LGBT a světové strany

V nedávných dnech proběhla v Praze poměrně početně navštívená akce pod hlavičkou Prague Pride, neboli festival s »queer« tematikou, orientovaný na všechny, kteří se necítí být heterosexuály. Pomiňme v tuto chvíli ten poněkud matoucí fakt, že tato problematika spolu s obecně »gender« otázkou se vydává za hlavní kritérium pro hodnocení liberálnosti a neliberálnosti společenských poměrů, či dokonce jako jakési měřítko levicovosti politiky dokonce pod nálepkou »neomarxismu«. V daném případě jde o pokusy zfalšovat podstatu levicového či přímo marxistického přístupu ke společenským jevům, kdy svoboda lidí je odvozena především z jejich postavení v ekonomické hierarchii společnosti, tedy především z jejich vztahu k vlastnictví výrobních prostředků a možnosti efektivně ovlivňovat celkové společenské směřování. Jinými slovy skutečná liberalizace může být dosažena pouze na základě zespolečenštění základních podmínek výroby a rozdělování jejích produktů, a naopak ve společnosti ovládané kapitálem jsou skutečné svobody lidí, byť různě propagované např. právě přes práva LGBT, vždy omezené.

I přes tuto výtku se lze zamyslet nad některými zkreslujícími výroky, které jsme u příležitosti tohoto LGBT podniku mohli v »našich« médiích zaslechnout. Například ve zpravodajské relaci ČT1 si jakýsi mladý muž liboval, že žijeme ve společnosti, která je tak hluboce liberální, a že naopak nežijeme někde na Východě, především tedy v Rusku nebo v Číně, kde by tyto svobody byly silně omezeny či přímo zlikvidovány. Tento geografický rozbor mě docela zaujal, a tak jsem se jal trochu zapátrat na internetu, jak je to s legalitou a či nelegalitou homosexuálních vztahů právě v kontextu světových stran. Dospěl jsem k mnohem složitějším závěrům, než by napovídal ten jednoznačný výrok hocha z TV reportáže.

Pokud jde o ty zmíněné odstrašujíc příklady, tedy Rusko a Čínu, pak platí následující:

Rusko: homosexuální vztahy jsou legální od roku 1993. Dříve byly legální v letech 1917–1930.

Čína: homosexuální vztahy jsou legální, je sporné, zda byl někdy nelegální, avšak od zrušení »chuligánského« oddílu trestního zákona v roce 1997 je zřetelnější, že homosexualita není nelegální. V roce 2001 byla homosexualita vyřazena z čínské klasifikace duševních chorob.

Tolik tedy k těm východním »despociím«. Pokud jde o reprezentanty Západu, pak lze uvést především USA: Homosexuální vztahy jsou legální federálně od roku 2003, neboli o 10 let později než na východ od nás. A to je ještě sporné, jak dlouho tato legislativa vydrží »nápor« současné reakční republikánské vlny, která už dokázala opětně kriminalizovat potraty.

Kromě toho je homosexualita trestná, a to i s velmi drakonickými tresty, např. na Jamajce nebo na Barbadosu, které jsou rovněž nezpochybnitelně na západ od ČR. Nemluvě ani o řadě zemí, které jsou od nás spíše jižně, převážně s islámskou orientací, kde je často homosexualita trestána i smrtí.

Ale i když se posuneme do Evropy, pak v řadě »západních« států proběhla legalizace homosexuality později než např. V socialistickém Československu, kde k tomu došlo při novelizaci trestního zákona v roce 1961. Mimochodem v té dnes idealizované první Československé republice byla homosexualita ilegální a trestána odnětím svobody za porušování dobrých mravů. A pokud jde o »zarytého humanistu« prezidenta Masaryka, homosexualita byla jedním ze tří případů, kdy ze zásady odmítal dávat prezidentskou milost.

Je tedy docela sporné, které ty světové strany by měly být v této otázce pro nás tím příkladem hodným následování.

Pavel JANÍČKO