Lze v letošních volbách mluvit také o socialismu?

938

Do letošních voleb vstupují různé volební strany s rozdílnými programy, pravé i levé orientace i ty úplně bez ideové orientace. Jeden termín ale zaznívá velmi zřídka, pokud vůbec zaznívá – socialismus. A je úplně jedno, zda jsou to volební subjekty zprava, či zleva. Jde při zmínce o »socialismu« skutečně o »polibek smrti«, který by mohl zapříčinit volební neúspěch?

Zde je pokus o výměnu názorů [V1] dvou diskutujících nad tímto »poněkud nebezpečným« slovem. Jde o docenta Vladimíra Proroka (*1956), filozofa a bývalého vysokoškolského pedagoga. Druhým je Vítek Prokop (*1999), student politologie, levicový aktivista a vedoucí kandidát plzeňské krajské kandidátky STAČILO!.

Je pravda, že slovo socialismus by raději v této volební kampani nemělo zaznít?

Vladimír Prorok: V 60. letech byla na Západě populární koncepce deideologizace, která vycházela z myšlenky, že společnost lze řídit vědecky prostřednictvím manažerů, přičemž cílem mělo být vybudování »státu blahobytu«, a tím vyřešit systémové vnitřní rozpory kapitalismu. Na tom se shodli západní socialisté, moderní liberálové a paternalističtí konzervativci. Z hlediska socialismu se jednalo o model ultraimperialismu Kautského, který předpokládal možnost dohody kapitalistů a využití zdrojů z kolonií pro zlepšení ekonomické situace dělníků západních zemí.

Národně-osvobozenecké hnutí v koloniích v 60. letech, podporované komunistickými státy, učinilo konec této imperialistické vykořisťovatelské politice, nicméně vzniká neokolonialismus, kdy vyspělé západní země nastolují nerovnou výměnu produktů mezi Severem a Jihem a brání vytvoření spravedlivého nového ekonomického řádu.

Na přelomu 80. a 90. let dochází k porážce komunistických režimů ve východní Evropě a nastupuje globalizace, jejíž ideologické zázemí vytváří tzv. nové pravice – mix neokonzervatismu a neoliberalismu. Postupně je omezován sociální stát a rozpory globálního kapitalismu se řeší militarizací ekonomiky a prosazováním sankcí a silových řešení.

Shrnuto, to vše vytváří podmínky pro to, aby se socialismus s jeho hodnotami spolupráce a mírového řešení stal opět alternativou, byť si to lidé stále ještě nemusí uvědomovat.

Vítek Prokop: Stávající volební kampaň představuje skvělou příležitost pro propagaci socialismu. Přes 35 let je tu populace krmena tím, že socialismus rovná se zlo, a výsledkem této propagandy je stále větší bezradnost tváří v tvář současné poly-krizi. Mluvím při kampani s dost lidmi – vidí, že stávající systém nefunguje a chtějí změnu. Ale nevědí, co konkrétního může liberální kapitalismus nahradit. To vede k tomu, že jsou paradoxně apatičtí, případně názorově neukotvení. To vše je důsledkem toho, že nevidí životaschopnou alternativu. A my musíme předstoupit a při kampani tuto alternativu prezentovat. Nesmíme přitom ale propadat slovnímu fetišismu.

Vidím dva kroky, které lze již nyní v kampani dělat – zaprvé odhalovat třídní podstatu české ekonomiky. Znovu a znovu ukazovat na moc miliardářské třídy a na to, jak ovlivňují politiku. Sponzoři prezidenta Petra Pavla, vliv zbrojaře Strnada na českou zahraniční politiku atd.

Zadruhé propagovat alternativy ke stávajícímu stavu: radikální přímá demokracie – referenda o setrvání v EU a NATO, podpora družstevního podnikání a nutnost přímého státního vlastnictví strategického průmyslu. Pokud bude kampaň úspěšná a díky hnutí STAČILO! usednou v Poslanecké sněmovně socialisté, pak jim finanční prostředky, které díky své pozici získají, umožní jít ještě dále v propagaci socialistického myšlení. Zkracující se doba, kdy lidé dokážou udržet pozornost na sociálních sítích, totiž vyžaduje dělání krátkých videí s vysokou produkční hodnotou, která mohou sloužit k vysvětlení dvou základních otázek: co je to socialismus a jaká konkrétní řešení nabízí pro konkrétní problémy pracujícího člověka.

Má marxistický ideový proud stále českou a evropskou relevanci a proč?

Vítek Prokop: Pokud není marxismus uměle dezinterpretován a nevytváří se z něj rigidní doktrína, tak představuje nástroj pro to, jak porozumět světu a jak jej změnit k lepšímu. Například žádný jiný myšlenkový proud nám nevysvětlí, proč z České republiky každý rok zmizí přes 500 miliard korun z hodnoty, kterou zde vytvoří česká práce, a jak se tato »krádež« propisuje v naší domácí a zahraničí politice. Žádný jiný myšlenkový proud pak druhým dechem nedokáže načrtnout paletu možných cest, jak tento transfer ukončit. To samé, pokud jde o jiné aktuální problémy, jako je prorůstání organizovaného zločinu do státu (Dozimetr, Kampelička), konflikt člověk vs. příroda či rostoucí militarismus.

Vladimír Prorok: Vývoj marxismus nevyvrací, nýbrž potvrzuje. Marxismus staví na materialistickém pojetí dějin, kde socialismus je přirozeným překonáním kapitalismu, dále na teorii nadhodnoty, na poklesu míry zisku, na relativním a absolutním zbídačování neprivilegovaných vrstev za kapitalismu a na aktivní roli subjektu při řešení společenských problémů.

Co chybí současné levici, je propracovaná teorie a aktivní subjekt. Stojí tak před námi řada otázek, na které je nutné najít odpověď: Jak by měl vypadat a jak prosadit socialismus v podmínkách globalizace? Co do nové reality přináší např. BRICS a multipolární model mezinárodních vztahů? Proč se objevuje tzv. velký reset, »Green Deal« a militarizace ekonomiky? Proč je dnes snaha odbourat národní a sociální stát a co je příčinou poklesu reálných mezd a likvidace středních vrstev?

Platí zde teze, že bez teorie není revoluční praxe, přičemž revoluce není primárně násilí, ale radikální změna poměrů, zlepšující existující situaci. To může být perspektiva 21. století.

Co je horší – bezbřehé národovecké blouznění o »hodných Češích a zlém okolí«, nebo »internacionalismus« proletářů všech zemí?

Vladimír Prorok: Oboje lze považovat za krajnosti jednání v globálním kapitalismu. Faktem je, že globální kapitalismus eliminuje národní stát, pokud ten brání volnému pohybu kapitálu a transferu zisku transnacionálních korporací, realizovanému proti zájmům většiny obyvatel států, které se dostaly do polokoloniální závislosti na zahraničí.

Racionální alternativou se jeví boj za udržení národního státu a jeho suverenity rozvojem demokracie a samosprávy a jejím obnovením, přičemž je nutné zohledňovat i to, že národní kapitál nemusí být sociálnější než zahraniční, a proto je nutná nejen spolupráce levice v podmínkách ČR, zaměřená na zajištění potřeb pracujících, ale vzhledem k nadnárodnímu charakteru kapitálu i solidarita a spolupráce pracujících v mezinárodním měřítku. 

Vítek Prokop: Obě varianty jsou stejně škodlivé. Ze snahy socialistů ubránit národní stát před kapitalistickou globalizací může pak povstat odpověď na to, jak ji překonat a vytvořit nový model mezinárodní spolupráce mezi jednotlivými národními státy a pracujícími v nich. Nesmí se totiž zaměňovat proletářský internacionalismus s buržoazním kosmopolitismem, který praktikuje stávající »buržoazní« levice, co chce okamžitě rozpustit všechny národy v jeden.

Vede cesta přes marxistické/socialistické vidění k překonání nástupu SPD jako velmi výrazného konkurenta STAČILO! s reálným nebezpečím, že ve finále svým »gravitačním« působením se přeleje část potenciálních voličů STAČILO! k SPD?

Vítek Prokop: Domnívám se, že SPD nepředstavuje dlouhodobou hrozbu. Program STAČILO! je odborně zpracován. Našimi garanty jsou profesor Drulák či docentka Švihlíková. Kdo je odborným garantem programu SPD? U SPD platí, že forma poráží obsah, ale jenom na základě líbivé formy nelze úspěšně vládnout. A ve výsledku jde o to, že volič hledá ten subjekt, který se dokáže nejlépe bít za jeho zájmy. Čeští socialisté jsou pak nejen odborně připraveni na stávající krize, ale připravují se i na krize budoucí, které přinesou dopady robotizace a umělé inteligence. Opět – co v tomto směru nabízí SPD? Nezapomínejme, že nebýt spojení se třemi dalšími subjekty, tak by situace samotné SPD v těchto volbách byla značně svízelná. A cena za toto spojení může být těžká. Tomio Okamura se například spojil s Jindřichem Rajchlem, o kterém se tvrdí, že je jen nastrčenou figurkou svého tajemného sponzora. Propracovanost socialismu jako myšlenkového proudu nám umožňuje porazit všechny politické prodavače slibů.

Vladimír Prorok: Pouhá kritika současné vládní garnitury bez přidané hodnoty kritiky kapitalismu a alternativního projektu staví STAČILO! na roveň SPD a ANO. Nerozhodnutý volič pak nejspíše upřednostní SPD a ANO, které mají podle preferencí zajištěný vstup do parlamentu. Je reálné nebezpečí, že levicový volič může zůstat doma, protože nevidí levicové hodnoty a perspektivu.

Má KSČM jako součást STAČILO! mluvit o socialismu třeba i s dovětkem »pro 21. století«?

Vladimír Prorok: STAČILO!, jehož nejvýraznější složkou je KSČM, by mělo hovořit nejen o změně režimu, ale mělo by se shodnout na kritice současného globálního kapitalismu v jeho projevech, jak tzv. deep state, »velkého resetu«, tak i kurzu na militarizaci a silová řešení konfliktů. Ve vazbě na to je žádoucí otevřít otázku a diskusi ohledně »nového socialismu« jako alternativy. Jeho obsahem by měl být:

• Rozvoj demokracie a samosprávy
  • Sociální politika pro všechny
  • Mírové řešení problémů
  • Projekt změn v důsledku nové technologické vlny 

Vítek Prokop: Nemůžu jako nečlen KSČM této straně radit, ale soudím, že musíme mluvit o socialismu pro Českou republiku ve 21. století, či chcete-li o socialismu s českými charakteristikami. Musíme totiž realisticky vycházet z možností, které nám dává naše pozice v systému světového kapitalismu, naše geografická poloha a historický a kulturní odkaz.

Jiří MÁLEK

---

 [V1]Výměnu názorů