Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s lékařkou, přednostkou pracoviště preventivní kardiologie pražského IKEM a poslankyní (ANO) profesorkou Věrou Adámkovou
Je zdraví České republiky dobré?
Myslíte-li zdravotní stav našich obyvatel, tak nejlépe je posuzovat všechny parametry zdraví, jako je úmrtnost a délka dožití, se zahraničím. Spokojeni bychom mohli být, pokud bychom se dívali směrem na východ. Ale pokud se díváme směrem na západ a jižní Evropu, tak spokojení být nemůžeme. V mnohých z těchto zemí je totiž střední doba dožití delší než u nás.
Obecně se zdraví naší populace zlepšilo významným způsobem, rozhodně máme vynikající péči o malé děti, novorozenecká úmrtnost klesla pod tři promile, což z nás činí zemi vysoce vyspělou. Od roku 1987 klesá úmrtnost na nemoci srdečně cévní, to je potěšující. Na druhou stranu stále na druhém místě úmrtí figurují nádorová onemocnění, na prvním místě jsou stále nemoci srdce a cév. Je to dáno i tím, že v naší zemi je vysoká spotřeba alkoholu, máme cca 20 % kuřáků mezi mladistvými a velkou obezitu – to jsou fakta, která mě netěší.
Takže shrnu-li to, nedaří se nám ovlivnění způsobu života. Naše populace poměrně ochotně přijme léčbu tabletami, ale změnit svůj životní styl a životosprávu se jí nedaří.
Kvůli současné ekonomické krizi lidé šetří na kvalitní stravě, na sportovních aktivitách, rekreaci, a prý podle některých informací přibývá případů selhání srdce. Vidíte to také tak z pohledu vaší odbornosti?
Já bych si počkala na zhodnocení statistiky, protože někdy regionálně mohou být čísla nedobrá, ale neprokážou se pro celou republiku. Čísla za rok 2022 ještě nemáme. Statistika za rok 2020 a 2021 se bude zpracovávat souhrnně, neboť oba roky byly mimořádné. Významně klesl v roce 2020 výskyt respiračních opatření – pochopitelně necovidových – nebyl zaznamenán výskyt chřipky, což se bezesporu nebude nadále opakovat. Byla to atypická doba. A protože se nevyskytly v populaci některé nemoci, klesla i spotřeba některých léků. Počkejme na tvrdá statistická data. Na druhou stranu došlo ve sledovaných letech ke snížení doby dožití, ale za letošek finální čísla ještě neznáme.
Za minulé dva roky jsme významně změnili způsob života, ovšem k horšímu. Ještě více klesla pohybová aktivita dětí i dospělých. Chápu, že někteří se báli vyjít v době pandemie z bytu.
Za rok 2020 výrazně, až v průměru o 20 %, poklesla návštěvnost odborných ambulancí, i u kardiologů, a to je také nepotěšující. Navzdory tomu nestoupla úmrtnost na akutní infarkt myokardu. Naše populace je totiž více proléčená, více se léčí vysoký krevní tlak, a některé skupiny léků na tuto nemoc působí lehce preventivně i v případě infarktu. A také poklesla prevence, bohužel.
Co souvislosti duševního zdraví? V rozpravě ve Sněmovně jste vystupovala na podporu dětské psychologie a psychiatrie, které jsou značně poddimenzované a dětští pacienti čekají měsíce na vyšetření. A nepodílí se na celkové atmosféře v zemi také stres související s drahotou a obavami z budoucnosti? Nedávno se zastřelil pán u Strakovy akademie a 12. prosince vyskočila z nejvyššího patra úřadu práce na Praze 4 žena. Vnímáte jako politička i tyto tragédie?
Co se týče té tragédie na úřadu práce, tak pan ministr práce a sociálních věcí nám ve Sněmovně řekl, že tato paní nebyla klientkou úřadu práce. Ale všechno souvisí se vším. V době pandemie lidé »viseli« na televizi a tímto způsobem byli masírováni. Když to srovnám s Rakouskem, tak tamní občané byli informováni, ale nikoli masírováni jako u nás. Jsem přesvědčena, že zpravodajství o covidu nebylo uchopeno dobře. U našich pacientů, kteří například žijí sami nebo jsou senzitivnější, jsme viděli určité nenaladění, nepohodu, obavy.
Naše společnost tedy byla dlouhodobě pod vlivem negativních zpráv, a když se zdálo, že jsme z toho venku, přišla krize a invaze na Ukrajinu, což nás nemůže těšit. Ukrajina je nám blízká. Například ve zdravotnictví, kde se pohybuji, pracuje léta mnoho ukrajinských pracovníků a my máme od nich přímé informace. Se zahájením války, která je blízko, přišly další negativní zprávy.
Vidím to v ambulanci denně, kdy se nás pacienti ptají: Kolik bude činit doplatek za léky a budou vůbec ty léky, které potřebuji? Je pravdou, že v posledních týdnech některé léky nejsou, a jak jsem se dotazovala lékárnické komory, dostalo se mi vysvětlení, že některé firmy vycházely při plánování nikoli ze spotřeby běžného roku 2019, nýbrž ze spotřeby let covidových. A ta byla, jak jsem již řekla, netypická. Pak přistupuje další fenomén – lidé si kupují léky do zásoby. To je běžná reakce.
Takže vznikla určitá mozaika nejistot – nejistota zdraví i nejistota ekonomická, protože 20procentní inflace je opravdu moc. Lidé mají logicky starost o to, zda zaplatí bydlení, energie, zda budou mít na léky, zda umožní dětem mimoškolní aktivity…
Nyní k podstatě vaší otázky: Ano, u našich občanů narůstá jisté pnutí a nepohoda. Mnozí už se dožadují odborné pomoci psychologa, ovšem někdy je nutné hledat pomoc i u psychiatra. A co se týká dětských psychologů a psychiatrů, těch je opravdu málo. Objednací doby jsou v řádu mnoha měsíců! S tím určitě spokojena nejsem.
Ženy obětavě pracují i ve zdravotnictví. To jsou nejen lékařky, ale především zdravotní sestry, ošetřovatelky, laborantky, farmaceutky… I mnohé z nich budou o svátcích pracovat na službách. Je jejich práce řádně oceněna?
Obecně mohu říci, že ačkoli se významně přidalo peněz do zdravotnictví, tak v porovnání s jinými profesemi, nezbytnými pro společnost, nejsou zdravotníci plně ohodnoceni. Práce ve zdravotnictví je nesmírně psychicky náročná, protože sdělovat pacientům nepříznivé diagnózy, to radost nikomu nečiní. To zanechává na každém z nás nějakou stopu. A samozřejmě je v mnoha případech tato práce i fyzicky náročná. Tabulkové platy jsou určitá jistota například pro začínající lékaře, my jsme za ně vděčni, ale měly by se významným způsobem změnit směrem nahoru. Pak bychom si mohli vybírat spolupracovníky. Zejména ve střední Evropě platí, že podle výše platu se odvíjí společenské ocenění.
Já myslím, že lékařů a lékařek, i dalšího zdravotnického personálu si lidé váží.
U mladší generace lékařů vidím, že jsou razantnější v platových požadavcích než my starší, a tvrdí, že to odpovídá společenskému ocenění – a jistě je na tom díl pravdy.
Jste velmi akční žena, vykonáváte nejen náročnou funkci přednostky v IKEM, jste také politička a vysokoškolská pedagožka, neboť přednášíte na lékařských fakultách. Jaký recept máte pro zvládnutí tolika povinností?
Já myslím, že nejsem čímkoli výjimečná, moji kolegové jsou na tom podobně jako já. Myslím si, že je to úplně běžné.
Ve videu na webových stránkách IKEM hovoříte laskavě o zanícených studentech medicíny, že vás těší, když se s nimi setkáváte. Máte opravdu takové zanícené studenty?
Práce s vysokoškolskými studenty je radost a já se jí věnuji již léta. Nyní v tomto semestru mám skupinku studentek, výhradně dívek, a musím říci, že jsou velmi šikovné, připravené, zajímají se o obor i o pacienty, a to mi dělá velkou radost.
Jste předsedkyní spolku Lékaři proti válkám. Čím se zabývá?
Zjara tohoto roku, poté, co vzplanul konflikt na Ukrajině, se na mě obrátila řada kolegů. Bezprostředně mě k tomu podnítil jeden šikovný člověk, který v ČR pracuje jako obkladač, ale zjistila jsem, že je to původní profesí zubař. Válka je vždy deficit jednání – ať už je její příčinou cokoli. Víte, mně je nesmírně líto obyčejných lidí, kteří strádají v každé válce, ať se děje kdekoli na světě. Generálové se vždy nějak dohodnou a já nevidím, že by končili na kolbišti a vyjížděli proti sobě s dřevcem. Ale obyčejní lidé, kterých se nikdo neptá, ve válkách skutečně strádají. Jsem přesvědčena, že jakýkoli konflikt vždy končí nějakou dohodou, a to se musí stát i v případě ukrajinského konfliktu.
Proto jsme pod těmito vlivy založili zapsaný spolek Lékaři a občané proti válkám. A já věřím, že se válka na Ukrajině bude chýlit ke konci. Jsem hluboce přesvědčena, že v 21. století by se věci měly řešit výhradně u kulatého stolu. Říkal to již před sto lety profesor Masaryk. Taková doba přišla, je třeba jednat v zájmu ochrany prostých občanů. Válka je nedůstojná 21. století!
Kdo se k vám může připojit?
Může se připojit každý, nejen lékaři. Myslela jsem, že v zimě nebudeme mít co dělat, ale ono to tak není. Naopak, budeme muset být nyní více aktivní. Věřila jsem, že naše předsednictví situaci směrem ke klidu zbraní urychlí. Ale vypadá to prozatím, že tomu tak není…
A dělá české předsednictví EU vše pro ukončení války na Ukrajině?
Nemáme představu o všech jednáních, která mohla proběhnout, možná taková byla. Mnoho interpelací ve Sněmovně, kde jsme se chtěli ptát, prostě neproběhlo. V každém případě jsem přesvědčena, že všichni politici by měli jednat uvážlivě a nevykřikovat plamenná hesla, ale jednat. To jednání zatím nevidím. Česká republika by mohla být mediátorem, který by mohl současnou situaci moderovat. Konflikt zasáhl do života mnoha lidí a je čas na jeho ukončení. I tento konflikt skončí nějakými ústupky, ale hlavně už je načase, aby skončil.
Naši společnost dělí názor na dodávky zbraní do horkého konfliktu na Ukrajině, to je velmi citlivá otázka. Jaký je váš názor?
Já myslím, že agresi se každý bránit má a musí mít čím. Ale jsem více pacifistkou a určitě dávám přednost jednání.
Sněmovna souhlasila s cvičením ukrajinských vojáků na našem území ve vojenském prostoru. Vědí zákonodárci, kdo u nás cvičí?
Já přesné informace nemám, více vědí ve výborech pro obranu a bezpečnost, kde nejsem členkou. Informace mají právě členové těchto výborů a jsou tajné. Protože jsem zažila rok 1968 jako školačka, tak pro mě je pobyt cizích vojsk na našem území velmi citlivé téma.
Poraďte jako lékařka: Jak bychom se měli chovat nejen o svátcích, ale po celý rok? Jak bychom měli pracovat, stravovat se, chovat se k druhým, zkrátka žít?
Jako jsme přežili epidemii covidu, tak přežijeme i tyto nepřízně osudu. Lidé by se měli nejen o Vánocích a svátcích lépe naladit, naslouchat potřebám druhých. To je velmi důležité – ne jim bezhlavě vyhovět, ale naslouchat a hovořit o nich. Být vstřícnými k tomu, co lidé potřebují.
A co můžeme udělat pro sebe? Zamyslet se nad způsobem svého života, protože poškodíme-li si sami své zdraví, tak je velmi obtížné navracet ho zpět. My jako Češi a Češky jsme tabletofilní, ochotně polykáme tablety, ale málo se hýbeme a nemáme optimální složení stravy. Jíme poměrně dost tuků a poměrně málo vlákniny – i když nastalo zlepšení. Ovšem dostatečný pohyb je kruciální! Necháme se vozit auty i veřejnou dopravou, což kdybychom více chodili pěšky?
Stará antika měla takové heslo: Chceš-li být zdráv, běhej. Chceš-li si zlepšit zdraví, běhej. Chceš-li se lépe cítit, běhej. Tak oni to vymysleli již za nás.
Monika HOŘENÍ