Mauthausen, Terezín, Osvětim, Buchenwald, Sachsenhausen a další. Kolikrát člověk slyšel názvy těchto koncentračních táborů a o kolika dalších ani po 78 letech nemá potuchy. Jihočeský krajský výbor KSČM společně s Krajským výborem Praha uskutečnil 7. května vzpomínkovou akci k uctění památky vězňů koncentračního tábora Mauthausen.
Mauthausen vznikl 8. srpna 1938 poblíž Lince a fungoval skoro sedm let, během nichž táborem prošlo přes 335 000 vězňů desítek národností a více než třetina z nich tam našla smrt. Byl táborem likvidačním, vyhlazovacím, s těmi nejtvrdšími podmínkami. Sem byli posíláni lidé s nálepkou »návrat nežádoucí«. Právě tito lidé byli posíláni do kamenolomu, odkud se už nikdy neměli dostat. Spoustu hodin denně jen s kratičkou přestávkou na směšnou porci polévky k obědu nosili obrovské kameny vážící 30-70 kg po 186 strmých nepravidelných schodech. Holá záda od drsného či ostrého povrchu kamenů měli rozdrápaná do krve. Další rány jim způsobovali dozorci bičováním, jak je popoháněli. Nikdo tam dlouho nevydržel. Vězni umírali vysílením. Kdo upadl, byl zastřelen. Kdo upadl, způsobil dominový efekt… Když se nacisti nudili, sebrali hrstku vězňů a nutili je skočit z nejvyššího místa lomu do jezírka. Posměšně tomu říkali »parašutistické seskoky«. I to byla jistá smrt.
Jídla bylo směšně málo, vězňové mimo jiné umírali hlady, zvláště v zimě, kdy byl jídla nedostatek. Denní režim byl stejný – ve 4.45 hodin budíček, 5.15-6.00 apel (počítání vězňů), 6.00-12.00 práce, hodina na oběd (a současně přesun do tábora, apel, přesun zpět na pracoviště), 13.00-19.00 práce.
V plynových komorách byli vězni likvidováni ve velkém cyklonem B a poté spáleni v pecích. Navíc tu ale byla pojízdná plynová komora vytvořená z nákladního auta – výfukové plyny byly pouštěny do nákladního prostoru s vězni. Ti ze začátku neměli ponětí, že je nečeká jen převoz jinam, ale smrt.
Zvrácení »lékaři«
I Mauthausen měl svého »doktora«. Stejně jako Mengele dělal pokusy na lidech v Osvětimi, Aribert Heim je dělal v Mauthausenu. Tento zvrácený člověk zkoušel, kolik je člověk schopen vydržet bolesti. Uřezával vězňům končetiny bez umrtvení, prováděl operace bez narkózy, injekcemi do srdce vstřikoval benzín, jedy, vodu a vzduch. Části těl zavražděných používal jako dekorace, jednu lebku jako těžítko… Pro velitele tábora nechal vyrobit stínítko na lampu z lidské kůže. Každému »pacientovi« vedl záznamy, takže většina jeho zločinů je známa. Mimo to existuje řada svědectví od vězňů.
Kromě plynových komor vraždili nacisté i hromadnými popravami zastřelením. Oběšení se praktikovalo hlavně jako trest za pokus o útěk nebo při krádeži jídla. Vězeň si sám musel nasadit oprátku a skopnout si pod sebou židli. Dozorci se vyžívali v posílání vězňů do ostnatých drátů nabitých elektřinou. Mnohdy je také nutili přinést něco, co bylo v »nebezpečné« zóně – tedy v místě, kde byli ihned zastřeleni. Člověk neměl na výběr. Když neposlechl, dostal taky kulku. K dalším sadistickým praktikám patřilo mučení ledovou sprchou, odhaduje se, že na podchlazení či přímo umrznutí zemřelo cca 3000 lidí. Některé nechali vykrvácet, aby krev mohli odeslat vojákům na frontu…
Čeští odbojáři
Uvádí se, že z tehdejšího Československa zemřelo nebo bylo popraveno v Mauthausenu 4473 lidí. Heydrich nařídil posílat sem všechny Čechy, kteří se podíleli na odboji. Mezi nimi bylo i 293 lidí, kteří pomáhali parašutistům Gabčíkovi a Kubišovi skrývat se po atentátu na Heydricha. Část byla popravena 24. října 1942 a část 26. ledna 1943. Dále zde bylo zavražděno mnoho významných českých odbojových pracovníků, umělců a vědců a významných pedagogů, především z brněnské univerzity.
Vězeň zde byl pouze číslo. Kdykoliv mohl být zastřelen, třeba jen proto, aby si esesák vyzkoušel právě vyčištěnou zbraň. Když nebyla práce, nahnali nešťastníky na apelplac a nechali je tam třeba patnáct hodin stát v mrazu. Když je pak hnali zpět do baráků, celá třetina to nepřežila…
Nadměrnou dřinu při denní stravě šesti až sedmi dekagramů chleba, pěti gramech margarínu a litru polévky, která byla vývarem z bramborových slupek, nešlo přežít dlouho. Podívat se za brány koncentráků, dnes památníků, je velmi náročné – a poučné. Hrůzy fašismu a druhé světové války nesmějí být zapomenuty!
Alena NOHAVOVÁ, předsedkyně Jč KV KSČM
Marta SEMELOVÁ, předsedkyně KV KSČM Praha
FOTO – archiv autorek
Lidé, bděte!
Mezi lety 1933–1945 nacistické Německo a jeho spojenci založili více než 44 tisíc táborů a dalších věznic a ghett. Koncentrační tábor Mauthausen se začal budovat v roce 1938. Nacisti vybrali místo kvůli kamenolomu. Žula měla být použita na obnovu německých měst.
Poté, co nacistický režim zahájil světovou válku, byli do tábora převážení především političtí odpůrci Říše včetně žen a dětí. Nacistické jednotky do tábora od jeho otevření až po osvobození spojeneckými vojsky v květnu 1945 (KT Mauthausen se svými pobočnými tábory byl posledním osvobozeným; 5. května 1945 přišli do tábora vojáci 41. průzkumné jednotky 11. americké obrněné divize) transportovaly na tři stovky tisíc lidí. Většina pocházela z Polska, SSSR a Maďarska, byly zde početné skupiny Rakušanů, Francouzů, Italů, Jugoslávců, Němců. Historikové se dopátrali, že zde trpěli lidé z více než 40 zemí.
Stejně jako v jiných koncentračních táborech se zde odehrávala nepředstavitelná zvěrstva. Mauthausen byl zařízením III. stupně pro osoby nežádoucí. Vězni byli likvidováni v plynových komorách či autobusech, naháněni do drátů pod elektrickým proudem, ledovou vodou a mrazem, petrolejovými injekcemi do srdce, podvýživou, »padákem« pro pobavení kápů, zastřelením, těžkou prací v kamenolomu, kde museli vynášet po 186 schodech žulové kvádry až půl metráků těžké.
V roce 1943 španělští republikáni, čerpající ze svých zkušeností komunistických bojovníků a svých kontaktů z českými, francouzskými a německými členy mezinárodních brigád, založili uvnitř tábora malé sítě odporu. V průběhu roku 1944 francouzští, čeští a rakouští vězni, především komunisté, vytvořili další svépomocné a odbojové sítě. V zimě 1944-45 je zdokumentováno vytvoření dalších odbojových buněk českých, polských, rakouských a německých vězňů.
Památce vězňů, mrtvých i přeživších, se letos do Památníku KT Mauthausen jako každoročně přišly poklonit tisíce lidí ze všech zemí. Bylo tam hodně Rakušanů, Italů, Poláků, Španělů, Izraelců, Maďarů a dalších, převážně mladých lidí. Škoda, že Českou republiku zastupoval pouze velvyslanec, čestná stráž a asi pět zřejmě jejich rodinných příslušníků. My jsme se za svou padesátičlennou delegaci nemuseli stydět.
Vítězslava BABOROVÁ
