Organizátor oslav osvobození od fašismu a nacismu Richard Štěpán: Nevědomí je největší rodiště zla

691

Rozhovor s organizátorem oslav osvobození od fašismu a nacismu Richardem Štěpánem

Již za měsíc budou vrcholit oslavy osvobození Československa Rudou armádou a jejími spojenci a také vítězství nad hitlerovským Německem. Patříte k tahounům velkých příprav řady akcí připomínajících toto kulaté výročí. Jak jste se k tomu dostal?

Již před třemi lety, když začala válka na Ukrajině, jsme s přáteli začali pořádat průvody za mír. S těmito průvody jsme na jaře 2022 spojili i tehdejší 77. výročí osvobození. Akce jsme uspořádali v mnoha městech celé ČR. Byli jsme inspirováni slovenskou zkušeností. V tom roce 2022 se totiž v Bratislavě konal obrovský průvod za mír a jeho spontánnost a vyznění nás nadchly. Byla to občanská akce podporovaná tehdejšími levicovými opozičními silami.

Říkáte, že vás bratislavský průvod za mír nadchl. Koho konkrétně?

Tak například mé přátele Yvetu Rychtaříkovou ze soukromého rádia Proud národní hrdosti, pak lidi z různých vlasteneckých občanských sdružení – některá tato sdružení jsou větší, jiná vyloženě malá. Také jednotlivé komunisty i některé okresní výbory KSČM. Šlo to zkrátka odspoda, od »obyčejných« občanů. A tak hodláme pojmout i oslavy letošního 80. výročí osvobození a vítězství.

Musíme připomínat nejen osvobození, ale také naše vítězství, protože jsme jako Čechoslováci byli součástí protihitlerovské koalice. A to je velká věc.  

Co tedy na duben-květen připravujete?

Sérii akcí napříč některými městy s celorepublikovým završením v hlavním městě na Klárově 9. května od 14 hodin. Toto datum jsme zvolili ze zřejmých důvodů – je to datum příjezdu Rudé armády do hlavního města, a tedy završení osvobozování celého Československa. Je to nezpochybnitelný den.

Vytvořili jsme i webové stránky www.1945osvobozeni.cz, na kterých se vaši čtenáři a čtenářky mohou dozvědět nejen termíny konání akcí, ale také je tam na jednom místě soustředěn bohatý materiál mapující historii osvobození a druhé světové války včetně historických filmů, článků, medailonků hrdinů apod. Webové stránky stále doplňujeme obsahem, třeba nám v tom i vaši čtenáři mohou pomoci.

Ovšem mnoho spolků a iniciativ pořádá letos, tak jako každoročně, různé akce. Ty se mohou také prezentovat na webu 1945osvobozeni.cz?

Ano, samozřejmě, jsme otevřeni všem, kteří společně s námi chtějí uctít památku našich osvoboditelů, oživit historickou paměť a přispět k míru doma i ve světě. Kontakty jsou k nalezení právě na těchto webových stránkách. Rádi i další akce pořádané v obcích a městech po celé naší vlasti jinými organizátory zavěsíme do kalendáře akcí.

Pokud by občané měli zájem, mohou se na nás obrátit s prosbou o vytvoření grafiky na pozvánku na jejich akci k výročí osvobození a o její šíření. Grafika na našem webu je k dispozici. A na druhou stranu velmi oceníme iniciativu ze strany občanů v šíření a sdílení pozvánek zavěšených na webu.

Vyvrcholením bude událost v Praze 9. května. Co tam mohou občané očekávat?

Na pražském Klárově bude postaveno pódium, kde proběhne bohatý kulturní a historický program. Nebude chybět vystoupení pamětníka Pražského povstání, 98letého Stanislava Vodsloně z Tábora. Jsou pozváni i ruský velvyslanec a běloruský velvyslanec.

Zlatým hřebem bude legendární sovětský tank T-34, který na místo přijede na podvalu, a v další části této akce, jež bude pokračovat průvodem Chotkovou ulicí, pojede jako alegorický vůz na Letenskou pláň. Na Letenské pláni bude tank sejmut z podvalu a proběhne v našich možnostech realizovatelná rekonstrukce příjezdu osvoboditelů do Prahy 9. května 1945. Do té se budou moci zapojit právě i samotní účastníci, v tom spočívá kouzlo okamžiku. Lidé si mohou s sebou vzít květiny, ideálně šeříky, a tím tak navodí aspoň kousek atmosféry před 80 lety v pražských ulicích.

Odkud tank pochází?

Tank patří Klubu historie tanku T-34, z. s., a jeho členové nepřijedou jen s ním. Přijedou i s dalším legendárním sovětským vojenským vozem – GAZ 67 »Čapajev«. Oba stroje si bude moci veřejnost v Praze prohlédnout. A nejen to! Bude k obhlížení i další vojenská technika. S ní přijedou i dobově oblečeni členové zmíněného klubu v sovětských vojenských uniformách.

Na závěr akce bychom chtěli, aby zazněly dvě hymny – československá a sovětská.

Doprava vojenské techniky, pódium, letáky a další propagace – to není zadarmo…

Jistě, vše je závislé na finančních příspěvcích těch občanů, kteří si uvědomují vážnost těchto oslav a mírových iniciativ. Proto spolek Magistra Vitae, jenž zastřešuje všechny akce, založil transparentní účet 2403123610/2010.Uvítali bychom, kdyby naše mírumilovná veřejnost přispěla podle svých možností na zdar všech těchto akcí k výročí osvobození.

Jak máte promyšlen průvod? Ne každý je zdatný v chůzi.

Je to krátká trasa průvodu, jenž projde ulicí, kterou naši osvoboditelé přijížděli 9. května 1945 do srdce Prahy. Trasa průvodu jde vstříc někdejší cestě osvoboditelů. A jak známo, na Klárově byl zasažen úporně bojujícími německými okupanty první sovětský tank, jenž vjel do centra, vedený jeho velitelem gardovým poručíkem Ivanem Grigorijevičem Gončarenkem.

Devátý květen je pracovní den mezi státním svátkem Dnem vítězství a víkendem. Neobáváte se toho?

To je věcí svědomí každého z občanů, zda si chtějí udělat prodloužený víkend na své chatě nebo chalupě, nebo chtějí dát najevo úctu osvoboditelům a vyjádřit vůli žít v míru. Rádi bychom, aby přišlo co nejvíce lidí, rodin s dětmi, aby historická pravda nebyla zapomenuta. Jen její vědomí nás ochrání před opakováním hrůz světové války.

Proč vy jako mladý člověk to vlastně děláte?

Čím více vládnoucí elity u nás a v Evropské unii lžou o historii druhé světové války, o jejích příčinách a o tom, kdo nesl hlavní břemeno bojů a zlikvidoval rozhodující měrou fašistické a nacistické zlo, tím více cítím jako svou lidskou povinnost nenechat zmanipulovat většinovou společnost, aby znovu tolerovala a podporovala fašismus v Evropě.

To je odpověď čestného člověka bez ohledu na věk. Ale mezi mladými váš postoj není typický. Nebo se mýlím?

Bohužel není tolik mladých lidí jako já. Ale rozhodně nejsem sám a snažím se do této práce vtahovat i své vrstevníky. Pokud bych měl hovořit o sobě, tak mé angažmá v organizačním týmu nejen akcí k 80. výročí, ale i slavných vítězství – například Stalingradské bitvy, je vedeno tím, že nechci a nemohu ignorovat své vlastní svědomí, které vychází z mého vědomí.

Pokud se mě ptáte, jak jsem k takovému přesvědčení přišel, tak to byla vůle po poznání pravdy bez přívlastků. Zkrátka jsem asi od svých 12 let začal hltat historické knihy o 20. století, také umělecké a dokumentární filmy apod. Tato historická tematika mě zcela chytla, až jsem názorově dospěl tak trochu jinam než většina mých spolužáků.

A jak vypadala výuka dějepisu na základní a střední škole, které jste absolvoval?

S učiteli se dalo diskutovat, ale neprobírali látku příliš do hloubky. Téma nediskreditovali, ale neměli tolik času, aby probrali právě 20. století. Od nějakých 17 let jsem měl možnost na naší střední škole příležitostně zaskakovat ve výkladu některých údobí 20. století. Díky za to své tehdejší paní profesorce českého jazyka. 

Takže potvrzujete elementární neznalosti žáků a studentů (čest výjimkám) o historických datech jako 28. říjen 1918, 29.-30. září 1938, 17. listopad 1939…?

Bohužel, tento smutný fakt musím potvrdit. Proto beru jako jeden ze svých úkolů, úkolů obyčejného člověka, boj s nevědomím, které je největším rodištěm zla.

Co říkáte hvězdnému výroku europoslankyně Danuše Nerudové (STAN), že »tuto zemi« osvobodili od fašismu Američané?

Paní Nerudová je vzorovou reprezentantkou té akademické aristokracie, proti které se musí běžní čestní učitelé i národ postavit, aby jeho vlastní budoucnost nezhynula právě v onom nevědomí.

A s vašimi současnými spolužáky na vysoké škole, kde studujete, také diskutujete o historii či aktuální politice?

S nimi určitě ne. Moji spolužáci jsou velmi uzavření a každý se spíše stará sám o sebe a každodenní starosti. Záležitosti přesahující rámec osobního života jsou mimo perimetr jejich zájmu.

V únoru se v Praze na Čestném pohřebišti Olšanských hřbitovů uskutečnila připomínka 82. výročí vítězství Rudé armády ve Stalingradské bitvě. Při organizaci této akce jste také byl…

Ta akce se opravdu vydařila, protože přišly stovky lidí. Tím jsme zahájili první ročník vzpomínkových setkání pod názvem Stalingradská stuha ve spolupráci se spolkem Stalingradské dědictví, který založil také student a český blogger Jakub Zieba.

Velká účast, kterou jste zmínila, mě velmi potěšila, protože právě tuto akci jsme pojali jako symbolické zahájení letošních oslav výročí osvobození. Symbolika spočívá v městě Stalingradu, protože zde na přelomu let 1942/1943 došlo k epochálnímu historickému zlomu, jenž obrátil chod druhé světové války. Právě proto jsme vybrali Stalingrad a legendární bitvu jako symbol obratu, který chceme završit v Praze na Klárově 9. května.

Někdo může namítnout, že připomínáte hlavně Rudou armádu. Ale Československo osvobodili také Rumuni, Američané… a samozřejmě i Svobodova armáda.

Jejich obětí a hrdinství si též velmi vážíme, ale víme, jak to bude i letos zrežírováno: Hlavní důraz bude kladen na americkou osvoboditelskou misi. My se snažíme vyrovnávat evidentní nepoměr. A 144 000 padlých sovětských vojáků na našem území je fakt.

Jste také šéfredaktor samizdatového periodika Naše naděje, které vychází v Českých Budějovicích. Novinařina se vám líbí?

Řeknu to tak, že stejně jako se objevila potřeba organizovat akce, které se vztahují k naší historii a úsilí za mír, jenž je pro náš život nezbytný, tak je potřeba i narušovat monopol lži mainstreamových médií. To je cíl Naší naděje. Začali jsme ji vydávat v okruhu několika přátel v jižních Čechách, až se redakce a její příznivci natolik rozrostli, že dnes ji vydáváme v nákladu 35-40 000 výtisků měsíčně. Naši naději distribuujeme prostřednictvím dobrovolníků z řad autentické levice, vlasteneckých organizací a mírových iniciativ, ale i běžných sympatizujících občanů – a nyní již ve více krajích, Jihočeském, Plzeňském, Středočeském. Časopis dostávají občané zdarma do schránek.

Vedle toho jsme s mými mladými kolegy založili youtubový kanál Hlas naděje, který pravidelně vysílá rozhovory se zajímavými osobnostmi a pravidelné souhrny politických událostí. Můj kamarád Martin Augustin celý týden pilně sbírá informace, co se kde šustne, následně je vyhodnocuje a zpracovává do wordového dokumentu, který na kameru přednesu. A další díl práce už je na naší kolegyni, jež celé zpravodajství/rozhovor natočí a sestříhá. Ještě mám další dva mladé kolegy, kteří připravují rozhovory a nyní zavádějí jejich nový styl formou křížového výslechu.

Takže neklesejme na mysli. Osobně vidím kolem sebe dost mladých, kteří mají zájem aktivně měnit poměry v naší zemi k lepšímu, aby proválečné síly – ty nám totiž vládnou – byly jednou a provždy vystřídány silami míru.

Monika HOŘENÍ