1. Ahoj Diego, na začátek děkuji za poskytnutí rozhovoru. Mohl by ses nám trochu představit?
Ahoj, jmenuji se Diego Salinas, je mi 30 let. Žiju v Coyhaique (Patagonie, Chile/Jižní Amerika). Jsem učitelem historie, geografie a společenských věd na střední škole. Od útlého věku jsem byl členem různých marxistických, sociálních, ekologických a politických hnutí. Od dob dospívání jsem Red-Skinhead (levicový skinheads zaujímají militantní antifašistický a pro-dělnický postoj) a také jsem členem Komunistické strany Chile.
2. Jaký je život v Chile? My v České republice známe vaše víno. Znáte vy české pivo? Také víme, že je u vás populární fotbal jako u nás. Jsou lidé v Chile vlastenci? Jak se lidé baví? Jak žijí a pracují?
Chile je země s nesmírně krásnou přírodou. Chilané jsou velmi bojovní lidé, kteří se každý den snaží být šťastní. Území našeho státu obývají různé původní domorodé národy jako například indiáni Mapuche, takže bych Chile definoval jako vícenárodnostní zemi. Jak říkáš, chilské víno je dobře známé a z nějakého mně neznámého důvodu oblíbené (smích). Chile je ale známé i tím, že se z něj vyváží měď, mořské plody, losos a také různé ovoce a zelenina. Pokud jde o fotbal, Chile se proslavilo vízětstvím dvou šampionátů na kontinentální úrovni (Americký pohár). Hraje tu hodně týmů a všechny mají spoustu fanoušků. Já sám jsem fanoušek týmu Colo-Colo, který hraje nejvyšší soutěž Primera División. Je zajímavostí, že klub je pojmenován Colo-Colo podle jednoho z náčelníků Mapuchů. Takže ano, fotbal je tady skutečně nejznámější a velmi oblíbený sport.
Co se týče vlastenectví, asi je to všude stejné. Někdy je zaměňováno s pravicovými a nacionalistickými postoji, což je pak ale jen další spor v politickém boji pracujících lidí. Chilané jsou patrioti, ale jen na večírcích a fotbale. Takový smutný šovinismus. Když už mluvíme o večírcích, rádi pijeme dobré pivo, víno, dobře se najíme a myslím, že jsme velmi zábavní a vřelí. Drtivou většinu času pracujeme, ale máme čas si užívat života, a to pak děláme naplno. Moc mě to mrzí, ale když o tom tak přemýšlím, o České republice toho moc nevím. Minimálně v oblasti historie a pití českého piva to ale musím co nejdřív dohnat (smích).
3. S jakými problémy se dnes Chile potýká?
Hlavní problémy souvisí s neoliberálně-kapitalistickým ekonomickým modelem. Chile je země velkých sociálních nerovností a bohatství je soustředěno do rukou několika málo obchodníků podřízených imperialismu. V roce 1980 za fašistické diktatury Augusta Pinocheta byla zavedena přísně autoritářská politická ústava, která i přes provedené reformy platí dodnes a teprve v květnu jsme dostali možnost s ní skoncovat. Touto ústavou byl také ustanoven neoliberální kapitalistický model. Chile bylo první zemí na světě, poté Anglie a další… Během lidových protestů a povstání v říjnu 2019 vyšly miliony Chilanů do ulic a požadovaly strukturální změny současného politického a ekonomického systému za současné vlády Sebastiána Piñery. Ten je pravicovým politikem a zároveň jeden z nejbohatších podnikatelů v zemi. Kromě klimatické a sociální krize se přidala i zdravotní krize Covid-19, která problémy celého systému dále prohloubila. Hlavní výtky a boje dnes směřují proti privatizaci sociálních práv (zdraví, bydlení, vzdělání), která přešla do soukromých rukou a kde stát zasahuje minimálně. Další témata souvisí s korupcí různých institucí (politici, vojenské síly, firmy), obranou životního prostředí, feministickým bojem žen nebo starobními důchody. K tomu se přidává růst fašistické pravice nostalgické po diktátorovi Pinochetovi. ¡No pasarán!
4. Vím, že jsi členem komunistické strany, která si ve vaší zemi prošla krutou historií. Jaká je komunistická strana dnes? Z jakých kořenů vyrůstá?
Komunistická strana Chile vznikla z kořenů Socialistické dělnické strany v roce 1912. V roce 1922 se pod vlivem bolševické revoluce stala Komunistickou stranou. Ve své historii byla součástí vlád a koalic, jako je Lidová fronta v roce 1936, na vládních pozicích v letech 1946 až 1947 a za socialisty Salvadora Allendeho v letech 1970 až 1973 a nedávno ve vládě Michelle Bachelet v letech 2013-2018. Dnes je strana součástí volební koalice „Apruebo Dignidad“ (Schvalujeme důstojnost). Historie strany ale byla velmi komplikovaná. V různých obdobích byla dokonce její činnost postavena mimo zákon. Naposledy v roce 1973, kdy americká CIA, zahraniční kapitál a místní buržoazie spolu s armádou vyvolaly převrat, který ukončil socialisticko-demokratický projekt Salvadora Allendeho a který odstartoval jedno z nejtěžších a nejsmutnějších období v naší historii.
5. Jaké má komunistická strana v zemi postavení? Nedávno jste slavili velký úspěch, když Irací Hassler vyhrála volby v Santiagu, je Chile na cestě k socialismu?
V posledních letech se straně daří. Dnes má 6 starostů, mezi nimi vyniká postava Daniela Jadue (původem Palestinec a bývalý kandidát na prezidenta) a samozřejmě Irací Hassler, která je starostkou v hlavním městě Chile. Komunistická strana zaznamenala v parlamentních volbách úspěch, v Poslanecké sněmovně vzrostla z 9 na 12 poslanců, bude mít 2 senátory, je většinovou stranou v rámci koalice Apruebo Dignidad a je jednou z největších politických stran v afiliaci a bojovnosti. Bohužel si ale příliš optimismu nemůžeme dovolit. Chile musí ještě přejít k plné demokracii, která zajistí základní sociální práva pro své obyvatele. Představa socialismu naše občany stále děsí, to kvůli neuvěřitelně silné antikampani za doby diktatury Augusto Pinocheta i pak od 90. let, kdy přišel k moci individualismus a kapitalistický neoliberální model. Velkou naději na politickou obrodu země spatřujeme také v přípravě nové politické ústavy, která ukončí dědictví Pinocheta a pravice.
6. Kolik máte ve straně mladých členů? Jak se zapojují do činnosti? Nebo jsou spíše sympatizanty?
Mládežnickým křídlem strany je Juventudes Comunistas de Chile, JJ.CC., také neformálně známá jako „La Jota“. Já jsem součástí této mládežnické skupiny nikdy nebyl, protože jsem hned vstoupil do strany, ale dovolím si tvrdit, že mladých lidí jsou tisíce po celé republice a podle některých údajů je to nejpočetnější mládežnická organizace v porovnání s ostatními tradičními politickými stranami v Chile. Spousta mladých lidí se integruje a zapojuje různými způsoby. La Jota je hojně zastoupena ve studentském hnutí, ekologických organizacích, ve skupinách feministek i na dalších frontách, jako je např. ta kulturní (hudba, graffitti atd.), která oslovuje mainstreamovou mládež, aby přijala myšlenky marxismu-leninismu a socialismu pro 21. století. Čelní představitelé La Joty, a to i ti bývalí, ti nejvýraznější a nejznámější, jsou dnes voleni do veřejných funkcí jako zastupitelé, radní, starostové atd.
7. Vím, že jsi sám kandidoval v posledních volbách. Jak jsi vedl kampaň? V ulicích? Online? A jak jsi byl úspěšný?
Ano, v komunálních volbách jsem byl jedním z 26 kandidátů v mém okrese. Kandidovali jsme v již zmíněné volební koalici Apruebo Dignidad, tvořené převážně komunisty a dalšími antineoliberálními levicovými politickými hnutími. Osobně jsem neuspěl, protože jsem získal pouze 1,46 % hlasů, ale dokázali jsme v našem okrese získat jeden ze tří mandátů. Díky tomu budeme moci lépe prosazovat náš program jako koalice na krajské i celostátní úrovni. Nad rámec volebního hlasování si nejvíce cením toho, že jsem mohl v každodenní debatě se sousedy představovat naše požadavky a návrhy, které dláždí cestu k socialistickému, lidovému a demokratickému Chile v rámci třídního a antifašistického boje. Kampaň probíhala v ulicích i přes internet, zasáhla téměř celý můj region a samozřejmě jsme jí přizpůsobili všem nezbytným ochranným opatřením v rámci Covid-19. Malování (ať už na plátno nebo zdi) vnímám jako zbraň propagandy. Jako muralista se inspiruji u Brigadas Ramona Parra (umělecká odnož komunistické strany a její mládeže pojmenovaná po mladé komunistce Ramoně Parra zavražděné během Masakru na Plaza Bulnes v lednu 1946), která se zrodila v kontextu vietnamské války a kampaně na podporu soudruha Salvadora Allendeho.
8. Představil bys nám pár osobností chilského dělnického hnutí, které sám považuješ za inspirativní?
Luis Emilio Recabarren a Teresa Flores – průkopníci chilského dělnického hnutí, Victor Jara – chilský komunistický básník, zpěvák a hudební skladatel, Salvador Allende – socialistický prezident Chile v letech 1970 – 1973, Gladys Marin – generální tajemnice Komunistické strany Chile v letech 1994 – 2002, Clotario Blest – sociální aktivista a odborář.
9. V prosinci schválil chilský parlament sňatky homosexuálů. Je to téma pro komunistické hnutí? V České republice jsou někteří komunisté velmi konzervativní a práva menšin vnímají jako liberální agendu zhýčkaného západu.
Ano, komunistická strana byla velkým propagátorem toho, aby se rovné manželství stalo zákonem. V Chile věříme v právo na svobodnou lásku, ale také uznání rovnosti a práv pro všechny. Být zde konzervativní je synonymem autoritářství a pravicových názorů, proto vyzýváme naše soudruhy, aby opustili tmářské pozice. Boj hnutí LGBTQ+ a feministický třídní boj je rozhodně součástí našeho revolučního programu.
10. Co bys na závěr rád vzkázal na druhou stranu světa, mladým lidem v České republice?
Nakonec bych Ti chtěl poděkovat, že jsme mohli udělat tento rozhovor. Určitě bych rád všechny vyzval, aby si vyhledali informace o tom, jak byly a jsou prosazovány marxistické myšlenky v Latinské Americe. Dozví se, že neberou v úvahu pouze dělnickou třídu, ale také celý soubor utlačovaných a diskriminovaných menšin (ženy, domorodci, černoši, mládež, LGBTQ+ atd.). To vše v zájmu vytvoření jedinečného projektu, který nám umožní pokročit směrem k socialismu. Chile dnes zažívá období plné volebních změn. Také zde narostl fašistický populismus a je třeba proti němu bojovat na všech frontách. Nejen na ulicích, ale i ve volbách. Usilovat o dobrý volební výsledek není v rozporu s naší tradicí ani s tradicí komunistů, protože je dnes naopak velmi důležité získat pozici, ve které dokážeme vytvářet veřejnou revoluční propagandu a tak demaskovat pozice neoliberálního buržoazního řádu.
„My bolševici jsme se účastnili práce i v těch nejkontrarevolučnějších parlamentech a zkušenosti ukázaly, že taková účast byla pro stranu revolučního proletariátu nejen prospěšná, ale právě po první buržoazní revoluci v Rusku (1905) přímo nezbytná, neboť napomohla přípravě druhé buržoazní revoluce (únor 1917) a poté i revoluce socialistické (říjen 1917).“ – Lenin
Se soudružským pozdravem ¡Hasta la Victoria Siempre!
Připravila Petra PROKANOVÁ
