Bohumír Dufek: Odbory očekávají od nové vlády zásadní změny

Rozhovor s předsedou Asociace samostatných odborů Bohumírem Dufkem

Zavedení emisních povolenek EU ETS2 a akční plán na podporu kolektivního vyjednávání patřily mezi hlavní body nedávné tripartity. Co jako odbory očekáváte od vlády a zaměstnavatelů?

Odbory od doby, kdy Evropská komise schválila zavedení systému emisních povolenek ETS2, se netají svým nesouhlasem s tímto opatřením EU, které velice zdraží život obyvatel celé Unie, tudíž i v České republice. Na jednání tripartity jsme zopakovali požadavek, aby vláda vyvinula v Bruselu úsilí o zrušení tohoto nesmyslného systému. Logicky v tom máme i podporu zaměstnavatelů, protože emisní povolenky se velmi negativně promítnou do hospodaření firem, zejména tím, že prodraží jejich výrobu.

Mezi hlavní problémy v posledních dvou třech letech patřila u nás vysoká inflace, nízká přidaná hodnota v průmyslu a zemědělství, nedostatek kvalifikované pracovní síly a vysoká byrokratická zátěž. Jak se s tím podle vás dokázala česká vláda vyrovnat?

Nastínil jste zásadní problémy české ekonomiky. Podle nás vláda nepostupovala správným směrem k jejich odstranění. Jedním z nejvážnějších problémů českého průmyslu, prakticky celého našeho hospodářství, jsou vysoké ceny vstupních surovin, hlavně energií. Proto jsme také před dvěma roky navrhovali, aby byly ceny energií zastropovány u výrobců. Vláda to tehdy neučinila. Proto také nyní máme jedny z nejvyšších cen energií v Evropě. Například ve Francii bez problémů došlo k zastropování cen energií u výrobců. Protože si ve Francii velmi dobře uvědomili, že kdyby tak neučinili, mělo by to pro jejich hospodářství velmi negativní důsledky. Naše vláda argumentuje tím, že máme jednotný evropský trh a že musíme obchodovat s elektřinou přes Lipskou burzu. Nechápu to, vždyť žádný jednotný trh s energiemi v rámci EU neexistuje. Jako odbory souhlasíme s názory řady našich významných energetiků, že je potřeba z Lipské burzy odejít. Navrhují, že u nás vyrobená elektřina půjde na domácí trh a v Lipsku se budou prodávat jen její přebytky.

Ale problémů, k jejichž řešení ze strany vlády měly odbory kritické připomínky, bylo víc. Jde především o změny v zákoníku práce a také o důchodovou reformu…

Hlavním bodem poslední novely zákoníku práce je změna a skončení pracovního poměru, přičemž vláda tvrdila, že touto novelou přispěje ke zpružnění pracovního trhu u nás, a tím také k nastartování vyššího růstu české ekonomiky. Podle nás ke zpružnění pracovního trhu de facto nedošlo. Spíše se tyto změny projevují v negativních dopadech na samotné zaměstnance, kteří tíhu pro ně zhoršených pracovních podmínek nesou na svých bedrech. Prostě vláda, oproti předchozímu období, jim naservírovala nejistotu při změně zaměstnání, ať již jde o prodloužení zkušební doby či zhoršené podmínky z hlediska výpovědí.

Když jste zmínil důchodovou reformu, nejzávažnějším problémem je prodloužení odchodu věku do důchodu na 67 let. Můžeme jen konstatovat, že šlo pouze o parametrické změny, a to v neprospěch zaměstnanců. Jako odbory jsme toho názoru, že tyto parametrické změny, zejména prodloužení věku odchodu do důchodu, jsou nevýhodné i pro samotné zaměstnavatele. Žádná firma nechce zaměstnávat pracovníky, kteří mají vysoký věk. Často si na to stěžují lidé, kterým je něco přes 50 let. Natož aby majitel firmy zaměstnával pracovníky, kteří dovrší 67 let. Podle nás to povede k tomu, že lidé, kteří nebudou zaměstnaní, budou pobírat sociální dávky od státu, což tuto republiku přijde mnohem dráže, než je tomu v současnosti. Zejména se to projeví i u tzv. náročných profesí.

Z médií se v poslední době dozvídáme, že řada provozů u nás končí. O čem to svědčí?

Svědčí to o tom, že ekonomická politika vlády není dobře nastavena a že se ekonomická situace v republice nevyvíjí dobře. Především u nás není dobré podnikatelské prostředí. Navíc značnou podnikatelskou aktivitu zaměstnavatelů vláda tlumí obrovskou byrokracií, která neustále roste. Ačkoliv je nám slibováno, že s ní vláda něco udělá. Dá se říci, že za poslední tři roky byrokracie v České republice významně narostla. Je to především proto, že u našich firem existuje neskutečné množství kontrol. Mimochodem, proti těmto kontrolám demonstrovali zemědělci napříč celou republikou. Vždyť kvůli obrovskému množství kontrol by nakonec nikdo z našich zemědělců nemohl produkovat a vyrábět! Zemědělci by prakticky jenom vyplňovali »papíry«. Čas by jim zabrala i samotná příprava na kontrolu. Odevzdávali by jen hlášení. Na vlastní zemědělskou činnost by neměli skoro žádný čas. Zkrátka uvidíme, zda se to v příštích letech zlepší.

Pokud jde o byrokracii, musíme v ní učinit radikální škrty. Nejde jen o snížení počtu kontrol, ale je potřebné zrušit i některé agendy, které mají na starosti různá ministerstva či jimi řízené organizace. Navíc je nutné rozloučit se s určitým množstvím lidí ve státní správě. Nemůžeme ji mít tak rozbujelou, vždyť je pro nás vysoce nákladné mít tam takové množství lidí. Česká republika, vezmeme-li v úvahu naše ekonomické podmínky, si to nemůže dovolit!

Vaše připomínky k hospodářské a sociální politice současné vlády nebyly z její strany akceptovány. Asi je to úkol pro příští kabinet…

Pokud jde o změnu směrem k hospodářskému růstu České republiky, netýká se to jen současné vlády. Slibovaly nám to všechny, které se tu za posledních více než 35 let vystřídaly. Připomínám, že vláda Petra Fialy slibovala, že nebude zvyšovat daně, sníží státní dluh a zatočí s byrokracií. Mám dojem, že každá z předchozích vlád v rámci předvolební kampaně ledacos slibovala, ale jakmile se ujala své funkce, na sliby zapomněla. Je zde ale určité období, kdy jedna vláda své předvolební sliby rovněž nesplnila. Měla k tomu ovšem důvod. Bylo to období covidové pandemie, která měla velice neblahé důsledky na život naší společnosti.

Dalším bodem nedávného jednání tripartity byla i otázka kolektivního vyjednávání. Jak tedy z hlediska uplynulých čtyř let hodnotíte sociální dialog s vládou a zaměstnavateli?

V případě sociálního dialogu s vládou musíme vycházet z podmínek, jak je vláda nastaví. Řekl bych, že je to určitý standard, ať jde o tuto vládu, či vlády předchozí. Jenže vláda premiéra Petra Fialy neúměrně prodlužuje dobu mezi jednotlivými jednáními tripartity. Scházíme se po velmi dlouhé době, kdy se mezitím v naší republice, ale i ve světě, událo tolik věcí, k nimž by se měli sociální partneři vyjádřit, navzájem si vyjasnit svá stanoviska. Na odbory to činí dojem, že vláda chápe sociální dialog spíše jako přítěž, než jako pomoc při řešení nastalých problémů. Pokud jde o zaměstnavatele, někteří z nich toho hned využili, načež blokují kolektivní vyjednávání a uzavírání Kolektivních smluv vyššího stupně (KSVS).

Uvedu konkrétní příklad. Vrcholem této politiky je postoj vedení Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, které nechce podepsat KSVS pro letošní rok. Tím však brání rozšíření platnosti této smlouvy na celé odvětví zemědělství a potravinářství, neboť kolektivní smlouva, podepsaná se Zemědělským svazem ČR, již byla podepsána počátkem roku.

Velice mě mrzí, jak se vláda zachovala. Vynecháním tohoto bodu z programu tripartity umožnila, aby zaměstnavatelé mohli oslabit úroveň sociálního dialogu o několik stupňů níže. Zdá se, že jde již o součást předvolebního boje vlády. Uvidíme, jak vše nakonec dopadne.

Když už jsme zmínili říjnové volby do Poslanecké sněmovny, jak si odbory představují sociální dialog s budoucí vládou?

Na otázku, jak si odbory představují sociální dialog s budoucí vládou, mohu odpovědět, že jde především o to, aby se obě strany navzájem slyšely. Aby jeden druhého nezdržoval v úsilí posunout věci kupředu ve prospěch našich občanů. Vláda, která nastoupí po volbách, by především měla zlepšit podnikatelské prostředí v České republice.

Pokud jde o zaměstnavatele, ti si vlídnější přístup vlády ke svým požadavkům vybojovali s mnohem vyšším úsilím. Nová vláda by v této souvislosti měla především radikálně omezit byrokracii, aby naši podnikatelé byli na evropském, ale i světovém trhu mnohem více akceschopní. Jde o to, že smlouva EU se zeměmi Mercosuru, tj. s některými zeměmi Latinské Ameriky, řadovým občanům v EU včetně České republiky vůbec nepomůže. Podle mého názoru to přispěje jen ke zhoršení hospodářských podmínek evropských i našich zemědělců. V konečném důsledku to povede i ke krachu řady zemědělských a potravinářských firem. Podle autorů smlouvy by to mělo přinést zisky některým firmám v průmyslu, přičemž mínili především firmy západoevropské. Opět to lze charakterizovat jako nesprávné podcenění úlohy zemědělství ze strany vrcholných orgánů EU.

Miroslav SVOBODA