V Holicích ve východních Čechách si váží svého rodáka, který proslul jako cestovatel a badatel. V roce 1966 tady otevřeli jeho památník, který po rekonstrukci a instalaci nové expozice zpřístupnili v roce 2012 již pod názvem Africké muzeum Dr. Emila Holuba.
Prohlídka začíná promítáním krátkého filmu o jeho životě a pak si návštěvníci prohlížejí jednotlivé kóje s výjevy z afrických cest, zpracování získaného materiálu i ocenění jeho práce. Ve zvláštní místnosti pak v africké přírodě loví lev nebo z porostu vykukuje hroch. Další kóje jsou věnovány tomu, jak Emil Holub inspiroval další české cestovatele.
Vydělával si na diamantových polích
Emilian Karel Jan, jak ho pokřtili, se narodil v roce 1847 do rodiny lékaře. Přesto si autor zajímavé brožury o jeho životě Miloslav Kment, nemyslí, že si vybral obor studia jen jako rodinnou tradici: »…viděl v něm i nejvhodnější povolání v souvislosti se zamýšlenou dráhou cestovatelskou.«
Opravdu krátce po promoci v roce 1872 nastoupil Holub na loď a vydal se do jižní Afriky. Snil o tom, že proslaví svou vlast jako David Livingstone, skotský misionář, lékař, cestovatel a bojovník proti otroctví. Jenže Emil neměl zkušenosti ani peníze. Ty si napřed musel vydělat. Na doporučení rakouského konzula se stal lékařem v oblasti diamantových polí u města Kimberley. Už v té době začal sbírat přírodniny, seznamoval se s domorodými kmeny a získané předměty posílal do Čech. Objevil i tzv. Křovácké rytiny, které sejmul a dopravil do Evropy. Vojta Náprstek, mecenáš českých cestovatelů a zakladatel etnografického muzea, uspořádal ze sbírek úspěšnou výstavu. Při prvním pobytu v Africe se Holub vydal na tři cesty, které připomíná úvodní kóje. V době, kdy vnitrozemí černého kontinentu bylo pro většinu lidí velkou neznámou, slavil úspěchy s přednáškami a články.
Zklamání, které přineslo lásku
Po návratu do vlasti v roce 1879 narazil. Chtěl většinu svých sbírek věnovat Zemskému museu v Praze. Tam je ale odmítli převzít, prý ze žárlivosti na slávu, kterou mezitím Holub získal. Roztrpčený cestovatel proto mnoho předmětů rozdal školám, muzeím a obcím. Odjel do Vídně, kde dostal k dispozici Rotundu. Tam se seznámil s rodinou inspektora správních budov Prátru. Jeho čtrnáctiletá dcerka Rosa Hofová začala Holubovi pomáhat při třídění zbylých sbírek. Když dovršila osmnáctý rok, tak se v roce 1883 vzali. A hned se pustili do Emilova dalšího afrického dobrodružství.
V muzeu letos uspořádali výstavu, kde se na panelech návštěvníci seznamují se životem manželky Emila Holuba, která přijala české jméno. Výstava k 65. výročí úmrtí Růženy Holubové potrvá do 31. října.
Zastavili ho nemoci a bojovní domorodci
Pro druhou africkou výpravu si Emil Holub vytkl smělý cíl. Chtěl se šesti průvodci, které si vybral v Evropě ze sedmi set nabídek, jako první člověk na světě projít africký kontinent z Kapského Města až do severního Egypta. Do cesty se mu však postavila jednak malárie, ale zejména bojovný kmen Mašukulumbů. Přestože ho spřátelení náčelníci od dalšího postupu na jejich území zrazovali, zarputile trval na svém.
Kóje věnovaná této druhé cestě připomíná kresleným výjevem událost ze srpna 1886. Na výstavě o Růženě Holubové text na jednom z panelů uvádí: »V nejtěžší chvíli, kdy jejich tábor přepadli bojovní Mašukulumbové, se jako jediná zachovala duchapřítomně a postavila se jim se zbraní v ruce.« Střelba bojovníky zahnala a zbytek výpravy se mohl stáhnout na bezpečnější místo. Přišli ale o část lidí, výbavu, potraviny i dosud neodeslané sbírky. Na jih se vraceli měsíce.
Přestože Holubovi jeho záměr nevyšel, stal se známým a respektovaným africkým badatelem. Následky útrap se však brzo dostavily a Emil Holub zemřel už v roce 1902. Jeho manželka věnovala vybavení vídeňské pracovny i jeho úmrtní lože Holubovým rodným Holicím, kde jsou rovněž vystaveny…
Miroslava MOUČKOVÁ
FOTO – autorka
