Šéf odborů ve stavebnictví Pavel Zítko: Největším problémem u nás je nedostatek pracovníků

Rozhovor Naší pravdy s Pavlem Zítkem, předsedou Odborového svazu Stavba ČR.

Stavebnictví se v posledních letech příliš nedařilo. Po letech meziročních poklesů se nyní podle šéfů velkých firem blýská na lepší časy. Sdílíte tento názor?

Předně nesouhlasím s tvrzením, že se stavebnictví v posledních letech příliš nedařilo. Dokonce jsem přesvědčen, že stavebnictví prošlo posledními roky ve velmi dobré kondici. Např. loňský rok, který podle revidovaných údajů ze statistického úřadu zaznamenal pro stavebnictví reálný pokles pouze o 1,4 %, považuji za další v řadě úspěšných, stejně tak rok předcházející. Podle informací, které mám prostřednictvím zástupců zaměstnanců z firem, kde OS Stavba ČR působí, byl dokonce objem odvedené práce meziročně vyšší a problém je mimo jiné i v cenách, za které se soutěží infrastrukturní (veřejné) projekty. Vykázaný pokles tak považuji zčásti za »statistickou chybu« ovlivněnou cenovou politikou na trhu. A naopak tvrzení, že máme před sebou další, a pravděpodobně ještě úspěšnější léta, zcela sdílím. Podle mně dostupných informací měly rozhodující firmy na trhu letos počátkem roku největší zasmluvněný zásobník práce za posledních deset let. V tomto směru jsem tedy velkým optimistou.

Dlužno poznamenat, že poněkud odlišná je situace u výrobců stavebních hmot, zejména těch, kteří jsou závislí na cenách energií, a patří tedy do kategorie energeticky náročných. Tyto firmy, a hovořím zejména o výrobcích cihel, dlažeb a obkladů, ale i dalších, nemají v posledních dvou letech »na růžích ustláno«. Potýkají se s několika faktory, které jdou proti nim. Za prvé to byly vysoké ceny energií v roce 2022 a následné dopady do nákladů firem, za druhé velmi nízká ochrana trhu EU, zejména ze třetích zemí, a tudíž »nekalá konkurence«, a za třetí velmi vysoké úroky u hypotéčních úvěrů. Přičteme-li k tomu výhled dodatečných nákladů na naplnění klimatických cílů EU (podle našeho názoru zcela devastujícím tempem), máme zaděláno na stav velmi ohrožující konkurenceschopnost firem, a tudíž i jejich existenci. Zde zcela po právu doufáme v lepší zítřky.

Jaký názor máte na tzv. flexinovelu zákoníku práce?

Flexinovela zákoníku práce přináší jednak věci, které jsou z našeho pohledu přínosem, na druhou stranu jsou tam změny, které se nám úplně nezamlouvají. Je to určitý kompromis, přesto považuji za zbytečné prodlužování zkušební doby a nelíbí se nám i zkrácení výpovědní doby. Na druhou stranu vítám změnu ve výši podpory v nezaměstnanosti. Naštěstí se nám (odborovým svazům v rámci ČMKOS) společně podařilo zabránit nejhoršímu. Tím byla snaha některých vládních poslanců (ODS a TOP 09), ale i senátorů, o změnu ve smyslu zavedení výpovědi bez udání důvodu. To byla věc, která byla pro nás absolutně nepřijatelná, a dokonce už náš sjezd, který se konal v únoru loňského roku, k tomu přijal jasné, samozřejmě odmítavé usnesení.

Jak probíhá kolektivní vyjednávání ve stavebnictví? Daří se navyšovat mzdy podle vašich představ?

V otázce kolektivního vyjednávání jsme v zásadě úspěšní, i když vždy ne tak, jak bychom si představovali. Dvouciferné inflace, které ČR postihly v letech 2022 a 2023, nám z úspěšnosti velmi ukrojily. V málokteré z firem, kde působíme, se nám podařilo dohodnout takové navýšení mezd a benefitů, které by takto vysokou inflaci dokázalo pokrýt. Čest všem výjimkám. Nicméně ztráty na kupní síle, které jsme v těchto letech utrpěli, jsme odhodláni velmi rychle napravit. Již v loňském roce se nám podařilo ujít významný kus cesty a naším cílem je toto manko smazat ve většině případů již letošním rokem. Na základě známých výsledků kolektivního vyjednávání pro rok 2025 o tom, že se to podaří, nepochybuji. I na úrovni odvětví máme podobné cíle a věřím, že naše mise bude i zde úspěšná. To vše však musí posoudit naši členové a jednou z příležitostí, kdy to budeme hodnotit, je III. sněm OS (14. května).

Jak oprávněné jsou stesky na nedostatek pracovníků v oboru, zvláště pokud jde o odborné, řemeslné profese?

Toto je zcela bezpochyby největší bariéra v úspěšném rozvoji stavebnictví. V oboru působím celý svůj profesní život a osobně nepamatuji dobu, kdy byl tak »katastrofický« nedostatek kvalifikované pracovní síly. On byl vlastně téměř vždy, ale aktuální stav hrozí velkým výbuchem. Dokonce se zdá, že naše společná dlouholetá varování sociálních partnerů v oboru (čili OS Stavba ČR a Svazu podnikatelů ve stavebnictví) nebere stále nikdo z odpovědných činitelů vážně. Ubezpečování o tom, že mezi jednu z revizí vzdělávací soustavy bude zařazena i podpora technického školství, jsou podle mého názoru jen »předvolebním tanečkem«. Ve skutečnosti se nic zásadního bohužel neděje. Zřejmě si někdo myslí, že dům postaví, bude udržovat, opravovat a rekonstruovat umělá inteligence. Já však tento názor nesdílím a mám v tomto směru velké obavy. Dnes nás z nejhoršího zachraňují zahraniční pracovníci, zejména z Ukrajiny, ale co se stane, až se vrátí do své vlasti a budou pracovat na tamní obnově zničených budov a infrastruktury? Zachrání nás absolventi všeobecných lyceí a gymnázií?

Jsou z hlediska zaměstnanců nějaké podstatné rozdíly v práci pro velkou, či malou firmu?

Obecně lze říci, že větší firma = větší jistota. Generálně to však neplatí a výjimky zde určitě v minulosti byly a budou i do budoucna. V každém případě my působíme v naprosté většině velkých firem v oboru, daří se nám tam vést smysluplný sociální dialog a máme zde uzavřené podnikové kolektivní smlouvy. Statisticky máme doloženo, že ve firmách, kde působíme a kde je uzavřena kolektivní smlouva, mají zaměstnanci výrazně vyšší mzdy, řadu benefitů a lepší pracovní podmínky. Ty rozdíly jsou obrovské a doporučuji všem zaměstnancům se o to zajímat. Náš svaz je otevřen všem.

Stavebnictví je oborem, kde je patrně nejvíce zahraničních pracovníků, zejména v méně kvalifikovaných profesích. Neberou práci tuzemským zaměstnancům? A jak je to s úrovní jejich mezd?

Již jsem uvedl, že bez zahraničních zaměstnanců si aktuálně neumíme fungování ve stavebnictví představit. A ano, máte pravdu v tom, že se jedná především o méně kvalifikované zaměstnance. Protože se jedná o tento druh práce a jelikož je s tím spojená i příslušná výše mzdy, nemyslím si, že by nám brali práci. Přesto jsme v tomto směru velmi obezřetní a situaci aktivně monitorujeme, protože mzdový dumping je pro nás velkým rizikem. I z tohoto důvodu se dlouhodobě zasazujeme o »celoplošné« rozšíření závaznosti odvětvové kolektivní smlouvy. To se nám v oboru stavebnictví naštěstí zatím daří.

S tím souvisí i další téma, nelegální zaměstnávání…

Nelegální zaměstnávání je kapitola sama pro sebe. Zde je to jako se vším, co je nelegální. Ten, kdo něco takového zjistí, by měl na to upozornit a požadovat příslušné řešení. Je zcela jasné, že toto se nevyhýbá ani odvětví stavebnictví, nicméně naše kapacity na to nestačí. Jsme plně vytíženi servisem a obhajobou oprávněných zájmů našich členů a členských organizací. Na druhou stranu nabízíme členství a pomoc i individuálním členům, zahraniční nevyjímaje. Historicky jsme měli několik takových členů a jsem přesvědčen, že všem jsme významně pomohli, některým dokonce i v tom, aby částečně nelegální struktury opustili. Je to však velmi těžký boj, a i když podáváme pomocnou ruku, není jednoduché něčeho takového docílit. Nakonec je to zejména na nich, zda chtějí toto podstoupit.

Jaké změny by musely nastat, aby ve vašem oboru vše probíhalo podle představ odborů?

Naším asi největším nepřítelem je Green Deal, resp. jeho rychlost, bez patřičného vnímání specifik České republiky. Máme obavy z postupné likvidace průmyslu a v našem pojetí je to i průmysl stavebních hmot. To, co bychom si skutečně přáli, je tedy změna v přístupu k tomuto tématu. Nejsme proti krokům, které mají za cíl boj proti negativním dopadům klimatických změn, jsme jen proti způsobu a rychlosti provádění. Jsme přesvědčeni, že si tím podřezáváme pod sebou vlastní větev. Pokud by se toto podařilo úspěšně zvládnout, dalším krokem je dořešení plného náběhu nového stavebního zákona, a zejména digitalizace stavebního řízení. Pokud by k tomu přispěla i stabilita úrokových sazeb, zejména u hypotéčních úvěrů, a podařily se kroky k podpoře bytové výstavby, byli bychom velmi blízko ke spokojenosti. Chyběla by nám už jen větší podpora technického vzdělávání a uznání stavebnictví jako velmi perspektivního oboru, do kterého stojí za to vstoupit. Potom se budeme moci plně věnovat svému základnímu poslání, a tím je kolektivní vyjednávání. Pro své členy pak budeme mít všechny základní podmínky pro to, abychom pro ně vyjednali maximum možného. Byli bychom pak zcela bezpochyby ještě úspěšnější, než jsme doposud.

Jiří WERTZ