Odborníci odhalili počátkem června na trhu s uměleckými předměty některé cenné kusy, které před desítkami let patřily židovským obcím na našem území a byly jim zabaveny v době německé nacistické okupace a perzekuce. Tyto cennosti, jež tvoří součást kulturního dědictví České republiky, byly navráceny majitelům.
V rámci systematického monitoringu trhu s uměleckými předměty identifikovali pracovníci pražského Židovského muzea v nabídce newyorského aukčního domu J. Greenstein & Co. čtyři předměty, jež v období okupace prošly muzejními sbírkami a v poválečném období z nich opět zmizely. Jedná se o textilie, které byly v letech 1942-44 spolu s desítkami tisíc jiných, převážně rituálních předmětů svezeny do Prahy z venkovských židovských obcí, jejichž existence byla násilně ukončena nacisty a měla zůstat navždy zapomenuta.
Následováníhodný příklad
Případ čtyř textilií objevených v New Yorku se řadí k těm, jež lze díky vstřícnému přístupu a spolupráci obchodníka označit za následováníhodný příklad dobré praxe. S obdobným postojem držitelů, kteří přistoupili na »spravedlivé a správné« řešení vzneseného restitučního nároku bezúplatným převodem předmětu zpět jeho právoplatnému majiteli, jímž je ve všech těchto případech Federace židovských obcí v České republice (FŽO), se přitom muzeum nesetkává poprvé.
Předměty, které se muzeu navracejí tentokrát, konkrétně synagogální opona, pláštík na Tóru a dvě pokrývky na stůl, z něhož je v synagoze předčítáno z Tóry, netvoří soubor v pravém smyslu slova — tedy nespojují je místo původu, styl, objednatel, zhotovitel ani datum vzniku. Každý kus byl užíván v jiné náboženské obci, z nichž ani jedna již desítky let neexistuje, každý je však svým jedinečným způsobem vzácným historickým dokladem a hmatatelnou připomínkou existence nejen samotných obcí, ale ve dvou případech i jejich konkrétních příslušníků jmenovitě uvedených v donačních nápisech.
Zatímco v případě obou pokrývek se jedná o kolektivní dary ženských spolků — první, zhotovená v roce 1884, byla věnována synagoze v Krásnu—Valašském Meziříčí, druhá, z počátku 20. století, byla darem jedné ze synagog v Boskovicích, další dva předměty zmiňují konkrétní dárce a důležité životní události, které byly motivem jejich donací.
Zvláště cenná opona z bývalých tzv. Sudet
Z nápisu na pláštíku na Tóru z obce Kostel (dnes Podivín) se dozvídáme, že jej tamní synagoze věnoval v roce 1899 jistý Mendel Spitz, syn Salomona Spitze, se svojí ženou Michlou, dcerou Michaela Schicka, u příležitosti svých 80. narozenin. Dedikace na oponě z bílého rypsu nás zase informuje, že tento kus nechali zhotovit Abraham Langšur s manželkou Pesl z Poběžovic u příležitosti narození syna Menachema dne 12. sivanu 640 podle malého počtu (22. května 1880).
Zmíněná opona je také nejvzácnějším kusem z celé skupiny, neboť pochází z Poběžovic (Ronšperk), od podzimu 1938 nejjižnější obce tzv. Sudetské župy. Vzhledem k tomu, že na území Sudet, jež byly 30. září 1938 připojeny k Říši na základě podpisu mnichovské dohody, panovaly jiné poměry než v protektorátu, ve sbírkách pražského Židovského muzea se až na výjimky předměty z tohoto dříve anektovaného území téměř nevyskytují.
Navrácení předmětů, jež jsou významnou součástí kulturního dědictví České republiky, se uskutečnilo díky pomoci českého zastupitelského úřadu ve Washingtonu, D.C., a české vlády. Velvyslanec ČR v USA Miloslav Stašek k tomu uvedl: »Fyzickou likvidaci členů židovských komunit v Čechách a na Moravě předcházela a doprovázela likvidace ekonomická. Soukromý i obecní majetek byl nejdříve ukraden nacisty a to, co zůstalo, se často ztratilo v době poválečné. Životy obětem vrátit nelze. O navrácení našeho kulturního dědictví, aby se z něj mohly těšit a učit další generace, se však snažit musíme. Jsem velmi rád, že se poslední dobou ambasádě ve Washingtonu daří v této snaze úspěšně pomáhat.«
Ambasador dále připomněl, že v posledním období se českým diplomatům podařilo zachránit pozůstalost režiséra Ivana Passera, provést repatriaci vzácného renesančního štítu na zámek Konopiště, a v tomto aktuálním případu navrátit cenné synagogální textilie do sbírek Židovského muzea v Praze.
ŘeditelŽidovského muzea v Praze Leo Pavlát, který 17. října předměty v sídle muzea osobně převzal, dodal: »Judaika ve sbírkách našeho muzea svědčí o staletích bohatého a mnohotvárného života židovských obcí v Čechách a na Moravě, který tragicky přerušila nacistická okupace. Pečovat o tyto památky obětí šoa je privilegiem i povinností. Každý další zdánlivě ztracený předmět, který z dědictví židovské minulosti u nás získáme, je proto pro nás nesmírně významný.«
Válečná historie: Jak se předměty staly součástí muzejní sbírky?
Ještě předtím, než bylo v rámci nacistického genocidního plánu z venkovských lokalit tzv. protektorátu deportováno veškeré židovské obyvatelstvo, stihla tehdejší pražská židovská obec, konkrétně její oddělení pro věci venkova, zorganizovat svého druhu bezprecedentní záchrannou misi spočívající v apelu na představitele mimopražských obcí, aby cenné movité památky, jimž hrozilo zničení či zcizení, odeslali do Prahy.
Výzva se setkala s pozitivní odezvou a zásilky, z nichž každá představovala po staletí pečlivě uchovávanou paměť jednotlivých komunit, se v letech 1942-1944 postupně staly součástí sbírek pražského Židovského muzea. To tehdy fungovalo pod názvem Židovské ústřední museum jako zvláštní, nacistickou Ústřednou pro úpravu židovské otázky kontrolovaný projekt, který však vznikl z iniciativy konkrétních osobností působících na pražské obci. Na projektu muzea pracoval odborný tým židovských kurátorů — historiků umění a hebraistů, kteří se snažili využít dané situace k záchraně odkazu vlastní, nacisty systematicky likvidované kultury.
Poválečná historie: Jak došlo ke zcizení a ilegálnímu vývozu předmětů?
Ze 136 židovských náboženských obcí, jež se v předválečném období nacházely na území Čech a Moravy, jich bylo v prvních svou poválečných letech obnoveno celkem 53t. Aby v nich mohl být obnoven také duchovní život, přistoupila střechová organizace, která tyto obce sdružovala (Rada židovských náboženských obcí — RŽNO, jejíž nástupkyní se po roce 1989 stala Federace židovských obcí v ČR — FŽO), k distribuci vybraných rituálních předmětů ze sbírek muzea do jednotlivých kongregací. Jednalo se o zápůjčky určené výhradně k liturgickým účelům, nikoli o donace či jiné formy převodu vlastnických práv, a tak, když účel zápůjčky pominul (v případě většiny obcí proto, že krátce po svém obnovení opět zanikly v důsledku politických a demografických změn), měly být zapůjčené předměty navráceny do muzejní sbírky.
V naprosté většině případů se tak ovšem nestalo a předměty byly naopak protiprávně zcizeny a často také ilegálně vyvezeny z území tehdejšího Československa. Tímto způsobem se do zahraničí dostalo mnoho českých a moravských judaik, která však nikdy nepřestala být majetkem židovských obcí, z nichž pocházela, potažmo jejich jediného právního nástupce, dnešní Federace židovských obcí.
Současný stav
V posledních zhruba 25 letech se dlouho pohřešovaná judaika, jež jsou podstatnou a nedílnou součástí kulturního odkazu a paměti židovského společenství v současné České republice, objevují na globálním trhu s uměleckými předměty. Židovské muzeum v Praze proto systematicky monitoruje jak prodejní nabídky renomovaných aukčních domů, tak také menší veřejné prodeje a nabídky kamenných obchodů se starožitnostmi, a v případě, že identifikuje předměty, které prokazatelně prošly jeho sbírkami, uplatňuje jménem FŽO řádně podložené restituční nároky.
(za, mh)
FOTO – Židovské muzeum v Praze
