Ludvík Svoboda – vzor pro současnost a budoucnost

od redakce

Společnost Ludvíka Svobody (SLS) spolu s Krajem Vysočina, Obcí Hroznatín, 22. vrtulníkovou základnou Sedlec, ČsOL a ČSBS, Klubem českého pohraničí, Klubem českých turistů – pobočkou Trnava a Klubem přímých potomků zahraničního odboje uspořádaly 26. listopadu setkání k uctění památky hrdiny obou světových válek, vlastence, v letech 1968-1975 prezidenta ČSSR armádního generála Ludvíka Svobody. Jak zaznělo, lidé přijeli do Hroznatína (okr. Třebíč) »s teplem v srdci«, aby si připomněli, že je tomu 127 let, co se zde Svoboda narodil.

Všichni ti, kteří nelení a v sychravém a studeném listopadovém počasí zavítají do Hroznatína, mají tradičně možnost prohlédnout si rodný statek, na němž se nachází Svobodova pamětní deska (původní, nezměněná podle polistopadových vykladačů). Také se mohou seznámit s malou výstavkou uvnitř, mj. i fotografiemi žen, které byly příslušnicemi československé zahraniční armády v SSSR. Hlavním cílem je však setkání přátel.

Starostka Uherského Brodu historička Miroslava Poláková při projevu.

Ačkoli byl letošní počet řečníků nižší, než bývá obvyklé, a ačkoli nezavítali do Hroznatína vždy velmi vítaní zástupci slovenského města Svidníku, které se může pochlubit jedinou sochou Ludvíka Svobody v nadživotní velikosti na území bývalého Československa, událost měla slavnostní ráz. Ten podtrhl dvojí přelet armádního vrtulníku téměř nad hlavami účastníků coby hold svému někdejšímu vrchnímu veliteli. Také symbolická čestná stráž, již tvořili členové Klubu českého pohraničí (KČP) s prapory, a hymny Slovenské republiky a České republiky.

Pamětní kámen

Květiny a věnce pokládají delegace k pamětnímu kameni Ludvíka Svobody s jeho vyobrazením. O instalaci kamene na hroznatínské návsi se zasloužily KČP, Kraj Vysočina, SLS a obec se souhlasem Svobodovy dcery profesorky Zoe Klusákové Svobodové. Odhalen byl v roce 70. výročí bitvy u Sokolova 16. března 2013 a naši čtenáři si zajisté vzpomenou, že při této mimořádné události byl i deník Haló noviny, který přinesl reportáž.

Květiny položili Miroslav Klusák a Ludvík Engel, předseda a místopředseda SLS, starostka obce Hroznatín Ivana Uchytilová, starosta sousední obce Rudíkov Zdeněk Souček, ředitel rudíkovské základní školy nesoucí čestný titul »Ludvíka Svobody« Martin Suk, starosta Třebíče Pavel Pacal, Karel Holík, místostarosta Kroměříže, kde se nachází Svobodova rodinná hrobka, Armáda ČR v osobě ředitele Krajského vojenského velitelství Jihlava majora Aleše Fleissiga, Kluby českého pohraničí, jménem OS Čech, Moravy a Slezska Stanislav Grospič, řada dalších spolků, jednotlivci, občané.

Předseda SLS Miroslav Klusák, pravnuk Ludvíka Svobody (vpravo), a místopředseda SLS Ludvík Engel položili k úpatí pamětního kamene květiny.

Na památku Ludvíka Svobody nezapomínají komunisté, ti se ostatně podíleli i na finančním zajištění pořízení pamětního kamene. Květiny jménem KSČM položili místopředseda ÚV Ludvík Šulda, delegace okresního výboru v Třebíči – krajský zastupitel Marek Nevoral, Jaroslav Půlkrábek, Danuše Milotová a Hana Máchalová a zastupitel Kraje Vysočina Josef Zahradníček.

»Touto akcí společně udržujeme a předáváme odkaz nejen Ludvíka Svobody, ale všech veteránů, československých odbojářů druhé světové války, domácího a zahraničního odboje,« poděkoval v úvodu jménem pořadatelů Miroslav Klusák.

Český de Gaulle usiloval o mír

Kpt. v. v. Stanislav Balík zavzpomínal, jak se v roce 2013 na konferenci u příležitosti 70. výročí sokolovské bitvy setkal s prof. Klusákovou Svobodovou a toto setkání se pro něj stalo nezapomenutelným, neboť ho nasměrovalo k hlubšímu zájmu o Svobodovu osobnost, což se nakonec zobrazilo i v jeho knihách. V Ludvíku Svobodovi vidí příklad i pro současné vojáky, »protože znát vojenskou historii je alfou a omegou pro jejich službu«. Balík přirovnal Svobodu k hrdinovi francouzské antinacistické rezistence Charlesi de Gaullovi, přičemž nalezl řadu shodných momentů v jejich osudech a činech. »Charles de Gaulle a Ludvík Svoboda se zapsali do srdcí svých národů, oba bojovali v obou světových válkách,« připomněl Balík.

Delegace obce Hroznatín v čele se starostkou Ivanou Uchytilovou.

V roce 1939 nezbylo Svobodovi, jenž chtěl bránit vlast proti německým okupantům, nic jiného, než ilegálně opustit protektorát a odejít do Polska a dále na východ. V SSSR se po 22. červnu 1941 vytvořily podmínky pro zformování čs. vojenské jednotky, zpočátku praporu. Na začátku to bylo tisíc vojáků, kteří si nesli motto Se Svobodou za svobodu a prošli slavně »z Buzuluku do Prahy«. V květnu 1945 při slavnostní přehlídce čítali svobodovci bojující po boku Rudé armády desetitisíce vojáků!

Svoboda po válce opakoval na všech setkáních s občany a mládeží, na mezinárodních konferencích, zásadní myšlenku, že nejcennější je zachování světového míru. O to se zasazoval i jako prezident, kterým byl zvolen v roce 1968. Obdobně de Gaulle opustil válku v Alžírsku, protože věděl, že ji nemůže jeho země vyhrát. »Oba bojovali v dobách světových válek za své národy a v rozhodujícím okamžiku, kdy byli v pozici prezidentů, věděli, že mají uzavřít mír,« zdůraznil Balík.

»Buďte čestní, pracovití, poctiví«

Historička a pedagožka Miroslava Poláková, jež vyšla z podzimních komunálních voleb jako starostka města Uherský Brod, je účastníkům hroznatínských setkání dobře známa. Hovořívá totiž pravidelně, k rodině Svobodových ji pojí silné pouto: »Ačkoli jste se chtěl, vážený pane generále Svobodo, věnovat zemědělství, stala se vaším krédem služba zemi. V první válce vám zahynul na srbské frontě bratr. Stal jste se hrdinou od Zborova. Ale vaše velikost je spojena s bojem proti zlu německého nacismu.« Poláková připomněla svědectví Svobodových vojáků, kteří svého velitele měli rádi pro přímost, otevřenost a citlivost. Je známo, že Svoboda jako velitel chodil do předních linií, i když nemusel. »Chodíval záměrně tam, kde věděl, že lidé trpí. Proto téměř nikdy nevynechal návštěvu obvaziště a polních nemocnic,« pokračovala ve svém vystoupení. I kvůli tomuto morálnímu kreditu zůstává Ludvík Svoboda vzorem pro současnost a budoucnost.

Devátého května 1945 jej přivítal s nadšením celý Uherský Brod a Svoboda se stal jeho prvním čestným občanem. Z jeho rodiny byl mezi vítajícími jen tchán Eduard Stratil. Jak známo, ztráty Svobodových nejbližších za aktivní odboj proti nacismu byly nezměrné – zahynuli švagři, tchýně a mladistvý syn Miroslav, zavražděný 7. března 1942 v koncentračním táboře Mauthausen, kde mu nacisté vpíchli fenolovou injekci. Svoboda se s manželkou a dcerou Zoe, které se obě musely, taktéž za odboj, ukrývat u statečných lidí, setkal na Českomoravské vysočině po válce.

Poláková poděkovala profesorce Klusákové Svobodové, která jako žákyně navštěvovala i uherskobrodskou školu, že se stala pokračovatelkou odkazu svých rodičů. Svým životem a výchovou potomků naplnila přání, jež její otec vyjádřil v roce 1943 takto: »Buďte čestní, pracovití, poctiví.«

Účastníci zaslali Zoe Klusákové Svobodové, která se pro pokročilý věk nemohla osobně zúčastnit, srdečné pozdravy. Vzpomínkovou akci zakončily tóny večerky a minuta ticha za válečné oběti.

Zleva Miroslav Vlašín, Josef Zahradníček, Marek Nevoral a Ludvík Šulda.

Turistky i starousedlice

Naše pravda měla možnost diskutovat s některými účastníky. Stanislav Balík, jistě shodně s názory čtenářů a čtenářek našeho týdeníku, uvedl, že situace v ČR se přiostřuje, eskalování napětí, směřující nebezpečně k válce, je značné. Stejného názoru je i Stanislav Grospič. Jako kdyby někteří politici soupeřili o to, kdo posune nenávist dál a výše, poznamenal.

Starostka Uchytilová, jež ve své funkci slouží občanům již šesté volební období v řadě, potvrdila, že hroznatínská náves s pamětním kamenem Ludvíka Svobody je oblíbeným turistickým cílem. Přijíždějí sem turisté a cyklisté po značených trasách, zastavují se na návsi, často u kamene hoří svíčky. Na počest Ludvíka Svobody.

Vedle organizovaných členů Klubu českých turistů do Hroznatína dorazila i turistická skupina aktivních občanů z Nového Telečkova. Čtyřapůlkilometrovou trasu tam a stejnou dávku kilometrů zpět absolvovaly i paní Petra a paní Ivana. Na dotaz Naší pravdy, proč přišly právě na tuto akci, odpověděly spontánně – připomenout si výročí narození Ludvíka Svobody. Tyto ženy mladšího věku si nemohou Svobodu pamatovat, zato usměvavé hroznatínské starousedlice paní Marie a paní Jarka ano. Obě se každoročně účastní těchto setkání. Jedna z nich si vzpomněla, jak Ludvík Svoboda poté, co byl nespravedlivě odvolán ze všech státních funkcí, pomáhal místnímu družstvu. Například sázel ovocný sad, podílel se na výstavbě kravína a vepřína, zkrátka přiložil ruku k dílu. Stejně aktivní byla i jeho žena Irena.

(mh)

FOTO – Jaroslav ADAMÍK a Monika HOŘENÍ

Přečtěte si další články

Nasepravda.cz 2023. Všechna práva vyhrazena. Vydavatel: Futura, a.s.