Pavel Pilný, bojovník proti krácení důchodů bývalým funkcionářům: Komunistou zůstanu až do konce života

548

RSDr. Pavel Pilný patří k těm, kteří se odmítli smířit se zákonem krátícím důchody bývalým komunistickým funkcionářům. Rozhodnutí státu napadl u českých soudů, Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva, protože ho považuje za politickou pomstu, uplatnění kolektivní viny a porušení již nabytých práv. Přestože zatím neuspěl, boj nevzdává a je připraven pomáhat i dalším lidem.

Spojuje nás vášeň ke stolnímu tenisu. Mimochodem, jak vám to pinká?

Tak už nic moc, občas se jdu vypotit s kamarády, ale zdraví už plnou zátěž nedovoluje. Ale pochlubím se, že jsem ještě v 81 letech hrál soutěžní zápas.

Jak se to stane, že jste se podle médií stal tváří boje proti snížení důchodů bývalých čelných funkcionářů Komunistické strany Československa?

Docela jednoduše. Předně musíte být tím funkcionářem a potom, jak píše hlavně pravici nakloněný mainstream, mít tu drzost postavit se státní moci na odpor.

Připomeňte, prosím, pro čtenáře, o jakou kauzu jde.

V roce 2022 předložil tehdejší poslanec, předseda lidovců Marian Jurečka převážně se svými soukmenovci, Poslanecké sněmovně návrh, aby se v rámci vyrovnání se s minulostí krátil důchod těm funkcionářům, kteří se nejvíce podíleli na budování onoho zločinného komunistického režimu. Opřeli se o příslušný zákon o protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993 a přílepkem k úpravě důchodového pojištění to parlamentem prošlo. Ústav pro studium totalitních režimů dostal za úkol tyto funkcionáře ztotožnit a předložit je ministerstvu práce a sociálních věcí k dalšímu konání. To potom cca dvěma stovkám dotčených začalo rokem 2024 krátit jejich důchod podle toho, jak dlouho funkci vykonávali, a to o 300 Kč za každý započatý rok, co byli v čele nějakého stranického orgánu.

Kdo tam patřil?

Členové a kandidáti ÚV KSČ a ÚV KSS, vedoucí tajemníci krajů a okresů, členové vlád, předsedové Národního shromáždění, primátoři a předsedové ONV, předsedové Nejvyššího soudu, generální prokurátoři, plukovníci a generálové Hlavní politické správy a Sboru národní bezpečnosti, členové Hlavního štábu Lidových milicí.

Byly důchody dotčených skutečně tak vysoké, jak bylo často prezentováno?

Nelze věřit všemu, co různí novináři vyplodí. Většinově ne. V mém případě byl důchod 21 tisíc, který byl navíc vypočítán nikoliv z nějakých údajných funkcionářských příjmů, ale z posledních patnácti let, kdy jsem po skončení politické práce pracoval jako dělník a technik.

Máte přehled, kolika lidí se to vlastně reálně dotklo? Je to přece již více než 35 let.

U vedoucích tajemníků krajů a okresů jsem si dělal vlastní přehled, neboť jsem ty funkcionáře, coby bývalý instruktor ÚV KSČ, pracující v krajích a okresech, znal povětšinou osobně. Zbyli jsme jen my, v té době mladší do 50 let, a těch zase tak moc nebylo. A nám je nyní mezi 80 a 90, i pár roků přes. Generální tajemník Miloš Jakeš se, stejně jako další vrcholoví funkcionáři strany, krácení důchodů nedožil. Obdobně je to s funkcionáři vlád, státní správy a ozbrojené moci. Jsou již také většinou po smrti nebo nepodali proti rozhodnutí ani námitku, natož aby se soudili, se zdůvodněním, že už jim to za to nestojí a těch pár stovek minus na důchodu unesou.

Pokud ale vím, o peníze přišli i řadoví členové a kandidáti ÚV KSČ.

Ano, dělníci, zemědělci, horníci, hutníci, akademici, umělci, učitelé, sportovci, ale i lidé ze služeb, kteří byli členy orgánu, a vedle toho je živila civilní zaměstnání. Byli mezi nimi i ti, kteří se pyšnili titulem Hrdina socialistické práce, a to již bylo nějaké vyznamenání. Ty všechny je třeba ztrestat za podporu režimu, a naopak zvýšit důchody všem, kdož proti němu bojovali.

Proč se to týkalo jen komunistických funkcionářů? Vždyť socialisté a lidovci byli s komunisty součástí Národní fronty a podíleli se na řízení společnosti.

Tak na to byste se měl zeptat samotného Jurečky.

Vy jste se ho nezeptal?

Ale to víte, že ano, ale ani se nenamáhal mi odpovědět. Asi ztratil paměť, že seděli jako ministři ve všech poúnorových vládách, v Národní či České radě, později i ve Federálním shromáždění. Měli strukturu krajských a okresních výborů, kde se jejich orgány v čele s jejich vedoucími tajemníky podílely v rámci regionálních orgánů na řízení společnosti.

Socialistický režim padl, neexistuje ani společný stát Československo…

Ano, na to by se nemělo zapomínat, zvláště když rozdělení a zmrzačení bylo provedeno bez toho, že by se lidé mohli svobodně vyjádřit v referendu. Máme sice proklamovanou demokracii a svobodu slova, ale lidé jsou za své názory umlčováni a někteří kriminalizováni. Do basy se může dostat člověk i za pouhou propagaci komunistické myšlenky a symboliky. Nové politické reprezentace zašantročily nebo nechaly rozkrást bilionový majetek nás všech, který vytvářely celé generace. Vtáhly nás do společenství ochotných nasazovat životy za cizí imperiální zájmy a rezignovaly na obhajobu těch českých. Klesli jsme na úroveň kolonie. Nic nám nepatří. Nemáme banky, do cizích rukou přešly klíčové podniky nebo krachly. Cizí kapitál hospodaří s naší vodou a pohonnými hmotami. Jednotné zemědělství je „v háji“, ztratili jsme potravinovou soběstačnost. I na nejúrodnější půdě stoji hangáry přepravních firem. Převážně německé potravinové řetězce ovládají trh. Stovky miliard odtékají ročně cizím akcionářům. Jsme krmelcem mocných. Podle řady renomovaných právníků, kteří sice dnes nemohou být slyšeni, se právě oni, na rozdíl od nás, dopustili a dopouštějí skutečně zločinného, zrádného, až velezrádného jednání, ze kterého se budou muset jednou zpovídat!

Tvrdý odsudek, nebojíte se po zveřejnění postihu?

Kdybych se bál, tak tento rozhovor neposkytnu. Pravdu neumlčíte. A já osobně komunistou zůstanu až do konce svého života.

Ale vraťme se k tématu. Po odmítnutí námitky ministerstvem jste s pomocí advokátní kanceláře podal žalobu k Městskému soudu v Praze. O co jste ji opřeli?

Že v tomto případě jde o brutální, politicky motivovaný akt veřejné moci proti skupině občanů s pokusem aplikovat vůči ní princip kolektivní viny, což samo o sobě je s odkazem na Listinu základních práv a svobod porušením ústavně právních principů rovnosti a zákazu diskriminace. Že jde jednoznačně o pomstu a trest.

Jak jste uspěli?

Mohu říci, že procesně se soud celou záležitostí poctivě zabýval. Proběhlo řádné jednání, k celé záležitosti jsem se mohl vyjádřit. Vše bylo založeno do protokolu. Rozsudek je pečlivě vypracován na 12 stranách se závěrem, že se naše žaloba zamítá. Krácení důchodů je s ohledem na činnost dotčených v době nesvobody legitimní a v souladu s právem. Nejde o trest, ale o vyrovnání se s minulostí. A dotčení mohou být rádi, že se jim nekrátí důchod již od devadesátých let. Obdobně postupovaly soudy prý i v jiných bývalých socialistických zemích. Že na Slovensku, se kterým jsme sdíleli několik desítek let společný stát a řídili ho stejní komunističtí funkcionáři, to Ústavní soud odmítl, to už nikoho nezajímá.

S tím jste se spokojili? Vždyť je to v rozporu s evropskou legislativou.

Pravdu máte. Dle ní je zápočet odpracovaných let a vyměřený důchod již jednou nabytým právem, kterým je následně podle mezinárodních norem ČR vázána. To nelze retroaktivně svévolně odebrat, a to ani zákonem. Proto jsme podali kasační stížnost, a když ani s tou jsme neuspěli, obrátili jsme se na Ústavní soud.

Výsledek?

Ke kasační stížnosti ani k Ústavnímu soudu nás nepřizvali. Tu projednali bez nás. Naši stížnost soud odmítl, přičemž rozhodnutí zdůvodnil tím, že převážně vycházel z rozhodnutí soudu prvoinstančního.

Vy jste se potom obrátili na Evropský soud pro lidská práva. Proč ta urputnost?

Nejde o urputnost, ale o vyčerpání všech prostředků, když je člověk přesvědčen, že se mu děje příkoří a nespravedlnost. Upřímně řečeno, od tohoto kroku jsme po zkušenostech s českým soudnictvím mnoho neočekávali, ale podstoupit jsme ho museli.

Jak jste u něj uspěli?

Soud rozhodl o nepřijatelnosti této stížnosti. Také bez nás. K žádnému porušení práv a svobod prý nedošlo. Zdůvodnění je na deseti řádcích. Když se na to podívali právníci, dospěli k názoru, že ti, co rozhodovali, snad ani naši stížnost nečetli. Respektovat musíme, kritizovat a nesouhlasit můžeme a můžeme si jen povzdechnout, kam až jsme to došli. Ale nedivme se. Žijeme v době, kdy komunismus je stavěn na roveň fašismu, z vrahů jsou hrdinové a z hrdinů vrazi. Neosvobodila nás Rudá armáda, ale Američané, a tak se v překrucování historie vesele pokračuje.

Co dál?

Ten odpor musí pokračovat, zvláště když v minulém roce vláda schválila rozšíření seznamu funkcionářů o dalších 4000 dotčených osob, kterým se bude krátit důchod od září letošního roku. Patří sem členové Ústřední kontrolní a revizní komise, celé Oddělení státní administrativy ÚV KSČ, které řídilo bezpečnost, armádu, justici a Lidové milice, vedoucí některých oddělení ÚV KSČ, církevní tajemníci okresních a krajských národních výborů, ideologičtí tajemníci okresních a krajských výborů KSČ, vedoucí funkcionáři-pracovníci operativních útvarů StB nebo operativní pracovníci útvarů určených k boji proti vnitřnímu nepříteli, podplukovníci a majoři SNB a Pohraniční stráže, kteří skončili službu do 31. prosince 1989, anebo do dne zastavení činnosti útvarů Státní bezpečnosti k 15. únoru 1990.

Mohou v odporu využít vaše zkušenosti?

Samozřejmě jsme připraveni jim pomoci při zpracování námitky k ministerstvu, ale i v podání soudní žaloby.

Vladimír SLOBODZIAN

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování svých novin. Nemáme za sebou miliardáře a oligarchy, jen své čtenáře. Společně budeme odhalovat nepravosti a upozorňovat na historické i současné nespravedlnosti.FOTO – Facebook