Každý schopný vojenský stratég se snaží ještě před bojem co nejvíce poznat svého nepřítele. Dle mého názoru levicoví politici nemají zájem hlouběji poznávat »svého nepřítele«, poznávat myšlení pravičáků a příčiny jejich myšlení. Nevědí, co nevědí, a nezajímají se o to, co nevědí. Nemají vědecké myšlení, soudobé vědecké poznatky kolektivně nahrazují líbivými dogmaty, proto levicové strany zmizely z parlamentu.
Chybné vstupní informace vedou obvykle k chybným závěrům a chybným strategiím. Současnou strategii levicových politiků jsou apelace na sociální cítění členů současné pravicové vlády.
Jaké je východisko pravicových idejí? Osobní zájmy jsou nad společenskými zájmy. Z tohoto pohledu prioritou členů pravicové vlády jsou osobní zájmy a problémy lidu jsou až někde vzadu. Jaké to jsou ty osobní zájmy? Pravičáci horují pro nerovnost, jejich životním cílem je šplhání po společenském žebříku.
Členové vlády jsou na vrcholu společenského žebříku? Nejsou! Na vyšších příčkách vidí mocnější vlády (Německa, USA) a Evropskou unii. Logicky – když chtějí šplhat ještě výše, komu se snaží zavděčit? Lidu hluboko pod nimi, nebo těm na vyšších příčkách?
Ze svého východiska odvozují i ekonomický liberalismus: Minimální zasahování státu do ekonomického systému, kde si každý individualista může ze společenského krajíce urvat tolik, nakolik stačí. Pravičáci přímo fandí těm bohatým nahoře, obdivují je. Proto se členům vyhraněné pravicové vlády přímo příčí omezovat až nezřízené bohatnutí těch, které obdivují. Přímo umetají cestičky nejbohatším, aby mohli co nejvíce bohatnout na úkor lidu. Zda z toho někteří členové této vlády mají osobní finanční prospěch, mohu jen spekulovat.
Ze svého východiska odvozují i hodnocení levicových politiků: Obhajování potřeb lidu levicovými politiky je pouze z populistického důvodu, aby získávali ve volbách co nejvíce hlasů. Pravičáci si nedovedou představit, že by levicoví politici měli sociální cítění a obhajování potřeb lidu mysleli upřímně, že by si upřímně přáli, aby ti dole se měli lépe. V levicové politice vidí jen přetvářku. Pokud by připustili, že levicová politika (obhajoba lidu) je správná, pak by museli připustit, že jejich egoistické smýšlení a chování je špatné. Kdo chce být špatný? Sebe nezmění.
Příčinou sociální hluchoty pravičáků je zejména neschopnost empatie. Proto apelace levičáků na sociální cítění členů pravicové vlády je jako házení hrachu na zeď. Jako když hluchého přesvědčujete, že jeho zpěv je falešný. Pravičáci vnímají tyto apelace pouze jako součást boje levičáků o moc, aby se sami dostali na jejich místa.
»Polem neoraným« je ideologické bojiště, kde zbraněmi jsou vědecké poznatky. V období rozkvětu psychologie, ta na vědecké úrovni prokazovala, že osoby jsou individuální a vyžadují individuální potřeby. To byla »voda na mlýn« individualistům, kteří brojili proti kolektivistům.
Dnes je jiná doba, dnes se nedá hovořit o rozkvětu psychologie, ale o velkém boomu. Dnes se základy psychologie vyučují i v řadě technických oborů, což bylo v minulosti nemyslitelné. Psychologie hluboce pronikla i do ekonomické oblasti. Moderní marketing a management kapitalistických firem se bez psychologie neobejde. Jen politici soudobou psychologii ignorují. Výjimkou jsou pravicoví politici, kteří využívají psychologii, ale jen k manipulacím voličů, viz sociálním inženýrství.
Současná psychologie stále staví na individualitě člověka, ale jde dál. Zkoumá individuality osob hlouběji a hlouběji, viz personální psychologie. Protože žijeme v příčinném světě, zkoumá, proč jsou osoby takové, jaké jsou, viz vývojová psychologie.
Zejména v USA začali psychologové hlouběji zkoumat vlivy působící na politickou orientaci. Převážně se shodují na tom, že úroveň emoční inteligence má významný vliv na základní politickou orientaci. Tam patří i schopnost empatie.
Zájem veřejnosti v některých zemích stoupá, proto přibývá organizací, které mají za cíl budovat empatickou společnost. Někteří již zdůrazňují potřebu a společenskou prospěšnost empatie u politiků. Východiskem jsou poznatky, že politici s empatii jsou empatičtí vůči potřebám lidu, proto jsou přirozenou cestou motivování hájit zájmy lidu. Toto pravicoví politici nikdy nepochopí, jako osoby od narození hluché nepochopí krásu hudby.
Je na voličích, aby konečně přestali konzumovat líbivé proslovy pravicových politiků upřednostňující osobní zájmy a naučili se poznávat politiky s empatii, mající upřímný zájem prosazovat zájmy empatických voličů. Voliči bez empatie budou i nadále volit pravicové politiky. Viz internet »politicians of empathy«.
Na internetu lze nalézt v angličtině i větu od výzkumníků: »Vcítit se do svých politických oponentů zvyšuje vaše šance na změnu jejich názorů.« V našem případě je to vciťování se do členů pravicové vlády, která nemá sociální cítění. U naších levicových politiků však z pohodlnosti chybí zájem ke škodě celé společnosti.
Stanislav HENDRYCH
