Rozhovor s prezidentem České lékařské komory Milanem Kubkem
Vláda pod vedením premiéra Andreje Babiše (ANO) vyhlásila reformu českého zdravotnictví s cílem zajištění dlouhodobé udržitelnosti, zvýšení kvality a efektivity péče při zachování solidarity. Hlavními pilíři jsou transformace lůžkové péče, posílení primární péče, digitalizace zdravotnictví a úprava financování pro zajištění stability zdravotního systému.
Podle vlády a ministerstva zdravotnictví má jít o ucelený projekt, který má výrazně zlepšit situaci. Na tuto skutečnost přirozeně reagují některé významné lékařské kapacity i lékaři z praxe. Někteří z nich záměry vlády vítají, jiní mají kritické připomínky.
Když slyšíte vyjádření vlády a ministerstva zdravotnictví o chystaných změnách českého zdravotního systému, jaký to na vás dělá dojem?
Ano, slyšíme řadu názorů, jak by mělo české zdravotnictví v příštích letech vypadat, na co by se mělo zaměřit a co je potřeba změnit. K tomu mohu jenom dodat, že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v odborných lékařských kruzích či na veřejnosti hovoří o řadě různých opatření, která by, podle jeho názoru, měla výrazně zlepšit situaci v českém zdravotnictví. Například navrhl, aby se část lékařské péče přesunula do lékáren, což z hlediska kvalifikované odbornosti našich lékařů považuji za nesmysl. Vždyť lékárníci absolvovali vzdělání farmaceutického typu, takže nemají potřebné znalosti o lidském těle.
Dalším návrhem ministra Vojtěcha je i to, aby zdravotní sestry částečně nahrazovaly práci lékařů. Opět jsme u toho, že nemají příslušné odborné vzdělání lékařů. Rovněž teoretické úvahy o změnách v placení za zdravotní výkony jsou naprosto nekonkrétní. Takže nejsem schopen tyto návrhy ministra Vojtěcha, jak byly zatím zveřejněny, hodnotit. Zatím jde o několik obecných frází.
Jedním z úkolů vládní reformy je posílit primární péči, a to zejména příchodem mladých lékařů do určitých oborů v regionech, kde lékaři chybějí. Připravit pro ně odpovídající zázemí asi nebude jednoduché…
ČLK v současnosti chystá velký průzkum mezi mediky a mladými lékaři včetně začínajících o tom, jaká opatření by měla smysl, aby je přitáhla k práci v regionech. Podle nás je přirozené, že když budou účastníci průzkumu tázáni, nebude existovat jenom jediné či jen několik málo doporučení. Proto jsme také zvědavi na výsledky průzkumu.
K vaší otázce ještě mohu dodat, že bych ji neomezoval jen na primární péči, tj. na praktické lékaře. V regionech máme rovněž obrovský nedostatek ambulantních specialistů. Jde především o internisty, diabetology, oční lékaře, endokrinology apod. Ambulantní specialisté stárnou, zejména v základních oborech chirurgie a interny. Mimochodem, v ambulancích mezi pracujícími lékaři právě v klíčových oborech chirurgie a interna je více než polovina lékařů starších 60 let a téměř čtvrtina starších 70 let. Zájem o tuto práci klesá. Provozování soukromé praxe je pro případné zájemce stále méně atraktivní. Vždyť na lékaře se hrne stále více povinností. Přitom ambulantní specialisté si připadají jako opomíjená skupina. Oprávněně! Dá se říci, že politici hovoří o primární péči, o nemocnicích, ale o tom, co je mezi tím – o ambulantních specialistech – mlčí.
Náš zdravotní systém není připraven na stárnutí populace. Co byste jménem ČLK poradil?
Není to jednoduchý problém. Ale je zde matematická jistota, že populace stárne a stárnout bude a že je potřebné budovat příslušná zdravotnická zařízení či stávající zařízení transformovat na zařízení následné péče. Když je méně porodů, potřebujeme méně porodnic. Když je více seniorů, potřebujeme více geriatrií. Zdravotnictví se musí přizpůsobit potřebám populace. Přičemž toto přizpůsobování musí začít pokud možno v předstihu! To se nám zatím nedaří. I lékaře je třeba motivovat k tomu, aby se hlásili do oborů, které primárně zajišťují péči o staré lidi. Potřebujeme zejména všeobecné internisty. Jestliže čtvrtina z nich je v současnosti starších 70 let a polovina starších 60 let, tak to znamená, že máme vážný problém.
Zaznamenáváme trend transformovat akutní lůžka na lůžka následné a dlouhodobé péče. Kraje a obce projevují obavu o upozadění dosažitelnosti akutní lékařské péče na venkově. Co k tomu říci?
Hodně se hovoří o tom, že akutní péče by se měla realizovat ve velkých nemocnicích, ale kapacita těchto nemocnic na tento zvýšený nápor pacientů nestačí. Roli v tom hraje i to, že k hospitalizaci pacientů dochází poměrně daleko od jejich bydliště, od rodiny, což také komplikuje návštěvy rodinných příslušníků. Tito pacienti to psychicky dobře nevítají. Vezmeme-li dopravní dostupnost, spíše v současné době nedostupnost na venkově, není to jednoduché.
Navíc zdravotnictví vždy musí mít určitou rezervní kapacitu, což jsme si velmi dobře ověřili během covidové pandemie. Jenom připomenu, že mnozí tzv. reformátoři chtěli před touto pandemií rušit akutní lůžka. Nakonec jsme byli rádi, že tato akutní lůžka máme. A to navzdory chaosu, kdy vláda vlastně nechala zdravotníky na holičkách, kdy fakticky přehodila jejich zápas s covidovou pandemií na zdravotníky.
Když se přijímala akutní protiepidemická opatření, ukázalo se, jak důležitá tato lůžka akutní péče jsou. Najednou byly nemocnice přeplněné. Určitě nějaká rezervní kapacita zůstat musí. Kromě transformace části nemocnic na zařízení následné péče bude potřeba budovat další nová zdravotnická zařízení.
Vláda má záměr vybudovat moderní nemocnici v Praze-Letňanech, kdy je s tím spojena transformace objektů některých pražských nemocnic na zařízení následné a dlouhodobé péče. Lidé žijící v dosahu těchto nemocnic údajně projevují obavu o ztrátu akutní zdravotní péče…
Záměr vlády vybudovat obrovskou nemocnici v Letňanech je logický. Osobně ho podporuji. Když se podíváte na mapu Prahy, je jasné, že na jednom břehu Vltavy je Fakultní nemocnice Motol a Homolka, což je špičková nemocnice. Navíc po vybudování trasy metra je velmi dobře dostupná. Z druhé strany Vltavy taková komplexní a zároveň tak velká nemocnice chybí. Přitom je v Letňanech rovněž zajištěna dobrá dopravní obslužnost jak metrem, tak pro automobilovou dopravu.
Pokud jde o objekty Všeobecné fakultní nemocnice a Nemocnice Královské Vinohrady a Bulovka, je logické, že lékařské fakulty potřebují mít své teoretické a praktické zázemí. Určitě nejde o to, aby se objekty těchto nemocnic staly jen zařízeními následné a dlouhodobé péče. Navíc tyto budovy vzhledem k jejich stáří vyžadují neustále opravy.
Celkově mohu říci, že je velmi dobře, když někdo má ambici posunout české zdravotnictví kupředu. To jako představitel nejvýznamnější lékařské stavovské organizace plně podporuji. Líbí se mi i myšlenka, že by to byla i vojenská nemocnice. Fungující zdravotnictví je jednou ze základních podmínek národní bezpečnosti. Výdaje na zdravotnickou infrastrukturu, a v tomto smyslu je projekt nové vojenské nemocnice přímo ideální, by se měly započítávat mezi tzv. měkké výdaje na obranu.
Před několika měsíci jsem s premiérem Babišem na toto téma hovořil. Shodli jsme se, že toto by mohla být jedna z cest, jak vybudování takové nemocnice podpořit. Protože co jiného by mělo zvyšovat úroveň národní bezpečnosti, než je dobře fungující zdravotnictví. Je logické, že do konce funkčního období současné vlády postavena nebude. Ale myslím si, že tyto výdaje na zdravotnictví, jako v případě budoucí vojenské nemocnice, jsou z hlediska zvýšení národní bezpečnosti účelnější, než vynakládat peníze na dálnice a jiné stavby. Vždyť pro bezpečnost státu má větší smysl fungující zdravotnictví. I tyto investice do vojenských nemocnic lze zahrnout do stanovené taxy 1,5 procenta z 5 procent, jak požaduje NATO.
Současný ředitel VZP Ivan Duškov prohlásil, že chce změnit systém financování v nemocnicích tak, aby nemocnice dostaly zaplaceno za vyléčení pacienta, nikoliv za počet vykonaných zdravotních výkonů. To by asi byla revoluční změna…
Revoluční změnu by to znamenalo, ale já si nejsem vědom, že by v některé evropské či jiné zemi takto nastavený systém fungoval. Řekl bych, že jde asi o určitou obecnou tezi, kterou vyslovil, současně s přáním zlepšit systém nemocniční péče. Taková změna totiž v sobě skrývá minimálně jedno velké riziko – diskriminaci rizikových pacientů. Když nemocnice bude vědět, že v případě zdravotních komplikací u pacienta, například po operaci, nedostane nákladnější péči zaplacenu, bude se logicky vyhýbat tomu, aby rizikové pacienty ošetřovala. Nikdo nebude chtít operovat složité pacienty, takové, u kterých se dají očekávat komplikace. Takto zdravotně postižení lidé by mohli být diskriminováni. I při nejlepší snaze a profesionální práci všech zdravotníků se kdykoliv může přihodit něco nepředvídaného, co pacientův zdravotní stav zkomplikuje a další léčení prodraží. Potom nastává situace, že někdo také musí tuto dražší léčbu zaplatit. Nemocnice si uvědomují, že tyto neočekáváné nadměrné výdaje nemohou jít na jejich vrub. Hrozí, že se těchto rizikových pacientů budou nemocnice zbavovat.Miroslav SVOBODA
3 komentáře
ÚPRAVA:
Zdravotní pojišťovací systém je všude v Evropě stejný a občansky bych řekl na hovno. Poplatkově povinné, ale navíc kvalitativně třídně rozdělené. Je to stejně zlodějský a monopolní hnus, jako teď konečně byla vládně „regulovaná“ ta zkurvená ČT, ale pořád i existují jiné takové monopolně parazitní zlodějské oázy. Proto je v oboru zdravotnictví také velmi nutná reforma a je potřeba zavést systém hodnocení lékařů, aby se neustále hodnotila a třídila dobrá a kvalitní práce a odbornost dobrých lékařů o proti neschopným, lajdáckým, nedostatečným, zlodějským amatérům, kteří nic neumí, ale stejně si dobře žijou z toho zlodějského zdravotnického pojištění. Protože pacienti jsou mimo, a jenom musí povinně platit pojišťovnu a nemají žádnou možnost jiného výběru. A když jim zubař rozvrtá a zkazí zuby, tak si zubař stejně u pojišťovny naúčtuje velké peníze. Takže ta zubařská motivace je hlavně brát peníze a lidem „ničit zuby“, aby pacienti ještě více potřebovali zubařské služby. Jako i motivace pojišťovnen je pobírat vysoké poplatky a pacientům pro jejich léčbu co nejméně platit. Pacient má zdravotní škodu, musí doplácet, a když nemůže, tak léčba vůbec ani není možná. Pacienti také těžko můžou něco reklamovat a dokazovat. Proto bych zavedl povinný ohodnocovací zdravotní systém, kde by pojišťovny musely po každé zdravotní péči od pojištěných občanů získávat ohodnocení toho léčebného úkonu, kdy by pacient mohl vyjadřit a ohodnotit ten zdravotní výkon lékaře hned po zásahu, a později doplnit, jestlii byly nějaké potíže a jak se mu zdravotně vede. Takové veřejně anonymní hodnocení by se provádělo pod nějakým číslem, které by znala jen ta pojišťovna a ten pacient a toto hodnocení by ale bylo všeobecně veřejně dostupné, aby ten pacient to jeho zveřejnění mohl kontrolovat, a všichni občané by i mohli shlédnout, jestli je nějaký ten jmenovitý lékař dobře hodnocený, nebo že je nekvalitní. Také by bylo velmi nutné státně provozovat dobře udêlanou veřejnou zdravotnickou platformu/databázi, kde by pacienti podle jejich nemocí mohli najít, jaké zdravotní služební kvality mohou očekávat. Jako na příklad, že zaplombování zubu by mělo vydržet několik let a né za měsíc vypadnout.. Že zubní koruna by měla nejméně 5 let a více vydržet, atd.. Bylo i možné, aby tam občané mohli komentovat / vyjadřovat jejich zdravotní zkušenosti a doporučení, nebo i oprávněnou kritiku… Počet těch státně monopolních zlodějských pojišťoven by měl být maximálně limitován a nebo i nejlépe jako tu ČT státně reformovat dohlížet a regulovat. Takže zhruba asi takhle o tom třídním zdravotnickém sajrajtu.
Zdravotní pojišťovací systém je všude v Evropě stejný a občansky bych řekl na hovno. Poplatkově povinné ale navíc i kvalitativně třidně rozdělené. Je to stejně zlodějský a monopolní hnus, jako teď konečně byla vládně „regulovaná“ ta zkurvená ČT, ale pořád i existují jiné takové monopolně parazitní zlodějské oázy. Proto je v oboru zdravotnictví také velmi nutná reforma a je potřeba zavést systém hodnocení lékařů, aby se neustále hodnotila a třídila dobrá a kvalitní práce a odbornost dobrých lékařů o proti neschopným, lajdáckým, nedostatečným, zlodějským amatérům, kteří nic neumí, ale stejně si dobře žijou z toho zlodějského zdravotnického pojištění. Protože pacienti nemají žádnou možnost jiného výběru, a když jim zubař rozvrtá a zkazí zuby, tak bere stejně velké peníze. A pacient má pak zdravotní škodu a těžko to může reklamovat a dokazovat. Proto bych zavedl povinný ohodnocovací zdravotní systém, kde by pojišťovny musely po každé zdravotní péči od pojištěných občanů získávat ohodnocení toho léčebného úkonu, kdy by pacient mohl vyjadřit a ohodnotit ten zdravotní výkon lékaře. Hned po zásahu, a později doplnit, jestlii byly nějaké potíže a jak se mu zdravotně vede. Takové veřejně anonymní hodnocení by se provádělo pod nějakým číslem, které by znala jen ta pojišťovna a ten pacient a toto hodnocení by ale bylo všeobecně veřejně dostupné, aby ten pacient to jeho zveřejnění mohl kontrolovat a všichni občané by i mohli shlédnout, jestli je nějaký ten jmenovitý lékař dobře hodnocený, nebo že je nekvalitní. Také by bylo velmi nutné státně provozovat dobře udêlanou veřejnou zdravotnickou platformu/databázi, kde by pacienti podle jejich nemocí mohli najít, jaké zdravotní služební kvality mohou očekávat. Jako na příklad, že zaplombování zubu by mělo vydržet několik let a né za měsíc vypadnout.. Že zubní koruna by měla nejméně 5 let a více vydržet, atd.. Bylo i možné, aby tam občané mohli komentovat / vyjadřovat jejich zdravotní zkušenosti a doporučení, nebo i oprávněnou kritiku… Počet těch státně monopolních zlodějských pojišťoven by měl být maximálně limitován a nebo i nejlépe jako tu ČT státně reformovat dohlížet a regulovat. Takže asi zhruba takhle…
V poslední době jsem byl v několika zdravotnických zařízení a nemůžu si stěžovat. Takže zase nějakých reforem není třeba.
Komentáře jsou uzavřeny.