Řešením je rozpuštění všech vojenských paktů a dojednání společné evropské bezpečnosti

56

Rozhovor Haló novin s Miroslavem Prokešem, spoluorganizátorem konference Evropské jaro 2022

Haló noviny jste informoval o konferenci Evropské jaro 2022 – konferenci evropských ekologických, mírových a sociálních aktivistů a odborníků, kteří se vyslovili k mezinárodní situaci a navrhli i systémové změny ve světě, které by ho směřovaly více k míru. Co to je Evropské jaro 2022?

Evropské jaro 2022 je název právě proběhlé online konference. Tu uspořádala evropská síť proti pravicovému extremismu a populismu, založená v Praze v roce 2010, spolu s největší evropskou sítí organizací proti rasismu, fašismu a nacionalismu UNITED for Intercultural Action (Jednotně za mezikulturní akci) se sídlem v Budapešti. Tyto dvě sítě jsou bohatě zastoupeny v regionu střední a východní Evropy.

Vámi zmíněná konference byla evropským příspěvkem k přípravě Světového sociálního fóra, které se jako vrcholná antikapitalistická akce uskuteční 1. až 6. května 2022 v Mexico City za účasti desetitisíců aktivistů, hnutí a iniciativ z celého světa.

Výčet závěrů je ohromující. Zopakujte, prosím, hlavní závěry.

Ve stručnosti takto. Účastníci vyzývají všechny členské státy OSN, aby podnikly následující kroky:

a) podepsat a ratifikovat Smlouvu o zákazu jaderných zbraní (TPNW);

b) vyjednat a uzavřít smlouvu o zákazu plně autonomních zbraní, zejména zabíjecích robotů a bezpilotních letounů vybavených zbraněmi;

c) dojednat harmonizované snížení financování vojenského sektoru s cílem udržet národní vojenské výdaje výrazně pod 2 % HDP, pro vnitrozemské státy výrazně pod 1 % HDP – což by mělo umožnit národní obranu, ale ne útoky na jiné země – jako první krok;

d) přerozdělit tyto zdroje na zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, jakož i na systémy zdravotní péče, vzdělávání a sociální péče, to vše nejen v bohatých zemích, ale také na ochranu rozvojových zemí před novějšími formami kolonizace, na pomoc k zotavení se z jejich historické ekonomické zaostalosti tak, aby jim umožnily vlastnit své zdroje a budovat své hospodářství a tržní potenciál, aby mohly úspěšně bojovat se změnou klimatu a výzvami pandemie;

e) zahrnout uhlíkovou stopu činností vojenského sektoru (výroba a užívání) do statistik, jakož i do celosvětových a národních plánů snižování emisí skleníkových plynů, v optimálním případě již na letošní světové konferenci COP 27;

f) vypracovat konkrétní plán postupného odzbrojení, který je nezbytný pro zvýšení bezpečnosti všech zúčastněných stran (to zahrnuje obnovení smluv, které v posledních letech buď vypršely, nebo byly opuštěny, jako jsou smlouvy INF a o otevřeném nebi, ale také to znamená uzavření řady nových smluv, zejména o vznikajících technologiích, jako jsou kybernetické zbraně založené na umělé inteligenci a hypersonické rakety);

g) uzavřít exteritoriální (zahraniční) vojenské základny;

h) postupovat v rámci světových regionů (kontinentů) se zahrnutím faktorů, jako jsou hraniční spory, vnitrostátní konflikty a regionální diplomatické orgány.

Tyto kroky by měly být dohodnuty během akce OSN Stockholm +50 v tomto roce a zakončeny »novým Helsinským aktem« na konferenci v roce 2025 (Helsinky +50), ke které finský prezident již vyzval mezinárodní společenství.

Co to je akce Stockholm +50?

Jde o světovou konferenci svolanou OSN na 2. a 3. června tohoto roku pod heslem Zdravá planeta pro všeobecnou prosperitu do Stockholmu nejen jako připomenutí vůbec první celosvětové konference o životním prostředí, konané tamtéž v roce 1972. Na ní byl mj. založen UNEP (agentura OSN pro životní prostředí). Teď jsme o 50 let dále, bohužel nejen ve stavu techniky a vědeckého poznání, ale i v postupující změně klimatu způsobené člověkem. 

Zajímavé je, že účastníci konference apelovali na lidskoprávní organizace, aby se zajímaly o politické represe a porušování lidských práv na obou stranách konfrontační linie – co konkrétně měli na mysli, že je přehlíženo?

Vlády členských států EU i administrativy USA přehlížejí nárůst fašistických a neonacistických tendencí ve svých státech, ale ještě více v zemích východní Evropy, z nichž některé byly za druhé světové války přímými spojenci hitlerovského Německa. Jde nejen o glorifikaci banderovců, ale i o každoroční pochody Rigou (16. 3.) lotyšských veteránů zbraní SS s krví pobaltských Židů na rukou. Lidskoprávní aktivisté v EU, na Ukrajině i v Rusku jsou obviňováni, a dokonce odsuzováni do vězení pod různými záminkami – za »propagaci terorismu«, jako »zahraniční agenti« – či za vědecké práce ve spolupráci s »nepřítelem«, jako jsou čínské univerzity. Varující je případ bývalého tajemníka Socialistické strany Litvy Algirdase Paleckise, který byl nepravomocně odsouzen na šest let za »špionáž ve prospěch Ruska«. 

Sleduje tyto nedemokratické a neofašistické jevy v některých zemích zejména postsovětského prostoru také AI?

To jsem nezaznamenal, zeptejte se české pobočky Amnesty International. 

Informoval jste o požadavcích ukrajinského pacifistického hnutí – kdo je zastupuje a jak je silné? Jak vypadá na Ukrajině mírové a pacifistické hnutí? Nejsou tito lidé nějak perzekvováni?

Někteří pacifisté a lidskoprávní aktivisté museli emigrovat nejen z Ukrajiny, ale i z Ruska. Někdy ani nejde o represe ze strany vlád, ale oprávněně se bojí o život kvůli mstě »potrefených hus«, na jejichž zločiny upozorňují – jako třeba nikdy nevyšetřené zapálení Domu odborů v Oděse 2. května 2014, které si vyžádalo 48 životů levicových aktivistů.

Zásadní jsou požadavky ukrajinského pacifistického hnutí typu uzavření a dodržování příměří, stažení všech vojsk, zastavení dodávek zbraní – to je apel i na českou vládu. Co říkáte tomu, že Němci nedodali Ukrajině nic ze zbraní, na rozdíl od proamericky orientované české vlády?

Němci stále cítí vinu za rozpoutání druhé světové války, snaží se mít s Ruskem korektní vztahy, i spousta německých měst má dlouhodobou družbu s ruskými. Tím, že se nestaví na jednu stranu konfliktu, si udržují možnost stát se v něm zprostředkovatelem – jako v případě Minských dohod. Ty bohužel kyjevská vláda veřejně odmítla dodržovat. 

Požadavek zastavení válečné propagandy a vytváření obrazu nepřátel je zásadní, přesně takové situace jsme v novodobých dějinách Evropy zažili a vy je jako průvodce židovskými památkami umíte zformulovat. Jak závažné je stálé ukazování na údajné nepřátele, ačkoli tito se tak nejeví? Sledovali jste na konferenci i psychologické momenty soupeření, a dokonce i informační válku? 

Ano, do ní patří i překrucování historie, například stavění důsledků nacismu při okupaci Československa s důsledky invaze armád Varšavské smlouvy na stejnou úroveň.

Mezi požadavky ukrajinských pacifistů je také zakotvení neutrality své země v ústavě. Je to reálné? Však podle toho, co nám sdělují mainstreamová média, je většina Ukrajinců pro vstup do NATO. Co si o této záležitosti myslíte?

Propaganda trvá na tom, že nás všechny ochrání jedině členství v NATO jako v »obranném« paktu. Mainstreamová média nepřipustí otázku, jak to, že Švýcarsko, sousední Rakousko nebo dokonce Finsko, které zažilo válku se SSSR a má společnou hranici s Ruskem, se bez takové »ochrany« obejdou. Řešením je rozpuštění všech vojenských paktů a dojednání systému společné evropské bezpečnosti, k čemuž by mohla sloužit navrhovaná konference Helsinky +50 v roce 2025. 

Jak jsou aktivní v ČR různé subjekty, především levicové, v úsilí o mír? Jak se angažují v této věci?

Kromě Spojenectví Práce a Solidarity a obzvláště iniciativy Ne základnám nic moc. Většina levicových stran a hnutí se věnuje vnitrostátním tématům podle hesla bližší košile než kabát. Taková pštrosí politika se nám akorát může vrátit jako bumerang. 

Vy jste také ekolog. Je zajímavé, že vojensko-průmyslový komplex není zapojen statisticky do vzniku uhlíkové stopy – jak je toto možné? To má takovou exkluzivitu smrtící komplex, jenž zatěžuje národní hospodářství finančně, zabíjí či ohrožuje lidi a ještě kazí životní prostředí, aniž by to kdokoli sledoval?

Při sjednávání Kjótského protokolu v roce 2009 si USA daly podmínku, že se ze sledování a snižování emisí skleníkových plynů musí vyloučit vojenský sektor – a když se tak stalo, stejně protokol neratifikovaly. V Pařížské dohodě z roku 2015 jsou tyto aktivity zmíněny jen jako dobrovolné – takže je jen minimum států, které emise z vojenského sektoru zahrnují do statistik. Ostatní státy nesledováním využívají problematickou výhodu, že nemusí emise tolik snižovat. Problematickou proto, že emise neznají hranice a spotřeba tanků, stíhaček a raket není nijak regulována. Možná nám nevadí, že někde jinde tají ledovce a stoupají oceány. Jenže: ta voda se vypaří a ve formě extrémních bouří a přívalových dešťů spadne i u nás, i tornádo s námi zatočí. A uprchlíci z přímořských oblastí USA, Ruska, Číny, Nizozemí, Indie či Oceánie budou muset jít bydlet jinam. Třeba k nám, a když ne, tak to stejně nějakým způsobem nakonec zaplatíme.

Monika HOŘENÍ