Dne 27. ledna 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Tábor se stal centrem nelidského mučení a vyhlazování Židů, politických vězňů, válečných zajatců ze Sovětského svazu, Romů, homosexuálů a dalších nacismu nepohodlných osob z celé Evropy. Tento den se stal symbolem osvobození také všech ostatních nacistických koncentračních táborů.
I v Litoměřicích byl bohužel v období II. světové války koncentrační tábor. V posledních válečných letech, kdy německý zbrojní průmysl byl neustále více ohrožován leteckými nálety Spojenců, rozhodli nacisté o přemístění části výroby do podzemí. Také v Litoměřicích měl být využit bývalý vápencový důl pod planinou Bídnice. Na jaře roku 1944 se zde začaly budovat podzemní továrny s krycími názvy Richard I a Richard II. K jejich výstavbě sem byly přivezeny tisíce vězňů, především Poláků, Jihoslovanů, Rusů, Francouzů, Belgičanů, Italů a dalších národností.
V blízkosti budované továrny byl jako pobočka KT Flossenbürg zřízen jako zdroj pracovní síly pro sousední nacistickou podzemní továrnu Richard, koncentrační tábor v Litoměřicích. Táborem prošly tisíce vězňů různých národností. První transport přijel do Litoměřic v květnu roku 1944. Vysoké pracovní tempo při budování podzemní továrny a nelidské podmínky měly za následek velkou úmrtnost. Vězni zpravidla nezřídka umírali vysílením, mnoho jich zemřelo také při epidemii tyfu roku 1945. Nelidské zacházení, hlad, otrocká práce v podzemí, kde hrozily závaly, a nakonec rozšíření epidemie tyfu způsobily, že z 18 000 vězňů, kteří sem byli deportováni, jich za necelý rok zahynulo na 4500.
Zástupci Střediskové rady KSČM Litoměřice proto uctili památku obětí na pietním místě u bývalého krematoria.
Jaroslav RŮŽIČKA
FOTO – archiv autora
