Čeho jsme se to dočkali?

Konečně jsme se dočkali – alespoň ti, kteří se těšili na olympiádu. Jako kulisu mám nyní zapnutý záznam našich a domácích hokejistek. Kdyby mi někdo před nějakým časem řekl, že na ZOH budou ženy hrát hokej, asi bych se mu vysmál…

Na slavnostním zahájení nesla českou vlajku právě »hokejka« Alena Mills, spolu s ní také kluk od ledu, krasobruslař Michal Březina. Je to velká pocta, vůbec být na olympiádě musí být zážitek a mít tam někoho blízkého také – že, Richarde? Vlajkonoše si navíc vybírali sami sportovci, je to tedy jejich volba. Osobně vím, jaké to je, když si kolektiv mezi sebou vybere svého. Gól – 1:0!

Ale zpět k vlajkonošům – oba čeští žijí trvale v zahraničí. To už je taková doba, jsme občané planety Země. Ona třeba nominace domácích hokejistů čítá vedle devíti rodilých Číňanů jedenáct pocházejících z Kanady, čtyři z USA a jednoho z Ruska.

Ale o sportu psát nechci. Vrátím se do ledna. To jsem v televizi viděl záběry, jak exposlankyně (zlými jazyky přejmenována) Kateřina Jaujau čeká na Hlavním nádraží, až vlakem přijede někdo, koho podle vlastních slov osobně nezná, ale je tak mediálně známý, že se nebojí, že by ho nepoznala. Byl to tibetský režisér Döndub Wangčhen, který cestuje po evropských zemích, vyzývá k bojkotu her a promítá svůj snímek Nechat strach za sebou o letní olympiádě v Číně v roce 2008, za nějž se dostal na šest let do vězení. »Po svém propuštění z vězení v roce 2014 zůstával pod přísným dohledem, v prosinci 2017 se mu ale podařilo uprchnout do USA, kde získaly v roce 2012 jeho manželka a děti politický azyl,« dočetl jsem se. Asi teda tak přísně střežen nebyl…

Nikdy jsem v Číně nebyl, tak mi zbývá věřit těm z okruhu mých známých, kteří tam byli. Ano, Čína je úplně jiná než ČR. Ale stejně nějak nemohu pochopit, jak si prý tak tvrdý režim mohl nechat uprchnout a poté nechat jezdit propagovat svůj film tohoto režiséra, a přitom údajně nechat zmizet tenistku Pcheng Šuaj v porovnání s režisérem »jen« za to, že měla říct jméno toho, kdo ji sexuálně týral. Pak jiná čínská legenda, basketbalista Jao Ming uvedl, že si s Šuaj »příjemně pokecali«. Nedávno situaci připomněla skupinka diváků na australském grandslamovém turnaji a podpořila je i Martina Navrátilová.

Celé to je vlastně jen o tom, jak dokázat, že »olympiáda do Číny nepatří. Stejně jako v roce 1936 v Berlíně nebo později v Moskvě jde především o propagaci režimu, zastření a odvedení pozornosti od totalitního chování těchto společností vůči menšinám obyvatelstva,« jak tvrdí senátoři, konkrétně Jiří Oberfalzer (ODS). Gól – 2:0!

Mně ZOH v Číně nevadí, také o tom někde někdo hlasoval. Jako předsedovi Vlasteneckého sdružení antifašistů ČR, z. s., jehož členy jsou antifašisté a pozůstalí po obětech nacismu, a má ve svém programu důsledný boj za zachování světového míru, mi daleko více vadí jiná situace. Přes republiku se v únoru a březnu »prožene« jeden z největších vojenských konvojů za posledních několik let. Při cvičení Saber Strike 2022, které je součástí mezinárodního cvičení Defender Europe 2022, projede z Německa na Slovensko ve druhé polovině února zhruba 1800 vojáků a 700 kusů techniky Armády USA a ve druhé polovině března znovu při zpáteční cestě.

Ale to je samozřejmě v pořádku. To když Rusko přesouvá svou armádu ke své hranici s Ukrajinou, tedy na svém území, je to hrozba…

Cítíte-li z těchto řádků zlobu nad tím, čemu se říká dvojí metr, cítíte to správně! A jdu radši koukat na ten hokej.

Zbyšek KUPSKÝ, předseda VSA ČR