Komunistická starostka Štýrského Hradce Elke Kahrová: Klíč k úspěchu? Brát lidi vážně a pomáhat jim v nouzi

Rozhovor s úspěšnou starostkou Štýrského Hradce Elke Kahrovou z Komunistické strany Rakouska (KPÖ)

Elke Kahrová (64) je mimořádně úspěšnou rakouskou političkou, která již dvakrát v řadě s ohromujícím výsledkem vyhrála místní volby ve Štýrském Hradci (Graz). Starostkou druhého největšího města Rakouska se stala v 60 letech v listopadu 2021, čímž vstoupila do historie jako první komunistická starostka velkého rakouského města. Koalici utvořila se Zelenými a sociálními demokraty. V roce 2023 získala ocenění World Mayor (světový starosta)… Je nemanželskou dcerou íránského studenta, ve třech letech ji adoptovala rodina Kahrova. Vyrůstala v proletářské čtvrti Gries, teprve díky večerním kurzům získala maturitu na ekonomické škole. Členkou KPÖ je od roku 1983. O 10 let později byla zvolena do městské rady a hned se začala věnovat otázkám bydlení. Za svou prioritu označila také snížení komunálních poplatků a představila program na lepší integraci imigrantů. Ačkoli se hlásí k marxismu, odmítá diktaturu proletariátu jako zastaralý koncept. V roce 2023 vydala knihu Es geht auch anders (Jde to i jinak).

To, co KPÖ v Grazu díky vám opakovaně dokázala, může laik považovat za zázrak. Fotbalovou terminologií máte nakročeno už k hattricku. Kde až se komunisté ve vašem městě mohou zastavit? Na 40 procentech?

S takovým ziskem jsme opět nepočítali. Ano, 35,7 procenta je historický výsledek. Ale tohle není fotbalový zápas. Pro mě a KPÖ je to v prvé řadě velká důvěra od obyvatel Grazu a také závazek. Teď nemůžeme zpyšnět a začít spekulovat o čtyřiceti procentech. Naše pozornost se nadále soustředí na to, abychom zajistili pokračování všeho toho, čeho jsme již dosáhli. Nadcházející roky budou finančně velmi těžké, takže nepůjde o nové rekordy, ale o udržení sociálních služeb a infrastruktury. To sice nezní nijak velkolepě, ale je to ta poctivá práce, která nás teď zase čeká.

Kdo vaše úspěchy sleduje, ví, že je za tím nejen ona poctivá práce pro lidi, ale i vynikající taktika. Není to jen řešení v bytové problematice, ale i pomoc sociálně potřebným. Vaše stranická kolegyně Waltraud Fritz-Klacklová na mezinárodním semináři v Praze za hlavní důvod úspěchu označila navíc skutečnost, že se ve prospěch lidí v nouzi vzdáváte většiny svých platů. Má pravdu?

Platový strop je důležitou součástí naší důvěryhodnosti. Už 27 let odevzdáváme dvě třetiny svých příjmů lidem v nouzi. V mém případě se takto nasbíralo už přes 1,3 milionu eur. Bylo by ale chybné tvrdit, že to je jediný důvod našeho úspěchu. Tyto peníze jsou viditelným znakem toho, že to myslíme vážně. Lidé vidí, že zde nejde o kariéru nebo privilegia, ale o solidaritu. Skutečným jádrem našeho úspěchu je však desetiletí trvající často mravenčí práce: otevřené konzultační hodiny a pomoc ve všech záležitostech každodenního života. Důvěru si člověk získává den za dnem. Platový strop je věrohodným důkazem tohoto postoje.

Rozumím. Nemohu se samozřejmě nezeptat na vaše klíčové téma, na výstavbu městských bytů. Můžete hlouběji rozebrat, jak celý ten proces funguje? Jak a komu ty byty přidělujete? Kolik lidé za bydlení v Grazu platí?

To je naše srdcová záležitost. Důsledně stavíme nové obecní byty, abychom vytvořili protiváhu soukromému trhu. Jen v minulém volebním období se nám podařilo dokončit 420 nových bytů a od začátku našeho zvýšeného úsilí celkem téměř 1500. Přidělování probíhá spravedlivě a transparentně prostřednictvím městského bytového úřadu.

A máme nastavený přísný strop nájemného: v městských bytech se nájmy za posledních pět let nezvýšily o více než čtyři procenta, zatímco ceny na soukromém trhu často vzrostly několikanásobně. K tomu se přidává náš příspěvek na nájemné, který zajišťuje, že nikdo nemusí za nájem vynakládat více než třetinu svých příjmů.

Máme informace, že nejen v Grazu se rakouští komunisté snaží být vždy blízko mladým lidem a pořádají různé „sociální kliniky“. Jednou, dvakrát do měsíce rozšiřují komunisté aktivity i v jednotlivých okrscích, kdy třeba zvou sousedy na pizzu, promítají filmy pro děti, organizují výměnu oblečení v bazarech nebo tzv. menzu komunistů. Ovšem ne všude to zabírá jako v Grazu, relativní úspěch je znám ze Salzburku, ale to je vše. KPÖ zůstává neparlamentní stranou. Proč?

Náš úspěch v Grazu je výsledkem více než 30 let trpělivé práce s lidmi v terénu. Vydali jsme se zde vlastní, samostatnou cestou. Po kolapsu socialistických států jsme si řekli: Nemůžeme lidem jen vysvětlovat svět a odkazovat je na lepší budoucnost. Musíme být stranou, která je užitečná v každodenním životě a pomáhá s konkrétními problémy. To funguje na komunální úrovni, protože zde můžeme přímo s věcmi pohnout. Nedáváme žádné velké sliby, které bychom pak na spolkové úrovni nemohli splnit. To by bylo neseriózní.

Lidé v Grazu vědí, že je nelákáme na vzdušné zámky. To je náš recept na úspěch. Na spolkové úrovni nám tyto desítky let budované struktury chybějí. Nejsme ‚parlamentní stranou‘ v klasickém smyslu – jsme stranou ulice, městských čtvrtí a konkrétní pomoci.

Nepředpokládáte v této souvislosti, že se vás kolegové z KPÖ budou snažit přesvědčit, abyste se díky svému kouzlu i výsledkům stala lídryní i v příštích parlamentních volbách?

Ne, to si nedokážu představit. Jsem z Grazu a jsem zde zakořeněná. Moje místo je v tomto městě.

Myslíte si, že vaše recepty z Grazu jsou následováníhodné i v jiných zemích? Třeba ve státech bývalého východního bloku, kde komunistické strany mají vzhledem ke svému ne zcela optimálnímu angažmá za minulého režimu určitý handicap?

Všeobecně platný návod neexistuje. Praha nebo Brno nejsou Graz. Každé město má svou vlastní mentalitu a problémy. Ale principy, kterými se řídíme, jsou přenositelné: ‚Zůstat nohama na zemi‘, brát lidi vážně, pomáhat jim v jejich konkrétní nouzi, chránit a rozšiřovat veřejný majetek – to jsou univerzální hodnoty. V postsocialistických zemích mají komunistické strany často těžké dědictví. Naše cesta však ukazuje, že předsudky lze překonat tím, že se nestáhnete do ideologických debat, ale získáte novou důvěryhodnost praktickou, sociální prací. Je to sice namáhavé, ale funguje to.

Která další témata, kromě těch městských, komunálních, lokálních, vaše organizace akcentuje směrem k veřejnosti? Co pro vás osobně jsou nejdůležitější globální otázky doby? Co vás nejvíc trápí?

Nejdůležitější otázkou je otázka míru. V dobách, jako je tato, kdy války způsobují obrovské utrpení a zkázu a celosvětově prohlubují hospodářskou krizi i zdražování, je důležitější než kdy jindy připomínat hodnotu míru. Každý člověk bez ohledu na svůj původ nebo přesvědčení si zaslouží bezpečí, důstojnost a svobodu. Vzájemný respekt, diplomatické úsilí a jasné odmítnutí násilí jsou jedinou cestou, jakkoli je obtížná. Jako KPÖ trváme na trvalé neutralitě Rakouska a odmítáme další integraci do vojenských struktur EU a NATO.

Je jasné, že na komunální úrovni můžeme globální politiku dělat jen stěží. Naše globální zájmy však můžeme řešit lokálně, například v oblasti ochrany klimatu: i zde je středobodem sociální spravedlnost. Když sázíme stromy a chráníme zelené plochy, pomáhá to všem. Když rozšiřujeme veřejnou dopravu, ulevuje to lidem i životnímu prostředí.

Pravice, a čím dál tím víc spíš ta nacionalistická, než ta neoliberální, nicméně dál válcuje Evropu, levice je v hluboké krizi. Nepomáhají zatím právě ani ta témata míru nebo boje s klimatickou změnou! Vidíte ještě nějakou šanci na změnu tohoto stavu? Jaký recept byste doporučila levici, ale i k záchraně této civilizace?

Nemluvila bych o ‚receptu pro civilizaci‘. To zní příliš okázale. Mohu ale říct, o co se v Grazu pokoušíme. Naším největším nepřítelem není pravice, ale rezignace a pocit bezmoci. Lidé ztratili důvěru v politiku, protože slyší už jen prázdné sliby. My jim ukazujeme, že to jde i jinak. Pomáháme konkrétně, snažíme se řešit problémy, neděláme politiku o lidech bez nich, ale stojíme po jejich boku. To buduje důvěru.

Když lidé zjistí, že v tom nezůstali sami, znovu v nich roste odvaha postavit se za změny. To je ta nejlepší zbraň proti nacionalismu a populismu. Žádná velká slova, žádné jednoduché obrazy nepřítele, ale poctivá, tvrdá a trpělivá práce pro lidi. To sice možná není nijak velkolepý recept, ale je to jediný účinný přístup, který znám.

Tak snad na něj ještě bude dost času… Moc děkuji, že jste si udělala na náš týdeník čas i v hektické povolební době.

Roman JANOUCH

FOTO – Archiv Elke Kahrové

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování svých novin. Nemáme za sebou miliardáře a oligarchy, jen své čtenáře. Společně budeme odhalovat nepravosti a upozorňovat na historické i současné nespravedlnosti.