O víkendu proběhl v Erfurtu sjezd strany Die Linke. Místo bylo symbolické. Zde před jedenácti lety byl schválen základní programový dokument této strany tzv. Erfurtský program. Tím se strana řídila v období, kdy se její sláva skoro hvězd dotýkala a byla vzorem pro mnoho sesterských organizací v blízkém i vzdáleném zahraničí. Letos je to také téměř přesně 15 let, kdy Die Linke oficiálně vznikla.
Určitě dost důvodů k oslavám. Ale atmosféra přinejmenším v posledních měsících byla spíše opačná, i od věčných optimistů zaznívaly obavy o další osud strany a otevřeně (tedy při osobních setkáních) mluvili o existenčním sjezdu. Co se stalo? Když si vzpomenu, co jsem psal po předchozím stranickém kongresu Die Linke loni v únoru! Byl jsem sice trochu skeptický k tak velkému optimismu, který zněl téměř ze všech úst a stranických prohlášení, ale nezpochybňoval jsem ho a o jeho základních důvodech jsem nepochyboval. Strana zbrojila do spolkových voleb, představila nové vedoucí tváře, byla plná odhodlání a určitě její část se těšila na vládní participaci, kdy se s Die Linke začne počítat jako se stranou vlády. Převládal pocit, že došlo ke změně klimatu ve straně a existující příkopy mezi jednotlivými názorovými proudy byly úspěšně překlenuty. Takové zaznělo hodnocení: »Die Linke má nový politický program, nové vedení a silnější vazby na EU.« Tehdy němečtí soudruzi viděli Die Linke jako stranu připravenou bojovat za sociální a ekologickou transformaci a otevřenou k vytváření koalice s SPD a Zelenými(!). To nebyl výmysl vedení, to bylo přesvědčení delegátů a ti ho deklarovali více než 80 % hlasů pro. Ano většina delegátů, jak to vyjádřila i tehdejší spolupředsedkyně, chtěla vidět změnu!
Bohužel změna přišla, ale velmi nepříjemná. Od jara 2021 Die Linke jde od jedné porážky ke druhé a vedle toho se objevují další problémy. V parlamentu ji zachránily tři přímé mandáty, které umožnily zůstat parlamentní stranou i při nedosažení potřebných procent (strana dostala 4,9 %, limit je 5 %). I tak přišla o podstatnou parlamentní sílu. Dva nutné mandáty »dodaly« tradiční dlouholeté stálice německé levicové politiky ve východním Berlíně, Gregor Gysi a Gesine Lötzchová. Třetí, možná neočekávaný, přišel z Lipska a získal ho 45letý původní učitel Sören Pellmann.
V roce 2021 se mluvilo o »polyfonii« ve straně, jako o jevu, který umožňuje skutečnou pluralitu názorů, aby si každý ideový proud našel svou parketu. Ne všichni si ale mysleli, že to pomáhá pozitivními obrazu strany ve veřejnosti, prezentaci jejích strategických cílů i tomu, aby potenciální voliči věděli, proč ji mají volit. Jedním z těch, kdo v Die Linke dlouhodobě budí emoce a vytváří pnutí, je Sahra Wagenknechtová, která dlouhá léta vedla tzv. komunistickou frakci a veřejnost ji znala jako »rudou Sahru«. Loni se chvíli zdálo, že její politické dny jsou sečteny, že jednoznačně zvítězí proud spíše pragmatický, orientovaný na tzv. novou levici. Sahra ale vždy měla dost příznivců a podporovatelů, kteří se s ní a jejími koncepcemi ztotožňovali a nechtěli se jich a její »disidentské pozice ve straně« vzdát. Pro české podmínky je signifikantní, že její názory nacházejí dosti silnou rezonanci i u části podporovatelů, či členů KSČM.
To, co vypadalo, že únor 2021 zažehnal a sjednotil všechny pod jeden prapor, po následujících porážkách vystoupilo ještě s větší intenzitou na povrch, a to i mimo stranu, do médií. K tomu se přidaly další názorové střety i problémy. Ať již to byla politika strany ve vztahu k válce na Ukrajině, zda se zapojit do převažujícího proudu ve společnosti odsuzující jednoznačně ruskou agresi, Putina a ruský imperialismus vč. žádající podporu Ukrajiny dodávkami zbraní, nebo v »měkčí« formě, »podpora ano, zbraně ne«, či naopak poukázání na podíl NATO, EU a USA na rozdmýchání ukrajinské krize. Nebo souběžně se rozvíjející vnitrostranický skandál s me#too, tedy sexuálním obtěžováním. Ale kontroverzních témat byla řada a všechny tyto rozdílné pozice vedly k enormnímu narůstání vnitrostranické polarizace a menší a menší snaze o hledání rozumného kompromisu. Především však ve vylepšení vnímání strany veřejností. Mnozí z původních voličů Die Linke raději šli za »jistotou hlasu pro sociální demokracii«.
Na obsahovou a relevantní analýzu příčin a možných následků takové situace je ještě moc brzy. Příznivci i celá německá veřejnost se ptají, co se v Die Linke dělo, co se děje a co se dále může dít. Místo ve vládě by se Die Linke mohla ocitnout v politické nicotě mimo Bundestag a s relevantnější politickou pozicí počítat jen ve východních spolkových zemích, tedy na území bývalé NDR, kde se ovšem strana opírá o především starší voličstvo.
Volba nového vedení celkovou atmosféru odrážela. Došlo jednak k redukci celkového počtu členů výkonného výboru a k obměně jeho složení. Spolupředsedy byly zvoleny osobnosti, o kterých se většina delegátů domnívala, že stranu mohou vyvést z krize. Je to Janine Wisslerová, která pokračuje ve funkci, ale s výrazně menší podporou (v únoru 2021 dostala 84 %, nyní 57 %). Druhým je Martin Schirdewam (získal 61 % hlasů), 46letý politolog narozený ve východním Berlíně, europoslanec a spolupředseda frakce GUE/NGL v Evropském parlamentu. Člověk, kterého znám osobně ještě z jeho působení v Transform, který je empatickým politickým pragmatikem s politickým přehledem a se snahou hledat, co lidi spojuje. Zajímavostí může být, že jeho děd, německý komunista, bojovník proti fašismu, vězeň nacistických koncentračních táborů, kritik J.V. Stalina, člověk, který stál u zrodu NDR ve vysokých politických funcích, avšak v konfliktu s tehdejším prvním tajemníkem W. Ulbrichtem ho politicky koncem 50. let, jako svého nebezpečného konkurenta, odstavil.
Před stranickým vedením je mnoho úkolů. Ani ti, kteří neuspěli – a je to většinou personifikováno jménem Sahra Wagenknechtová – nemíní ustoupit ze svých postojů a kritiky v mnoha oblastech včetně potřeby řešení sociálně ekonomických problémů »obyčejných« lidí. Podle obsazených míst ve vedení to vypadá na jejich výraznou prohru, ale více než 31 % pro kandidáta na místo spolupředsedy strany Sörena Pellmanna, který je počítán spíše k wagenknechtovskému křídlu, není zase tak málo. A aby toho nebylo dost, je už dlouhodobě kritizován určitý dualismus v Die Linke. Vedle politického vedení strany existuje méně viditelné, ale o to mocnější »druhé centrum« v poslaneckém klubu a v jeho vedení, kde dlouhodobě kraluje duo Dietmar Bartsch a Amira Mohamed Aliová. A ani myšlenky na vytvoření nové, odštěpené levicové strany se nezdají úplně mrtvé.
Co říci na závěr, jestliže ještě stranické špičky neřekly své? Raději si půjčím názor ARD: »Špatné volební výsledky a vnitřní spory vážně poškodily Die Linke. Se zvolením nového vedení by se měl sjezdu strany nový restart podařit. Zatím není jasné, zda plán bude fungovat.«
Jiří MÁLEK, SPED
5 komentáře
Kolaborace s buržoazním režimem levici ničí. Ať už to dělá “moderně”, tak jako Linke, nebo “konzervativně”, tak jako to předváděl Vojta.
Bože, ty jsi chudý duchem. Pokud na víc nemáš, neodhaluj svoji hloupou hlavu, ušoune.
MOSKVA, 1. července /TASS/. Výsledky summitu NATO v Madridu ukázaly, že se aliance vrátila k vojenským bezpečnostním schématům z dob studené války, řekl v pátek náměstek ruského ministra zahraničí Alexander Gruško.
„Myslím, že klíčovým závěrem, který můžeme vyvodit, je, že v Madridu NATO po svém založení v roce 1949 dokončilo evoluční kotrmelec ve svém vývoji a vrátilo se ke svým kořenům, tj. k vojenským bezpečnostním schématům z dob studené války,“ řekl na setkání mezinárodního diskusního klubu Valdai.
Podle ruského diplomata tento obrat začal dávno před začátkem ruské speciální vojenské operace na Ukrajině, někdy na přelomu let 2012 a 2013, „kdy NATO přijalo principiální rozhodnutí ukončit svou misi v Afghánistánu“. Je pozoruhodné, že aliance se tehdy shodla, že ve změněné bezpečnostní situaci není pro akci, dodal.
“Všechny její vojenské intervence, počínaje Bosnou, Jugoslávií, Libyí, natož Irákem, i když se jich zúčastnila i většina zemí NATO, a nakonec Afghánistán, vedly k výsledkům, mírně řečeno proti očekáváním. A tehdy NATO se znovu vrhlo do diskuse: pokud politika expanze do značné míry vyčerpala své zdroje, geopolitický prostor byl rozvinut, Evropská unie a NATO se ve větší míře sloučily vojensky, intervence jsou neplatné, co jiného A bylo učiněno zásadní rozhodnutí, že se znovu upřednostní článek 5 Washingtonské dohody a začne se připravovat na konfrontaci se srovnatelným nepřítelem, včetně možného konfliktu vysoké intenzity,“ řekl Grushko.
MOSKVA, 1. července /TASS/. Výsledky summitu NATO v Madridu ukázaly, že se aliance vrátila k vojenským bezpečnostním schématům z dob studené války, řekl v pátek náměstek ruského ministra zahraničí Alexander Gruško.
„Myslím, že klíčovým závěrem, který můžeme vyvodit, je, že v Madridu NATO po svém založení v roce 1949 dokončilo evoluční kotrmelec ve svém vývoji a vrátilo se ke svým kořenům, tj. k vojenským bezpečnostním schématům z dob studené války,“ řekl na setkání mezinárodního diskusního klubu Valdai.
Podle ruského diplomata tento obrat začal dávno před začátkem ruské speciální vojenské operace na Ukrajině, někdy na přelomu let 2012 a 2013, „kdy NATO přijalo principiální rozhodnutí ukončit svou misi v Afghánistánu“. Je pozoruhodné, že aliance se tehdy shodla, že ve změněné bezpečnostní situaci není pro akci, dodal.
“Všechny její vojenské intervence, počínaje Bosnou, Jugoslávií, Libyí, natož Irákem, i když se jich zúčastnila i většina zemí NATO, a nakonec Afghánistán, vedly k výsledkům, mírně řečeno proti očekáváním. A tehdy NATO se znovu vrhlo do diskuse: pokud politika expanze do značné míry vyčerpala své zdroje, geopolitický prostor byl rozvinut, Evropská unie a NATO se ve větší míře sloučily vojensky, intervence jsou neplatné, co jiného A bylo učiněno zásadní rozhodnutí, že se znovu upřednostní článek 5 Washingtonské dohody a začne se připravovat na konfrontaci se srovnatelným nepřítelem, včetně možného konfliktu vysoké intenzity,“ řekl Grushko.
MOSKVA, 1. července /TASS/. Výsledky summitu NATO v Madridu ukázaly, že se aliance vrátila k vojenským bezpečnostním schématům z dob studené války, řekl v pátek náměstek ruského ministra zahraničí Alexander Gruško.
„Myslím, že klíčovým závěrem, který můžeme vyvodit, je, že v Madridu NATO po svém založení v roce 1949 dokončilo evoluční kotrmelec ve svém vývoji a vrátilo se ke svým kořenům, tj. k vojenským bezpečnostním schématům z dob studené války,“ řekl na setkání mezinárodního diskusního klubu Valdai.
Podle ruského diplomata tento obrat začal dávno před začátkem ruské speciální vojenské operace na Ukrajině, někdy na přelomu let 2012 a 2013, „kdy NATO přijalo principiální rozhodnutí ukončit svou misi v Afghánistánu“. Je pozoruhodné, že aliance se tehdy shodla, že ve změněné bezpečnostní situaci není pro akci, dodal.
“Všechny její vojenské intervence, počínaje Bosnou, Jugoslávií, Libyí, natož Irákem, i když se jich zúčastnila i většina zemí NATO, a nakonec Afghánistán, vedly k výsledkům, mírně řečeno proti očekáváním. A tehdy NATO se znovu vrhlo do diskuse: pokud politika expanze do značné míry vyčerpala své zdroje, geopolitický prostor byl rozvinut, Evropská unie a NATO se ve větší míře sloučily vojensky, intervence jsou neplatné, co jiného A bylo učiněno zásadní rozhodnutí, že se znovu upřednostní článek 5 Washingtonské dohody a začne se připravovat na konfrontaci se srovnatelným nepřítelem, včetně možného konfliktu vysoké intenzity,“ řekl Grushko.
Je pravděpodobné, že Putin přeruší dodávky plynu do Evropy?
To má nastat 11. července jako reakce na sankce. Pokud Rusko zastaví dodávky plynu, klesne HDP Německa o 12,7 procenta, České republiky o více než 20 procent. A náš státní dluh přesáhne 500 miliard. Výsledek války z našeho pohledu bude ten, že ve velkém budeme kupovat zkapalněný plyn třikrát dráž, než byl ruský. Nebo i ruský plyn od amerických obchodníků z evropských burz.
Putin řekl, že zrcadlově odpoví na vstup Finska a Švédska do NATO.
Takže Rusko si asi udělá vojenskou alianci s Jižní Osetií a Abcházií.
Nene, to není zrcadlově. Rusko taky přijme Finsko a Švédsko, ptát se jich nebude.
Finové mají určitě na své straně hranice nějakou asfaltku. Jako odvetu vybuduje Rusko asfaltovou silnici v Karélii.
Když vidíme vybavení a vzhled Rusského vojáka, pak je to od Putina jediná dobrá strategie postavit podél hranice zrcadlovou zeď.
Putin řekl, že zrcadlově odpoví na vstup Finska a Švédska do NATO.
Takže Rusko si asi udělá vojenskou alianci s Jižní Osetií a Abcházií.
Nene, to není zrcadlově. Rusko taky přijme Finsko a Švédsko, ptát se jich nebude.
Finové mají určitě na své straně hranice nějakou asfaltku. Jako odvetu vybuduje Rusko asfaltovou silnici v Karélii.
Když vidíme vybavení a vzhled Rusského vojáka, pak je to od Putina jediná dobrá strategie postavit podél hranice zrcadlovou zeď.
Putin řekl, že zrcadlově odpoví na vstup Finska a Švédska do NATO.
Takže Rusko si asi udělá vojenskou alianci s Jižní Osetií a Abcházií.
Nene, to není zrcadlově. Rusko taky přijme Finsko a Švédsko, ptát se jich nebude.
Finové mají určitě na své straně hranice nějakou asfaltku. Jako odvetu vybuduje Rusko asfaltovou silnici v Karélii.
Když vidíme vybavení a vzhled Rusského vojáka, pak je to od Putina jediná dobrá strategie postavit podél hranice zrcadlovou zeď.
Putin řekl, že zrcadlově odpoví na vstup Finska a Švédska do NATO.
Takže Rusko si asi udělá vojenskou alianci s Jižní Osetií a Abcházií.
Nene, to není zrcadlově. Rusko taky přijme Finsko a Švédsko, ptát se jich nebude.
Finové mají určitě na své straně hranice nějakou asfaltku. Jako odvetu vybuduje Rusko asfaltovou silnici v Karélii.
Když vidíme vybavení a vzhled Rusského vojáka, pak je to od Putina jediná dobrá strategie postavit podél hranice zrcadlovou zeď.
Putin řekl, že zrcadlově odpoví na vstup Finska a Švédska do NATO.
Takže Rusko si asi udělá vojenskou alianci s Jižní Osetií a Abcházií.
Nene, to není zrcadlově. Rusko taky přijme Finsko a Švédsko, ptát se jich nebude.
Finové mají určitě na své straně hranice nějakou asfaltku. Jako odvetu vybuduje Rusko asfaltovou silnici v Karélii.
Když vidíme vybavení a vzhled Rusského vojáka, pak je to od Putina jediná dobrá strategie postavit podél hranice zrcadlovou zeď.
Putin řekl, že zrcadlově odpoví na vstup Finska a Švédska do NATO.
Takže Rusko si asi udělá vojenskou alianci s Jižní Osetií a Abcházií.
Nene, to není zrcadlově. Rusko taky přijme Finsko a Švédsko, ptát se jich nebude.
Finové mají určitě na své straně hranice nějakou asfaltku. Jako odvetu vybuduje Rusko asfaltovou silnici v Karélii.
Když vidíme vybavení a vzhled Rusského vojáka, pak je to od Putina jediná dobrá strategie postavit podél hranice zrcadlovou zeď.
Putin řekl, že zrcadlově odpoví na vstup Finska a Švédska do NATO.
Takže Rusko si asi udělá vojenskou alianci s Jižní Osetií a Abcházií.
Nene, to není zrcadlově. Rusko taky přijme Finsko a Švédsko, ptát se jich nebude.
Finové mají určitě na své straně hranice nějakou asfaltku. Jako odvetu vybuduje Rusko asfaltovou silnici v Karélii.
Když vidíme vybavení a vzhled Rusského vojáka, pak je to od Putina jediná dobrá strategie postavit podél hranice zrcadlovou zeď.
Komentáře jsou uzavřeny.