Štěpán Kotrba: Umělá inteligence je zrcadlo té vaší

1,1K

Rozhovor týdeníku NP s analytikem a novinářem Štěpánem Kotrbou

Institut české levice pořádal druhý díl velice zajímavé přednášky o umělé inteligenci (AI). Proč je téma AI tak důležité? Jak moc ovlivňuje, nebo může ovlivnit v budoucnu naše životy?

Protože je – po vynálezu písma a vynálezu knihtisku – třetí zcela zásadní změnou v lidské historii, jakou jsou organizovány informace, či lépe řečeno znalosti. Celého lidstva. Představte si knihovníka, který přečetl všechny knihy ve všech jazycích. Do jaké míry jim porozuměl, nevíte. Co z vyčtených informací použil jako znalost, nevíte. Ale zcela určitě ví víc než vy. Můžete se ho ptát. Nemusí vám říkat pravdu, a je na vás, abyste to poznala. Přicházíme na práh Znalostního věku. Není to Věk rovnosti. Ani Věk rovných šancí. Každý z nás dostane takovou odpověď, jakou si zaslouží. Kvalitou své otázky a kvalitou společenství, jehož jménem se ptá. Kvalita otázky souvisí s předchozím poznáním. S vlastním vzděláním, s vlastní inteligencí. Ale i s kvalitou otázek těch, se kterými sdílíte odpovědi – a společně platíte za přístup k tomuto orákulu, který je samozřejmě odstupňovaný a placený.

l Na levici se hodně hovoří o zneužití AI globalizovaným kapitalismem k ještě většímu vykořisťování. Jak tomu má člověk rozumět? Jak by to bylo možné?

Levice už 2000 let žije v bludu Nazaretského o rovnosti člověka, inspirovaného nahotou, s níž Jošua přišel v chlévě na svět. Namísto sociální spravedlnosti usiluje o sociální rovnost. Špatně. Lidé si od počátků věků nebyli rovni. A nikdy si rovni nebudou, protože ani nechtějí. Stratifikací byla a je fyzická síla, psychická odolnost, inteligence, vůle, vytrvalost, z nichž vyplývá prospěšnost komunitě. Část z těchto vlastností je děděna, stejně jako prostředky k přežití – zbraň, oděv, příbytek. Ale nepoužívaná zbraň zrezne a neudržovaný příbytek se rozpadne. Vlastní zásluhu je třeba si odpracovat. Oproti Nazaretskému Konfucius říká: »Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali, až budeš svět opouštět.« Stejně tak Talmud hodnotí nesmrtelnost jedince přežitím v paměti přeživších. To je znak civilizace. Kolektivní paměť. Není podstatné, co chcete vy. Podstatné je, co chtějí ti druzí.

Renčín na toto téma nakreslil krásný vtip z prohlídky zámku. Průvodce stojí před portrétem šlechtice a říká: »Heřman z Žampachu. Neúnavný obhájce spravedlnosti, hlasatel morálky, kritik nepravostí. Celému kraji se ulevilo, když ho v roce 1630 sťali.«

Systémy umělé inteligence a jejich vývoj je tvorba nového typu digitální civilizace. Účastní se jí, stejně jako v předchozích tisících letech, zájmy kořistné i altruistické. Nechtějte po armádách, aby braly v potaz Asimovovy zákony robotiky či nařízení EU, když budou vyvíjet automatickou ostrahu perimetru jaderné elektrárny proti tero- ristům. Ta musí odlišit srnku od hajného na dva kilometry i v noci a během vteřiny zastřelit hajného jako ozbrojeného dvounožce. To je její role.

Lhaní či zatajování informací hlupákům je přirozeným krokem uta- jení nebezpečných znalostí před nepovolanými. Vzpomeňme na čínské rakety, děla a střelný prach. A vzpomeňme zednáře a stavbu chrámů. Chrám vždy ovládá ty, kteří se modlí k jeho bohu. Stavitele ne.

l Hodně jste ve svých výstupech hovořili o literatuře, filmech a celkově sci-fi, které jste používal jako příklady toho, co s AI může přijít. Zazněla i zmínka o základních zákonech robotiky, jak je definoval Isaac Asimov. Myslíte si, že jsou platné a aplikované i dnes?

Platné ano, aplikovatelné ano, aplikované ne. A to je Asimov formuloval v roce 1942… Fantazie opřená o vědu nás učila, a dodnes učí, domýšlet důsledky našich kroků. Už od Julese Vernea či H. G. Wellse.

Zazněly i otázky k regulaci AI a případně k její morální či etické rovině. Vaše odpovědi byly vcelku kategorické, mohl byste je přiblížit? Myslíte si, že to by měl být úkol levice – snažit se o regulaci?

Evropský Artificial Intelligence Act je příkladem, co nikdy nedělat. Svět není a nikdy nebude bezpečným místem. Internet je digitální příroda, džungle. Názorů, věrouk, zájmů. Jsou v ní predátoři i lovná zvěř. Svoboda je nebezpečná. Opatrnost a předvídavá obezřetnost je namístě. Bezpečí je jen v mateřské náruči, za zdmi domova a v kriminále. Morálka je kulturně podmíněný pojem. Internet je interkulturní, globální. Mohou ho využívat i dravci. Stejně tak umělou inteligenci mohou využívat jak revolucionáři, tak tyrani. Je pouze nástrojem. Snaha o sekuritizaci je vždy snahou po ujařmení, nesvobodě, nadvládě.

Z vašich výstupů bylo patrné, že komentujete stav a vývoj v USA…

Nejen. Ale celosvětový impuls k rozvoji počítačů a jejich autonomie dala »západní« civilizace.

Jak vnímáte Asii a její dynamický rozvoj? Poslední dobou rozčeřila vody americké hegemonie v oboru chatbotů DeepSeek.

DeepSeek je kecátko stejné kategorie jako ty americké, pouze »s čínskými rysy«. Hraje se hra, kdo je lepší programátor, a hraje se pro povzbuzení čínských studentů. Ptejte se spíš, zda jakýkoliv politický systém bude podporovat AI, která může vyjadřovat protirežimní názory a dávat návod ke svržení vlády. Mě zajímá systém AI, který implementuje inteligenci hejna a bude umět zaútočit na jiné hejno s neznámým chováním. To je AI level 2. Tím se Čína určitě chlubit nebude a určitě ho neposkytne jako freeware.

Čína je v robotizaci mnohem dál, než mnozí tuší (absolutně automatické továrny např. na mobily), ale i ve vědeckém výzkumu AI velmi používá…

OK, ale nepleťme si umělou inteligenci s automaty nahrazujícími lidskou práci ve stereotypech výrobních linek. Humanoidní roboti jako otroci v domácnostech ke koupi ještě nejsou. Budou.

Celkově je v Asii přístup k AI velmi pozitivní i mezi běžnými lidmi. Čím si to vysvětlujete? Při svých cestách jsem v Číně viděla mnoho seniorů s chytrým telefonem, aktivně využívajícím aplikace s AI, na rozdíl od ČR.

Částečně je to dáno civilizačními odlišnostmi – společenským ostychem, bránícím projevovat na veřejnosti emoce či neznalost. AI, pokud v sobě obsahuje prvky CASA (computers are social actors), dává možnost důvěrné komunikace pro osamělé, včetně emocionální roviny. Dává pocit »přítele na telefonu«, kterému se lze svěřit a on najde řešení. Děti či vnoučata dnes ani v Číně nejsou »poslušní synové«, nečetli možná ani Konfuciovu Knihu synovské zbožnosti jako jádro konfuciánské etiky, nevyznávají úctu k senioritě a nemají trpělivost s rodiči či prarodiči.

Lidem jste znám také jako glosátor politického dění s velkým přehledem. Jak jste se od umělecké kariéry dostal k novinařině a následně k analýze mnohých oborů?

Průmyslový design je umění spojovat znalosti různých oborů a věd. Technických i společenských. Dějiny kultury jsou klíč, protože budoucnost zítřka začíná dnes tam, kde končí minulost včerejška. Musíte vědět nejen, jak předmět vyrobit funkčnější, jednodušeji a levněji. Měla byste znát tužby potenciálních zákazníků, jejich představy o kráse a funkčnosti výrobků, které používají. To je psychologie funkcí, tvarů, struktur a barev. To je sociologie. To je i semiotika jako základ tvarů písma a piktogramů. To je estetika. Návod k použití je aplikace pedagogiky… Studoval jsem čtyři roky střední a šest let vysokou školu. Vedle toho jsem se během studia velmi dobře živil užitou grafikou. A měl jsem čas ještě bokem studovat tři další obory, i když výběrově a nesystematicky, ale jen proto, že jsem potřeboval vědět víc. Něco se mi hodí i dnes, po více než pětatřiceti letech. Jazyku umění dnes málokdo rozumí. A málokdo je ochoten ho dobře platit.

Kde čerpáte informace, ke kterým se běžný uživatel a čtenář našich médií nesetká? A jak je vlastně ověřujete?

Na pečlivou rešerši má málokdo z novinářů čas. Málokdo má i vstupní znalosti, aby věděl, kde hledat, jak hledat a co hledat. Málokdo ví, co neví a jak a kde hledat, co neví. Svým studentům jsem při výuce hledání dával různé obskurní úlohy za hranicí jejich zkušeností a znalostí, například: »Najděte létající talíř ve výzbroji americké armády«. Schválně, zkuste si to…

Na sociálních sítích často sdílíte zajímavé informace, ale jen zřídka je osobně hodnotíte.

To je princip. Zpráva není komentář. Pouze Kdo, Co, Kdy, Kde a Proč. Pokud možno holými větami. Všechna přídavná jména a hodnotící příslovce jsou už komentář. A každý mediální komentář je pro- paganda názorů komentátora.

Můžete hodnotit pro nás? Co nejvíce ovlivňuje domácí i světovou politiku?

Co budeme zítra jíst a pít. Co nalejeme do nádrže auta. To je už více než půl století hlavní starost, maskovaná propagandou jako »demokracie« či »řád založený na pravidlech«. Chcete-li, nazývejte to vykořisťováním. Protože žijeme v nejisté době a nechceme platit »spravedlivou cenu«, ale cenu co nejmenší. Aby se nám dařilo dobře, někomu se musí dařit špatně. S měnícím se klimatem (a mění se, ne, že ne… i když my za to nemůžeme) budeme mít problém dostatku potravin či vody. Budeme mít nedostatek energií a zdrojů, protože stále větší množství lidí si zvyklo na stále větší luxus. Za standard považujeme koupelnu, teplou vodu, splachovací záchod, ústřední topení. Sucho, teplo. Estetické, lehké, pevné, funkční a přitom levné oblečení. Dovolenou u moře. Stále méně fyzické práce. Stále kvalitnější jídlo. Mobilní telefon. Za téměř lidské právo považujeme přístup k internetu a informacím z celého světa, veřejnou dopravu, lékařskou a sociální péči.

Jakým tématům by běžní lidé měli věnovat pozornost? Vzhledem k blížícím se volbám. Bitcoin, bezpečnost, války, sociální napětí…?

Své peněžence. Tím je řečeno vše potřebné k přežití v Česku – ovšem bez soucitu k mrtvým na Ukrajině, dětské práci v Bangladéši, otroctví těžařů koltanu v Kongu a utrpení Rohingů v Barmě. Jinak tomu všemu ostatnímu plus životu ve stejné bídě.

Všimla jsem si i vašich výstupů na sociálních sítích týkajících se zbraní a novinek v tomto pro mě ne úplně známém oboru. Překvapila mě detailnost vašich informací.

Několik let jsem působil v redakci Armádního technického magazínu. Nejsem pacifista. V dětství jsem četl E. T. Setona Dva divoši či skákal padákem.

Má třeba podle vás smysl navyšovat rozpočet ministerstva obrany?

Musíme přesně vědět, proti čemu se chceme bránit. Drony, paprskové zbraně, elektronické vidění a umělá inteligence naprosto změnily bojiště a přizpůsobily ho asymetrické válce, v níž i chudí »nestátní aktéři« mohou způsobit nedozírné škody.

Politici to dnes nevědí, jsou hloupí a líní si zadat několik poctivých rešerší na toto téma od osob, nesvázaných s výrobci zbraní či armádou.

Pokud chceme bránit sklady potravin, vodárny a elektrárny, potřebujeme jiné zbraně než na obranu hranic. A jiné než na partyzánskou válku. Žádnou společnost nelze ovládnout bez jejího souhlasu. Pokud budeme mít od každého trochu, bude nám to na nic. Nemáme dost ručních zbraní pro občanskou sebeobranu. Lidé neumějí střílet. Nemáme ani dost střeliva. Baterie k pohonu dronů i baterek mají krát- kou životnost. Nemáme robustní krátkovlnné vysílačky. Ruční nabíječky a akumulátory. Nemáme ani odolné oblečení, ani boty, celty. Nemáme dost plynových masek a filtrů do nich, které se musí udržovat a za čas obměňovat. Nemáme dostatek benzínových generátorů proudu a ve sklepech máme místo masových konzerv, uzeného, slaniny, svazků cibule a nakládaného ovoce elektrokola, která jsou na nic. Nemáme příruční filtry na pitnou vodu. Nemáme ani sekyrky… Ani krbové sirky, které vydrží ve voskovaném papíře 50 let. Když napadne sníh, nemáme dost poctivých lopat. Když bude hořet, netu- šíme, kde je hydrant, o vědrech nemluvě. Nemáme doma jód a hypermangan, lékařský líh ani obvazy. Nemáme zásobu Sava pro povodňové bahno s fekáliemi. Nemáme znalosti přežití. Civilní obranu i skautské dovednosti jsme pohřbili spolu se studenou válkou.

Nebo snad umíte chytat srnky do pytláckých ok? Umíte králíky stahovat z kůže?

Levice je ale mírové uskupení…

Nedělejte z nás blbé ovce a nepodléhejte duhové propagandě hippies, cucajících LSD.

Myslíte si, že má levice šanci zmírnit, zvrátit militarizační tendence? Co by pro to měla udělat?

Mít doma ostrý lovecký nůž, mapu, kompas a pro každého jedny pohodlné poctivé kožené pohorky s traktorovou podrážkou napuštěné sádlem. V těch se dobře utíká.

Před volbami, nebo po volbách?

Zkuste odhadnout.

Helena KOČOVÁ, FOTO – Archiv ŠK