Rozhovor NAŠÍ PRAVDY s představitelem iniciativy Mír a spravedlnost Janem Kavanem
Mezinárodnímu summitu za mír na Ukrajině, který se uskutečnil 10.-11. června ve Vídni, jsme věnovali už dva obsáhlé materiály, nabídli jsme i prakticky plné znění závěrečné deklarace konference. Dnes přinášíme rozhovor s jedním ze dvou lídrů české delegace, někdejším předsedou Valného shromáždění OSN a exministrem zahraničí Janem Kavanem. Iniciativu na mírovém summitu reprezentoval s Matějem Stropnickým.
Jak byste zhodnotil mírové dostaveníčko ve Vídni?
Myslím, že konference byla přínosná. Bylo důležité, že tam byl skutečně pestrý výběr zástupců různých mírových, lidskoprávních a jiných organizací občanské společnosti – což se mi zamlouvalo o to víc, že mi chybí právě lepší komunikace mezi národními mírovými skupinami a iniciativami navzájem. To, co fungovalo v 70. a 80. letech minulého století, kdy na Západě existovalo silné mírové hnutí proti raketám Pershing a Cruise na jedné straně, ale i sovětským raketám SS-20, které navázalo také spolupráci s opozicí ve východní Evropě, prostřednictvím Jaroslava Šabaty s Chartou 77, ale také s polskou skupinou Svoboda a mír, volně napojenou na Solidaritu.
Na druhé straně mi chybí, a to musím podtrhnout, že tady ve Vídni v podstatě nebyl nikdo právě z východní Evropy. Kromě nás jsem na plénu zaznamenal vystoupení jednoho ze zástupců Maďarska, který na poměry konference vystoupil s projevem poměrně proruským. Ale těch lidí z Východu bylo na konferenci skutečně minimum, spíš jednotlivci. Organizátoři mi slíbili, že příště se to zlepší. Tak doufejme…
Do příští konference by to chtělo také obecně zlepšit vzájemnou komunikaci, aby se vytvořil podklad pro celoevropské, resp. celosvětové mírové hnutí – protože jenom silné hnutí bude mít adekvátní možnost vyvinout tlak na jednotlivé vlády, zejména pak ty vlády, které budou mít vliv na prosazení příměří. Což samozřejmě považuji za vůbec nejdůležitější krok k ukončení války. To příměří opakovaně zdůrazňuji proto, že veřejnost je zmanipulovaná mediální kampaní, která považuje příměří za jakousi podporu kapitulace Ukrajiny. A to je nesmysl. My chceme jen zastavit zasílání zbraní na Ukrajinu, a jsem rád, že to naprostá většina účastníků konference podpořila.
Současně ale příměří musí být oboustranné. To znamená, že kritéria příměří musí zahrnovat i dohodu s ruskou stranou, aby přestala střílet. Protože pouze ve chvíli, kdy se nestřílí a nezabíjí, se může vytvořit prostor pro zahájení dlouhodobého, sic bolestivého jednání o mírovém uspořádání. I s tím většina konference souhlasila a je to i v onom závěrečném komuniké.
No to je obecně velmi diplomatické a tlak na Rusko je v něm výrazný. Což je samozřejmě dobře. Chápu tedy, že ho čtete stejně?
To závěrečné komuniké neuráží snad nikoho, žádnou ze stran. Ale zarazilo mě, že tvůrci přiznali, že trvalo mnoho a mnoho hodin než se všechny ty organizace, které na konferenci participovaly, mohly na něm shodnout. Čekal jsem, že to nebude podobné jako u nás, že venku ta shoda bude bezproblémovější. Na druhou stranu to ukazuje, že ani my na tom nejsme zas tak špatně.
Výsledkem je tedy skutečně kompromisní prohlášení, které neobsahuje ani jednu větu, s kterou bych nesouhlasil, ale je trošičku bezzubé a místy velmi, velmi obecné. Důležité je, že tam je ta výzva k příměří a zahájení jednání o mírovém uspořádání. To kdyby tam nebylo, tak by ta konference ztratila jakýkoli smysl. Zároveň doufám, že na příštím jednání, které organizátoři slibovali, dojde k dohodě na tvrdším a konkrétnějším prohlášení, které bude mít na těch základních kostech našich požadavků více masa.
Všiml jsem si, že vás na summitu jako bývalého předsedu VS OSN oslovilo velké množství lidí z různých zemí. S čím se na vás obraceli nejvíc?
Projevovali především zájem o další spolupráci. S tím, že budou organizovat ve svých výzkumných ústavech, na univerzitách a v prostorách mírového hnutí webináře, konference a semináře, na které nás pozvali, a že v mezidobí budeme komunikovat na zpřesnění, zkonkretizování cílů budoucího, alespoň celoevropského mírového hnutí.
Svou roli samozřejmě sehrálo i to, že jsme na summitu mohli rozdávat brožuru s mým pojednáním Urgentní nezbytnosti pro triumf diplomacie a s Bahrajnskou deklarací, které jste už čtenářům Naší pravdy představil. Účastníky konference nadchlo, že s argumenty, jež jsem v ní předestřel a mohl je na konferenci stručně představit, se oni ztotožňují, a proto mě mohou pozvat na další jednání a konference. Pozvání jsem přímo s odkazem na tuto brožuru dostal například do Nizozemska, do Německa i na další místa.
Účastníci konference ocenili i fakt, který jsem jim tlumočil – že vůbec nějaký orgán OSN kývnul na ukončení nepřátelství, na příměří, což zvýšilo reputaci OSN. Na základě toho se mě ptali, co všechno ještě OSN může udělat. OSN zatím byla prostředníkem v řadě jednání o výměně vězňů mezi Ukrajinou a Ruskem, nechyběla u jednání o povolení vývozu ukrajinského obilí přes Černé moře do afrických států například, ale stejně tak ohledně vývozu ruského hnojiva a ruských zemědělských produktů.
A konkrétně v březnu a dubnu 2022 dokonce pomohla OSN v Turecku vyjednat Dohodu o neutralitě, kterou podepsaly obě strany. Nedávno to, myslím v MfD, zdejší politici zase zpochybnili. Putin o tom totiž před časem hovořil a měl tu dohodu v ruce. Zelenskyj od dohody odstoupil poté, co do Kyjeva narychlo přijel tehdejší britský premiér Boris Johnson a vysvětlil mu, že Západ, tj. Británie a USA, si ji (a tedy i mír) nepřejí.
Dlužno podotknout, že brožuru Společnost pro evropský dialog (SPED) a Institut české levice vydaly v angličtině, ve které jste pojednání napsal. Uvažujete o jejím překladu i do češtiny?
No, pokud by byl o to rostoucí zájem, tak o tom začnu uvažovat. V angličtině jsem to psal na objednávku bělehradského časopisu Horizont a nepřeložil zatím proto, že jsem si poměrně brzy uvědomil, že argumenty, které tam používám, pro česká mainstreamová masmédia akceptovatelná zatím bohužel nejsou. Tak snad se i to bude nějak vyvíjet…
Roman JANOUCH
FOTO – autor
