Také se stále divíte, proč naše země, respektive její vláda a mainstreamová média, obyvatele tolik masírují ve prospěch Ukrajiny? Proč, na rozdíl od našich západních sousedů, ale třeba i Slovenska, jsme denně přesvědčováni o tom, jak je potřeba Ukrajině pomáhat a zprávy z fronty jsou nám s železnou každodenní pravidelností implementovány zcela jednostranně? Vysvětlením může být ocenění čtyř vojáků v záloze ministryní obrany ČR. Pokud na internetu otevřete pár odkazů, možná se budete divit.
Ministryně obrany Jana Černochová v úterý 3. ledna ocenila nejvyšším vojenským resortním vyznamenáním čtveřici vojáků v záloze z organizací Team4Ukraine a CESTA naděje života. Záslužný kříž ministra obrany ČR II. a III. stupně převzali »za zásluhy v oblasti dobrovolnických humanitárních aktivit na pomoc válkou zasažené Ukrajině a jejím obyvatelům«: Praporčík Stanislav Hejhal, bývalý příslušník 21. základny taktického letectva Čáslav, desátník Vojtěch Pomikálek, voják mechanizované roty AZ při 44. lehkém motorizovaném praporu Jindřichův Hradec, nadporučík Jan Heřmánek, velitel mechanizované roty AZ při 72. mechanizovaném praporu Přáslavice a rotný v záloze Petr Pojman, bývalý voják AZ, zakladatel Team4Ukraine.
Pomoc od prvních dnů
Čtveřice mladých mužů podle tiskové zprávy ministerstva obrany Ukrajinu podporuje od prvních dnů války. Každá z organizací se zaměřuje jiným směrem. CESTA naděje života, jejímž zakladatelem je Marian Bizuba, pomáhá primárně civilnímu obyvatelstvu. Ovšem Team4Ukraine (Tým pro Ukrajinu), který pomáhá hlavně ozbrojeným složkám, nebyl založen se začátkem loňské speciální operace Ruska na Ukrajině, ale jak se můžete na jeho webových stránkách dočíst již v roce 2013! Tedy v roce, kdy proběhl Euromajdan. Tedy ještě dříve, než Rusko nechalo právě po demonstracích na Krymu uspořádat referendum, aby jej následně přijalo pod svá křídla, pardon – anektovalo. A ještě dříve, než po odsouhlasení CIA Ukrajina 15. dubna 2014 vyhlásila silovou protiteroristickou operaci na území Doněcké lidové republiky (DLR) a Luhanské lidové republiky (LLR), které jsou obydleny zejména etnickými Rusy a které požadovaly určitou autonomii.
Ministryně obrany Jana Černochová jim za každodenní nasazení, s nímž Ukrajině pomáhají, poděkovala: »Jsem hrdá, že čeští občané podporují Ukrajinu v jejím boji proti barbarské ruské agresi. Dnes jsem vyznamenala čtyři muže z iniciativ Team4Ukraine a CESTA naděje života, kteří tento postoj symbolizují, za jejich odvahu a nasazení. Moc jim děkuji,« uvedla.
Ministryně dozajista při svém vyjádření myslela jejich nasazení za poslední rok. Nebo oceňuje to, že Tým 4 Ukrajina (T4U) byl tvořen odborníky, kteří na Ukrajině pracovali na různých projektech od roku 2014 a snažili se především o profesionalizaci nevládního sektoru a specializovaný výcvik policejních a dalších bezpečnostních složek zaměřený na dosažení kompatibility s operačními standardy bezpečnostních sil EU a NATO?
Proč takový zájem? Podle úvodní stránky www.team4ukraine.eu je bojová zkušenost Ukrajiny poměrně unikátní a má pro Západ velký význam, čím více se její vlastní bezpečnostní situace zhoršuje. Jak tvrdí, i zahraniční účastníci jejich projektů se mohou na Ukrajině mnohému naučit. Na jejich projektech se kromě pracovníků T4U podílejí i další odborníci, politici, policisté a zástupci různých nevládních organizací…
Nezávislé analýzy
Jejich prací je i vydávání podle nich nezávislých analýz, ve kterých se snaží svým »partnerům« přiblížit skutečný stav věcí. T4U tak spolupracuje s různými think-thanky, politiky, odborníky a novináři a působí v tomto ohledu jako »nezávislý konzultant«. Některé analytické materiály jsou dostupné na různých platformách v České republice (viz texty pouze partnerů T4U v češtině, 2014-2019). Vzhledem ke stále komplikovanější situaci Ukrajiny a souvisejícím problémům celého evropského prostoru v roce 2020 vytvořili samostatnou Analytickou sekci www.link2ukraine.eu.
A co v nich najdete? Například, že již od počátku, tedy od roku 2014 mluví o rusko-ukrajinské válce. Tedy konfliktu, který se táhne už téměř deset let. Na druhou stranu sami ve zprávě s názvem AKTÉŘI RUSKO–UKRAJINSKÉ VÁLKY – Kolaboranti, separatisté, ruští kurátoři a další hned v začátku uznávají, že Moskva samostatnost Krymu nebo »Novoruska« nikdy dříve neprosazovala. Celou dobu konfliktu se sice prostřednictvím separatistických republik DLR a LLR pokoušela podle nich ovlivňovat politiku celé Ukrajiny. Ovšem tak, že chtěla tyto separatistické země vrátit pod kontrolu Kyjeva za zvláštních podmínek, které známe jako Minské dohody.
Aby mohla tato skupina obhájit své aktivity a snahy o – jak říkají – kompatibilitu s NATO, je potřeba si ale nepřítele najít a pojmenovat. Toho se T4U nebojí, když vytváří seznamy prokremelských politiků, iniciátorů, kolaborantů atd. Je jasné, že pokud dojde k tak zásadním akcím, jako je bojový konflikt, vždy se na něm přiživují i asociálové. Ovšem je otázkou, kdy, jak a pro koho se hodí.
Úsměvně proto zní věty, ve kterých se v roce 2016 T4U obává aktivizace proruských, populistických a radikálně nacionalistických sil, které usilují o změnu politického vedení země silovým způsobem. Hlavní obavu ovšem měli z ovládnutí země prokremelskými politickými silami. Tudíž následná spolupráce prozápadních sil s ultranacionalistickými (fašistickými) skupinami typu Azov a podobně již byla v pořádku…
Ovlivňování voleb?
O tom, jak se tito prozápadní aktivisté snažili prosadit své zájmy, hovoří i další zpráva vydaná touto skupinou v březnu 2019 před prezidentskými volbami na Ukrajině. V té tvrdí, že pro Kreml budou volby na Ukrajině v roce 2019 další možností prosadit svůj vliv. Protože dle nich Rusko usilovalo o obnovení politického vlivu v parlamentu (Nejvyšší radě) a v prezidentských volbách o vítězství jakéhokoli kompromisního kandidáta, který podepíše »mír« – tedy začlenění »okupovaných území« Doněcké a Luhanské oblasti (ORDLO – některé okresy Doněcké a Luhanské oblasti) do ukrajinského právního a státního zřízení. Tedy někoho, kdo dodrží Minské dohody.
To se jim ale vůbec nehodilo. Oni nepotřebovali mír, ale proevropského kandidáta, který udrží východ Ukrajiny pod dohledem EU a USA, protože se zde nacházejí obrovská uhelná ložiska, průmysl i továrny na zbraně… Což se jim nakonec povedlo, když vyhrál nový neotřelý komik. Kterého mimo jiné financoval miliardář Ihor Kolomojskyj, gubernátor Dněpropetrovské oblasti, který financoval i prapory Ajdar, Azov a Dněpr (což sami přiznávají). Ale právě jeho zvolení a prudký rozmach Západu na Ukrajině a tlak na vstup Ukrajiny do NATO pak vyhecovalo Moskvu ke kroku, který do posledních hodin nikdo úplně nečekal… Nikdo nezasvěcený.
Finance od dobrovolníků
Zakladatel Team4Ukraine Petr Pojman dodává, že jeho organizace funguje primárně z darů. »Jsme závislí na dárcích, takže naše tempo, sílu a rychlost určují dárci, a ti nepolevují. I my budeme pomáhat, dokud nám nedojdou finance a síly,« říkají všichni ocenění. Aktuálně se jim podařilo veřejnou sbírkou vybrat dalších více než 5,5 milionu korun na sanitky typu Hummer. »Ukrajinští paramedici nemají dost sanitek na odvoz raněných civilistů a vojáků z fronty. Vypomáhají si improvizovaně civilními dodávkami, což je ale nevhodné a nedostačující,« vysvětluje Pojman důvod uspořádání sbírky a doplňuje, že podobná částka – opět od dobrovolných dárců – zamíří k vojákům, kteří poskytují zdravotní péči ve frontových oblastech.
Ovšem pomoc se sanitkami je jen část aktivit. Jan Heřmánek z Team4Ukraine se podílí na dodávkách materiální pomoci ukrajinským ozbrojeným silám, pomáhá ale i s výcvikem: »Naší zájmovou oblastí je celá Ukrajina, primárně jezdíme do oblastí hraničících s frontou. Na začátku války jsme například vojákům průzkumných jednotek z Kyjeva vozili balistické helmy, vesty, drony, pozorovací přístroje, které jsme sháněli od dobrovolníků nebo pořizovali za finanční prostředky od dárců. Nyní je největší poptávka po zimním vybavení, dronech, termovizích a pozorovacích prostředcích nočního vidění. Ty zase putují k jednotkám kolem Doněcké oblasti a Bachmutu,« vysvětluje Heřmánek.
»Vždycky jsem chtěl pomáhat. Zpočátku jsem se angažoval v humanitární pomoci, postupem času se můj zájem o konflikt i různé formy pomoci prohloubil. Stal jsem se členem týmu Fénix (součást Team4Ukraine), který pomáhá cvičit ukrajinské vojáky ve zdravovědě a bojové připravenosti, a v srpnu jsem na místo poprvé vyjel. Poznal jsem Bachmut a další nepěkné části země a na dění v zemi jsem si udělal vlastní názor. Viděl jsem, že je tam zapotřebí daleko víc pomoci, než jsme schopni poskytnout. Strávil jsem na Ukrajině tři měsíce a na konci ledna se chystám znovu,« říká za všechny Stanislav Hejhal. Z jejich facebookového profilu vyplývá, že čeští vojenští dobrovolníci jsou na Ukrajině od prvních dnů únorového konfliktu. Možná ještě dříve. A podílejí se na výcviku i bojích.
A ke svým aktivitám neváhají používat slavný výrok hrdinných čs. parašutistů, který je inspiruje: »Jsme Češi, nikdy se nevzdáme.«. Ovšem aktivní jsou na Ukrajině. To by se asi čeští parašutisté divili…
Za koho budeme bojovat?
Hned další den, ve středu 4. ledna vláda schválila návrh zákona, který garantuje minimální výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP a umožní stabilní a transparentní financování velkých akvizic. »Bezpečnost není zadarmo. Po letech, kdy byla obrana pro předchozí vlády na vedlejší koleji, válka na Ukrajině potvrdila, že je naprosto nezbytná urychlená modernizace armády a nelze ji odkládat. Přicházíme s plánem, jak zrychlit modernizaci armády a zajistit její dlouhodobé financování,« odůvodnila tento krok Černochová. Zákon tím zaváže i budoucí vlády, aby na obraně země nešetřily a při přípravě rozpočtu počítaly s předepsanou minimální výší výdajů, jinak by postupovaly nezákonně.
Ve stejný den vláda také schválila balík změn legislativy v oblasti obrany, který umožní efektivnější přípravu občanů k zapojení do obrany státu. Novela zavádí například institut tzv. dobrovolného předurčení, což je další stupeň po třech již fungujících – stát se vojákem z povolání, vstoupit do aktivní zálohy nebo se zúčastnit dobrovolného vojenského cvičení. Dobrovolníci projdou pouze zdravotní prohlídkou, ale zaváží se, že v případě potřeby narukují. Zvyšují se i příspěvky vojákům v aktivní záloze na 24 tisíc Kč ročně. A nově příchozí vojáci dostanou stejnou částku jako náborový příspěvek.
Další změnou je mnohem rozsáhlejší aplikace základních principů tzv. e-governmentu. Návrh zákona stanoví, že resort obrany bude využívat údaje o občanech, kteří mají brannou povinnost, a které jsou obsaženy v registrech a informačních systémech jiných úřadů. Kromě základních údajů, jako je jméno, bydliště, datum narození apod. jde o údaje, které mohou být pro ozbrojené síly České republiky užitečné, tj. například vlastnictví zbrojního, řidičského či pilotního průkazu, případně údaje o předchozí vojenské službě. Ministerstvo obrany bude mít současně možnost tato data pravidelně aktualizovat.
Dosud byla situace taková, že údaje využitelné pro přípravu na krizové stavy mohly být shromažďovány až za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Tato data potřebuje ministerstvo obrany pro plánovací a přípravné práce mnohem dřív. Zvláště má-li v čele obrany tak válkychtivou ministryni.
Helena KOČOVÁ
FOTO – Ministerstvo obrany (army.cz)
