Žít a nepřežívat

663

Představte si, že se vám rozbije pračka a vy si na novou nebudete muset půjčovat, ani sahat na úspory odložené na dovolenou. Fajn představa, že? Pokud to tak máte, patříte mezi šťastlivce s lepším příjmem. Pokud ale neberete 47 718 Kč v Praze a 45 573 Kč mimo metropoli, raději nečtěte dál.

Takovým příjmem, který by měl být standardní, respektive minimální, abyste se nepohybovali v kategorii pracující chudoba. Čísly vyjádřeno, berete minimálně 47 718 Kč, pokud žijete v Praze a 45 573 Kč, pokud mimo metropoli. Řeč je o minimální důstojné mzdě. Na tu u nás ale dosáhne jen zhruba třetina pracujících.

Jen na vysvětlenou, minimální důstojná mzda je každoročně aktualizovaný výpočet, který ukazuje, jakou výši by musela mít odměna za práci za běžnou pracovní dobu, aby pracujícím a jejich domácnostem poskytla dostatek finančních prostředků k životu, jenž je většinou společnosti vnímaný jako určitý základní standard. Z něj se mají dát pokrýt náklady na stravu a bydlení, ošacení, dopravu, zdravotní péči, vzdělání a volný čas a zaplatit další důležité výdaje včetně úspor pro případ neočekávaných okolností. Jde tedy o příjem, kdy vás nepoloží nebo nedostane do dluhového kolotoče zmíněná rozbitá pračka.

Příjem, který má umožnit žít obyčejným, ale materiálně důstojným životem a cítit se plnohodnotným členem společnosti, každoročně z aktuálních cen, výše inflace apod. vypočítává Platforma pro minimální důstojnou mzdu, která sdružuje levicové experty – ekonomy, sociology, politology spolu s odboráři a dalšími.

Pod hranicí minimální důstojné mzdy se loni nacházelo 2,7 milionu zaměstnanců. Z toho vyplývá, že meziročně se tak pod ní propadlo 184 tisíc lidí! To je co do obyvatelstva zhruba celá Plzeň. Velmi problematická je situace především v některých oborech, když ze sociálních pracovníků v pobytové péči na důstojnou mzdu nedosahuje až 92 procent (!) zaměstnanců, ačkoliv jde o extrémně náročné zaměstnání jak po fyzické, tak po psychické stránce. Lidé, kteří se mají starat o druhé, se tak za svou mzdu nemohou řádně postarat ani o své vlastní duševní a fyzické zdraví a mnohdy si musí k zaměstnání ještě hledat další práci, nebo žádat o dávky. Problém to je i jinde. Podle Odborového svazu státních orgánů a organizací jsou známy příklady, kdy zaměstnanec úřadu práce před koncem pracovní doby si obrazně řečeno přesedl na druhou stranu přepážky, aby si oprávněně nechal podepsat sociální dávky. Platy na téhle úrovni ve státní správě nejsou nic moc. Tedy spíš nic než moc.

Co na to kabinet Petra Fialy, který se nás snaží přesvědčit, jak všechno zvládá, a pokud si stěžujeme, jsme přinejmenším neschopní nebo rovnou dezoláti?

»Máme za sebou výjimečné období extrémní inflace spojené s ekonomickým poklesem. Cenový růst se koncentroval do oblastí, které typicky více dopadají na nízkopříjmové – bydlení a potraviny. Zaměstnancům s nízkými mzdami se tak hranice důstojné mzdy většinou ještě vzdálila, neboť náklady rostly rychleji než jejich nominální mzdy,« vysvětluje ekonom Jan Bittner, který se na projektu podílí.

Boj proti vládě, boj na pracovišti

Platforma přináší i soubor doporučení, s jejichž pomocí se může příjmová situace zlepšit – jde mimo jiné o vyšší pokrytí kolektivními smlouvami, nastavení důstojných platových podmínek ve veřejné sféře nebo širší nabídku bezplatných či cenově regulovaných veřejných služeb a základních komodit. To všechno mohou ovlivnit silné odbory. Odbory jsou silné, pokud mají hodně aktivních členů. Jenže dnes se tu rozšířil takový nešvar – k odborovým akcím vyzývají velmi často lidé, kteří jejich členy nejsou, tudíž jejich sílu nepodporují prakticky, jen verbálně, a většinou na facebooku.

Pracující chudoba

Minimální důstojná mzda také vypovídá o fenoménu pracující chudoby – tedy situace, kdy pracující jen stěží pokrývají základní náklady domácnosti, přestože pracují na celý úvazek nebo dokonce jich mají více. Jde přitom o závažný jev, protože s ním spojená ekonomická nejistota rozsáhlých vrstev společnosti má dalekosáhlé důsledky jak na individuální úrovni – způsobuje zadlužování, ohrožuje zdraví, omezuje vzdělání a zhoršuje osobní vztahy, tak na té celospolečenské – zoufalost chudých nelogicky spíš způsobuje nedůvěru v to, že mohou měnit politické uspořádání. To se čistě pravicové vládě může jen hodit.

»Stále větší skupina pracujících se ocitá v ekonomicky nejisté situaci. To je zvlášť paradoxní v kontextu toho, že máme dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost v celé EU – a přesto klesá kupní síla mezd. Zcela přestává platit princip, že práce je cestou z chudoby. Toto je přitom velmi podstatné nejen pro jednotlivce, ale i pro společenskou soudržnost a odolnost,« komentuje sociální antropoložka Lucie Trlifajová.

Co s tím?

Platforma zveřejnila i sadu doporučení, která mohou příjmovou situaci v Česku zlepšit. »Přestože reálné mzdy poklesly, zisky mnohých korporací i v uplynulém roce stoupaly. Prostor pro zvyšování mezd proto u řady zaměstnavatelů je. Stát může výši mezd příznivě ovlivnit navyšováním minimální mzdy či stanovením mzdových kritérií ve veřejných zakázkách, dotačních programech apod. Ne všude ale lze dosáhnout zvýšení mezd rychle a v dostatečné míře, potom přicházejí na řadu další nástroje jako posílení a rozšíření bezplatných nebo dostupných veřejných služeb. Účinná bude i podpora odborového organizování a vyšší pokrytí kolektivními smlouvami, které je u nás dlouhodobě hluboko pod evropským standardem,« uvedla politoložka Kateřina Smejkalová.

Přeloženo, zestručněno: Doporučení platformy je tedy tlačit na zaměstnavatele a vládu. Doporučení levicových stran a uskupení, kterým už moc neschází k návratu do Sněmovny, je: dát výpověď bez udání důvodu politikům pětikoaličních stran. Možnost bude už v červnových volbách do Evropského parlamentu.

David PROUD

Kolik lidí v ČR bere opravdu málo
Na minimální důstojnou mzdu nedosáhne 67 % procent zaměstnanců, v Praze 52 %.
Pod hranicí Minimální důstojné mzdy se nachází 57 % zaměstnaných mužů a 71 % žen.