348

 

Rozhovor s Yoandry Carlosem Oduardem Torresem, chargé d’affaires Velvyslanectví Kubánské republiky v ČR u příležitosti 100. výročí narození vrchního velitele kubánské revoluce Fidela Castra Ruze

Především bych chtěl poděkovat týdeníku Naše pravda za příležitost hovořit s jeho čtenáři, a zejména za práci, kterou již řadu let odvádí při přibližování reality Kuby české veřejnosti a při zprostředkovávání našeho hlasu navzdory překrucování a dezinformacím, které se kolem naší země často vytvářejí, řekl kubánský diplomat v úvodu rozhovoru.

„Hovořit o Fidelovi při příležitosti jeho 100. výročí narození znamená hovořit také o suverenitě Kuby. Obrana nezávislosti a práva našeho lidu rozhodovat o vlastním osudu patřila k ústředním myšlenkám celého jeho politického života a její význam je dnes stejně aktuální, zejména v době, kdy Kuba prochází jedním z nejsložitějších období posledních desetiletí v důsledku zostření americké blokády a energetického obklíčení,“ uvedl dále pro NP.

 

Prezident Donald Trump označil Kubu za „mimořádnou a neobvyklou hrozbu“ pro bezpečnost Spojených států. Jak může malý karibský ostrov ohrožovat největší vojenskou a ekonomickou mocnost světa a jak tato politika souvisí s obrovskými obtížemi, kterým dnes kubánský lid čelí?

Existuje zde zjevný rozpor. Jak může Kuba představovat hrozbu pro největší vojenskou, ekonomickou a technologickou mocnost planety? Kuba nemá vojenské základny na hranicích Spojených států, nerozmísťuje válečné loďstvo u jejich pobřeží, nenapadá jiné země ani neohrožuje americký lid. To, o čem Kuba rozhodla prostřednictvím revoluce vedené Fidelem, bylo být suverénní zemí a rozhodovat o sobě sama. Fidel nikdy nepřipustil, aby se o osudu Kuby rozhodovalo ve Washingtonu, a náš lid to nepřipustí nikdy.

Právě v tomto kontextu je třeba chápat i současné zostření americké politiky, zejména v energetické oblasti. Nová opatření omezující přístup Kuby k ropě a dalším palivům mají dopad na celou společnost. Palivo není jen palivo: bez něj je obtížnější zajistit dopravu, čerpání vody, distribuci potravin a léků i výrobu elektrické energie.

Prezident Miguel Díaz-Canel vysvětlil, že Kuba dokázala obnovit více než 1400 MW kapacity výroby elektrické energie, tyto elektrárny však kvůli nedostatku paliva nemohou plně vyrábět. Kdyby byla tato kapacita každý den k dispozici, bylo by možné výpadky elektřiny zkrátit přibližně na tři hodiny oproti 20 hodinám či více, které dnes může část našeho obyvatelstva zažívat.

Důsledky se přímo dotýkají každodenního života a obzvláště bolestivě zdravotnictví. Na chirurgický zákrok čeká 98 500 pacientů, z toho 12 000 dětí, zatímco 117 000 dospělých a 1200 dětí s rakovinou čelí obtížím při zajišťování odpovídající léčby. Technická dostupnost sanitek dosahuje pouze 22 % a k dispozici je jen přibližně 30 % základního seznamu léčiv.

Tato situace ovlivňuje také mezinárodní solidaritu. V červnu ministr zahraničních věcí Bruno Rodríguez informoval, že 170 kontejnerů se základními produkty, které již dorazily na Kubu a jejichž hodnota činí přibližně 6,3 milionu dolarů, nemohlo být kvůli nedostatku paliva řádně distribuováno. Je důležité to zdůraznit: solidarita na Kubu přichází; problémem je dostat ji k těm, kteří ji potřebují.

Proto hovoříme o násobícím efektu: nedostatek paliva ovlivňuje výrobu elektřiny; výpadky elektřiny následně zasahují zásobování vodou, potravinami, dopravu a nemocnice – a to vše se nakonec přímo promítá do života rodin.

Kuba si zároveň uvědomuje svou vlastní odpovědnost. Žádná vláda ani žádná státní správa nejsou bezchybné a musíme napravovat chyby a měnit to, co je třeba změnit. Právě proto bylo přijato 176 ekonomických a sociálních transformačních opatření, rozdělených do 23 oblastí, jejichž cílem je oživit ekonomiku a zlepšit životní podmínky.

Měnit však neznamená vzdát se sociálních výdobytků ani socialistického charakteru revoluce. Jak učil Fidel, jde o „změnit vše, co je třeba změnit“. Odolávat tedy znamená také napravovat, tvořit a hledat řešení, aniž bychom se vzdali suverenity.

 

V této souvislosti vede 100. výročí Fidelova narození k otázce, co z něj učinilo tak významnou osobnost a jaký význam má jeho myšlení dnes pro Kubu a nové generace?

Fidela hluboce formovalo přesvědčení, že Kuba má právo být svobodná, nezávislá a důstojná. Byl člověkem mimořádného politického a intelektuálního rozhledu, hluboce antiimperialistickým, latinskoamerickým a internacionalistickým politikem. Studoval dějiny Kuby i světa, nikdy nepřestal klást otázky a znalosti proměňoval v nástroj služby vlastnímu lidu.

Svůj život zasvětil vzdělávání, zdravotnictví, vědě, kultuře, sportu a blahobytu Kubánců, ale zároveň chápal, že solidarita mezi národy musí překračovat hranice. Proto má jeho myšlení i sto let po jeho narození stále mimořádnou aktuálnost.

Jsem velmi mladý a neměl jsem možnost Fidela osobně poznat. Snažil jsem se k němu přiblížit prostřednictvím jeho projevů, textů a svědectví lidí, kteří s ním pracovali. Zvláště mě na něm oslovuje schopnost studovat, naslouchat, předvídat a hledat řešení.

Čtenářům bych doporučil knihu Sto hodin s Fidelem (Cien horas con Fidel) od Ignacia Ramoneta. Umožňuje poznat Fidela, který se skrývá za jeho veřejným obrazem, a lépe pochopit jeho způsob uvažování o dějinách i o problémech současnosti.

Osobně mohu s naprostou upřímností říci, že jsem hluboce věrný Fidelovým myšlenkám. Jsem mladý Kubánec z obyčejné rodiny a skromných poměrů a jsem si vědom toho, že bez revoluce, kterou Fidel vedl, bych pravděpodobně neměl stejné možnosti studovat, profesně se rozvíjet a stát se diplomatem.

Dnes mám tu čest zastupovat Kubu v České republice, kde působím jako chargé d’affaires a. i. Velvyslanectví Kuby. Pro mě tato odpovědnost představuje také hluboký pocit vděčnosti za společenskou proměnu, která umožnila mladým lidem z obyčejných rodin získat vzdělání a převzít odpovědnosti, jež byly dříve vyhrazeny pouze malé části společnosti.

Fidel proto nepatří pouze minulosti. Jeho odkaz zůstává pro nové generace důležitým vodítkem: studovat, účastnit se společenského života, tvořit, měnit věci k lepšímu a bránit suverenitu země.

 

Jak se tato historická kontinuita udržuje a jak se Fidelův odkaz předává mladým lidem, kteří revoluci nezažili a osobně nepoznali její hlavní představitele?

Raúl Castro je zásadní součástí této kontinuity. Nebyl pouze Fidelovým bratrem, ale také jeho spolubojovníkem, člověkem, s nímž sdílel myšlenky a ideály. Stál po jeho boku při útoku na Moncadu, na palubě Granmy, v Sierra Maestře i v různých etapách budování revoluce. Po desetiletí stál v čele Revolučních ozbrojených sil a později převzal nejvyšší odpovědnosti ve státě a vládě.

Dnes zůstává pro Kubu významnou autoritou. Kontinuita však neznamená mechanicky opakovat minulost. Historická generace předává principy, zkušenosti a hodnoty; úkolem nových generací je interpretovat je a uplatňovat v podmínkách současnosti.

Na Kubě poznáváme Fidela od dětství. Ve školách studujeme jeho život společně s odkazem José Martího, Antonia Macea, Máxima Gómeze, Ignacia Agramonteho, Julia Antonia Melly a hrdinů Moncady a Sierra Maestry. Prostřednictvím rodičů a prarodičů zároveň poznáváme, jak Kuba vypadala před rokem 1959 a jaké změny následovaly v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, kultury a sportu.

Mladí Kubánci vědí, že dnes žijeme ve velmi obtížné realitě: čelíme výpadkům elektřiny, problémům se zásobováním vodou, inflaci, potížím ve veřejné dopravě a nedostatku některých potravin. Tyto nedostatky nepopíráme. Zároveň je však nelze oddělit od kontextu více než šesti desetiletí blokády a jejího současného zostření v energetické oblasti.

Současně máme odpovědnost svou zemi zlepšovat. Právě 176 ekonomických a sociálních transformačních opatření vyjadřuje naši vůli měnit to, co je třeba změnit.

Pro mě je to jeden z nejaktuálnějších významů Fidelova odkazu: nečekat pasivně, ale studovat, účastnit se, tvořit a měnit věci k lepšímu.

 

Naše pravda pravidelně informuje o situaci na Kubě a dlouhodobě odmítá americkou blokádu a vměšování do vnitřních záležitostí vaší země. Co byste chtěl říci našim čtenářům u příležitosti 100. výročí narození Fidela?

Sté výročí Fidelova narození je příležitostí podívat se na Kubu přímo, bez prostředníků. Kuba má své problémy a neseme odpovědnost za jejich řešení, za změnu toho, co je třeba změnit, a za další zlepšování naší společnosti. Jedna věc je však uznat vlastní obtíže a něco zcela jiného je přijmout, aby někdo zvenčí rozhodoval o našem osudu. Kubánci mají právo bránit svou suverenitu, nezávislost a právo na sebeurčení. Našim českým přátelům bych proto chtěl říci něco velmi jednoduchého: Kuba nežádá, aby všichni smýšleli stejně jako my. Žádáme respekt – respekt k naší suverenitě, nezávislosti a právu rozhodovat o vlastní cestě. Nedávno přijatých 176 ekonomických a sociálních transformačních opatření právě vyjadřuje naši vůli měnit, napravovat a hledat řešení, aniž bychom se vzdali sociálních výdobytků a socialistického charakteru revoluce.

Zvláštní poděkování bych chtěl vyjádřit týdeníku Naše pravda, jeho novinářům, spolupracovníkům a čtenářům, stejně jako organizacím a přátelům v České republice, kteří po mnoho let pomáhají tomu, aby kubánský hlas mohl být slyšet, a kteří vyjadřují solidaritu s naším lidem. Fidel říkával, že „solidarita je něhou národů“. Sto let po jeho narození tato solidarita nadále přichází na Kubu z mnoha částí světa. Kuba zůstane suverénní, nezávislou a solidární zemí a tváří v tvář obtížím budeme, jak nás Fidel učil, nadále hledat řešení a nevzdáme se.

Ludvík ŠULDA

Překlad Eva MÁNKOVÁ

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování svých novin. Nemáme za sebou miliardáře a oligarchy, jen své čtenáře. Společně budeme odhalovat nepravosti a upozorňovat na historické i současné nespravedlnosti.