V době, kdy se pozornost velké většiny národa obrací k volbě prezidenta, naše vláda ve skrytu před veřejností protlačuje velmi nebezpečný proces změny Ústavního zákona 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Jedná se o zásadní změnu čl. 43, odstavec 3), 4), a 5). Ty pojednávají o kompetencích Parlamentu ČR a vlády při vysílání ozbrojených sil ČR mimo naše území a s pobytem cizích vojsk na našem území. Navrhovaná změna viz příloha č. 1. Ve své podstatě umožňuje vládě bez předchozího souhlasu parlamentu vysílat naše ozbrojené síly do zahraničí (včetně účasti v ozbrojených konfliktech = zavlečení ČR do války) a přijímání cizích ozbrojených sil na naše území (viz sněmovní tisk 252).
Nejsem právník, ale po přečtení návrhu na změnu Ústavy ČR, čl. 43, mě polil studený pot. V tichosti se zde totiž jedná o přenesení kompetencí z parlamentu (kolektivní rozhodování o věcech životně důležitých) na vládu – tudíž politicky jednostranného rozhodování i o takových záležitostech, jako je vstup České republiky do války. A to ještě v době, kdy nemáme ústavní zákon o všeobecném referendu, který je ukotven (již několik desetiletí) v naší ústavě a Listině základních práv a svobod. V době, kdy konflikt na Ukrajině je na hraně vypuknutí zásadního vojenského konfliktu. To není žádná dezinformace, žádná válečná propaganda. To je suché konstatování stavu!
Po přečtení znění navrhované změny našeho ústavního zákona jsem si vzpomněl na 30. léta, kdy Říšský sněm v roce 1933 přijal takzvaný zmocňovací zákon, který umožňoval německé říšské vládě uplatňovat výjimečné pravomoci. Důsledkem bylo ovládnutí politické scény Německa fašistickou vládou a ideologií. Druhá světová válka byla logickým vyústěním tohoto procesu. Je to politicky tvrdé, ale z hlediska praxe možné srovnání.
V kontextu se současnou válkou na Ukrajině je tato změna naší ústavy velmi nestandardní, a hlavně nebezpečná. Fanatismus naší vlády ve vztahu k válce na Ukrajině jasně ukazuje na reálné důvody, proč vláda iniciuje tuto změnu ústavy.
Je jen s podivem, že opoziční politické strany nechávají tyto snahy bez patřičné odezvy. A to i v souvislosti s prezidentskými volbami. Vždyť i role prezidenta jako vrchního velitele ozbrojených sil je zde nezastupitelná.
Ladislav PETRÁŠ
