Stáří je nevyhnutelné a kvůli demografické křivce česká populace stárne stále rychleji. Tím na jednu stranu vznikají dlouhodobé problémy s péčí o seniory a jejím financováním, na druhé straně pro několik podnikatelů se tím otvírá zlatý důl se zajištěnou poptávkou a se zaručenými příjmy. Kompenzují nedostatečnost státu, nebo situace využívají ve svůj prospěch? Stará se stát nedostatečně, dostatečně, nebo příliš? A kolik za to všechno senior zaplatí?
V Česku funguje 530 domovů pro seniory. Není to malé číslo, ale kvůli stárnutí populace tyto domovy podle všeho nepokrývají potřebu seniorů o péči. Jejich provoz není také nejlevnější. I když samozřejmě záleží hlavně na provozovateli a jeho schopnostech. Každopádně jsou tyto domovy financovány poplatky od klientů, dotacemi ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), kraji a obcemi, dary a vlastními příjmy.
Jurečka: Senioři musí platit víc
Přestože dotace ministerstva nepřesahují 29 procent z celkových výdajů na sociální služby, ministru Marianu Jurečkovi (KDU-ČSL) se to zdá moc a rozhodl se situaci od základů změnit. Začal tím, že pozměnil zákon o sociálních službách a zvedl cenu za stravu a ubytování. Za bydlení a jídlo si může domov důchodců účtovat od tohoto roku místo původních, a několik let nezměněných, 380 Kč až 455 Kč denně. Od roku 2023 ministerstvo zvažuje navýšit tuto částku až na 495 Kč. Ovšem za předpokladu, že klientovi zařízení zbude 15 % z jeho příjmu jako kapesné. Tato zákonem stanovená maximální částka je ale jen za základní služby. Domov si může účtovat peníze navíc za nadstandardní péči. Na druhou stranu, pokud klient nemá dostatečný příjem na pokrytí základních služeb s dostatečným zbytkem z důchodu, může jej domov odmítnout. Dalších čekatelů jsou totiž zástupy.
Stát se chce zbavit zodpovědnosti
Vláda, respektive koalice disponuje pohodlnou sněmovní většinou 108 hlasů. Zároveň ji v rozletu nebrzdí levicové strany, jako tomu bylo před posledními volbami. Proto se rozhodla reformovat financování sociálních služeb od podlahy. Maximální výše úhrad od klientů tak již do budoucna nemá být ad hoc rozhodnutím politiků, ale má se každoročně vyhodnocovat automaticky podle valorizačního vzorce. »Jde o takový valorizační mechanismus, který zohledňuje vývoj inflace v meziročním srovnání,« přibližuje připravovanou změnu ministr Jurečka. Poplatky by tak nově neurčoval zákon schválený politiky, ale prostý výpočet každoročně odvozený od valorizací penzí dle inflace.
Na druhou stranu ale kromě maximální výše úhrad chce ministerstvo podobně postupovat i v případě příspěvku na péči. Na ten mají nárok lidé, kteří z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné osoby při zvládání základních životních potřeb. Podle stupně nemohoucnosti, v dikci zákona závislosti, dostávají lidé dávku na nákup sociálních služeb. Aktuálně činí výše příspěvku od 800 do 19 200 korun. I tato dávka by v budoucnu měla být navyšována automaticky s ohledem na inflaci. Jenže pokud je senior klientem domova, má nárok na příspěvek na péči právě domov. Ministerstvo tak na jedné straně ubírá, aby na druhé i domovům přidalo.
Analýza za milion
Jurečka jde ale ještě dál. Nechává si dle dostupné smlouvy se soukromou firmou za 837 tisíc korun bez DPH vypracovat analytický materiál, jak by bylo možné zpoplatnit sociální péči poskytovanou důchodcům v domovech důchodců, místo toho, aby ji musel dotovat stát. Levicový přístup, že dominantním poskytovatelem, ručitelem kvality a plátcem péče má být stát, tak pomalu podle všeho bere za své.
Ze zadání analýzy, které má redakce k dispozici, vyplývá, že ve snaze o zajištění dostatečného financování služeb pro seniory jde Jurečka za hranice dnes možného. Protože vláda tuší, že tito důchodci v budoucnu příliš nadbytečných peněz nebudou mít a stát nebude mít na navyšování důchodů, tak plánuje zatížit povinnými alimenty i příbuzné seniorů. Alimenty se dokonce nemají odvíjet od výše příjmů příbuzných, ale z jejich majetku. »Předmětem dopadové analýzy je ověření tezí jednotlivých variant návrhů k posílení využití soukromých zdrojů pro úhradu za základní činnosti sociálních služeb s využitím stávajících možností zákona o sociálních službách či zavedením testování příjmů a finančního majetku s cílem snížit zátěž veřejných rozpočtů,« píše se doslova v zadání smlouvy.
Demagogie, či záměr?
Podle Analýzy MAP 904 se vláda chystá zabavovat důchodcům a dalším lidem jejich nemovitosti na základě jejich neschopnosti platit alimenty za péči o své příbuzné. V květnu 2021 v Analýze MAP 904 odhalili, že Brusel, respektive Slovák Marián Šefčovič osobně, byl při schvalování španělských plánů na koldůmování důchodců – tedy na jejich hromadné vystěhování z bytů do levných ubytoven, kde se mají starat sami o sebe, aby se ušetřilo. Michal Svatoš a Petr Rajský tvrdí, že se v Česku chystá obdoba španělského koldůmování důchodců – tzv. jurečkování důchodců. Co obě státní akce spojuje, je nutnost ušetřit miliardy za péči o staré lidi, aby bylo na zbraně a na placení dluhů.
Zprávy od těchto redaktorů jsou ale mainstreamem často považovány za demagogii a nejsou nijak oficiálně šířeny.
Tito redaktoři také odhalili, že Česká republika vyplácí obrovské státní dotace francouzským soukromým firmám, které v Česku podnikají v oblasti péče o důchodce. Podle výsledků vyšetřování evropských novinářů se tato »francouzská péče« o důchodce stala v Evropě zdrojem tučných zisků pro soukromé investory, vysokých platů pro manažery společností, a naopak ošetřující personál je nucen k práci za minimální mzdy, a důchodci žijí mnohdy v nevyhovujících podmínkách.
Cílem, prosazeným v Bruselu v roce 2021 Mariem Draghim, přitom bylo převést – zprivatizovat – veškerou péči o důchodce na soukromé společnosti a platit ji nejprve z dotací a potom z poplatků za péči. Jedná se o jeden z největších kšeftů v Evropě, trh za stovky miliard eur ročně. A rvačka kapitalistů, kdo si na důchodcích namastí kapsu, právě dorazila do Čech.
Soukromé domovy zdrojem zisků?
Domovy pro seniory, kterých je u nás zmíněných 530, lze rozdělit na státní (spravované městem či obcí) a soukromé. Ty spravuje buď církevní instituce, malé soukromé subjekty ve formě zapsaných spolků či menších lokálních firem, ale také velké řetězce s nadnárodní strukturou.
Zatímco pobyt ve státních zařízeních většinou nepřekračuje dle zákona maximálních 14 tisíc na měsíc, za pobyt ve větších soukromých domovech běžně zaplatíte více než 20 tisíc měsíčně. Mnohá zařízení nabízejí několik cenových variant podle typu pokoje a stravy. Cena za pobyt v domově samozřejmě záleží i na dalších parametrech (lokalita, typ pokoje – jednolůžkový vs. dvoulůžkový – stupeň závislosti klienta). Bohužel mnohá zařízení aby pokryla poptávku, neváhají ubytovávat i tři až čtyři osoby na pokoji za cenu dvoulůžkového pokoje. Kvalita péče je pak samozřejmě odvislá od zaměstnanců. Pokud má jedna pečovatelka na starosti 30 klientů, nemůže se o ně starat tak kvalitně, jako pečovatelka mající na starosti pouze 15 klientů. O tom, jak náročná práce to je, netřeba hovořit. Přesto jsou ve většině zařízení platy pečovatelek mizerné.
Před časem ale byly odhaleny i soukromé domovy pro seniory, které neváhaly vybírat poplatky jako v domech s plnou péčí, a neposkytovaly péči téměř žádnou. Zatímco tehdy šlo o nechutné soukromé aktivity několika jedinců, není pochyb o tom, že i pro velké společnosti jde o slušný byznys.
Na českém trhu působí několik společností, které provozují i více než deset domovů najednou. Jedna z největších je společnost SeneCura, která nabízí 2369 lůžek v sedmnácti zařízeních. Jde o původně rakouskou firmu, která je s více než 7500 lůžky a s 84 zařízeními předním soukromým poskytovatelem péče v Rakousku. V roce 2015 se SeneCura stala součástí francouzské skupiny ORPEA, evropského lídra v oblasti péče o seniory. Tato francouzská firma jen ve své rodné zemi provozuje 354 zařízení. Nyní tedy převzala část rakouského a českého trhu a čerpá i české dotace…
Výdělečnější než domovy? Komunitní bydlení!
Dalším trendem je výstavba domů s malými bytovými jednotkami určenými přednostně právě pro seniory. Tyto projekty nabízejí moderní bydlení, komunitní styl života a blízkost případné péče. Jsou určeny ale hlavně pro ještě vitální seniory od 65 let, kteří se o sebe postarají, uvaří si, uklidí.
Protože nejde ale primárně o sociální péči, jako spíše o alternativní bydlení, nepodléhají ceny zde zákonu o sociálních službách. Vznikají tak bytové domy stavěné obcemi s regulovaným nájemným od necelých devíti tisíc měsíčně (Brno), ale také soukromé projekty, kde jsou ceny za bytovou jednotku srovnatelné, ba horší než je tržní nájemné. Příkladem může být komunitní bydlení Brázdimský statek, z. s. Byt 1+kk o výměře 26 m2 tam stojí 15 600 Kč na měsíc, byt 2+kk o výměře 57 m2 22 900 Kč. Bez jídla, širšího vybavení či péče.
Důchoďáky? Skvělá investice pro bohaté!
Každopádně situace v republice je taková, že v současnosti chybí v ČR cca 60 000 lůžek. V roce 2030 bude chybět až 95 000 lůžek v domovech pro seniory. Stát ale už dávno nové domovy nestaví. Péči o seniory převzaly kraje. A na mnoha místech právě i soukromé firmy. Ty ve výstavbě komunitního bydlení a domovů pro seniory vidí úžasnou investiční příležitost.
Na trhu funguje několik malých i velkých firem. Mezi malé patří například Senlife, která již provozuje dvě zařízení a za pomocí investic soukromníků chce postavit nový domov na zámku Tmaň u Berouna. Minimální investice by podle firmy měla být jeden milion Kč. Cílený výnos 6,55 %.
V tomto investičním moři ale operují i větší žraloci. Například fond AMBEAT INVEST SICAV, a. s., II. do nemovitostí sloužících jako zdravotnická zařízení, pobytová zařízení dlouhodobé péče, byty s pečovatelskou službou a dalších zařízení obdobného typu. Tento fond zřídila ovšem společnost PPF rodiny Kellnerových.
Jinde se zase dočtete: »Působíme na trhu, který má obrovský růstový potenciál, což zajišťuje investorům velmi dobré výnosy.« říká na stránkách fondu Martin Fojtík, pověřený poradce fondu PFFL, který předpokládá aktuální čistý výnos fondu mezi 5 až 6 %. Minimální investice je u tohoto fondu 125 000 eur nebo jeden milion Kč. »Máme 99% obsazenost. S provozovateli zdravotních a sociálních služeb uzavíráme dlouhodobé nájemní smlouvy. S ohledem na stárnutí populace a dlouhodobý převis poptávky po pobytových službách je riziko výpadku příjmů z pronájmu nemovitostí v našem případě minimální,« vysvětluje pozitiva fond.
A ve fondu PFFL působí zase společnost PENTA. Ta PENTA, která má již desítky let centrální sídlo v daňovém ráji a u nás vlastní sázkové kanceláře Fortuna, lékárenský řetězec Dr. Max a řadu poliklinik a nemocnic (Vrchlabí, Sokolov, Ostrov nad Ohří, Sušice a Roudnice nad Labem). Je vlastníkem i skupiny Alzheimer Home.
Helena KOČOVÁ
FOTO – pixabay
