»Vytvořit bezpečné útočiště tím, že vyvoláte katastrofu pro druhé, není možné,« říká izraelský historik a socialista Ilan Pappé o vzniku státu Izrael po 2. světové válce v mýty bořícím dokumentárním snímku Tantura.
Aby prozkoumal platnost tohoto silného tvrzení, soustředí se režisér Alon Schwarz (mj. Aidina tajemství) na izraelské přímořské město Tantura. Kdysi prosperující palestinskou arabskou rybářskou vesnici, která se stala místem masakru spáchaného sionistickou brigádou Alexandroni na počátku kampaně za ovládnutí Palestiny v roce 1948 – Izraelci vnímanou jako válka za nezávislost. Pro Palestince naopak počátek jejich tragického vysídlení známý jako Nakba.
Podrobnosti o tom, co se před více než 70 lety odehrálo v Tantuře, zůstávaly dlouho utajeny – jde o tabuizované téma, které je v rozporu s idealizovaným sebeobrazem rádoby dokonalého a rádoby demokratického izraelského státu. Koncem 90. let však student Teddy Katz v rámci své magisterské práce vyzpovídal mnoho příslušníků židovských milicí, kteří se na tom podíleli. To, co následovalo a co to vyvolalo, skutečně není něco, co byste čekali v demokratické společnosti…
Kolem vzniku 85minutového dokumentu se pohyboval i Ilan Pappé, jeden z izraelských hrdinů, kteří se nebáli (v případě již zesnulého Uri Avneryho) a nebojí poukazovat na zločinnou podstatu izraelských vlád (spolu s Pappém je známý zejména jeho vrstevník Gideon Levy). A právě Pappé byl i u české lokální premiéry dokumentu v pražském kině Lucerna v pátek 12. ledna t. r., když se s ním po projekci ve velkém sále spojili organizátoři akce ze Sdružení Přátelé Palestiny, Mezinárodního hnutí solidarity (ISM.CZ) a Prague4PalestineYouth.
Ve stověžaté metropoli jako doma
Osobně byl Pappé v Praze ostatně několikrát. Rád přednáší třeba na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a my doufáme, že se na tom do budoucna nic nezmění ani po tragických událostech v její hlavní budově na sklonku minulého roku.
Tak například předloni v květnu autor řady knih o sionismu a izraelské politice apartheidu v Praze vystoupil v debatách s bývalými českými ministry zahraničí Lubomírem Zaorálkem a knížepánem Karlem Schwarzenbergem. Tehdy přijel upříležitosti vydání českého překladu své knihy Deset mýtů o Izraeli (doplněného doslovem Břetislava Turečka) v nakladatelství Rybka Publishers.
Co už dokázal
Ilan Pappé je profesor historie na Univerzitě v Exeteru ve Velké Británii, vedoucí Evropského centra pro palestinská studia a spoluvedoucí Exeterského centra pro etno-politická studia. Vystudoval na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a v roce 1984 získal doktorát na univerzitě v Oxfordu. Založil a vedl Akademický institut pro mír v Givat Haviva (1992–2000) a byl předsedou Institutu Emila Tumy pro palestinská studia v Haifě (2000–06). V letech 1984–2006 přednášel na katedře historie Blízkého východu a na katedře politologie na univerzitě v Haifě. Byl jmenován předsedou katedry historie na Cornwallově kampusu (2007–09). Svůj výzkum zaměřuje na Blízký východ, především na historii Izraele a Palestiny. Dále píše na téma multikulturalismu, kritického diskurzu a obecně na téma moci a vědění.
Je mj. autorem knih The Ethnic Cleansing of Palestine (2006), The Biggest Prison on Earth: A History of the Occupied Territories (2017), The Forgotten Palestinians: A History of Palestinians in Israel (2011), Gaza in Crisis: Reflections on Israel’s War Against the Palestinians (2010), Out of Frame: The Struggle for Academic Freedom in Israel (2010), The Modern Middle East (2005), A History of Modern Palestine: One Land, Two Peoples (2003) a Britain and the Arab-Israeli Conflict (1988).
Pappé se narodil roku 1954 do německé židovské rodiny usazené v Haifě. Patří mezi izraelské „nové historiky“, kteří svým výzkumem – díky přístupu k dokumentům odtajněným na počátku 80. let 20. století britskou a izraelskou vládou – začali podkopávat mýty o Izraeli, především pak o jeho vzniku a prvních letech jeho existence, prosazované předchozí generací izraelských historiků, kteří často dbali více na hledání ideologické podpory nového státu než na historickou přesnost.
Izraelští »noví historikové« doslova přepsali dějiny Izraele, přičemž svou pozornost soustředili mj. na doposud opomíjený či mylně interpretovaný palestinský exodus v roce 1948, během kterého a v letech po něm, ze země uprchl bezmála milion lidí arabské národnosti. Pappé dokládá, že Palestinci byli vyhnáni a že k vyhánění nedocházelo ad hoc, nýbrž že šlo o cílenou etnickou čistku Palestiny pro nový židovský stát, připravenou budoucími izraelskými lídry již v roce 1947 v rámci tzv. plánu Dalet. Pappé se tématem zabývá právě ve své nejznámější knize The Ethnic Cleansing of Palestine (Etnické čištění Palestiny, 2006).
Roman JANOUCH
