Lumpové se smějí a poctiví lidé jsou stíháni

377

Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s bývalým manažerem firmy Vítkovice Power Engineering (VPE) Miroslavem Kelnarem

O kauze nedokončené elektrárny Adularya v Turecku se již v podstatě nemluví, do povědomí se dostala opět až kvůli soudu s vámi, kdy jste byl koncem ledna tohoto roku dokonce odsouzen. Můžete přiblížit, o co v tomto soudním sporu jde?

Vroce 2010 došlo k podpisu smlouvy na stavbu hnědouhelné elektrárny Adularya v Turecku se dvěma 145megawattovými bloky. Zakázku v ceně zhruba 12 miliard korun získalo konsorcium vedené společností Vítkovice Power Engineering (VPE). Pracoval jsem na tomto projektu jako ředitel zahraniční kanceláře VPE v Ankaře. Když se elektrárna na konci roku 2015 dokončila, zjistilo se, že první blok se nedá provozovat, protože se třikrát zopakovala na kotli stejná závada – zalepil se spečeným popílkem. Byl to sice velký problém, ale stále nebylo nic ztraceno, protože zbýval více než rok do vypršení záruk dodavatele kotle za jeho správnou funkčnost. Dodavatelem byla rakouská firma Andritz.

Hned od vzniku problému se zalepováním kotle popílkem se rozhořel souboj dvou názorů na to, proč kotel správně nefunguje. Jedna strana tvrdila, že je špatné uhlí, nebo přesněji – jiné než to, které bylo zadáno v kontraktu. Druhá strana argumentovala, že kotel je špatně vyprojektován jeho výrobcem. Od začátku jsem byl zastáncem druhé varianty a stejný názor měl i největší odborník, kterého měl generální dodavatel elektrárny VPE na stavbě, slovenský inženýr Ján Števko. Ten byl přímo u toho, když se kotel uváděl do provozu.

První teorie o špatném uhlí byla šířena firmou Andritz, čímž se logicky tato firma chtěla vyvinit ze vzniku tohoto problému. Překvapivě Rakušanům bylo v tom nápomocno vedení VPE, a to bez jakéhokoli důkazu o tom, že ten problém je skutečně uhlí. Jsem proto přesvědčen, že vedení VPE bylo nějakým způsobem zainteresováno na tom, aby pomohlo firmě Andritz se z daného problému vyvinit.

Stále však byl rok času na to, aby celý problém posoudili nezávislí odborníci. Stalo se tak?

Nikoli. I když zbýval do vypršení záruk za správnou funkčnost kotlů rok, tak ani vedení VPE a ani český stát s tím nic nedělaly, nesnažily se zjistit, co je příčinou špatné funkčnosti kotle, a v podstatě čekaly, až firmě Andritz prošly záruky – a bylo vymalováno. Pak už šly veškeré škody na konto české strany, tedy českého daňového poplatníka. Bohužel český stát udělal vše pro to, aby v případě nějakých soudních řízení byly trumfy na straně Andritze.

Jak se situace vyvíjela dál?

Měsíc poté, co prošly záruky a rakouská firma byla zbavena zodpovědnosti za špatně vyprojektovaný kotel, český stát udělal to, co měl udělat již před rokem, a to pozvat si odborníky. Vypracovaná expertní zpráva potvrdila, že kotel je chybně navržen a že potřebuje technické úpravy, aby začal správně pracovat.

Samozřejmě tím, že rakouská firma již byla ven ze zodpovědnosti, veškeré úpravy by už šly na konto českého daňového poplatníka. Výsledná ztráta byla téměř 14 miliard korun, což činí původní úvěr 11,7 miliardy korun s naběhnutými úroky za ta léta nesplácení.

Kdo poskytl na tento projekt úvěr?

Byla to Česká exportní banka, počítalo se s tím, že turecký investor začne úvěr splácet, až elektrárna začne produkovat elektrickou energii. K tomu ale nedošlo a úvěr se tak nezačal nikdy splácet.

Jak jste se do tohoto konfliktu, který vyústil až v soudní jednání, dostal?

Protože jsem od začátku varoval před tím, co se nakonec skutečně stalo, a to, že český daňový poplatník společnou péčí vedení generálního dodavatele elektrárny firmy VPE s výrazným přispěním českého státu nakonec zaplatí škodu způsobenou touto rakouskou firmou, tak jsem cítil povinnost věc svěřit policii k vyšetření, protože toto páchlo korupcí na hony. Podal jsem celkem tři trestní oznámení (dvě v listopadu 2018 a jedno v roce 2020) na podezření z korupce. Dvě z nich byla zcela jasně o korupci, to poslední bylo na Sobotkovu vládu, kde podle mě došlo k hrubému porušení povinnosti při správě cizího majetku, tedy při správě úvěru na tento projekt poskytnutého českou vládou. Ta měla zajistit napsání reklamačního dopisu na rakouskou firmu, což neučinila.

Bohužel policie od samého počátku sabotovala vyšetřování a odpovědné lidi od VPE ani od státních orgánů nezavolala k výslechu. Nepředvolala ani moje svědky a ani ty, na které jsem ukázal, že je podezřívám z korupčního jednání. Policie případ za rok a půl od podání mých trestních oznámení odložila s tím, že se neprokázalo nic z toho, co jsem tvrdil.

Tvrdíte, že jde o politický proces. Proč?

Jak jsem uvedl, podal jsem tři trestní oznámení. Kromě trestního oznámení na vedení Vítkovic jsem podal i trestní oznámení na ministerstvo financí z let 2010, kdy mu šéfoval Miroslav Kalousek, a v roce 2020 na Sobotkovu vládu.

Trestní oznámení, které jsem podal na ministerstvo financí, ukazuje na mnohem širší problém, a to, že Adularya zřejmě nebyla jediným projektem, kdy se schválil úvěr za velice podezřelých okolností. Rizikových projektů, na které byl poskytnutý úvěr, bylo víc a řada z nich pak také v následujících letech zkolabovala. Koneckonců bývalý ministr financí Babiš na Facebooku uvedl, že český stát na zkolabovaných projektech, které byly úvěrovány z českých státních prostředků za tzv. vlády rozpočtové odpovědnosti, přišel o zhruba 40 miliard korun. Zřejmě se i tam, stejně jako u Adularyi, mohlo uplácet.

Všechna tři trestní oznámení byla zametena pod koberec, o těch dvou »politických« jsem pak už nikdy neslyšel, nikdy se mě na nic kolem nich nikdo nezeptal. Nechtěl jsem to tak nechat, psal jsem poslancům, senátorům, obrátil jsem se na protikorupční nadace, investigativní novináře, psal jsem články na alternativní weby. Byl jsem s tímto případem dokonce na Nejvyšším kontrolním úřadě, ale zbytečně. Před volbami jsem byl za Piráty a za Přísahou, tyto dvě strany se zaštiťovaly bojem proti korupci, tak jsem je logicky požádal, ať mi s tím pomohou. Ale nikdo mi s tím nechtěl pomoci, jen se mě každý hleděl tak nějak decentně zbavit, abych neotravoval.

To byl důvod, proč jste pak začal po Praze chodit s transparentem, který na tuto kauzu poukazoval?

Bylo to už ze zoufalství, že nikdo z kompetentních nemá zájem celou záležitost, která připravila české daňové poplatníky o miliardy korun, vyšetřit. Je to takové moje pouliční protestní demonstrování. Začal jsem chodit po Praze s transparentem »KORUPCE ZA 14 MILIARD KČ KRYTA TOUTO VLÁDOU – ELEKTRÁRNA ADULARYA«. Stál jsem s ním u sochy sv. Václava, před parlamentem, před úřadem vlády, chodil jsem k ministerstvu financí atd. Těch kilometrů, co jsem nachodil po Praze, bylo dost. V podstatě s tímto druhem upozorňování na korupční praktiky v Česku pokračuji až do dneška.

Nicméně nakonec jste odsouzen vy. Jak k tomu došlo?

Jak jsem řekl, ten základní rozpor, co se od samého počátku řešil, bylo, zda za problém v činnosti kotle může špatné uhlí, anebo špatné technické řešení kotle. Tento problém byl již v roce 2017 vyřešen expertní zprávou, kterou zpracovala Škoda Praha s ÚJV Řež (Ústav jaderného výzkumu), a ta řekla jasně, že problémem je špatný kotel.Ale ta zpráva byla učiněna v roce 2017 tajnou na dobu 9 let. Elektrárnu vlastní už tři roky turecká firma a český stát si hraje stále na mlčenlivost. 

Stěžoval jsem si na vyšetřovatele na nevyšetřování mých podaných trestních oznámení u dozorujícího státního zástupce a jako snad čtvrtý nebo pátý důvod jsem do asi osmistránkového dopisu uvedl, že nejen že vyšetřovatel nic nevyšetřuje, ale že ještě navíc nabádá svědky ke sdělení něčeho, co si nemyslí. Šlo o informace, které mi poskytl jeden z odborníků, který zná tento typ kotle. Pak ale tento odborník odmítl policii potvrdit, že mi tuto informaci sdělil, a tak zůstalo moje tvrzení proti jeho. Trestní oznámení na mě podal dozorující stání zástupce, tedy ten, co tři roky kryl nevyšetřování mnou podaných trestních oznámení, a to, co byla obyčejná stížnost na vyšetřovatele, pak nazval trestním oznámením. Za tuto jednu větu v mém dopise mi navrhla státní zástupkyně 1 rok podmínku s odkladem na dva roky. Soudce mi to snížil, protože jsem měl logické protiargumenty, a tak mi dal »jen« podmínku na 4 měsíce s odkladem na rok. 

V každém případě považuji tento proces proti mně za uměle vykonstruovaný, jehož cílem je mi v podstatě zavřít ústa.

Jaký z toho všeho máte pocit?

Je to smutné. Nikdo v této kauze, která způsobila českému státu škodu 14 miliard korun a kde byla řada podezřelých okolností, které bily do očí a jež jsem popsal ve svých trestních oznámeních, nebyl vyšetřován jako podezřelý. V podstatě nikdo nebyl vůbec vyšetřován a nakonec jediný, který byl skutečně vyšetřován a volán k výslechu jako podezřelý a byl obviněn a odsouzen, jsem já. Tedy ten, co strávil měsíce a roky tím, že ten případ dopodrobna popsal a ukázal na podezřelé okolnosti, udělal práci za policii a stačilo jen zvát podezřelé k výslechu a ptát se jich. To je zcela přiléhavé pro dnešní dobu, lumpové se smějí a poctiví lidé jsou stíháni.

Neuvěřitelné je také to, že výsledky expertní zprávy prošly rukama možná 100 různých pracovníků a nenašel se jediný člověk, který by se ke mně připojil a dal najevo, že se mu nelíbí, že český daňový poplatník zaplatil 14 miliard za nepovedený rakouský produkt. Všichni ustrašeně mlčí, a na tomto principu se vlastně odehrávají korupční schémata v této republice. Někteří kradou a ti okolo mlčí, a tak tou živnou půdou pro korupci v naší společnosti je lidská zbabělost postavit se korupci. 

Jak budete postupovat, budete se odvolávat?

První, kdo podal odvolání proti rozsudku, byla státní zástupkyně, která nesouhlasila se snížením trestu. My jsme se samozřejmě odvolali také. Nyní to pravděpodobně půjde k pražskému městskému soudu a uvidíme, jak rozhodne.

Chci ještě dodat, že na soudní projednávání jsem pozval snad všechna média, ale nikdo nepřišel, což podle mě svědčí o tom, že není zájem tyto kauzy medializovat. Domnívám se, že i média mají strach se vládě postavit.

Co vás stále vede k tomu, abyste v tomto svém boji pokračoval?

Tu kauzu považuji za natolik skandální, že nemůžu od toho odejít, nechat to zmizet v propadlišti dějin. Jde jednak o obrovskou finanční ztrátu, která vznikla českému státu, ale také je třeba uvést, že kvůli tomuto projektu se dostala do velkých finančních problémů řada firem v holdingu Vítkovice, a. s. V podstatě je možno říci, že po tomto neúspěšném projektu zbyly z velkého vítkovického holdingu jen trosky. Když si uvědomíme, že celý problém způsobila rakouská firma, která ale za to v konečném důsledku nenesla žádnou odpovědnost, tak to je natolik skandální, že od toho člověk nemůže jen tak odejít. To bych musel přiznat, že jsem se smířil s tím, že to u nás tímto způsobem funguje a bude fungovat i nadále, a to není moje přirozenost.

Jana DUBNIČKOVÁ