Herec Michal Gulyáš: Vládní politici povýšili lež na samozřejmost

Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s hercem, dabérem a spisovatelem Michalem Gulyášem

Jako herce vás není třeba představovat, jste také spisovatel a v poslední době můžeme sledovat váš politický záběr, kdy si neberete servítky vůči současným vládním politikům. Politikou začnu. V čem jste nejkritičtější vůči současné vládě?

Ve všem! Když vyhráli, svorně spolu prohlásili, že oni jsou změna. A lze úspěšně potvrdit, že se skutečně stali změnou. Katastrofální a přelomovou. Všechno předtím, u všech předchozích vlád, co se dalo hluboce a odborně podrobit kritice, se jejich nástupem k vládnutí ve své podstatě stalo nepodstatným.

V čem podle vás ta jejich »reálná změna« spočívá?

Lhali! Lžou a lhát budou. Stačí si poslechnout Fialu historicky i programově, stačí si připustit současnou katastrofální realitu ekonomickou, ale i morální, hospodářskou a politickou, což jsou následky jejich vládnutí, a je jasné, že jejich počínání je opakem jejich slibů a programu před posledními volbami. Povýšili lež na samozřejmost. Tak to je sakra podstatná změna. Prostřednictvím »tvarohového a beztvarého náčelníka Lipánka« jsme se stali diplomatickou latrínou, kam už si nikdo nechodí ani ulevit.

Zatáhli nás do válečného dobrodružství, vykradli naše kapsy podporou Ukrajiny a zvýhodňováním jinokrajců. Nastartovali fízlování, převzali a tlačí válečnou propagandu, měří právo dvojím metrem, podpořili funkci stínové vojenské junty. Nastolili udavačskou a dehonestační morálku. Dozimetr, Kampelička, bitcoinová kauza atd. Vysmívají se lidem do obličeje a mainstreamová média jim dělají propagační billboardy pro jejich hnusnou, opovrženíhodnou aroganci. Postavili zeď mezi lidmi. Bože, můžu mluvit další hodiny o tom, co předvedli, ale zvedl by se mi z toho žaludek. Když vidím všeho schopného Rakušana, trapného Fialu, oteklou Černochovou a další výkvět, včetně jejich předních podporovatelů, stydím se, že jsme si to nechali líbit. Doufám, že většina pochopila, že STAČILO!, a pošlou je do volebního hrobu!

V jednom z rozhovorů jste se označil za spíše konzervativního s levicovým pohledem. Jak jste to myslel?

No, já nejsem žádný marxista, to ode mě nikdo očekávat nemůže. Fandím podnikání, podnikavosti, ale i úspěchu a odměně za úspěch, zároveň chci sociální důstojnost pro všechny. Ovšem pochopil jsem, že kapitalismus dosáhl svého stropu a stal se noční můrou. Není možné, aby bezskrupulózní skupina nejmocnějších lidí ovládala životní úroveň drtivé většiny. Nevidím jediný důvod, proč by neměla existovat morálka, která nastaví důstojnou existenci všem vrstvám společnosti. Nevidím důvod, proč by mamon měl být Bohem, namísto skutečného Boha v duši a srdci, to jest v jistém druhu třídní spravedlnosti a přirozeného respektu. Já uznávám možné rozdíly, ale ty rozdíly nesmějí být zdrcující pro většinovou společnost. Současný kapitalismus požírá střední třídu.

Chce chudáky, které bude držet formou žebračenek v kleci. Nakonec si kapitalismus usmyslí, že nepotřebuje tolik chudáků, a třeba dvě třetiny vyhubí. Ano, covid, válka na Ukrajině, ale i jiné konflikty ve středu zájmu dokazují, že kapitalismus se stal noční můrou. Už to není hnací síla, je to žrací síla. Bezohledná, nekonstruktivní, sebeopojná pro chytráckou skupinku a pro obdivující naivky, co touží býti u stolu s loutkáři při jejich bezohledné žranici. Každý takový obdivovatel, co nadělal pár milionů, má pocit, že kapitalismus je to, co prožívá. Až prožije stisk skutečné kapitalistické tlamy a jejích ostrých zubů, pak bude v šoku, protože kapitalismus si nepřeje poctivé prostředí. Kapitalismus si přeje pouze výhodné prostředí. Tohle mne v základě poslalo doleva. Já nechci bezdomovce, chudáky, otroky, exekutorské barony a jejich oběti, stanová městečka bezperspektivních bytostí a zničené talenty bez možnosti uplatnit se jen proto, že pocházejí z chudých poměrů. Je mi z té kapitalistické snobárny na zvracení. Nutno přiznat, že existují výjimky, kterých je třeba si vážit, což nezavdává důvody k přehlížení faktu, že kapitalismus trpí příznakem vlkodlačího syndromu a koulí krvavé oči na bezbranné oběti.

Asi nejsem první, kdo se vás na to ptá, ale nedá mi to. Jak na vaše vyjádření reagují kolegové, kteří povětšinou patří k tzv. pražské kavárně?

Nebudu to komentovat, s dovolením. Já jdu za svým úkolem a na prdy veverek, zajíců, kvílení kojotů a posměšky paviánů nemám ohledy ani čas. To podstatné je uspět jako celek, jako hnutí STAČILO! Takže je mi to fuck. Nikomu jsem neublížil, nepřeložil stéblo přes cestu, takže jestli někdo má problém, je to jeho problém, se kterým mu nepomůžu, protože mě nezajímá. Až v kavárně zhasnou lustry, dojde káva, dorazí mráz, budou mít příznivci kavárny jiné problémy, a to se může stát, a nejspíš stane, protože přichází epochální změna. Až z té kavárny, díky nepříznivému prostředí, osazenstvo vyleze na ulici, uvidí jiný svět. Nevýhodou kavárny je, že je natolik zacyklená a akademická v otázce cvrnkání kuliček do důlku, že jí uteče právě ten epochální fakt, v němž bude cvrnkání kuliček do důlku světem na zapomenutém dvorečku.

Byl jste aktivní v roce 1989. Co vás přesvědčilo, abyste začal vystupovat veřejně?

Když je něco nesprávně, máme povinnost, pakliže máme sílu, odvahu, možnosti a schopnost, s tím hnout. Povede-li se tím pohnout o milimetr, o jeden stupeň, je to úspěch, je to příklad budoucím, aby se ani oni nebáli hnout s tím špatným. A když se to nepovede… Aspoň to člověk zkusil, sakra! Řeči, co my s tím naděláme, na to jsme malí páni, stejně nic nezmůžeme atd., to jsou kecy malomocných, to se mě netýká!

Už jste byl označen i za »putinovce«. Jak se s tímhle vypořádáváte? A proč někoho tato nálepka vůbec napadla?

Má smysl komentovat, když hmyz vypouští prdy?

Vraťme se k umělci Michalu Gulyášovi. Vystupujete v nějakém divadle, můžeme se na vás přijít někam podívat?

Na Dívčí válku! Jezdíme po Čechách a občas hrajeme i v Praze. Ve vyprodaném divadle, před nadšeným diváctvem, se závěrečným standing ovation!

Naposledy, pokud se nemýlím, jste se objevil ve filmu Tancuj, Matyldo. Natáčíte teď něco?

To byla superčurda, čehož rádi využívají pachatelé shora uvedených prdů. Zjara jsem si zahrál epizody ve třech seriálech. Teď se věnuji volební kampani.

Jak už jsem zmínil, jste také spisovatel, a to o vás málo lidí ví, a to možná i ti, kteří četli některou z vašich knížek. Píšete pod jménem Jon Svärd. Proč právě tento pseudonym?

Je to politický thriller, Svátky ošklivých lidí, odehrávající se ve švédské no-go zóně a v Německu v prostředí nejvyšší světové smetánky. Napsal jsem to tak, aby to nevypadalo česky, chtěl jsem si vystřelit z faktu, že v literatuře detektivního a thriller žánru vévodí tzv. severská literatura. Ten pseudonym je nevinná srandička. Jinak je v prodeji dalších sedm knih pod mým skutečným jménem, žánrově rozdílných. Tři pohádkové tituly, jeden rodinný, jeden mysteriózní, jeden romantický román.

Napsal jste Jusa Vid – Posel v bouři času, Svátky ošklivých lidí, Pan Pohádka či Země Sněhuláků. Na něco jsem zapomněl? Pracujete na něčem nyní?

Mám jako Jon Svärd rozepsanou detektivku, můžu prozradit i název, uvedl jsem ho ve vydání knížky, o které byla řeč: Zpívej a krvácej. Jde o mysteriózní thriller s překvapivou zápletkou. Až po kampani snad přijde čas na dopsání. Jsem ve třetině. Zatím prožívám ten předvolební thriller s – doufejme – dobrým koncem!

David PROUD