem vaše strana jednala?

Obsahem jednání mimořádného sjezdu naší strany byla aktuální nová vlna antikomunistického tlaku a odpověď komunistického hnutí na tuto otevřenou snahu o kriminalizaci politických názorů. Konkrétně šlo o novelu trestního zákoníku, která obsahuje nově formulovaný, jednoznačně antikomunistický paragraf. KSČM má ve svém programu požadavky, které prokazují svou aktuálnost každým dnem a rozhodně právě teď nesmí slevit z jejich prosazování. Vláda Petra Fialy si myslela, že svými vyhrožováními a zákazy zažene komunisty do kouta, ale dosáhla pravého opaku – KSČM se drtivou většinou rozhodla zachovat svůj komunistický název a postavit se této výzvě čelem. S tímto rozhodnutím našeho sjezdu se plně ztotožňuji a spolu s dalšími komunisty i nadále usilujeme o to, aby KSČM byla skutečnou systémovou alternativou. Komunisté se zkrátka nenechají zastrašit!

Nedávno jste se vymezil proti novému velvyslanci USA v Praze. Co vám na něm vadilo především?

Nový velvyslanec USA v Praze Nicholas Merrick hned po svém nástupu bez okolků ukázal, jakou roli má Česká republika v představách washingtonských kruhů sehrávat. Za svou hlavní prioritu označil dohled nad tím, aby naše země vydávala plných 5 % HDP na zbrojení – tedy aby ještě více zatížila veřejné finance ve prospěch vojensko-průmyslového komplexu NATO. Tento závazek byl přitom učiněn předchozí vládou v přímém rozporu se skutečnými zájmy občanů, kteří dnes čelí zdražování, bytové krizi a rozkladu veřejných služeb.

Neméně výmluvná je i snaha amerického velvyslance prosazovat realizaci stamiliardového nákupu předražených a pro obranu naší země zcela zbytečných stíhaček F-35, z něhož budou profitovat především americké zbrojovky. Takové otevřené vměšování do suverénních záležitostí České republiky a diktát cizích mocenských zájmů si nezaslouží nic jiného než jasné a rozhodné odmítnutí.

Militarizace a utrácení stovek miliard korun na zbrojení je zdůvodňováno probíhajícím konfliktem na Ukrajině. Ten trvá již řadu let. Jak jej ukončit?

Je třeba znovu a znovu připomínat skutečnost, kterou se oficiální propaganda snaží přepsat či zamlčet: tento konflikt nezačal před čtyřmi lety, ale nejpozději násilným státním převratem na kyjevském Majdanu v roce 2014. Právě tehdy byly položeny základy dnešní tragédie. Následovaly hrůzné události v Oděse, kde byly v Domě odborů brutálně zavražděny desítky komunistů a antifašistů. A krátce poté byla kyjevským režimem rozpoutána takzvaná »protiteroristická operace« – ve skutečnosti válka vedená proti lidem na Donbasu.

KSČM od samého počátku zaujímala jednoznačný postoj: konflikt nelze řešit zbraněmi, ale pouze mírovou cestou. Dlouhodobě a důsledně jsme odmítali masivní vojenskou podporu režimu Volodymyra Zelenského, kterou Česká republika v souladu s požadavky NATO prosazovala za vlády Petra Fialy. Tento postoj zastáváme pochopitelně i nadále, když současná vláda Andreje Babiše již deklarovala souhlas s pokračováním tzv. muniční iniciativy, tedy s dalšími zbrojními dodávkami kyjevskému režimu. Místo snahy o zastavení krveprolití se Česká republika dál podílí na jeho prodlužování. A to je něco, s čím se komunisté v žádném případě nemohou smířit.

Zmínil jste pakt NATO. Stále platí, že KSČM prosazuje, aby Česká republika z tohoto vojenského bloku vystoupila?

KSČM důsledně odmítá členství České republiky v NATO a dlouhodobě prosazuje vystoupení naší země z tohoto vojenského paktu. NATO nevnímáme jako obranné uskupení, ale jako agresivní vojenský blok, který prosazuje zájmy velmocí silou zbraní. Jeho politiku i konkrétní kroky proto jednoznačně odmítáme. Zásadně se stavíme proti bezohlednému navyšování vojenských výdajů, kterým NATO tlačí na své členské státy. Tyto stovky miliard korun mizí ve zbrojních zakázkách, zatímco lidé zápasí s nedostupným bydlením, podfinancovaným školstvím, zdravotnictvím, rozvráceným sociálním systémem či nízkými důchody. Odmítáme, aby na to vše dopláceli pracující, senioři i mladé rodiny. Nesouhlasíme s vysíláním českých vojáků do cizích válek, agresí a okupací, které s obranou naší země nemají nic společného. Stejně tak říkáme jasné NE cizím vojskům na území České republiky.

Naší ambicí je suverénní stát, který nebude poslušným vykonavatelem pokynů Washingtonu či Bruselu, ale zemí s vlastní zahraniční politikou postavenou na míru, solidaritě a mezinárodní spolupráci. Právě proto je nutné skoncovat s politikou imperialismu a permanentní války, jejímž nástrojem je mimo jiné i NATO, a otevřít cestu k bezpečnosti založené na spolupráci národů.

Když hovoříte o imperialismu, jak vnímáte to, co se v současnosti ze strany USA děje ve Venezuele?

Útok USA proti Venezuele nelze nazvat jinak než otevřeným státním terorismem a hrubou imperialistickou agresí. Jde o flagrantní pošlapání mezinárodního práva i Charty OSN, které ostatně Washington ignoruje soustavně. Skutečným cílem této agrese přitom není žádná »obrana demokracie a svobody«, natož boj proti drogám, ale bezostyšná snaha zmocnit se obrovského nerostného bohatství Venezuely a prosadit ekonomické a geopolitické zájmy USA v Latinské Americe a Karibiku. Opakuje se starý scénář: tam, kde si národy chtějí rozhodovat o své budoucnosti samy, přichází tlak, sankce, hrozby a agrese. Právě proto jsme mimo jiné uspořádali protest před budovou ambasády USA v Praze. Jasně jsme tam řekli, že s touto agresí nesouhlasíme, a vyjádřili jsme solidaritu s venezuelským lidem čelícím agresi Washingtonu. Zároveň jsme se postavili na stranu dalších amerických národů, jimž prezident USA Donald Trump dnes vyhrožuje dalšími agresemi – lidu socialistické Kuby, obyvatel Kolumbie, Mexika i Grónska. Mezinárodní solidarita a odpor proti imperialismu nesmějí být prázdná slova, ale nutnost, pokud má svět směřovat k míru a spravedlnosti.

V otázce zápasu za mír jste na mezinárodní úrovni velmi aktivní. Aktuálně zastáváte funkci viceprezidenta Světové rady míru. Můžete tuto důležitou organizaci přiblížit?

Světová rada míru se zrodila na přelomu 40. a 50. let minulého století jako odpověď lidstva na hrůzy fašismu a druhé světové války i hrozbu nového globálního konfliktu. Už její vznik byl výjimečný – stáli u něj přední představitelé světové pokrokové kultury, vědy a umění. Mezi zakladateli a podporovateli najdeme jména, která dodnes rezonují dějinami: spisovatele a básníky Jorge Amada, Louise Aragona, Ilju Erenburga, Alexandra Fadějeva, Nazima Hikmeta či Pabla Nerudu, malíře Pabla Picassa a Diega Riveru, fyzika Frédérika Joliota-Curie, zpěváka a bojovníka za lidská práva Paula Robesona, filozofa Jeana-Paula Sartra nebo hudebního skladatele Dmitrije Šostakoviče.

Za více než sedm desetiletí své existence si Světová rada míru vybudovala mimořádně bohatou a respektovanou historii. Symbolickým příkladem její činnosti je Stockholmská výzva, která požadovala zákaz atomových zbraní jako nástroje vydírání a masového zabíjení. Tuto výzvu podpořilo neuvěřitelných 273 470 566 lidí po celém světě – jasný důkaz masové podpory boje za mír.

Jaká je role Světové rady míru v současnosti?

Dnes je Světová rada míru největší a nejaktivnější mezinárodní mírovou organizací, působící ve více než stovce zemí světa. Využívá svůj poradní status při OSN a aktivně vystupuje také v rámci dalších mezinárodních struktur, jako je Hnutí nezúčastněných zemí, Africká unie či Liga arabských států. Úzce spolupracuje s partnerskými organizacemi – Světovou federací demokratické mládeže, Světovou odborovou federací nebo Mezinárodní demokratickou federací žen. Světová rada míru stojí v první linii boje proti militarismu a imperialismu. Organizuje mezinárodní kampaň »Ano míru! Ne NATO!«, je součástí celosvětového hnutí za odstranění cizích vojenských základen, důsledně vystupuje proti agresivním válkám vedeným v zájmu kapitálu a zároveň bojuje za historickou pravdu o velkých lidových zápasech minulosti. Soustavně vyjadřuje solidaritu národům, které dnes čelí imperialistickému nátlaku a okupaci. Jejím poselstvím je jednoduchá, ale naléhavá pravda: mír není v žádném případě samozřejmostí, naopak je za něj třeba neustále bojovat.

Pokud zmiňujete zápas za historickou pravdu, nemohu se nezeptat na sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu, který by se měl letos uskutečnit v Brně. Jak se k organizování takové akce staví KSČM?

S takovými provokacemi, jakou je plánované pořádání sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky, nelze souhlasit ani v nejmenším. Jde o krok, který je nejen nepřijatelný, ale otevřeně urážlivý – a proto musí být jednoznačně a bez výmluv odmítnut. Sudetoněmecký landsmanšaft není žádným »neškodným krajanským spolkem«. Jde o organizaci s jasně doložitelnými nacistickými kořeny, která po celá desetiletí systematicky zpochybňuje historickou pravdu o porážce fašismu ve druhé světové válce i o jejích důsledcích. Trvale napadá dekrety prezidenta Edvarda Beneše, tedy právní akty, které jsou dodnes součástí českého právního řádu a symbolem poválečné spravedlnosti. Svou činností Sudetoněmecký landsmanšaft dlouhodobě narušuje a poškozuje česko-německé vztahy. Není proto divu, že záměr uspořádat jeho sjezd letos v naší moravské metropoli Brně vyvolal silnou a oprávněnou vlnu odporu napříč společností. Komunisté stojí – a vždy stát budou – mezi vlastenci a antifašisty, kteří proti této provokaci hlasitě protestují. Obrana historické pravdy a odkazu protifašistického boje za svobodu naší vlasti není otázkou minulosti, ale naléhavým úkolem současnosti. Mlčet by znamenalo ustupovat těm, kteří se nikdy nesmířili s porážkou německého nacismu ve druhé světové válce.

Když jsme u té obrany historické pravdy, zaznamenala jsem, že jste opakovaně protestoval proti ničení památníků osvoboditelů Československa.

Jen za poslední rok, který byl navíc rokem 80. výročí osvobození Československa od německé nacistické okupace, bylo odstraněno několik pomníků vojáků Rudé armády. Osobně jsem se například účastnil protestů v Litoměřicích, kde se tamní zastupitelé, navzdory velkému odporu občanů, rozhodli odstranit pomník osvoboditelům města s názvem Čest a sláva Sovětské armádě od sochaře Otakara Petroše.

Nejnovější obdobný případ jsem ale zaznamenal v Teplicích. Tam byl v květnu minulého roku, těsně před 80. výročím osvobození města, neznámými vandaly poničen památník s názvem Vítězný rudoarmějec, vytvořený akademickým sochařem Antonínem Kalvodou. Vedení města Teplice namísto odsouzení vandalského činu a zajištění opravy antifašistického pomníku rozhodlo v závěru loňského roku zcela nehorázně o jeho odstranění a své rozhodnutí nechalo okamžitě realizovat. Tento čin představuje totální ubohost! Odpornou snahu současného režimu o vymazání historické paměti na hrdinný zápas proti hitlerovskému fašismu i na 144 tisíc vojáků Rudé armády, kteří při něm během osvobozování Československa položili své životy, jednoznačně odmítám!

Asi nejznámější kauzou odstraněných připomínek Rudé armády z posledních let je ta spojená s pomníkem maršála Koněva v Praze. Na místě, kde stával, se chystá veřejné shromáždění. Můžete říct, o co se bude jednat?

Je to opravdu tak, že lidé na osvoboditele Prahy a podstatné části Československa od hitlerovské okupace nezapomněli. Přesto, že byl pomník maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva navzdory mohutným protestům veřejnosti hanebně odstraněn, lidé se na jeho místě i nadále scházejí, aby vzdali hold slavnému veliteli Rudé armády a jím vedeným vojákům. Nejinak tomu bude i v sobotu 24. ledna ve 14 hodin, kdy se na náměstí Interbrigádyv pražské Bubenči sejdou lidé, aby si připomněli výročí osvobození německého nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz v Osvětimi. Právě hrdina Sovětského svazu i Československa I. S. Koněv byl totiž velitelem vojsk, která toto místo neuvěřitelných nacistických zvěrstev na začátku roku 1945 osvobodila. Mezi těmi, kteří na připravovaném vzpomínkovém antifašistickém shromáždění vystoupí, bude vedle mě i mnoho dalších řečníků z řad osobností bránících historickou pravdu. Společně hodláme dát všem režimním falšovatelům dějin jasně najevo, že neuspějí a že lidé nikdy nezapomenou na ty, kteří jim před více než osmi desítkami let přinesli svobodu.

Jana DUBNIČKOVÁ